Tento týden, možná již dnes, hlasuje Poslanecká sněmovna o novele zákona o potravinách, která se v mnohém snaží podle ministra zemědělství podpořit české potraviny a české zemědělce. Například zakazuje tzv. dvojí kvalitu potravin nebo rozšiřuje definici české potraviny. Nedávno přibyl i poslanecký pozměňovací návrh na zavedení povinných kvót potravin českého původu v obchodech. Ve všech případech se však jedná o opatření, jejichž reálný dopad na českou zemědělskou produkci je přinejmenším diskutabilní. Nabízejí se však i jiné cesty podpory jejího prodeje českým strávníkům, například prostřednictvím veřejných zakázek, což aktuálně doporučuje i Evropská komise. A praxe ukazuje, že to může fungovat.
„Umožňuje regionálním výrobcům potravin prosadit se lépe na domácím trhu. Přispívá k udržení zaměstnanosti na českém venkově. Snižuje v konečném důsledku i uhlíkovou stopu a přispívá k závazkům na úrovni EU k uhlíkové neutralitě.“ Takto odůvodňuje skupina poslanců v čele se Zdeňkem Podalem (SPD) a Margitou Balaštíkovou (ANO) svůj pozměňovací návrh k aktuálně projednávané novele zákona o potravinách, který zavádí povinný podíl českých potravin v českých obchodech na 55 procent v roce 2021 a který se má každoročně zvyšovat až na 85 procent v roce 2027.
Na první pohled bohulibý návrh, pod nímž je podepsáno dalších dvacet tři poslanců včetně Václava Klause ml. (ODS) a bývalého ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL), přinesl již v únoru na jednání poslaneckého zemědělského výboru prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek. Značný poprask však vzbudil teprve v poslední době v souvislosti s nadcházejícím třetím čtením novely zákona ve Sněmovně. A to natolik, že zcela zastínil dříve velmi žhavé spory kolem formulace zákazu dvojí kvality potravin, který projednávaná novela také obsahuje.
Pozměňovací návrh na povinné kvóty českých potravin v obchodech je podle kritiků v praxi nereálný, vedl by ke zdražení a omezení výběru potravin, zvýhodnil by především velké agropotravinářské podniky a navíc je v konečném důsledku nereálný. Nejde totiž jen o nízkou českou soběstačnost v řadě sektorů zemědělské produkce, ale také o skutečnost, že diskutovaná novela definici „české potraviny“ ještě zpřísňuje. Nově bude možné takto označit například jen takové nezpracované maso ze zvířete, které bylo v ČR nejen poraženo, ale i narozeno a chováno. To ještě více omezí množství českých masných produktů na pultech obchodů (zejména pak uzenin), protože to nezohledňuje nijak neobvyklou praxi vývozu základních surovin ke zpracování z ČR do zahraničí či například nákup selat v zahraničí pro následný chov a porážku v ČR.
Na druhou stranu, jak prohlásil předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek, mít co nejvíce českých výrobců s co největším množstvím potravin dodávaných českých spotřebitelům je jistě chvályhodný cíl. Vedle podpory kvalitní a udržitelné domácí produkce to znamená i menší výkyvy cen a nižší závislost na vnějších okolnostech – jako bylo například nedávné narušení přeshraničního obchodu v důsledku koronavirové krize. Místo povinných (a vysokých) kvót na množství českých potravin na pultech českých obchodů, které navíc, jak si ještě ukážeme, nemají na jednotném trhu Evropské unie co pohledávat, se však nabízí jiné možnosti.
Dramatickou změnu mohou přinést veřejné zakázky
Jak podpořit lokální a udržitelnou produkci garancí minimálních odběrů přímo od prvovýrobců neřešíme v současné době jen v české kotlině. Velkým tématem to je i pro Evropskou komisi, na jejíž žádost vznikla zpráva o tom, jak zajistit udržitelnou produkci potravin v EU. Tato rozsáhlá práce publikovaná letos v dubnu mimo jiné zmiňuje jako jeden z velmi efektivních způsobů státní podpory domácí zemědělské produkce veřejné zakázky. „Změny v systému zadávání veřejných zakázek ze strany nemocnic, škol nebo vězeňských zařízení mohou způsobit dramatické změny,“ tvrdí profesor Peter Jackson z Institutu pro udržitelné potraviny Univerzity v britském Sheffieldu a jeden z autorů zprávy.
