Ministryně spravedlnosti Marie Benešová nesouhlasí s názorem vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenky Bradáčové, která odmítla možnost podání kárné žaloby na dozorovou státní zástupkyni případu Postoloprty Radku Pavlišovou. Podle Bradáčové měla totiž uplynout tzv. subjektivní lhůta šesti měsíců, kterou jsou vázáni všichni potenciální kární žalobci.
„Zatím nebudeme předjímat konkrétní kroky ministerstva, ale platí, že s ohledem na judikaturu kárného senátu se s právním názorem vrchní státní zástupkyně, že kárnou žalobu nelze podat, neztotožňujeme,“ uvedl pro Českou justici mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka s tím, že stanovisko konzultoval s ministryní Benešovou.
Jak Česká justice informovala, vedoucí Bradáčová odmítla na státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství (OSZ) Radku Pavlišovou podat kárnou žalobu, neboť má za to, že uplynula subjektivní lhůta, v níž mohou kární žalobci žalobu podat. Počátek lhůty se odvíjí pro kárné žalobce od chvíle, kdy se o potenciálním kárném deliktu dozví.
Bradáčová sdělila v dopise starostovi Postoloprt Zdeňkovi Pištorovi z 12. srpna, že lhůta podle ní začala běžet ve chvíli, kdy byl ministr spravedlnosti Robert Pelikán informován 25.8. 2017 Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem (KSZ) o výsledcích vykonaného dohledu, který skrze ni inicioval. „Jelikož tehdejší ministr spravedlnosti nepodal kárný návrh, je nutno dovozovat, že v jednání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech Mgr. Radky Pavlišové neshledal kárné provinění“, uvádí v dopise vedoucí Bradáčová s tím, že je tím podle jejího názoru vyloučeno, aby žalobu podali v této věci i další potenciální kární žalobci.
V dopise se odkázala na rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS), kde ovšem padlo pravomocné rozhodnutí soudu, od něhož se odvíjely další kroky potenciálních kárných žalobců, směřující k získání povědomí o možném kárném deliktu a s tím spojená subjektivní lhůta.
Legislativa i judikatura kárných senátů ohledně subjektivní lhůty, a především definice okolností, za nichž získá kárný žalobce dostatečné povědomí o možném kárném deliktu, se v čase vyvíjela. Původně dvouměsíční lhůta byla prodloužena na šestiměsíční a kárné senáty pak upřesňovaly meze „jistoty“ kárných žalobců o potenciálním kárném deliktu. Aktuální převažující názor kárných senátů vychází z rozhodnutí 11 Kss 18/2011: „Subjektivní lhůtu v kárném řízení je nutno odvozovat od okamžiku, kdy se navrhovatel o jednání, pro které se rozhodl kárné řízení zahájit, skutečně dozvěděl, případně od okamžiku, kdy mu informace o tomto jednání byly předloženy v takové formě, že mohl toto jednání bez pochybností identifikovat.“
Ministr Pelikán se na vedoucí Bradáčovou obrátil s podnětem k výkonu dohledu v květnu 2017, přičemž ve věci již byla podána obžaloba. Nejednalo se tedy o pravomocně skončenou věc, v níž by nadřízené orgány, orgány státní správy a potenciální kární žalobci řešily mimořádné opravné prostředky či kárnou odpovědnost, jak tomu bylo v případě, o který svoji argumentaci opírá vedoucí Bradáčová.
Podle dostupných informací vedoucí Bradáčová podnět k výkonu dohledu více jak měsíc po jeho podání postoupila k vyhodnocení a přijetí příslušných opatření KSZ v Ústí nad Labem. To pak sdělilo ministerstvu sdělilo, že „ačkoliv při zjišťování hodnoty předmětného majetku nebyl důsledně dodržen postup dle § 137 tr. zákoníku, k zahájení trestního stíhání došlo na podkladě takto vypracovaného znaleckého posudku a dalších ve věci shromážděných důkazů zcela důvodně.“ V dopise advokátovi jednoho z obžalovaných tak ministerstvo v dubnu 2018 sděluje, že na základě tohoto vyrozumění KSZ „je na Okresním soudu v Chomutově, aby uvedenou vadu znaleckého posudku napravil výslechem znalce a aby na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu ve věci meritorně rozhodl.“
Z toho se dá s vyšší mírou pravděpodobnosti usuzovat, že ministerstvo bylo v této věci odkázáno na výsledky interních postupů uvnitř soustavy a nemohlo vstupovat a zjišťovat informace z živé věci ve fázi po podání obžaloby. Orgány státního zastupitelství bylo – nutno říci, že s velkou časovou prodlevou, kdy ministr podal podnět v polovině května a odpověď obdržel na konci srpna, teoreticky tedy po polovině celé subjektivní lhůty – ministerstvo vyrozuměno, že postup dozorové státní zástupkyně byl v pořádku a zjištěnou vadu napraví výslech znalce před soudem.
Je tak nyní spíše otázkou, zda bylo ministerstvo v této době informováno ze strany oprávněných orgánů soustavy o všech skutečnostech a není zde možné spatřovat potenciální kárnou odpovědnost odpovědných osob nadřízených stupňů hierarchické soustavy státního zastupitelství. Ty jednak činily kroky v rámci opakovaného výkonu dohledu, který je i podle názoru Ústavního soudu z roku 2015 primárně určen pro nápravu případných nezákonností a byly také odpovědné za objektivní informování ministra spravedlnosti, který inicioval ve věci dohled.
Jak sdělil České justici mluvčí ministerstva Řepka, ministryně stále vyčkává ohledně dalších kroků ve věci na slíbenou odpověď nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten se odkázal na výsledky v pořadí již třetího dohledu ze strany KSZ v Ústí nad Labem.
Petr Dimun
Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí portfolia vydavatelství
Media Network, vydavatele Ekonomického deníku.
