Zaměstnancům společnosti Veolia Energie se po 11 dnech od ničivých povodní podařilo zprovoznit největší zdroj tepla v Ostravě – Elektrárnu Třebovice. Nahodit provoz, který byl odstaven v neděli 15. září, se ve čtvrtek večer podařilo navzdory tomu, že během povodní voda v areálu vystoupala až do výši 120 centimetrů. To je bezmála dvojnásobek oproti ničivým záplavám, které elektrárnu ochromily v roce 1997.
Jak dále Veolia Energie ČR uvedla v tiskové zprávě, včerejší obnovení provozu a dnešní začátek dodávek je pozitivní zprávou především pro ostravský průmysl. Tedy například pro závod Mlékárny Kunín a další firmy sídlící v Průmyslovém areálu Martinov.
Do ostravských domácností tak začaly po povodních proudit plnohodnotné dodávky teplé vody i tepla již o minulém víkendu, tedy bezmála týden před zprovozněním Elektrárny Třebovice. Řešení využívající záložní zdroje ovšem mělo technologické limity a mohlo splnit pouze nároky ostravských domácností, nikoliv průmyslu. Ten má na dodávky specifické požadavky.
„Například technologická pára, kterou potřebuje k plnohodnotné výrobě Mlékárna Kunín, musí mít přesné rozmezí teploty s minimální odchylkou. Takové poptávce jsme schopni vyhovět jen a pouze za provozu Elektrárny Třebovice,“ vysvětluje Kamil Vrbka, ředitel regionu Morava společnosti Veolia Energie ČR.
„Mám obrovskou radost z posunu, který nastal od povodní v roce 1997. Tenkrát jsme obnovovali provoz tři týdny. Letos jen 11 dní. Klíčem byla preventivní opatření, která uchránila citlivé technologie – především elektromotory – od stoupající vody,“ uvedl Kamil Vrbka a poděkoval za vysoké nasazení hasičům. Ti totiž odčerpávali vodu tři dny v kuse, a to až z devíti stanovišť.
Opravy v Ostravě si nevyžádala jen Elektrárna Třebovice. Společnost Veolia Energie v Moravskoslezském kraji provozuje jednu z nejrozsáhlejších sítí dálkového tepla ve střední Evropě. „Jen v Ostravě využíváme více než 345 kilometrů parovodů, horkovodů, teplovodů a bezmála 3000 výměníkových stanic. Nemalou část této infrastruktury bylo nutné v rámci několika málo dní odvodnit, odklidit popadané stromy i jiné naplaveniny a vše následně opravit,“ dodává Kamil Vrbka.
Teplárna Krnov postižená povodní v září roku 2024. Foto: Veolia Energie ČR
Ničivé povodně, které před necelými dvěma týdny postihly severní Moravu i další regiony, vyřadily z provozu také Teplárnu Krnov. Podle vyjádření vlastníka teplárny, společnosti Veolia Energie ČR, došlo k poškození jak samotné teplárny, zaplavené až do výšky dvou metrů, tak i parovodů a výměníkových stanic.
Také zde se již podařilo dodávky tepla a teplé vody v tomto týdnu zčásti obnovit. „Řešení představuje záložní zdroj, konkrétně dvěma plynovými kotli vybavená Špičková výtopna Cvilín, kterou jsme spustili,“ řekl Kamil Vrbka. Provizorní dodávky umožní obnovit dodávky tepla a teplé vody pro zhruba polovinu zákazníků v Krnově.
Návrh nového zákona o lobbování, který schválila letos na jaře vláda, čeká na druhé čtení v Poslanecké sněmovně. Mezidobí, než k tomu dojde je vše jiné, než klidné. Ukázalo se to i na čtvrtečním jednání sněmovního hospodářského výboru, kde se v debatě probíraly dopady zákona na státní firmy. Jedny z nejsilnějších emocí totiž spouští právě možnost zařazení státních, či polostátních firem do seznamu lobbistů, které v rámci pozměňovacího návrhu navrhuje předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.
Návrh podle zpravodaje materiálu v hospodářském výboru, poslance Milana Ferance (ANO), počítá s tím, že by se státní firmy nazapisovaly jako lobbisté pouze v případech, že by komunikovaly se svým „zakladatelem, zřizovatelem či státním orgánem, který u nich vykonává akcionářská práva“.
Podle vrchního ředitele sekce ekonomické ministerstva průmyslu a obchodu Petra Doškáře to v podstatě ohrožuje strategické zájmy státu a jeho bezpečnost. Doškář si podle svých slov nedokáže představit, že by firmy nemohly komunikovat například napříč ministerstvy. „Z pohledu ministerstva průmyslu a obchodu je nutné zvážit, co je strategický zájem státu a co se má reportovat a co ne,“ uvedl na jednání výboru Doškář. Resort by podle něj primárně navrhoval, aby byly určité výjimky z pohledu strategické infrastruktury státu.
A kde by mohl nastat problém? Doškář vyjmenoval společnosti, kde uplatňují ministerstva akcionářská práva, jde například o MERO Česká republika, které je vlastníkem a provozovatelem české části ropovodu Družba a ropovodu IKL, státem vlastněného distributora pohonných hmot ČEPRO nebo třeba společnost Letiště Praha, Českou poštu či provozovatele elektrizační soustavy ČEPS, společnosti Explosia a OTE. Celkem je podle Doškáře takových firem ke čtyřicítce.
„Strategický zájem státu, bezpečnost a obrana státu je nadřazená jakýmkoliv lobbistickým aktivitám,“ uvedl na výboru Petr Doškář. Konstatoval také, že on sám se účastní například společných jednání s ministerstvem financí a společností ČEZ ohledně nových jaderných zdrojů v České republice. „Budeme doporučovat, aby byly určité výjimky, které by vyjmuly firmy, které mají strategický zájem pro jednotlivá ministerstva a pro vládu,“ uvedl.
Doškář upozornil i na to, jak by se mohl zákon dotknout dozorčích rad, ve kterých jsou zastoupeni političtí reprezentanti. „Je velice složité odlišit názor firmy od názoru, který by mohl být brán lobbisticky,“ zmínil s tím, že jde v podstatě o neoddělitelné pozice. Pokud by prošel pozměňovací návrh tak, jak je sepsán, znamenalo by to podle něj konec současné podoby dozorčích rad, do kterých by se muselo hledat mnoho nových odborníků. A nejde podle něj pouze o podniky, které jsou strategické pro stát. „Jen ministerstvo průmyslu a obchodu má třiadvacet majetkových účastí a ministerstvo financí je na tom podobně,“ poznamenal.
Poslankyně a členka hospodářského výboru Zuzana Ožanová (ANO) obecně k celkovému návrhu zákona uvedla, že norma musí být funkční a zajišťovat transparentnost a nemá přinášet stíhání lidí a šikanu. „Je to těžké vymanévrovat a měla by být shoda napříč politickým spektrem,“ podotkla. Neexistují také podle ní dobří a špatní lobbisté. Celkový návrh je podle ní přísnější, než co požaduje Brusel. „Byli jsme papežštější než papež,“ myslí si.
Zahraniční zkušenosti s „lobbingem“ v zahraničí na jednání výboru popsala Zuzana Krejčiříková, ředitelka útvaru public affairs společnosti ČEZ, členka představenstva Hospodářské komory České republiky a členka představenstva sdružení Eurelectric. „V Bruselu jsem registrovaná jako lobbista. Jsou tam všichni lobbisté ze společnosti ČEZ. Uvádíme rozpočet, který platíme každý rok za lobbing, říkáme témata, která řešíme, ale nedáváme tam obsah schůzek, protože Evropská unie uznala to, že bychom ohrozili fungování kritické infrastruktury,“ upozornila. Zdůraznila, že se zároveň neuvádí ani obsah jednání s europoslanci a schůzky nejsou předmětem žádného rejstříku.
K současnému návrhu zákona uvedla, že podle ní přináší zásadní rozpor v tom, proč jde Česká republika tak daleko, když je Evropská unie ohledně lobbingu a transparentnosti na prvním stupni a Česko na stupni deset.
Na řadě jsou pozměňovací návrhy
Vláda návrh nového zákona o lobbování schválila letos 6. března. Prvním čtením v Poslanecké sněmovně prošla norma v květnu. Zákon má definovat, kdo je lobbista a kdo lobbovaný, jaké povinnosti mají – a jak by měla vypadat a co by měla obsahovat lobbistická stopa. Pod pojem lobbista materiál po úpravách řadí profesní komory, samosprávy, anebo třeba i asistenty poslanců a senátorů.
V jaké podobě normu nakonec poslanci schválí, je zatím otázkou. K zákonu se už na jaře sešla řada připomínek. Kromě státních firem se řeší například i to, zda se má zákon vztahovat také na profesní komory. „Ve vládě panuje shoda na tom, že navrhovaná regulace nepředstavuje nepřiměřený zásah do činnosti profesních komor, ani že by v jejím důsledku mělo dojít ke znemožnění, omezení či znesnadnění plnění úkolů svěřených těmto subjektům zákonem,“ uvedl v květnu úřad vlády.
Opačný názor má poslanec Milan Brázdil (ANO), který k zákonu podal pozměňovací návrh. Vzhledem k postavení profesních komor podle něj není možné souhlasit s tím, aby byla profesní sdružení degradována na úroveň lobbistických útvarů. „Navrhuji, aby na profesní komory zřízené zákonem nebylo nahlíženo jako na lobbistickou organizaci, a aby byly profesní komory zřízené zákonem z této právní regulace úplně vyňaty,“ uvedl ve svém návrhu.
Profesní samosprávy tvoří podle Brázdila obdobně jako místní samosprávy nedílnou součást demokratické společnosti. Podle poslance jsou garantem bezpečnosti, kvality a odbornosti vysoce specializovaných služeb, které jejich členové poskytují. „Komory dbají na to, aby jejich členové respektovali pravidla profesní etiky,“ zmínil ve svém návrhu.
Pražská energetika (PRE) zahájila v Novém Sedle na Sokolovsku stavbu své dosud největší fotovoltaické elektrárny. Na ploše 19 hektarů umístí téměř 38 tisíc solárních panelů s celkovým výkonem více než 22 megawattů. Uvedení hotové fotovoltaiky do provozu se má odehrát na jaře příštího roku, uvedl mluvčí PRE Karel Hanzelka.
Nový solární park vyrůstá v areálu vytěženého lomu Družba, který dříve provozovala Sokolovská uhelná. Náklady PRE spojené s výstavbou solárního parku jsou vyčísleny téměř na 400 milionů korun. Počítá s provozem solární elektrárny po dobu 40 let. Kompletní instalaci na klíč zajišťuje firma Solar Invest – Green Energy ze Skupiny PRE.
Zajímavostí může být to, že PRE vybuduje kompenzační plochu se záměrem zachovat tamní ekosystém a přispět k rozvoji biodiverzity. Na tento projekt vynaloží téměř 6 milionů korun.
„Strategie Skupiny PRE počítá s tím, že do roku 2030 bude instalovaný výkon našich obnovitelných zdrojů dosahovat 300 megawatt. Projekt v Novém Sedle je tak dalším krokem k naplnění tohoto ambiciózního cíle,“ uvedl generální ředitel PRE Pavel Elis.
Fotovoltaická elektrárna Nové Sedlo dokáže vyrobit ročně až 24 GWh čisté elektřiny. To může zcela pokrýt celkovou roční spotřebu zhruba 16 tisíc typických pražských domácností. PRE ve spolupráci se Sokolovskou uhelnou vyhodnocuje možnosti, jak v budoucnu FVE Nové Sedlo rozšířit ještě o dalších 12 hektarů, což by navýšilo instalovaný výkon přibližně o 15 MW.
FVE Nové Sedlo vzniká v rámci rekultivace a opětovného využití pozemků po těžbě, které patří společnosti Sokolovská uhelná. „Z našeho pohledu jde o ideální způsob, jak využít rekultivované vytěžené území. Poskytnout pozemek k projektu výstavby velkého obnovitelného zdroje je naprosto přirozeným krokem k bezemisní a udržitelné budoucnosti. Těší nás, že se na realizaci investice rovněž podílejí zaměstnanci skupiny SUAS. Solární park navíc vzniká s ohledem na zachování podmínek pro život některých vzácných druhů živočichů v oblasti,“ doplnil předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné a SUAS Group Pavel Tomek.
Jak vyplývá ze seznamu udělených licencí k výrobě elektřiny na webu Energetického regulačního úřadu, dceřiná firma PREenergo vlastní 23 fotovoltaických elektráren o výkonu 28,6 megawattu, z toho dvě vznikly v posledních dvou letech. Jedná se o solární parky Pozorka u Kladrub II (997 kW) a Přimda I (4 MW) v západních Čechách. Většinu fotovoltaik v majetku firmy PREenergo tvoří instalace z doby solárního boomu let 2009 a 2010, které PRE později odkoupila od původních investorů.
Několikamilionové zisky pro města a zároveň větší přehled o turistech i poskytovatelích ubytování. To má od příštího roku zaručit novela podnikání v cestovním ruchu a systém eTurista pro provozovatele ubytování. Někteří však mají k novele výhrady. Matěj Koutný, předseda České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí (ČAPUS) pro Ekonomický deník uvedl, že pravomoc obcí regulovat svévolně ubytování v soukromí hraničí s omezením svobody podnikání.
Provozovatele hromadných i soukromých krátkodobých ubytovacích zařízení v podobě hotelů, či airbnb čekají v následujících dvou letech změny. Ministerstvo pro místní rozvoj totiž vytvoří jakýsi „bič“ na tyto provozovatele v podobě online platformy eTurista. Resort, zatím ještě pod vedením Ivana Bartoše (Piráti), vybírá z několika přihlášených zájemců.
„Do výběrového řízení se přihlásili tři zájemci. Nyní tak probíhá posouzení předložených nabídek a požadovaných dokladů. Vítěz bude vybrán v řádu několika málo týdnů,“ informovala Ekonomická deník mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Karolína Nová. Novelu o podnikání v cestovním ruchu, jejíž součástí je program eTurista, také v nejbližších týdnech čeká první čtení v Poslanecké sněmovně. Výběrové řízení se však již mohlo uskutečnit, protože k jejímu vyhlášení stačí odsouhlasení novely kabinetem.
Pokud novela projde, čeká provozovatele veřejného ubytování od příštího roku řada změn. Tou hlavní je, že se budou muset přihlásit do jednotného systému sebe a následně i všechny hosty po dobu pobytu. Prakticky tak má také nahradit papírovou knihu hostů.
Navýšení příjmů až o stovky milionů
Cílem programu bude snaha utlumit šedou ekonomiku v cestovním ruchu. Typickým příkladem je třeba nedostatečné hrazení místního poplatku z pobytu, který je zahrnut v ceně za ubytování. Ten má podnikatel v oblasti krátkodobého ubytování hradit obci, ve které své služby provozuje. Výše takového poplatku je až 50 korun za den ubytování a minulý rok za ně obce inkasovaly přes 1,4 miliardy korun.
Část podnikatelů však může poplatky zatajovat a v případě Airbnb a soukromého ubytování se nyní ani obcím nemusí hradit. „Dle propočtů ministerstva může stát ročně přicházet téměř o 800 milionů korun na daních. Obce navíc tratí asi 55 milionů za rok na poplatcích z pobytu,“ upozornila Nová. Ta dále dodala, že zhruba 40 až 70 procent pobytů přes online platformy nebylo nahlášených.
Resort tak očekává, že se obce s ohledem na novelu rozhodnou více zavádět poplatky z pobytu. Nárůst přijmu z nich bude pravděpodobně pozvolný. Podle odhadů by v druhém roce po spuštění registru mohl činit až 332 milionů korun. Růst výnosu z daně z příjmu pak ministerstvo s účinností zákona očekává o 216 až 792 milionů korun.
Omezení svobody podnikání?
Novela však čelí i velké kritice. Jednou z kontroverzních částí je například regulace krátkodobého ubytování přes online platformy „Proti evropské směrnici se ministerstvo pro místní rozvoj přidalo do návrhu pravomoc obcí regulovat svévolně ubytování v soukromí. Odvolávají se na to, že ve vyhlášce je tato možnost připuštěna. Není to však záměrem návrhu a z našeho pohledu jde o neústavní ustanovení,“ upozornil Ekonomický deník Matěj Koutný, předseda České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí. Tuto část tak označil za diskriminační.
V důsledku přijetí tohoto návrhu by tak obce mohly přikazovat lidem, kteří nabízejí krátkodobý pobyt na své chatě či v bytu, kdy a kolik lidí mohou ubytovat. Omezení by platilo v předem určeném období – například kvůli bezpečnosti, či ochraně životního a městského prostředí. Ministerstvo pro místní rozvoj si tak od této změny slibuje vyřešení omezené nabídky bytů pro bydlení a zvýšení cen nájemného.
Na problémy s tímto typem krátkodobého ubytování upozornila i starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská. „V místech, jako je Praha 1, dochází k výraznému narušování kvality života obyvatel. Z bytů v centru měst se stávají prostory pro krátkodobé ubytování, což vede ke zvýšenému hluku a rušení v domech,“ uvedla. Kvůli těmto problémům se pak někteří obyvatelé stěhují pryč. Novela by to podle ní mohla změnit.
Kritikou nešetří ani někteří majitelé penzionů, či hotelů. „Tento krok státu jednoznačně zvyšuje administrativní a finanční požadavky na ubytovatele, kteří to musejí řešit povinně a zcela bez jakýchkoliv výhod,“ řekl Tomáš Macek, provozovatel Penzionu Kvilda – Luční. Své tvrzení opřel o fakt, že online hlášení hostů ihned po jejich ubytování znamená zátěž pro ubytovatele, protože vyžaduje, aby svůj rezervační systém přizpůsobili novému požadavku. Macek se také obává, že kvůli následným aktualizacím bude potřeba si pořizovat nový software, což by znamenalo další výdaje.
Další se zase obávají samotné digitalizace. „Pokud to budou dělat Piráti, tak se velmi obávám. I vzhledem k výsledku digitalizace stavebního řízení,“ sdělil Petr Břicháček, jednatel hotelu Obzor v Peci pod Sněžkou. Tato obava se však nejspíš nesplní, protože Piráti jsou na odchodu z koaliční vlády premiéra Petra Fialy. Pokud se však povede narovnat podmínky mezi ubytováním v bytech, ubytovacích zařízeních a hotelech, bude to podle Břicháčka jedině dobře.
Pro novelu jsou i někteří z opozice
A připravovaný portál eTuristu chválí i někteří opoziční politici. „V podstatě se je svým způsobem podobný EET. A to protože je jeho cílem je evidovat počet turistů. Ale podobně jako v případě EET i zde si myslím, že to má svůj smysl,“ zhodnotil stínový premiér a exministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). Ten dále pochválil i možnost, že odpovědnost za případnou regulací ubytovaných hostů jde za vedením obce, protože tím půjde nastavit vyvážený zájem byznysu a místních obyvatel.
Do nového systému bude muset každý ubytovaný host uvést jméno a příjmení, datum narození, adresu trvalého pobytu, státní občanství i číslo a druh osobního dokladu. Přístupy k údajům budou mít podle resortu orgány státní správy a samosprávy pouze v tom rozsahu, v jakém jej potřebují pro výkon své činnosti. Plnou informaci o ubytovaných osobách má mít pouze správce daně a finanční analytický úřad. U cizinců má mít přístup k údajům cizinecká policie. Všechny informace se budou kvůli možným hackerským útokům ukládat v zašifrované podobě a veškerý přístup k nim bude monitorovaný a zaznamenaný.
Podnikatelé v ubytování si na nový portál ještě počkají. Resort pro místní rozvoj totiž původně počítal s tím, že systém bude hotov do konce letošního roku. To se však nestihne. „Došlo k posunutí termínu pro dokončení systému na 31. března 2025. Následovat bude zkušební provoz, možnost napojení na hotelové systémy a školení uživatelů. Novela by měla nabýt účinnosti 1. července 2025 spuštěním portálu eTurista,“ přiblížila mluvčí Karolína Nová s tím, že do nabytí účinnosti musí být všichni provozovatelé v systému přihlášeni. Ti, kteří nabízejí krátkodobé pronájmy a ubytování přes online platformy, se budou muset do portálu registrovat do druhé poloviny května 2026.
Obavy ze zvýšené aktivity takzvaných energošmejdů a výše pokut za předčasnou výpověď smlouvy na odběr energií s fixovanou cenou. To jsou dvě témata, která vzbudila největší pozornost na dnešním jednání hospodářského výboru poslanecké sněmovny k novele energetického zákona, známé jako Lex OZE 3. Konečnou podobu zákona odhlasují poslanci až později ve třetím čtení.
Poslanci byli doslova zavaleni balíkem 56 pozměňovacích návrhů, které se přitom netýkají původně hlavního tématu novely Lex OZE 3 – tedy akumulace elektřiny, agregace a flexibility. Členům výboru se podařilo během dvou hodin s tímto množstvím návrhů vypořádat. Většinou se jedná o technické detaily či požadavky vyplývající z evropské legislativy, které hladce prošly. Avšak dva z těchto návrhů vyvolaly větší diskusi i emoce.
První z nich, v poslanecké hantýrce označený jako B9, slibuje více informací pro odběratele energií, aby se dostali k levnějším dodávkám energií. Někteří poslanci však tento návrh, který pochází z Energetického regulačního úřadu (ERÚ), odsoudili jako vstřícný krok vůči „tipařům“ či přímo k energošmejdům. „Je to úplně blbě a já jsem zásadně proti,“ prohlásil rázně předseda hospodářského výboru Ivan Adamec (ODS). Při následném hlasování doporučili téměř všichni přítomní členové výboru zamítnutí bodu B9.
Jeden z vedoucích pracovníků ERÚ Ekonomickému deníku pod podmínkou anonymity sdělil, že vše je jinak a poslanci se nechali zmást mylnými informacemi a pomluvami. Novela se netýká „tipařů“, ale srovnávacích portálů, které propočítávají výhodnost různých nabídek na dodávku elektřiny a zemního plynu a doporučují lidem nejlepší ceníky.
Navíc se jedná o pouhé zpřesnění dnes platné podoby zákona, nikoli o žádnou převratnou novinku. „Z našeho pohledu finální znění pozměňovacího návrhu obecně posiluje práva spotřebitelů a zpřesňuje energetický zákon v oblasti zprostředkování,“ doplnil k tomu mluvčí ERÚ Jan Hamrník.
Vývoj od 20 ke 40, dolů na 30 a zpět
Dalším citlivým tématem je horní limit pokuty pro zákazníky, kteří předčasně ukončí smlouvu na dobu určitou s cenovou fixací. Tady se střetává zájem zákazníků, kteří se chtějí vyvázat z nevýhodných víceletých smluv, a dodavatelů, kteří musejí mít takovou energii dopředu nakoupenou a předčasný odchod zákazníka jim způsobuje finanční újmu.
Původní návrh z dílny ministerstva průmyslu a obchodu výši pokuty stanovil na maximálně 20 procent z hodnoty neodebrané elektřiny a plynu. Velcí dodavatelé energií následně prosadili zvýšení horní hranice pokuty na 40 procent. Po bouřlivém připomínkovém řízení se ministerstvu průmyslu podařilo dojednat kompromis: 30 procent z hodnoty neodebrané energie.
Teď to vypadá, že dojednaný kompromis padne. Šéf výboru Adamec podpořil návrh, který limit zvyšuje zpět na 40 procent. Pro tento bod, označený jako B15, následně hlasovalo všech 19 přítomných členů hospodářského výboru. Podle dvou dobře informovaných zdrojů Ekonomického deníku se poslanci zřejmě nechali ovlivnit lobbisty velkých dodavatelů energií, kteří ztrácejí nejvíc zákazníků, a vyšli jim vstříc.
Jisté emoce vyvolal ještě návrh považovat za přestupek to, když vlastník odmítne na svůj pozemek pustit pracovníky „síťových“ energetických podniků. Ten také získal podporu, a to navzdory skeptickému postoji přítomného zástupce ministerstva průmyslu Reného Neděly.
Úpravy technického rázu většinou prošly hladce. Narazily však některé výplody poslanecké legislativní kreativity. Například poslanec za ODS (a současně předseda představenstva Teplárny České Budějovice) Václav Král přišel s návrhem, aby plánované přečerpávací vodní elektrárny bylo možné schvalovat ve zrychleném režimu, a to bez posouzení vlivu na životní prostředí (proces EIA). Podporu pro tento kontroverzní návrh však u svých poslaneckých kolegů nezískal.
O co jde v novele Lex OZE 3
Novela energetického zákona, známá pod označením Lex OZE 3, řeší hlavně úpravu oblasti ukládání elektřiny a flexibility ve spotřebě energie, ochranu spotřebitele či zavedení kapacitních plateb. Podle předkladatele, tedy ministerstva průmyslu a obchodu, je návrh zákona je v převážné míře transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou.
Co se týká lepší ochrany spotřebitelů energií, novinkou je možnost zákazníka ukončit smluvní vztah s obchodníkem, který nemá seriózní obchodní strategii. Novela zavádí takzvaný index zajištění obchodníka. Dodavatelé energií navíc budou povinni zákazníkům oznamovat každou změnu ceny či blížící se konec platnosti smlouvy na dobu určitou.
Vlastník elektrárny s instalovaným výkonem nad 10 MW má být nově povinen oznámit provozovateli přenosové soustavy přerušení provozu výrobny elektřiny, které bude trvat více než šest měsíců, a to alespoň půl roku před přerušením provozu. Úplné zastavení provozu budou muset vlastníci elektrárny hlásit nejméně 14 měsíců dopředu. Provozovatel přenosové soustavy poté může doporučit pokračování provozu výrobny elektřiny z důvodu energetické bezpečnosti; případné ztráty by následně vlastníkovi elektrárny uhradil.
Balík návrhů hospodářského výboru sněmovny dále otevírá cestu k zavedení kapacitních mechanismů. V praxi se jedná o motivaci investorů, kteří by chtěli stavět nové plynové elektrárny. Ale také o tzv. nouzovou brzdu odstavení, která má v případě nedostatečného výkonu zdrojů bránit předčasnému odstavení části uhelných elektráren z provozu. Více se o aktuální novele energetického zákona dočtete ve zprávě, kterou Ekonomický deník vydal před dvěma týdny.
Nájemné na pozemcích, které jsou nezbytné pro rozvoj, modernizaci, údržbu nebo opravu železniční cesty by mělo být regulované, souhlasí s tím sněmovní hospodářský výbor, který ve čtvrtek projednal novelu zákona, jež ruší povinný vládní souhlas s prodejem nebo převodem majetku Správy železnic. Zákon se zároveň zabývá oddlužením Českých drah a reaguje i na výtku Evropské komise ohledně „práva veta“ řídícího výboru státního dopravce.
Změnu ohledně nájemného předložil v rámci pozměňovacího návrhu k zákonu během prvního čtení normy v Poslanecké sněmovně poslanec Stanislav Blaha (ODS). Se stanovením hranice nájemného souhlasí také ministerstvo dopravy, vrchní ředitel Jakub Kopřiva na jednání hospodářského výboru uvedl, že se na návrhu podílel.
V pozměňovacím návrhu se uvádí, že by se regulace týkala pozemků, které nejsou ve vlastnictví státu, ale zároveň jsou nezbytné pro rozvoj či údržbu dráhy. „V praxi se obvykle jedná o dočasné užívání pozemků při rozvoji v podobě výstavby celostátní dráhy a drah regionálních ve vlastnictví státu nebo jde o zřizování stavenišť nebo manipulačních ploch pro účely výstavby uvedených drah. Užívání těchto pozemků a staveb je zásadní pro účely výstavby a řádné péče o celostátní dráhu a dráhy regionální ve vlastnictví státu, které jsou veřejně prospěšnými statky,“ zmiňuje se v dokumentu.
Návrh počítá s tím, že sjednává-li se nájem pozemku nebo stavby potřebných k rozvoji, modernizaci, údržbě nebo opravě železniční dopravní cesty, nesmělo by nájemné překročit nejvyšší možnou výši vyplývající z regulace cen stanovené a vydávané podle zákona o cenách pro pozemky veřejné infrastruktury užívané ve veřejném zájmu.
Smyslem pozměňovacího návrhu je podle dokumentu zakotvit „cenové zastropování“ nájemného z pozemků tak, aby sjednávání jeho výše bylo v daných případech nezávislé na tržních vlivech. Zároveň postihuje případy, kdy by regulace cen stanovená zvláštním právním předpisem převyšovala cenu za nájem pozemků a staveb, která je určená jako cena obvyklá.
Nerovný přístup
„Pokud bude i nadále zachována nerovnost přístupu k výstavbě celostátní dráhy a regionálních drah vůči výstavbě dálnic a silnic první třídy a nájemné sjednávané Správou železnic nebude podléhat regulaci, nepřiměřeně by to finančně zatížilo rozpočet Správy železnic,“ sdělil již dříve k pozměňovacímu návrhu Blaha. Zátěž by se podle něj přenesla také na státní rozpočet. Novela zákona, včetně pozměňovacího návrhu, aktuálně míří do třetího čtení v Poslanecké sněmovně.
Zákon mimo jiné nahrazuje povinný vládní souhlas s prodejem nebo převodem majetku Správy železnic souhlasem ministerstva dopravy. Podle důvodové zprávy materiálu by nemělo zjednodušení postupu ohrozit majetkové zájmy státu a je v souladu s dlouhodobou snahou směřující k redukci agend vykonávaných v resortu dopravy.
Návrh novely zákona reaguje zároveň na výtku Evropské komise, která ve formálním upozornění kritizuje to, že v českých právních předpisech vztahujících se na akciovou společnost České dráhy nejsou dostatečné záruky jejího „nezávislého postavení“. Jak Ekonomický deník informoval již dříve, Evropské komisi vadí, že má stát přes řídící výbor státního dopravce, pokud jde o rozhodnutí týkající se akciové společnosti České dráhy, právo veta. „Postavení řídícího výboru je proto považováno za mnohem silnější než postavení běžného akcionáře nebo valné hromady,“ píše v důvodové zprávě. Návrh zákona řeší i zohlednění procesu oddlužení Českých drah. Majetek státního dopravce by nově neměl sloužit k úhradě jeho závazků.
Stát na odvodech z mimořádných příjmů „zkasíroval“ vedle Skupiny ČEZ také některé velké výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů. Například vlastník jedné z největších solárních elektráren v Česku – FVE Czech Novum ze skupiny Decci – loni musel dle informací ve vydané výroční zprávě do státní kasy odvést 124,1 milionu korun formou odvodu z nadměrných příjmů a k tomu ještě 96,6 milionu na srážkové neboli solární dani.
Když připočteme 72,5 milionu korun, které FVE Czech Novum zaplatilo státu na „běžné“ dani z příjmu právnických osob, tak celková výše zaplacených přímých daní dosahuje téměř 294 milionů korun. Tržby firmy FVE Czech Novum včetně zeleného bonusu v loňském roce dosáhly 767 milionů korun. Celkové zdanění tak odpovídá 38 procentům tržeb a převyšuje hodnotu loňského čistého zisku.
Čistý zisk za minulý rok dosáhl 247,8 milionů korun, což bylo o 41 milionů méně než v roce 2022. Většinu zisku si majitelé vyplácejí formou dividendy. Většinový 63procentní podíl ve firmě FVE Czech Novum vlastní společnost Decci, za kterou stojí Jarmil Šeba, Eva Šebová, Roman Vondráček a další osoby. Zbývajících 37 procent nepřímo vlastní podnikatel ve stavebnictví Jaroslav Tintěra.
Překonali plán o 27 procent
FVE Czech Novum vlastní fotovoltaickou elektrárnu u osady Vepřek na Mělnicku. Postavila ji během let 2009 a 2010, celkový instalovaný výkon dosahuje 35,1 megawattu. Jedná se tak o největší solární park v Česku (fotovoltaika Skupiny ČEZ u Ralska má vyšší výkon, avšak nachází se v několika různých lokalitách). V loňském roce elektrárna u Vepřeku vyrobila 38 789 MWh elektrické energie a překročila tím plánovaný objem výroby o 27 procent.
Vedení firmy FVE Czech Novum si ve výroční zprávě postěžovalo na přístup státu. Vedle výběru solární daně, která dosahuje výše 20 procent z pevné výkupní ceny nebo 21 procent ze zeleného bonusu, investory do fotovoltaiky vyděsil předloňský záměr neprodlužovat po roce 2030 vyjmutí pozemků ze zemědělského půdního fondu. To by fakticky znamenalo vynucenou likvidaci solárních elektráren postavených v době solárního boomu let 2009 a 2010. Po jednání s ministerstvem životního prostředí se podařilo návrh zákona pozměnit ve prospěch solárníků.
Solární park u Vepřeka čelí ještě jednomu existenčnímu riziku. Leží totiž na trase plánované vysokorychlostní železnice (VRT) z Prahy do Ústí nad Labem. „Bez bližších informací společnost neumí vytyčit rozsah potřebných úprav FVE v souvislosti s výstavbou VRT. Bude se jednat zejména o úpravy vedení elektroinstalace a vynucený přesun části FVE mimo oblast VRT, která není aktuálně projednávána jako stavba tunelu pod areálem FVE, ale jako stavba v zářezu svahu procházejícím FVE,“ uvedla firma ve výroční zprávě.
Druhý život v době bez dotací
Skupina Decci chce fotovoltaiku u Vepřeku udržet v provozu i po skončení provozně dotační podpory v roce 2030. Chce ji propojit s nedalekým energetickým komplexem Energy nest, který zahájil provoz v polovině letošního roku. Solární elektrárna by měla vyrábět elektřinu pro ukládání do baterií, případně produkovat zelený vodík, který by následně spálily plynové turbíny v elektrárně Energy nest.
Vedle firem FVE Czech Novum a E.nest Energy patří do skupiny Decci ještě solární parky u Smiřic nedaleko Hradce Králové (6,1 MW) a u Bělé nad Radbuzou na Domažlicku (531 kW). V současné době chystá projekty v oboru agrovoltaiky. Decci na konci loňského roku koupilo 55procentní podíl ve firmě Puretech Energy, která chce postavit 44megawattový solární park u Slaného ve středních Čechách.
Pozvolný, tak by se dal označit přechod na jednotný evropský zabezpečovač (ETCS) na Slovensku. Na konci letošního léta v zemi fungoval podle tamního ministerstva dopravy systém zhruba na 215 kilometrech tratí. Do konce roku 2030 by pak mělo být vybaveno podle úřadu ETCS dalších 116 kilometrů tratí. Zabezpečovač v současnosti funguje na Slovensku na trati mezi Bratislavou a Žilinou a mezi Žilinou a městem Čadca.
Aktuálně se ETCS řeší také v rámci modernizace železniční tratě a železničních stanic Devínská Nová Ves (mimo), Malacky, Kouty (mimo) až hranice mezi Slovenskem a Českou republikou. Jednotkové náklady na implementaci evropského systému řízení železniční dopravy (ERTMS), jde tedy nejen o ETCS, ale i bezdrátovou komunikaci GSM-R či přenosový systém, podle slovenského ministerstva dopravy vycházejí na 534,6 tisíce eur, v přepočtu přibližně na 13,5 milionu korun na kilometr.
Ministerstvo upřesnilo, že do roku 2030 by měl být hotový úsek mezi Devínskou Novou Vsí a hranicí, jde o 52,6 kilometru. S instalací ETCS do stejného termínu se počítá i v železničním uzlu Žilina, jde o dalších 18 kilometrů tratí. V plánu jsou také úseky železniční stanice Čadca (mimo) – státní hranice v délce 4,5 kilometru a železniční stanice Lučivná – železniční stanice Poprad v délce 40,5 kilometru. Jak ale slovenské ministerstvo dopravy uvedlo, s vysokou pravděpodobností bude celková délka sítě vybavené systémem ERTMS k milníku 2030 vyšší.
Tiskové oddělení úřadu Ekonomickému deníku zároveň sdělilo, že je systém ETCS obecně součástí modernizace železnice a celkové náklady na implementaci systému nejsou zvlášť sledovány. „Zároveň na některých úsecích proběhla implementace systému GSM-R samostatně, a to v předstihu, anebo po ukončení modernizace a spuštění systému ETCS, takže není možné bez podrobné analýzy přesně stanovit náklady dosud vynaložené na implementaci systému,“ doplnil resort dopravy.
Přeshraniční spolupráce
Na zavádění systému spolupracuje Slovensko také s Českou republikou. Manažer infrastruktury, Železnice Slovenskej republiky, kooperuje s českou Správou železnic podle ministerstva standardně při plánování a koordinaci projektů na přeshraničních úsecích, administrativní otázky upravuje legislativa Evropské unie.
„Během posledních přibližně deseti let probíhala jednání a byly zřízeny společné pracovní skupiny na úrovni resortních ministerstev České republiky a Slovenské republiky a manažerů infrastruktury Správy železnic a Železnic Slovenskej republiky při koordinaci staveb modernizace železniční infrastruktury Kúty – Břeclav a Čadca – Mosty u Jablunkova,“ informovalo slovenské ministerstvo dopravy.
Během posledních dvou dekád bylo podle úřadu také na státní úrovni uzavřeno několik dohod, které sloužily i jako podpůrná dokumentace pro žádosti o grant z programu TEN-T (dnes jde o Nástroj pro propojení Evropy CEF) a CEF pro financování systému ETCS.
Další spolupráce se podle slovenského ministerstva dopravy odehrává na úrovni dopravců, a to i vzhledem k tomu, že má být značná část vozového parku Českých drah a provozovatele osobní dopravy na Slovensku, Železničné spoločnosti Slovensko, prakticky stejná. Jde o lokomotivy a elektrické jednotky Škoda a lokomotivy Siemens. Jde zejména o definování požadavků a montáž ETCS.
Evropské finance Slovensko, stejně jako Česká republika, čerpá i na vybavení vozidel palubními jednotkami ETCS. Podle ministerstva byly také v rámci projektů financovaných z evropských fondů (OPD, OPII, CEF) spolufinancovány nákupy nových drážních vozidel, které byly vybaveny systémem ERTMS. Ke spolufinancování došlo i při dodatečné implementaci systému ETCS na drážní vozidla v provozu Železničné spoločnosti Slovensko. Jde o elektrické lokomotivy řady 350, 361 a elektrické jednotky 670.
Mimo to si podle resortu dopravy Železničná spoločnosti Slovensko a Železničná spoločnosť Cargo Slovakia pronajaly lokomotivy Vectron vybavené systémem ERTMS . „Zároveň v rámci železničních podniků působících na dopravním trhu, jde o nákladní i osobní železniční dopravu, provozují soukromí dopravci lokomotivy a elektrické jednotky vybavené systémem ERTMS, které však všechny nejsou všechny registrovány v České republice,“ informovalo slovenské ministerstvo dopravy. Jednotkové náklady na implementaci systému ERTMS na jeden drážní vůz představují podle úřadu v průměru 566 tisíc eur, v přepočtu 14,2 milionu korun, na ETCS a zhruba 47,2 tisíce eur, v přepočtu 1,2 milionu korun, na GSM-R.
Železničná spoločnost Slovensko má aktuálně podle mluvčího Domina Drevického systémem ETCS nainstalovaný a v provozu v 72 lokomotivách a jednotkách, včetně už zmiňovaných deseti pronajatých lokomotiv Vectron. Z toho 25 vozidel je vybaveno ETCS Level 1 a 47 ETCS Level 2. Na dalších devíti lokomotivách probíhá podle mluvčího proces schvalování ETCS Level 2.
„Tento systém pořizujeme i pro dalších dvacet elektrických jednotek. Zároveň všechny nové lokomotivy a jednotky, které plánujeme pořídit, budou mít ETCS nainstalován již jako součást dodávky. Strategie vedení Železničné spoločnosti Slovensko zahrnuje obnovu vozového parku, přičemž nejde jen o pořízení nových kolejových vozidel, ale i o zavádění důležitých moderních technologií,“ sdělil Ekonomickému deníku Drevický.
Čeká se na leden
V České republice je aktuálně zabezpečovač ETCS nainstalován na přibližně 1200 kilometrech tratí. Do roku 2030 se počítá s postupnou instalací traťové části ETCS na více než 4800 kilometrů železničních tratí, a to včetně zavedení výhradního provozu na vybraných tratích od roku 2025. Na celé železniční síti by měl fungovat systém do roku 2040.
Ostrý start spuštění ETCS na vybraných tratích chystá Česko v lednu příštího roku. Ministerstvo dopravy ho rozdělilo do čtyř fází, aby bylo možné se vyhnout případným komplikacím. První úsek, kde by měl být od 1. ledna systém spuštěn, je trať Česká Třebová – Olomouc – Dluhonice – Prosenice/Přerov. Následovat bude 8. ledna úsek Břeclav – Bohumín, poté 15. ledna trať Česká Třebová – Adamov Modřice – Břeclav a 22. ledna Praha-Běchovice – Pardubice – Česká Třebová.
Jak Ekonomický deník informoval už dříve, koncem srpna bylo mobilní částí ETCS vybaveno v Česku 1234 vozidel, potřeba jich je podle ředitele technické sekce Drážního úřadu Radka Šafránka 1500. Dopravci také dosud proškolili dva tisíce strojvedoucích. Do konce roku by to měl být dvojnásobek.
Spojování agend, větší prostor pro konflikty, posílení moci v rukou Ursuly von der Leyen. Představení nového složení Evropské komise (EK) neodhalilo jen to, jak budou rozdělená portfolia mezi kandidáty z jednotlivých členských zemí, ale také novou strukturu a politické rozložení sil.
„Celá Komise se zavázala ke konkurenceschopnosti. Každý člen Komise si je rovný – a každý komisař má stejnou zodpovědnost dostát našim prioritám.“ To jsou některé z vět, které zazněly z úst staronové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen minulý týden na představení nového složení EK.
Von der Leyen tak uvedla strukturu exekutivního orgánu Evropské unie. Ta totiž od minulého období doznala změn. Jednotlivá portfolia jsou vytvořená tak, aby se navzájem prolínala. Zmizela také pozice běžných místopředsedů: namísto tří běžných a tří exekutivních místopředsedů má nová EK pět exekutivních místopředsedů. Kromě toho, že budou dohlížet na práci jim podřízených eurokomisařů, tak navíc dostali vlastní portfolio, na kterém mají pracovat.
Plusy i minusy
Co tyto změny znamenají v praxi? Podle Viktora Daňka z organizace Europeum otevírá nová struktura více prostoru pro boj o vliv mezi jednotlivými komisaři a současně znesnadňuje čitelnost Komise navenek. „V některých případech vnímám spojování agend dokonce jako rizikové, protože hrozí, že tématu nebude příslušný komisař věnovat dostatečnou pozornost,“ říká.
Typickým příkladem je španělská kandidátka na eurokomisařku Teresa Ribera. Její jmenování vyvolává v řadě evropských zemí včetně Česka značné obavy. Riberová je totiž zuřivou odpůrkyní jaderné energetiky. Je jednou z exekutivních místopředsedkyní a dostala portfolio nazvané čistá, spravedlivá a konkurenceschopná transformace. To v sobě skrývá již tak obsažnou agendu zelené tranzice, konkurenceschoposti a sociálních otázek. V takzvaném „mission letter“, který Von der Leyen jednotlivým kandidátům rozeslala, jí je navíc svěřena i politika hospodářské soutěže. Tedy téma, kterému se dosud věnovala dedikovaná eurokomisařka pro hospodářskou soutěž.
Český kandidát na eurokomisaře Jozef Síkela. Foto: MPO
Prakticky má tato kandidátka na eurokomisařku – od samotného jmenování ji ještě dělí takzvané grilování v Evropském parlamentu, ve kterém zpravidla alespoň někdo vypadne – mít na starost celou řadu témat, která ale současně spadají i pod jiná portfolia. Ať už to je portfolium pro klima, které dostal Nizozemec Wopke Hoekstra, nebo třeba pro energetiku a bydlení dánského zástupce v Komisi Dana Jørgensena.
A zatímco Daněk poukazuje na rizika tohoto modelu, analytička Asociace pro mezinárodní otázky Vendula Kazlauskas zmiňuje i možná pozitiva rozsáhlých portfolií, jako je to pro čistou a konkurenceschopnou transformaci.
„Z příkladu USA a jejich Inflation Reduction Act vidíme, jak se tyto agendy prolínají. Rozsáhlé portfolio Theresy Ribery proto vidím jako logické – její post místopředsedkyně by měl zajistit, že agendy více komisařů a komisařek, které se dotýkají změny klimatu, se budou vhodně doplňovat. Zkušenosti Theresy Ribery jako (španělské) ministryně pro ekologickou tranzici navíc tomuto portfoliu odpovídají,“ míní.
Více moci v rukou von der Leyen
Celá věc má ještě druhý aspekt: změny koncentrují více moci v rukou von der Leyen. „Když veřejnosti odhalila 26 komisařů a jejich role, jeden bod byl hned jasný: bude mít neomezenou kontrolu nad politikou Evropské unie. Během několika minut představila velký titul s malou odpovědností pro jednu z nejmocnějších zemí Evropské unie, podepřela své kamarády a rozmělnila mocná portfolia tím, že je rozdělila mezi více lidí,“ napsal bruselský web Politico.
Zmíněnou zemí myslí Francii. Jen pár dní před odhalením nové Komise totiž došlo k výměně kandidátů. Exkomisaře pro vnitřní trh Thierry Bretona nahradil exministr zahraničí Stéphane Séjourné. Právě Breton patřil mezi kritiky von der Leyen, ta si proto dle jeho slov vyžádala jiného kandidáta výměnou za silnější portfolio. Séjourné následně dostal post výkonného místopředsedy pro prosperitu a průmyslovou strategii. Post, který sice zní dobře, podle komentátorů je ale v praxi slabší než portfolio, který zastával v dosluhující Komisi Breton. Lépe dopadl třeba slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič. Ten post zastává už od roku 2009 a dle médií patří mezi ty, kterým von der Leyen důvěřuje.
Maroš Šefčovič ze Slovenska Foto. Evropská komise
„S interpretací, že rozmělňování odpovědnosti za jednotlivé agendy mezi více komisařů může v důsledku posilovat moc Ursuly von der Leyen z části souhlasím. V důsledku to může být skutečně nakonec ona, kdo bude mít rozhodující slovo a kdo bude nejvíce viditelný směrem navenek. Jestli to tak skutečně bude, ukáže až praxe,“ říká Daněk. To však podle něj nic nemění na tom, že kolegium Evropské komise je kolektivní orgán a tím také zůstane.
„I z mission letterů je zřejmé, že Ursula von der Leyen zamýšlí řídit tuto Komisi výrazně centralizovaně. Při vyjednáváních o jednotlivých nominovaných se zbavila svých odpůrců, případně jim přiřadila nevýznamnou agendu. Na jednu stranu to může přispět k akceschopnosti Komise a zmírnit vnitřní spory – v minulých pěti letech někteří komisaři proti šéfce Komise otevřeně vystupovali. Jako velmi schopná politička chce Ursula von der Leyen hlavně dosáhnout svých politických cílů, což s tímto složením kolegia bude jednodušší. Na druhou stranu to ale může omezit vnitřní diskuzi,“ říká zase Kazlauskas.
Every member of my team will bring in their own experience and perspectives on Europe.
Together, we will be one team, working towards one common goal.
Von der Leyen si musí pro svou Komisi zajistit většinu v Evropském parlamentu. A to ovlivnilo také rozložení sil. Patnáct z sedmadvaceti komisařů, včetně samotné předsedkyně, tvoří zástupci největší politické skupiny evropských lidovců. Silná portfolia ale získali také evropští socialisté nebo zástupce evropských konzervativců, Raffaele Fitto ze strany Bratři Itálie tamní premiérky Giorgie Meloni. Tedy strany, která je kritiky označovaná za krajně pravicovou.
„Z rozdělení portfolií je jasně patrné, že Ursula von der Leyen byla nucená významně ustupovat socialistům a naklonit si jejich podporu, bez které se vzhledem k rozdaným kartám v Evropském parlamentu neobejde. Významný post pro Raffaela Fitta vnímám jen jako symbolicky podanou ruku italské vládě,“ míní Daněk.
Zahraniční komentátoři si všímají toho, že ačkoliv třeba zmíněná Ribera ze socialistické frakce dostala do rukou silné portfolio, tematicky ji v Komisi „obklopují“ zástupci konzervativnějších stran. Von der Leyen si tak mohla zkusit zajistit rovnováhu, která bude přijatelná pro všechny klíčové frakce. Tedy pro lidovce, socialisty, liberály, ale také zelené, kteří sami zástupce v Komisi nemají.
„Tím, kdo bude reálně vyvažovat moc například Teresy Ribery bude spíše asi Stephan Sejourné,“ myslí si Daněk a poukazuje ještě na poslední věc. Tedy že rozdělení portfolií není šťastné pro region střední Evropy.
„S výjimkou migrační politiky pro názorově spřízněné Rakousko totiž bude ty nejcitlivější agendy z velké části kontrolovat jih nebo západ Evropy, ať už je to klimatická politika, koheze nebo dokončování vnitřního trhu a konkurenceschopnost. Komisaři s Česka a Slovenska nebo Pobaltí budou svou pozornost zaměřovat převážně spíše navenek do geopolitických témat, Polsko má na starosti rozpočet a Maďarsko skončí bez vlivu. Výsledkem tak může být výrazně oslabená středoevropská perspektiva v době implementace přelomových změn,“ vysvětluje.
Karolína Novotná
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Litevec Andrius Kubilius je historicky prvním komisařem Evropské unie pro obranu a svou roli bude muset smyslupně obhájit. Sedmašedesátiletý ostřílený politik má řadu politických zkušeností. Dvakrát byl litevským premiérem, provedl zemi globální ekonomickou krizí, což mu v jeho rodné zemi zajistilo takřka kultovní status, řekl o něm například litevský europoslanec za stranu Renew Petras Auštrevičius.
Kubilius má velkou výhodu, je členem konzervativní Evropské lidové strany, stejného uskupení, ze kterého předsedkyně komise Ursula von der Leyenová.
Zatímco velké země mohou nad historicky prvním eurokomisařem pro obranu Andriusem Kubilisem ohrnovat nos, skutečnost, že pochází z menší země přináší i výhody. Kubilius může vystupovat autoritativněji, když bude volat po penězích z unie, ve srovnání s politiky z velkých zemí, kteří by mohli být obviňováni ze snahy posílit své národní průmyslové skupiny.
Andrius Kubilius se nechal slyšet, že členské státy Evropské unie musí zásadně zvýšit výdaje na obranu a na zbrojení. Podle něj bude Rusko připraveno na velký ozbrojený konflikt za cirka šest až osm let.
„Ministři obrany a generálové NATO se shodují, že by Vladimir Putin mohl být připraven na konfrontaci s NATO a EU za šest až osm let,“ řekl agentuře Reuters kritik současného Ruska.
Mimo jiné prohlásil, že by členské země EU měly nakupovat nové zbraně společně a také podporovat evropské zbrojovky. Podle něj je zapotřebí, aby padala rychlá rozhodnutí. S novou šéfkou pro diplomacii Kajou Kallasovou chce probrat alternativy, jak zajistit větší objem financí na zbrojení. Proč?
Je známo, že evropský zbrojní průmysl postrádá bilion eur v oblasti investic a to podle litevského politika není ideální stav.
Kubilius proto navrhuje, aby země EU v několika dalších letech investovaly až 500 miliard eur (cca 12,6 bilionu korun) do evropského obranného průmyslu. Evropská komise přitom ale nemá žádné legislativní nástroje, jak členské země ke zvýšení výdajů na zbrojení donutit.
Financování zbrojení by mohly zajistitspolečné evropské dluhopisy, případně prostředky z fondu na obnovu a odolnost po pandemii covidu-19. Na posílení obranného průmyslu by se podle Kubiliuse mohla podílet také Evropská investiční banka.
Vydání společných eurobondů už navrhl někdejší italský premiér a exšéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Unie podle něj musí ročně investovat do rozvoje ekonomiky 750 až 800 miliard eur (cca 18, 8 až 20,1 bilionu korun), aby zůstala být konkurenceschopnou. Společné zadlužování ale odmítají Německo či Nizozemsko.
Andrius Kubilius bude zodpovědný za jednotný trh a průmysl a posílení obranné průmyslové základny. Foto: Vlastenecký svaz – Litevští křesťanští demokraté
Nabídněte Moskvě kus své země, vzkázal kritikům bránící se Ukrajiny
Jaký je postoj Andriuse Kubiliuse k Ukrajině? Je jejím silným podporovatelem, což je pro post prvního eurokomisaře pro obranu velmi důležité.
„Pro ty, kteří tvrdí, že by Ukrajina měla souhlasit s mírovými podmínkami Vladimira Putina, bych navrhoval, aby se podívali na možnost nabídnout Putinovi území své vlastní země,“ řekl v červenci v Evropském parlamentu a doplnil: „Míru lze dosáhnout pouze tehdy, pokud Ukrajina vyhrává a její územní suverenita je bráněna. A to je možné pouze s naší mnohem delší podporou.“
Název jeho funkce zní sice velkolepě, ale žádným zastřešujícím ministrem obrany států nebude. Místo velení armádám má mít Kubilius na starosti lepší organizaci fragmentovaného obranného průmyslu Evropské unie a pomoc členským zemím s přezbrojením, zatímco bude EU pokračovat v dodávkách klíčových zbraní na Ukrajinu.
„Bude pracovat na rozvoji evropské obranné unie a posílení našich investic do kapacit,“ řekla o Kubiliusovi po oznámení složení nové komise její předsedkyně Ursula von der Leyenová.
Ursula von der Leyenová navrhla vytvoření komisaře pro obranu na začátku tohoto roku v reakci na totální ruskou invazi na Ukrajinu. Podle portálu Politico je porušení tradice EU, která se považuje za projekt věnovaný míru. „Dokonce i hlavní finanční nástroj bloku pro částečné proplácení zbraní darovaných Ukrajině se nazývá Evropský mírový nástroj,“ připomíná Politico.
„Ale každé nové místo v komisi zahrnuje vyrvání spisů ze stávajících (a často mocných) držitelů moci. A právě zde je jasné, že Kubilius začíná na zadní noze. Bude se muset zodpovídat finské političce Henně Virkkunen, která má na starosti technologické portfolio, uvedla von der Leyenová. Ursula von der Leyenová také zdůraznila, že nová funkce není uchvácením moci,“ napsal dále portál Politico.
„Mám velmi jasno v tom, že existují kompetence členských států, jako je složení jednotek, mise, rozmístění,“ řekla von der Leyenová a podotkla, že Kubilius „je zodpovědný za jednotný trh a průmysl a posílení obranné průmyslové základny.“
Ve prohlášení k novému komisaři pro obranu von der Leyenová Kubiliusovi řekla, aby do sta dnů vypracoval dokument o budoucnosti evropské obrany, který připraví unijní země na nejextrémnější vojenské eventuality. Padl také pokyn vypracovat koncepce evropského štítu protivzdušné obrany a programů kybernetické obrany.
Zároveň má být gestorem budování koridorů vojenské mobility bloku a pracovat na agregaci poptávky po vojenském vybavení mezi národními armádami.
Ursula von der Leyenová v červnu odhadla, že obrana Evropské unie potřebuje v příštím desetiletí 500 miliard eur, ale není jasné, odkud tyto peníze přijdou. Země jako Německo a Nizozemsko jsou silně proti vydávání společných dluhopisů, což se stalo po covidové pandemii. Peníze by mohly pocházet z víceletého rozpočtu Evropské unie. „Což by vyvolalo politickou bitvu,“ varuje portál Politico.
Pokud jde o kosmickou složku Kubiliusova portfolia, ta má zahrnovat řízení stávajících satelitních programů Evropské unie – Galileo a Copernicus – spolu s prosazováním třetí části projektu – multimiliardové bezpečné internetové satelitní konstelace nazvané IRIS, která by měla být spuštěna a spuštěna během příštího funkčního období.
Titáni od Baltu
Andrius Kubilius to nebude mít vůbec lehké. Bude historicky prvním eurokomisařem pro nelehký resort. Bude muset ukázat, že v Komisi umí získat vliv. Zároveň bude jedním z primárních cílů kremelské dezinformační scény.
První velkou výzvou pro Kubiliuse bude grilování v Evropském parlamentu.
Po boku bude mít Kubilius bývalou estonskou premiérku Kaju Kallasovou, jež byla jmenována nejvyšší diplomatkou Evropské unie, která bude dalším primárním cílem Kremlu. Kubilius s ní bude muset úzce spolupracovat.
Další do „trojice statečných“ od Baltu je finská politička Henna Virkkunen, která byla jmenována výkonnou místopředsedkyní Evropské komise pro technologickou suverenitu, bezpečnost a demokracii. Logicky další potenciální cíl dezinformací, proudících z Kremlu.
„Nový komisař bude muset investovat hodně energie, aby přesvědčil velké členské státy, že je pro ně lepší spolupracovat jako Evropská unie. S parlamentem bude muset úzce spolupracovat, aby vize eurokomisaře pro obranu dokázal prosadit,“ uvedla na Kubiliusovu adresu europoslankyně za Zelené Hannah Neumannová.
Andrius Kubilius se narodil 8. prosince 1956 ve Vilniusu v Sovětském svazu, dnešní Litvě. Kubilius je pravicový politik, vedl Vlastenecký svaz – Litevští křesťanští demokraté a byl dvakrát předsedou litevské vlády.
Po ukončení 22. střední školy ve Vilniusu byl přijat na tamní univerzitu, kde studoval na Fyzikální fakultě, kterou absolvoval v roce 1979. Následně pokračoval v akademické dráze postgraduálním studiem (1981–1984).
Kubilius se angažoval politicky už dříve, jako člen hnutí Sąjūdis usiloval o nezávislost Litvy na SSSR. V tomto hnutí se stal výkonným tajemníkem. Krátce po obnovení národního parlamentu Seimu, byl zvolen poslancem. V roce 1993 vstoupil do Vlasteneckého svazu, ve kterém setrval do současnosti.
Úřad premiéra zastával poprvé jeden rok v letech 1999 až 2000.
V parlamentních volbách 28. října 2008 se stal úspěšným lídrem kandidátky strany, která porazila sociální demokracii a 27. listopadu byl v Seimasu zvolen předsedou vlády, poměrem hlasů 89 pro, 27 proti a 16 se zdrželo.
Kubilius hovoří rusky, litevsky a anglicky. Manželka Rasa Kubilienė je houslistka v litevské národní filharmonii. Mají dva syny.