A Evropská komise jeho doporučení reflektovala ve své nové ambiciózní strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“. Ta si klade za cíl vytvořit zdravý potravinový systém šetrný k životnímu prostředí a v této souvislosti si mimo jiné klade za úkol definovat do druhé poloviny příštího roku minimální kritéria pro veřejné zakázky na udržitelné potraviny. „To pomůže městům, regionům a veřejným orgánům splnit svou úlohu tím, že budou nakupovat udržitelné potraviny pro školy, nemocnice a veřejné instituce, a rovněž se tím podpoří udržitelné zemědělské systémy, jako je ekologické zemědělství,“ tvrdí Evropská komise.
Cena, kvalita, logistika
Český zákon o zadávání veřejných zakázek obecně umožňuje uplatňovat při výběrových řízeních ze strany veřejnoprávních organizací jiná než necenová kritéria, kterými může být například kvalita nebo dopad na životní prostředí. Ostatně ve svých metodikách to doporučuje i ministerstvo pro místní rozvoj. Není však tajemstvím, že veřejní zadavatelé jako hlavní kritérium výběru často preferují především nejnižší nabídkovou cenu z obav před popotahováním u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže nebo rovnou z trestního postihu.
Vezmeme-li tedy výběrová řízení na dodávku potravin do stravovacích zařízení, záleží tak především na zadavateli, zda se rozhodne vedle ceny zohledňovat i kvalitu, čerstvost či regionální původ potraviny. Podle Martina Novotného z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví uplatňují například nemocnice, jako jeden z významných zadavatelů dodávek potravin, ve svých výběrových řízeních obecně jako jedno z hlavních kritérií skutečně cenu. „Ministerstvo je však při svých školeních vyzývá k tomu, aby používaly i jiná než cenová kritéria,“ sdělil Ekonomickému deníku Novotný.
To ostatně potvrzuje i malý průzkum Ekonomického deníku mezi velkými českými fakultními nemocnicemi. Jeho výsledek se dá shrnout do odpovědi tiskové mluvčí fakultní nemocnice v Plzni Gabriely Levorové: „Uplatňujeme vícekritériové hodnocení dodavatelů potravin – 1. cena, 2. kvalita, 3. logistika.“ Cena tedy zůstává významným kritériem, nicméně ke slovu se dostává přeci jen i požadavek na kvalitu či regionalitu. Některé nemocnice se dokonce nebojí jít do značných detailů: „Všeobecná fakultní nemocnice specifikuje nároky na každou potravinu, například že šunka nesmí mít méně než 92 procent masa nebo množství rajčat v rajčatovém protlaku apod.,“ popsala Ekonomickému deníku mluvčí nemocnice Marie Heřmánková.
Fakultní nemocnici v Olomouci se podle jejího mluvčího Adama Fritschera daří podporovat malé firmy v rámci regionu i s dodržením hlavního kritéria, tedy ceny. „Sem spadá především Zemědělské družstvo Senice na Hané, odkud nakupujeme vejce (nikoli klecový chov), mléko s obsahem 3,5 procenta tuku na přípravu omáček a také podzimní sklizeň jablek přes Sady Vilémov, kteří letos vykryli naši spotřebu jablky až do současného období, kdy zásoba došla,“ vypočítává Fritscher. „Dále pak Petr Smutný z obce Vnorovy na jižní Moravě, jenž dodává bezlepkovou a chlebovou mouku na přípravu bezlepkové stravy. Podle skladby jídelního lístku je to i pan Jiří Kubíček a jeho bystročické zelí,“ dodává mluvčí nemocnice, která se aktuálně účastní také pilotního projektu ministerstva zdravotnictví Nemocniční strava, jehož cílem je zmapovat aktuální situaci a možnosti v rámci ČR i zahraniční.
Kvóty na domácí potraviny již v EU jednou neprošly
Praxe tedy ukazuje, že pokud zadavatelé chtějí, tak si svou cestu, jak zohlednit necenová kritéria při dodávkách potravin, prošlapou. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy by však stát měl být v této oblasti sám mnohem aktivnější a podpořit i ty zadavatele, kteří mohou mít obavy. Nejen tím, že dá na tyto zakázky více peněz, ale také tím, že by, stejně jako to plánuje Evropská komise, sám jasněji definoval pravidla pro taková zadávací řízení. Podobně jako je tomu například při pořizování aut, kdy prováděcí nařízení vlády umožňuje preferovat domácí vozy Škoda. „Hezky to funguje například v sousedním Rakousku, kde zákon umožňuje bonifikovat právě krátký dodavatelský řetězec,“ popsal Ekonomickému deníku Prouza. „Tento přístup navíc prošel přes Evropskou komisi, což je velmi důležité,“ naráží Prouza na skutečnost, s kterou může mít problém již zmíněný poslanecký návrh na povinný podíl českých potravin v obchodech.
