Zrušený tendr na 185 obrněných vozidel pro ženisty, zdravotníky a Vojenskou policii má další politickou dohru. Jana Černochová upozorňuje na roli současného ministra Jaromíra Zůny v době přípravy projektu. Pavel Růžička zase kritizuje samotné nastavení zakázky.
Co podle nich vedlo k tomu, že mnohamiliardová soutěž skončila bez výběru dodavatele? Na nečekaný konec léta připravovaného výběrového řízení včera poukázal Ekonomický deník.
Černochová připomíná Zůnovu roli v Generálním štábu
Předsedkyně sněmovního výboru pro bezpečnost a bývalá ministryně obrany Jana Černochová (ODS) reaguje na zrušení soutěže na univerzální kolovou platformu. Její argumentace míří především na současného ministra obrany Jaromíra Zůnu (za SPD). Připomíná jeho tehdejší působení ve vedení Generálního štábu, kde byl podle jejího vyjádření v letech 2019 až 2022 prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu.
„Jestli dnes ministr Zůna tvrdí, že projekt Univerzální kolové platformy byl špatně připraven, má to jednu drobnou vadu na kráse: v době, kdy se připravoval, seděl přímo v nejužším vedení Generálního štábu,“ napsala na síti X.
Černochová z toho vyvozuje, že Zůna podle ní nemůže při hledání odpovědnosti přehlížet vlastní tehdejší působení. „Takže pokud dnes hledá viníky špatné přípravy, nemusí chodit příliš daleko.“ Jde o politickou interpretaci bývalé ministryně. Z předložených podkladů samo o sobě nevyplývá, že Zůna osobně odpovídal za konkrétní nedostatky projektu.
Není to projekt žádného politika
Černochová současně odmítá pohled, podle kterého by šlo o projekt konkrétního politika. „Univerzální kolová platforma totiž není projekt žádného politika. Je to strategický projekt armády, připravovaný řadu let. Jeho uživateli jsou vojáci a manažerem cíle je náčelník Generálního štábu.“ Podle jejího vyjádření se na přípravě postupně podílelo vojenské vedení za Aleše Opaty, Karla Řehky a Miroslava Hlaváče. Právě tam podle ní vznikaly požadavky a specifikace techniky, kterou armáda potřebovala.
Černochová v této souvislosti připomíná Karla Řehku. Jako náčelník Generálního štábu podle ní vedl armádu v době, kdy projekt získal podobu veřejné zakázky. Tehdy se také na návrh náčelníka Generálního štábu zařadil mezi strategické projekty AČR. Oficiální dokumentace podle Černochové počítala až se 185 vozidly a hodnotou přibližně 24,8 miliardy korun. Z jejího pohledu tedy projekt nevznikl jako politická objednávka, ale jako požadavek vojenského vedení.
Hlavní požadavky vznikaly uvnitř armády
Černochová upozorňuje také na roli Miroslava Hlaváče. Ten v říjnu 2024 jako první zástupce náčelníka Generálního štábu vysvětloval, proč armáda opustila původně zvažovaný přímý nákup Bushmasterů a přešla k soutěži více výrobců. „Armáda doporučila, aby se šlo cestou výběrového řízení.“ Hlaváč tehdy podle Černochové vysvětlil také vznik projektu univerzální kolové platformy pro ženisty, zdravotnickou službu a Vojenskou policii.
Černochová proto svou argumentaci staví na tom, že požadavek vycházel z Generálního štábu, vojenské vedení určovalo potřebné schopnosti a připravovalo specifikace a armáda sama doporučila otevřené výběrové řízení. Právě proto podle ní nelze případné nedostatky přípravy automaticky spojovat pouze s politickým vedením resortu.
Poslankyně: Jaké podklady chyběly a proč jste je nedoplnili?
Současné vedení ministerstva podle Černochové poukazuje také na ekonomické, technické nebo smluvní nedostatky projektu. Bývalá ministryně ale upozorňuje na obsah projektové dokumentace. Podle jejího vyjádření obsahovala předpokládanou hodnotu 24,757 miliardy korun, rozložení výdajů do jednotlivých let a minimální i maximální počty techniky. Dokumentace podle ní také uváděla, že odhad nákladů životního cyklu vznikl v rámci aktualizace průzkumu trhu. Další údaje k životnímu cyklu se podle tohoto materiálu měly zpřesnit při jednání s výrobcem.
Černochová proto požaduje přesnější vysvětlení. Pokud ministerstvo nyní mluví o chybějící finanční analýze, podle ní by mělo říct, jaký konkrétní podklad chyběl a proč ho resort nedoplnil během soutěže. Tím se její kritika přesouvá od původní přípravy projektu k tomu, jak se soutěží nakládalo po převzetí ministerstva současným vedením.
Soutěž pokračovala ještě v září
Právě časová osa podle Černochové představuje důležitou část příběhu. Po převzetí resortu současné vedení soutěž nezastavilo. Pokračovalo v ní a zadávací dokumentaci během řízení několikrát upravovalo a doplňovalo. Ještě 4. září mluvčí ministerstva veřejně uvedl, že další fáze zadávacího řízení pokračuje. Termín pro podání předběžných nabídek tehdy připadal na 30. září. Současně potvrdil, že dokumentace během řízení několikrát doznala změn.
Pak přišel rychlý obrat. 25. září, tedy pět dní před plánovaným termínem pro podání předběžných nabídek, ministerstvo soutěž zrušilo. Jako důvod uvedlo „důvody hodné zvláštního zřetele, včetně důvodů ekonomických“. Černochová proto klade otázku, co se během několika týdnů změnilo: „Co tak zásadního Zůnovo ministerstvo zjistilo až na konci září, když ještě tři týdny předtím soutěž dál vedlo a samo upravovalo její dokumentaci?“
Za Černochové se dodavatel nevybral
Bývalá ministryně současně zdůrazňuje, že za jejího působení armáda žádného dodavatele nevybrala. „Za mého působení nebyl vybrán žádný dodavatel a nebyla podepsána žádná rámcová ani kupní smlouva. Současné vedení převzalo rozběhnuté výběrové řízení a mělo měsíce na jeho kontrolu a úpravy.“ Černochová tak odpovědnost za současný stav neodvozuje pouze od toho, kdo projekt původně připravoval. Upozorňuje také na období, kdy už současné vedení ministerstva soutěž vedlo a měnilo její dokumentaci.
Svou argumentaci uzavírá otázkou směřující přímo na Zůnu: „A jestli chce Jaromír Zůna tvrdit, že chyba byla už v samotné přípravě projektu, měl by současně vysvětlit, co v době této přípravy dělal jako první zástupce náčelníka Generálního štábu.“ Toto tvrzení je třeba číst jako politickou výzvu Černochové. Z dodaných materiálů nelze automaticky vyvozovat osobní odpovědnost Zůny za celý projekt jen z jeho tehdejší funkce.
Růžička: Ženisté techniku nutně potřebují
Pavel Růžička se na projekt dívá z jiné strany. Samotnou potřebu modernizovat vybavení ženistů nezpochybňuje. „Celá akce měla od armády jistě dobrou ideu, a to vybavit naše ženisty, kterým se dlouhodobě nedostává potřebná technika.“ Podle Růžičky na nedostatečný stav moderních schopností ženijního vojska dlouhodobě upozorňuje také Nejvyšší kontrolní úřad.
Jeho kritika proto míří především na podobu soutěže. „Ale světe div se, dopadlo to jako vždycky! Vypsala se obrovská soutěž s více než sto stranami detailních požadavků.“ Podle toho, co firmy prezentovaly na různých výstavách, se mělo vybírat z platforem od subtilních až po téměř kolosální. Růžička v tom vidí problém komunikace Ministerstva obrany o celém projektu a tvrdí, že už od počátku měl kvůli jeho podobě pochybnosti.
Jeden projekt měl zvládnout příliš mnoho úkolů
Další výhradu má Růžička k rozsahu požadavků. Projekt měl podle něj řešit techniku pro ženisty působící například v zaminovaných oblastech. Současně se do něj podle jeho vyjádření dostala ve velkém počtu také vozidla pro zdravotníky se speciálním vybavením a modifikace pro potápěče Vojenské policie.
„Co je ale asi ještě horší, do požadavků na něco, co měla být platforma pro ženisty operující třeba v zaminovaných oblastech se protlačila ve velkém počtu třeba vozidla pro zdravotníky se speciálním drahým a komplikovaným vybavením nebo třeba modifikace určená pro potápěče Vojenské policie.“
Včerejší podklady k tendru uvádějí, že zakázka skutečně počítala s více variantami vozidel. Mezi nimi byly například modifikace pro ženijní, zdravotnické, pyrotechnické a průzkumné úkoly. Růžička z toho vyvozuje, že projekt spojoval příliš mnoho různých požadavků. Jde však o jeho hodnocení konstrukce zakázky, nikoli o skutečnost, kterou by bylo možné z jeho výroku samostatně vydávat za prokázanou příčinu zrušení tendru.
Rámcová dohoda měla další problém
Poslanec kritizuje také smluvní model. Podle něj nešlo o kupní smlouvu s přesně určenými počty a harmonogramem. Projekt měl fungovat jako rámcová dohoda.
„To celé bylo zabalené do rámcové dohody (nikoli tedy kupní smlouvy s jasně definovanými počty a harmonogramem), která dodavatelům nedávala žádnou garanci, že nezůstane jen u vývoje prototypů a drahého testování, které by museli zaplatit.“
Toto je Růžičkovo hodnocení nastavení tendru. Z podkladů zároveň vyplývá, že soutěž skončila dříve, než ministerstvo vybralo dodavatele. Nelze proto z těchto dat tvrdit, že některý konkrétní výrobce skutečně vynaložil náklady na vývoj prototypu a následně o zakázku přišel. Růžička takový scénář uvádí jako riziko, které podle něj rámcová dohoda vytvářela.
Růžička kritizuje i financování
Další problém vidí Růžička ve financování projektu. Podle jeho vyjádření Fialova vláda projekt zařadila mezi strategické zvlášť významné projekty, ale zároveň nezajistila jeho financování. „Jak se dozvídáme ze stanovisek MO, Fialova vláda, která projekt dokonce zařadila do strategických zvlášť významných projektů ani nezajistila financování.“
Růžička přitom odmítá, že by se případný problém dal jednoduše vysvětlit vývojem rozpočtu obrany. „A to nejde svádět na růst nebo nerůst rozpočtu na obranu, ale na diletantství při spuštění multimiliardové akce bez výhledu, co a za kolik se nakoupí.“ Výraz „diletantství“ zde představuje Růžičkovo politické hodnocení. Do objektivního faktického popisu ho proto nelze převést.
Po zrušení zůstává několik zásadních otázek
Po zrušení tendru se tak střetávají dva různé pohledy. Černochová upozorňuje na kontinuitu vojenského vedení a na někdejší Zůnovu funkci prvního zástupce náčelníka Generálního štábu. Ptá se, jakou roli měl při přípravě projektu a proč současné vedení resortu soutěž ještě v září vedlo, když nyní poukazuje na její nedostatky. Růžička zase zpochybňuje samotnou konstrukci zakázky. Podle něj spojila příliš mnoho různých požadavků, nabídla dodavatelům rámcovou dohodu a současně neměla dostatečně jasně vyřešené financování.
V jednom se však jejich argumentace dotýká stejného problému. Armáda potřebuje moderní techniku pro ženijní vojsko a zrušený tendr tento požadavek neodstranil. Včerejší podklady ukazují, že šlo o mimořádně rozsáhlou zakázku. Počítala až se 185 vozidly a předpokládanou hodnotou 24,757 miliardy korun. Soutěž ministerstvo zahájilo v březnu 2025. Zadávací dokumentaci následně několikrát upravilo. Ještě 4. září resort potvrdil pokračování další fáze řízení a termín předběžných nabídek na 30. září. O tři týdny později, 25. září, resort soutěž zrušil.
Právě tento rychlý konec po dlouhé přípravě teď vyvolává další otázky. Proč se projekt dostal až do fáze soutěže, proč ministerstvo ještě na začátku září pokračovalo v řízení a co přesně vedlo k rozhodnutí všechno 25. září ukončit? Černochová a Růžička na tyto otázky nabízejí rozdílné pohledy. Ani jeden z nich ale nemění základní skutečnost, že zakázka na nová obrněná vozidla skončila bez výběru dodavatele.
Růžička svůj pohled uzavírá velmi stručně: „Nechci říkat, že jsem to říkal, ale kočkopsa prostě nejde vysoutěžit.“