Ten by totiž velmi pravděpodobně narazil právě u Evropské komise, která by jej zřejmě již v rámci tzv. notifikačního (oznamovacího) procesu označila za porušení pravidel jednotného trhu Evropské unie (o významu notifikace domácí legislativy jsme psali například zde). Na legislativu preferující domácí výrobky vůči těm z dovozu je Evropská komise citlivá. To ostatně ukazuje i případ Rumunska, které před několika lety nařídilo velkým maloobchodníkům nakupovat nejméně 51 procent potravin od místních producentů a které kvůli hrozbě soudního řízení u Soudního dvora EU dané ustanovení letos raději zase zrušilo. Nebo Maďarska, jež se kvůli jinému opatření znevýhodňujícího potraviny z dovozu skutečně před Soudním dvorem EU vloni ocitlo.
Zdanit potraviny stejně jako točené pivo
V souvislosti s veřejnými zakázkami upozorňuje tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý na „konkrétní a veřejnosti viditelný“ projekt Ovoce, zelenina a mléko do škol, který počítá v období 2017-2023 s podporou z EU v minimální výši 4,7 milionu eur na jeden školní rok (zhruba 120 milionu korun) a z rozpočtu ČR podporu zhruba 500 milionu korun. V rámci projektu se skutečně vyvíjí snaha podpořit domácí výrobky, nicméně, jak upozorňuje Jaroslav Šebek, například v případě zeleniny a ovoce není tuzemská produkce celoročně k dispozici. „Často tak paradoxně dochází k situaci, kdy jsou žákům dotovány produkty ze zahraničí,“ řekl Ekonomickému deníku Jaroslav Šebek.
Podle Prouzy by dalším účinným nástrojem podpory českých zemědělců mohly být dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské smlouvy s garantovanou kupní cenou vypočtenou podle určitého vzorce. „Výrobce má dlouhodobou jistotu, a zároveň obchod nemá důvod, aby se každé tři měsíce díval, jestli někde neexistuje levnější varianta,“ říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu. Současný zákon o významné tržní síle totiž povoluje smluvně garantovat kupní cenu pouze po dobu tří měsíců od data první dodávky potraviny, pro níž byla tato cena sjednána. Mluvčí ministerstva zemědělství na to upozorňuje, že podle aktuálně připravované novely zákona o významné tržní síle to již bude možné. „Za podmínky stanovení výpočtu bude možné nastavit kupní cenu na dobu delší než tři měsíce,“ uvedl Vojtěch Bílý.
Jaroslav Šebek však v této souvislosti připomíná, že zemědělští prvovýrobci dodávají do maloobchodu jen malé množství produkce. Otázka garance cen se tak týká především vztahu mezi zpracovateli a obchodníky. „Prodloužení doby platnosti smluv by bylo teoreticky stabilizujícím faktorem, je však otázkou, zda by dodavatelé (zpracovatelé) přenesli tuto prodlouženou platnost také na zemědělce – producenty surovin,“ vysvětluje Šebek a dodává: „Například z hlediska vývoje počasí také není zřejmé, zdali by bylo případné dlouhodobé smluvní vztahy objektivně možné dodržet.“
Jinou možnost, jak v obchodech podpořit prodej kvalitních (a leckdy dražších) potravin domácího původu, zmínil nedávno na tiskové konferenci předseda Zemědělského svazu Martina Pýcha, a to snížení patnáctiprocentní daně z přidané hodnoty na potraviny. „Od května, kdy se snižuje DPH na točené pivo na deset procent, jsou tak potraviny zdaněny více než alkohol,“ upozornil Pýcha. Motivovat spotřebitele k udržitelné a zdravé straně prostřednictvím DPH ostatně pobízí i Evropská komise v již zmíněné strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“. Ministerstvo financí sice ke snižování DPH obecně přistupuje neochotně, ale to neznamená, že by nemohlo změnit názor. Jak se ostatně ukázalo v pondělí, kdy ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) podpořila vládní návrh na snížení DPH u ubytovacích služeb, ačkoli to samo ministerstvo financí ještě začátkem května při dotazu Ekonomického deníku striktně odmítalo.
Helena Sedláčková
Čtěte také:
