Ceny energií klesají a projevuje se to ve výsledcích velkých energetických skupin. Energetický a průmyslový holding (EPH) v prvním pololetí vykázal čistý zisk bez menšinových podílů 547 milionů eur (13,7 miliardy korun), což je v meziročním srovnání o 69,3 procenta méně. Hlavní podíl na tom měl propad ziskovosti uhelných a plynových elektráren. Vyplývá to z pololetních výsledků zveřejněných na webu EPH.
Tržby skupiny EPH, kterou ovládají miliardáři Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, meziročně klesly o 27,5 procenta na 9,885 miliardy eur (248 miliard korun). Provozní zisk před odpisy (EBITDA) byl o 23 procent nižší, dosáhl hodnoty 1,44 miliardy eur. Celá skupina EPH vykazovala ke konci června hrubé zadlužení ve výši téměř 8 miliard eur (200 miliard korun), současně však má na účtech volné peníze v objemu skoro 3,8 miliardy eur.
Podnikání EPH stojí na dvou nohách, kterými jsou EP Infrastructure (přeprava plynu, rozvodné sítě, skladování plynu, teplárny) a EP Power Europe se zaměřením na výrobu elektřiny z fosilních i obnovitelných zdrojů. EP Infrastructure zveřejnila své pololetní výsledky na začátku září a tady problém nebyl. Její ziskovost meziročně o 40 procent vzrostla, a to hlavně díky oživení zájmu o využití tranzitních plynovodů na Slovensku.
Spalování uhlí už tolik nevynáší
Propad ziskovosti postihl druhou část, tedy EP Power Europe. Ta se pod tlakem vysokých cen emisních povolenek a snižujících se cen elektřiny na velkoobchodním trhu rozhodla urychlit proces dekarbonizace. Většinu svých uhelných elektráren chce odstavit do roku 2025 a zbývající do roku 2029. Například německou černouhelnou elektrárnu Mehrum trvale vyřadila z provozu v letošním březnu, o rok později má skonči také francouzský zdroj Emile Huchet 6.
Jako náhradu EPH staví nové paroplynové elektrárny. Letos uvede do provozu dva bloky elektrárny Kilroot (celkem 700 MW), která se nachází poblíž Belfastu v Severním Irsku. V pokročilé fázi výstavby jsou také nové paroplynové elektrárny Tavazzano a Ostiglia v Itálii a 35megawattové bateriové úložiště ve Francii.
Majoritní vlastník skupiny EPH Daniel Křetínský. Foto: EPH
Odchod od uhlí se týká také tepláren, které EPH vlastní v České republice. Elektrárny Opatovice, United Energy a Plzeňská teplárenská mají do konce desetiletí přestat spalovat uhlí, jeho roli převezme zemní plyn, biomasa a komunální odpad. EPH chce do ekologizace českých tepláren investovat zhruba 1,3 miliardy eur (32,5 miliardy korun), z toho nejméně polovinu mají uhradit dotace z Modernizačního fondu. EPIF se uchází také o provozní podporu nových teplárenských zdrojů, kterou v červnu vypsalo ministerstvo průmyslu a obchodu.
Posílení ve Slovenských elektrárnách
Na rozdíl od loňského roku se zatím letos neodehrála žádná velká akvizice elektráren či jiných energetických aktiv. Jedna taková transakce by mohla nastat už v příštím roce. Podle dříve uzavřené smlouvy s italským koncernem Enel má EPH získat jeho zbývající podíl ve Slovenských elektrárnách, a to po spuštění čtvrtého bloku jaderné elektrárny Mochovce. Hodnota příslušné opce ke konci června dosahovala 1,61 miliardy eur.
Aktivity EPH jsou dnes rozkročeny do mnoha evropských zemí, vedle výroby a prodeje elektřiny a tepla zahrnují distribuci energií, provozování plynových zásobníků, logistiku a trading. Největší podíl na loňských tržbách měly aktivity na britském trhu (2,314 miliardy eur), následuje Slovensko (1,048 mld. eur), Německo (1,042 mld. eur), Itálie (908 mil.), Nizozemsko (760 mil.), Česko (587 mil.), Irsko (541 mil.) a Francie (524 mil. eur).
Majoritním vlastníkem EPH je s 56procentním podílem EP Corporate Group ovládaný Danielem Křetínským. Zbývajících 44 procent drží J&T Energy Holding, za kterým stojí Patrik Tkáč a další investoři ze slovenské investiční skupiny J&T. Díky vysokým ziskům a dividendám, které EPH vyplácí, se Křetínský stal podle žebříčků týdeníku Euro i deníku E15 nejbohatším Čechem, když předstihl dosud vedoucí Renátu Kellnerovou.
Politika odstraňování oxidu uhličitého se rychle vyvíjí, ale zůstává roztříštěná. Nadcházející iniciativy členů G7 – sdružení největších ekonomicky vyspělých států světa – od nichž se očekává, že budou průkopníky v zavádění dekarbonizace, by se měly řídit pěti zásadami pro robustní politiky, upozornili výzkumníci z Německa a Norskave společném dokumentu. Podle nich budou mít zvolené postupy kruciální význam pro přípravu na distribuční konflikty spojené s dosažením nulových čistých a záporných čistých emisí, a to jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni.
Sdružení největších ekonomicky vyspělých států světa – Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království a USA (G7) – může být klíčovým fórem pro průkopnickou novou spolupráci v oblasti odstraňování oxidu uhličitého (CDR), napsali výzkumníci z Německa a Norska ve společném dokumentu.
Skupina podle nich prokázala svou snahu utvářet agendy globální klimatické politiky a několik členů již zavedlo nebo oznámilo politiku pohlcování uhlíku, což podle výzkumníků vytvořilo úrodnou půdu pro novou spolupráci, napsali Felix Schenuit, Oliver Geden a Glen Peters.
Od zemí, které byly zodpovědné za velký podíl historických emisí, se podle vědců očekává, že zajistí průlom a uplatnění příslušných technologií.
Politika dekarbonizace se rychle vyvíjí po celém světě, ale zůstává roztříštěná, píší výzkumníci, kteří vydávají doporučení, jak vytvořit robustní politiky.
Ty by měly zajistit důvěryhodné monitorování, podávání zpráv a ověřování; které by musely být zakotveny ve stávajících klimatických politikách; a měly by být spojeny s cíli nulových čistých emisí. Zároveň by měly být schopny zajistit záporné čisté emise, a posílit mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu, demonstrací a zavádění.
Vědci považují pohlcování uhlíku za nezbytné k vyvážení zbytkových emisí, například ze zemědělství a průmyslu, aby bylo dosaženo cílů čisté nuly a následně záporných čistých emisí skleníkových plynů.
V současné době jsou jediné relevantní propady CO2 přírodní, které zajišťují lesy, mořské ekosystémy nebo jiné suchozemské ekosystémy.
Podle výzkumníků budou ale zapotřebí i nové metody CDR, jako je zachycování CO2 přímo ze vzduchu a jeho trvalé ukládání pod zem (Direct Air Carbon Capture and Storage, DACCS).
Současné vedení ministerstva spravedlnosti podporuje ukládání alternativních trestů namísto vězení nebo mírnější trestá drobné kriminality. Slibuje si od toho snížení vězeňské populace, která je v ČR jedna z nejvyšších v EU. „Trvám na tom, že dokud nepřestaneme řešit v Česku sociální problémy nástroji trestního práva, tak se situace nezlepší,“ říká v rozhovoru pro Českou justici náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák. Ten také přiznal, že je nereálné, aby zaměstnanci na soudech dostali přidáno 15 procent.
Návrh skupiny poslanců v čele s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem na zavedení povinných vzdělávacích plánů pro soudce vyvolal v justici vlnu kritiky. Kromě Nejvyššího soudu se proti němu vymezila i řada předsedů soudů. Padají argumenty o protiústavnosti i o ohrožení nezávislosti soudců. Proč jste s justice ten návrh neprojednali předem?
Rozhodně nelze říct, že je debata o návrhu uzavřená. Chápu a respektuji názory z justičního prostředí, které volají po širší diskusi. Nic není definitivní. Momentálně bude klíčové, jak rozhodne Poslanecká sněmovna.
Soudci se obávají, že jim za neplnění vzdělávacího plánu mohou hrozit sankce.
Já si velmi vážím toho, že justice je v dobré kondici – na rozdíl od zemí okolo nás, jako je třeba Polsko nebo Slovensko. A byl bych opravdu rád, kdyby se to podařilo udržet. Chci žít v právním státě, kde mohu institucím důvěřovat. Bohužel jsme zaznamenali řadu rozhodnutí, která hodně rezonovala mezi laiky, odborníky, ale i politiky. Byly vyslovovány velké pochybnosti o tom, zda je rozhodováno spravedlivě. Proto je třeba pracovat na důvěryhodnosti justice. Je třeba posilovat důvěru v to, že lidé, kteří rozhodují o osudech jiných osob, tak skutečně činí s nejlepším možným vědomím a informacemi.
Co pro vás znamená kritika veřejnosti? Často se lidé ptají, proč někdo dostal nízký trest za znásilnění a jiný člověk zase dostal trest několik let odnětí svobody kvůli pěstování konopí. Lidé ale málokdy znají detail rozhodování soudu. Jsou tedy tyto veřejné diskuse relevantní?
Justice podle mě není jen mocí ve státě, ale také určitou službou občanům v nejširším slova smyslu. Není možné ignorovat, co říká veřejnost. Samozřejmě je klíčové, aby nedošlo k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti v konkrétních kauzách. My neseme odpovědnost za fungování justice, a proto jsme zvažovali, co udělat, aby nevznikaly pochybnosti ze strany veřejnosti. Nezavádíme novou povinnost vzdělávání soudců – ta už existuje dlouho. Jde o specifikaci a zlepšení naplnění onoho vzdělávání. Chceme tím eliminovat kritiku, že justice neví, co dělá.
Karel Dvořák působil dříve jako advokát Foto: Ministerstvo spravedlnosti
Soudci často v těchto na veřejnosti propíraných případech řeknou, že se k rozsudku nemohou vyjádřit blíže a ať si lidé přečtou písemné odůvodnění rozsudku, kde už vše bylo řečeno. Není to špatně?
Myslím, že mnoho soudců dokáže svá rozhodnutí velmi dobře vysvětlit. Bohužel se ale najdou i případy, kdy se to nedaří. Ať už kvůli ostychu, nebo nedostatečnému tréninku v komunikaci s médii. Soudce je v našem právním řádu ústavním činitelem a nese tak velkou odpovědnost za ochranu právního státu. Je bezpochyby povinností každého soudce umět své rozhodnutí jasně vysvětlit. Nemusí se podbízet, zároveň musí brát ohledy na soukromí a práva účastníků řízení, ale nestačí napsat jen skvělé odůvodnění rozsudku.
Takže návrh na zavedení povinných vzdělávacích plánů pro soudce podle vás není protiústavní?
Jsem pevně přesvědčen, že tomu tak není. Když srovnáte navrhovaný model s tím, co se posuzovalo před Ústavním soudem před více než 20 lety, zjistíte, že jde úplně o něco jiného. V nálezu z roku 2001 je přímo uvedeno, že soudci jsou bezpochyby povinni se vzdělávat s ohledem na odpovědnost, kterou mají. Protiústavnost tehdy ve vzdělání jako takovém shledána nebyla.
Co se týče procesu projednávání, bezpochyby mohl být intenzivnější nebo lepší. Věřím, že se to v budoucnu ještě podaří napravit. Návrh byl však předložen radě Justiční akademie, takže nejde o žádné tajné plány ministerstva proti soudcům. Musíme také vzít v úvahu čas, máme jen rok do konce mandátu této Poslanecké sněmovny.
Mluvil jste o tom, že jste rád, jak v ČR funguje právní stát. Špičky justice ale opakovaně hovoří o tom, že právní stát může být ohrožen nedostatkem administrativního personálu na soudech. Málo peněz také znamená to, že do justice nepřichází tak kvalitní lidé. Justiční odbory požadují přidat 15 procent, jinak bude vícedenní stávka. Jaká je nyní situace?
Právní stát samozřejmě něco stojí. Pan ministr i vedení ministerstva dělají maximum pro to, aby tuto situaci vládě vysvětlili. Jsou úlohy státu, na kterých nelze šetřit a které nelze nijak nahradit. Ať už jde o fungování soudů, státních zastupitelství nebo vězeňství. Podfinancování je dlouhodobý problém. Děláme maximum pro to, abychom přesvědčili koaliční partnery, že investice do těchto oblastí se jednoznačně vyplatí.
S odbory jednáme opakovaně. Já bych byl osobně velice rád, kdybychom mohli sdělit nějakou pozitivnější zprávu, protože si práce všech zaměstnanců na soudech a státních zastupitelství velice vážím. Vím, že je jim stále přibývají agendy, že jsou na ně kladeny velké nároky a že pracují s citlivými informacemi. Doufám, že se ještě podaří vyjednat více peněz.
Zvýšení platů o 15 procent ale asi reálné není.
Obávám se, že ne. Rádi bychom se ale vrátili k tomu, aby pro tyto zaměstnance bylo automatické navyšování platu samozřejmostí, právě vzhledem k tomu, že jde o pracovníky justice.
Připravuje se ministerstvo na vícedenní stávku zaměstnanců soudů?
Doufám, že naše komunikace s odbory je korektní. Věřím také, že nás budou včas informovat, abychom mohli ve spolupráci s vedením soudů přijmout vhodná opatření a aby mohla být zajištěna například neodkladná jednání ve vazebních věcech. Při poslední stávce se to povedlo, byť s mimořádným nasazením. Mám informace o tom, že někde práci úředníků zastali místopředsedové soudů a obsluhovali třeba podatelnu. Byl bych nerad, kdyby se to stalo nějakou opakovanou praxí. Právo na stávku však zaměstnanci mají a já ho respektuji.
Podařilo se vám zajistit zvýšení advokátního tarifu. Proč to u zaměstnanců soudů nejde?
Vraťme se zpět k tomu, že právní stát něco stojí. Advokáti jsou jeho součástí a myslím, že s těmi odměnami už opravdu nemohli vyžít. K valorizaci došlo naposledy před 16 lety. Už to bylo nedůstojné, a proto jsme o navýšení usilovali od začátku našeho mandátu. Bylo to i v programovém prohlášení vlády. Stejně tak celou dobu usilujeme o navýšení platů zaměstnanců soudů. Náklady na advokáty ex offo nebo ustanovené zástupce přitom jdou z jiné rozpočtové kapitoly, než platy. To také hraje roli.
Ministerstvo teď také v rámci novely zákona o advokacii jedná o nových a bezpečnějších pravidlech pro advokátní úschovy. Nově by měla podle poslaneckého pozměňovacího návrhu platit desetidenní lhůta, o kterou by banka byla povinna odložit provedení příkazu k výplatě peněz z úschovního účtu. Realitní kanceláře před tím varují. Nemůže to být komplikace pro lidi čerpající hypotéky?
Návrh poslankyň Heleny Válkové a Zuzany Ožanové byl asi míněn dobře, ale já jsem také advokát, byť s pozastavenou činností, a vím, že není prakticky možné čekat 10 dní. Jsem rád, že proběhlo jednání vedení ministerstva s představenstvem České advokátní komory, kde došlo ke shodě na úpravách s tím, že bude vytvořen nový pozměňovací návrh. Komora také zřídí garanční fond, který bude formou kolektivní záruky, pokud by došlo ke zpronevěře úschovy. Takže kromě větší bezpečnosti ze zákona bude lepší záruky poskytovat i ČAK.
Mluvil jste o tom, že vládě zbývá rok do konce mandátu. Co se ještě stihne projednat a co už ne? Už několik let je například snaha schválit zákon o regulaci lobbingu, který vychází z evropské směrnice.
Řada věcí, které předkládáme, není z naší hlavy. Například zákon o regulaci lobbingu – ten je podmínkou pro čerpání peněz z Národního plánu obnovy. Udělali jsme maximum, a teď je to na Poslanecké sněmovně. Co se bude dít dál, už není úplně v naší moci. Pokud by tento zákon nebyl přijat, způsobilo by to České republice škodu v řádu miliard korun. Věřím, že to bude dostatečnou motivací pro jeho schválení.
Náměstek Karel Dvořák ve své pracovně Foto: Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo spravedlnosti v pondělí poslalo vládě novelu trestního zákoníku a dalších trestních předpisů. Navržené změny spočívají v podpoře ukládání alternativních trestů namísto vězení, v mírnějším trestání drobné kriminality či v částečné dekriminalizaci a legalizaci samopěstování i držení konopí.
To je jedno z témat, kterým se věnujeme v rámci snahy o změnu trestní politiky v Česku. Máme jednu z největších vězeňských populací v Evropě a to je třeba změnit. Ten systém není tak efektivní, jak by mohl být, a je drahý. Myslím, že někdy je i nespravedlivý ve vztahu k osudům některých lidí odsouzených k odnětí svobody.
Jaké změny by mohla novela přinést vězeňství?
Práce v této oblasti je skutečně obrovské množství. Je potřeba neustále zdůrazňovat obrovskou úctu k příslušníkům a zaměstnancům vězeňské služby, kteří pracují v prostředí, o kterém někteří mluví jako o koncentrovaném zlu. Zároveň je to ale prostředí, kde se dá dokázat mnoho prospěšného. Byl bych rád, aby se jim podařilo zajistit takové podmínky, aby svou práci mohli vykonávat efektivně. To znamená, že musíme mít méně vězňů a zlepšit efektivitu celého systému trestní justice i výkonu trestu.
Personální podstav je výrazný a stále více lidí odchází, než přichází. Na Moravě je obsazenost personálu ještě přijatelná, ale v Čechách je situace špatná. Vyrážíme klín klínem a přesouváme personál, kde je akutně potřeba. To není řešení, ze kterého by měl kdokoliv radost, ale musíme zajistit bezpečnost a chod věznic. Trvám na tom, že dokud nepřestaneme řešit v Česku sociální problémy nástroji trestního práva, tak se situace nezlepší.
Podle názoru soudců Nejvyššího soudu může novela „vést až ke zpochybnění společenského hodnotového žebříčku, pravidel soužití a morálky ve společnosti a v důsledku toho pak k nedůvěře ve stávající systém trestní justice“. Co vy na to?
Myslím, že v rámci meziresortního připomínkového řízení jsme se ty sporné body snažili obrousit. Věřím, že se to povedlo – nakonec i proto to trvalo tak dlouho a tím spíš by to potom celým legislativním procesem mohlo projít trochu lehčím způsobem. Já jsem moc vděčný za připomínky, které z celé soustavy vzešly, protože se jedná o velice důležitou změnu. Skutečně se bavíme o širších hodnotách společnosti a myslím, že si velice vážíme erudice a zkušeností řady soudců a díky nim ten návrh může být ještě lepší.
V rámci ministerstva nově působí od 1. září datově-analytický tým, který má věcným útvarům pomáhat se zpracováním podkladů pro různá rozhodnutí týkající se třeba trestní politiky nebo oblasti insolvencí a exekucí. Na co přesně budete data využívat?
Veřejná správa nemá dostatečné informace o řadě věcí, které reguluje. Nejde o statistiku toho, kolik věcí je rozhodováno nebo kolik lidí je v úpadku na základě rozhodnutí soudu, ale třeba toho, jestli opatření, která se dělají například ve vztahu k oddlužení, skutečně mají nějaký efekt. Třeba jak se promítají do stavu exekucí nebo do čerpání sociálních dávek. Jde o to, že máme spoustu dat, ale je třeba je propojit. Stejně tak by tým – ve spolupráci s podobnými týmy zřízenými na Úřadu vlády a některých dalších ministerstvech – mohl pomoci v oblasti trestní politiky. Nejde o to vědět, kolik bylo spácháno loupeží v okresu Šumperk. To víme. Spíše jde o to umět posoudit historii jedné osoby. Jaká je skutečná recidiva nebo do jaké míry jsou efektivní alternativní tresty. Napraví někoho alternativní trest a už nepáchá další trestnou činnost? Slepých míst a otázek je celá řada.
Další podobnou aktivitou je projekt sběru a analýzy dat financovaný z prostředků Evropské komise, který probíhá na soudech. Jeho cílem je přesněji zjistit, jaká je časová náročnost jednotlivých úkonů v řízení pro soudce a justiční personál. Výsledek by měl být znám v první polovině příštího roku. Měli bychom tak mít relevantní data o vnitřním fungování justice, která v dalších letech budeme moci zohledňovat například v systemizaci.“
České dráhy hledají dodavatele výstavby nabíjecích stanic pro služební elektromobily. Zadávací řízení, které je vedeno formou jednacího řízení s uveřejněním, vypsaly České dráhy na konci léta a tendr chtějí uzavřít podle mluvčí Vandy Rajnochové nově do 1. listopadu. V termínu došlo ještě k úpravám kvůli změnám v zadávacích podmínkách. „Samotné rozhodnutí o výběru dodavatele a podpis smlouvy předpokládáme v roce 2025,“ sdělila Rajnochová.
Vítěz tendru s názvem „Projekt Energetika ČD – Nabíjecí stanice“ by se měl postarat o výstavbu sítě nabíjecích stanic, jejich dodání, instalaci i zprovoznění. České dráhy v zadání k tendru na serveru Tender Arena uvádějí, že by mělo vzniknout konkrétně 142 nabíjecích stanic v kombinaci rychlonabíjecích bodů a standardního pomalejšího nabíjení ve 41 městech či lokalitách, které vytipovaly.
Předpokládané náklady tendru nechtějí České dráhy podle mluvčí v tuto chvíli sdělovat. „V souladu s možným postupem dle zákona a zadávání veřejných zakázek není cena sdělena ani v zadávacích podmínkách, ani na profilu zadavatele či v evropském nebo českém věstníku veřejných zakázek. Finální cena vzejde z probíhajícího tendru,“ sdělila Ekonomickému deníku mluvčí.
Po úvodní části zadávacího řízení, kdy budou vyhodnoceny žádosti o účast a prokázání kvalifikace, České dráhy podle Rajnochové vyzvou kvalifikované dodavatele k podání předběžných nabídek, o kterých proběhne jednání. Zadávací řízení, které může být vícekolové, poté přejde do fáze výzvy k podání konečné nabídky.
Nabídky budou České dráhy hodnotit podle jejich ekonomické výhodnosti, kterou zadavatel určí na základě nejnižší nabídkové ceny. Zajímavostí v tendru může být, že bude dodavatel vázán mlčenlivostí.
Nabíjecí stanice by měly vzniknout podle zadávací dokumentace napříč republikou v menších i větších městech. Jde o Bohumín, několik lokalit v Brně, počítá se s nimi v České Třebové, Hradci Králové, Ostravě, Plzni, Praze, Ústí nad Labem i ve Znojmě a na řadě dalších míst.
Klíčové body úterního sněmovního výboru pro obranu zůstaly veřejnosti utajeny. Nejdůležitější body – česká muniční iniciativa, zpráva o zajišťování obrany státu v roce 2023 a strategické projekty armády byly nakonec projednány za zavřenými dveřmi ve druhém nejvyšším stupni utajení další pak bez přítomnosti veřejnosti. Ekonomický deník psal o konkrétních bodech k jednání ZDE. Audiozáznamy z otevřené části jednání jsou k dispozici ZDE.
Původní program jednání výboru byl zpřeházen a dva klíčové body, u kterých se předpokládala vzrušená diskuse byly utajeny v druhém nevyšším stupni utajení – Tajné nebo za zavřenými dveřmi.
„Včerejší výbor pro obranu se u těch nejdůležitějších bodů nesl v duchu uzavřených a režimových jednání. Pokusím se to shrnout neutrální větou o strategických projektech, jak to prezentovala Armáda ČR: ´Co platilo včera, dnes už neplatí.´ A takhle si tu žijeme,“ glosoval průběh včerejšího výboru na síti X jeho místopředseda Pavel Růžička (hnutí ANO).
Jednání o české muniční iniciativě se mimo ministryně obrany Jany Černochové (ODS) účastnil i šéf Vojenského zpravodajství brigádní Petr Bartovský a ředitel Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci (AMOS) Aleš Vytečka. Za cca hodinu jednání členové výboru přijali toto usnesení:
1. Výbor pro obranu bere na vědomí informace o muniční iniciativě, kterou vláda České republiky uskutečňuje s cílem podpořit Ukrajinu bránící se agresi Ruské federace. Za druhé o probíhajících dodávkách munice, včetně procesu výběru dodavatelů, pořízení munice na základě pokynu donorské země a také o současných tržních cenách munice. Za třetí o tom, že veškeré záležitosti řeší dodavatel a ukrajinský konečný uživatel, přičemž Ministerstvo obrany České republiky koordinuje komunikaci směrem k donorské zemi, k mezinárodnímu centru a pomáhá s komunikací s ukrajinskou stranou.
2. Výbor pro obranu vyjadřuje přesvědčení, že muniční iniciativa České republiky, která vede k podpoře bojujících jednotek ozbrojených sil Ukrajiny na frontové linii, je významná a klíčová pro překlenutí období, kdy dochází k nastartování výroby nové munice ve státech EU a západního světa.
3. Výbor pro obranu bere na vědomí, že s ohledem na povahu a rozsah konfliktu není na místě požadovat plné zveřejňování všech detailů muniční iniciativy, jelikož by to ohrozilo bezpečnostní a zahraničněpolitické zájmy České republiky. Nicméně celý proces je plně transparentní vůči donorům.
4. Výbor pro obranu vyjadřuje přesvědčení, že na základě získaných informací je muniční iniciativa organizována a realizována tak, aby za prostředky donorů a České republiky byly zajištěny dodávky munice pro Ukrajinu v co největší kvalitě i kvantitě.
5. Výbor pro obranu vyjadřuje podporu vládě České republiky v pokračování muniční iniciativy.
Průběh akvizic armády řešil dopoledne podvýbor pro akvizice ministerstva obrany. Podle kuloárních informací se řešila bojová vozidla pěchoty CV90 a participace českých zbrojovek, nákup letounů F-35, dodávky a výcvik, vozidla pro armádní speciální síly, minomety či obrněnce Pandur a jejich modernizace a obměna či nákup transportních letounů Embraer C-390 Millennium. Strategické projekty armády byly projednány „pouze“ za zavřenými dveřmi.
Posílení postavení armády ve vojenských objektech, patřících zčásti soukromníkům
Členové výboru pro obranu pak v utajení vyslechli také zprávu o zajišťování obrany státu v roce 2023.
Výbor pak řešil novelu zákona o zajišťování obrany České republiky a vládní návrh zákona o kybernetické bezpečnosti.
Projednávání předloh, které mají za sebou první čtení, ale výbor přerušil kvůli případným pozměňovacím návrhům a podněty dotčených resortů. Deadline je do 25. října.
Vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany Jan Jireš odůvodnil potřebu přijetí zákona o zajišťování obrany České republiky posílením a zvýšením obranyschopnosti země. Jak už Ekonomický deník psal, toho má být dosaženo posílením právního postavení armády ve stávajících vojenských objektech. Jde mimo jiné o to, že části objektů jsou v soukromých rukou a armáda je v nich nájemcem. Problém týká především muničních skladů v Čermné nad Orlicí, v Dobroníně, Travčicích a v Týništi nad Orlicí.
„Materiál je předkládán v návaznosti na stále se zhoršující bezpečnostní situaci nejenom v Evropě, na kterou je třeba reagovat přehodnocením dosavadního pohledu na zajištění bojeschopnosti a připravenosti Armády České republiky, kterou není možné zajistit bez funkčních vojenských objektů, které slouží například k uskladňování munice nebo výcviku a ubytování vojáků,“ uvedl Jireš.
„Nejde jenom o to, že nás to i omezuje třeba v zavedení bezpečnostně provozních opatření, což samozřejmě má vliv na reálnou bezpečnost, ale tady to skýtá opravdu rizika. Je jasné, že vždycky vyvlastnění je až ta úplně nejkrajnější věc, do které se nikdo nechce pouštět,“ vysvětlil náčelník Generálního štábu Karel Řehka.
Kyberbezpečnost podle směrnice NIS2
V dalším bodu šéf Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Lukáš Kintr odprezentoval v kostce zákon o kybernetické bezpečnosti.
Kintr poslancům vysvětlil, že zákon řeší čtyři základní povinnosti, uložené takzvaným regulovaným osobám. Jde o hlášení kontaktních údajů, hlášení kyberbezpečnostních incidentů, provádění preventivních bezpečnostních opatření a protiopatření.
„Původní zákon o kybernetické bezpečnosti byl postaven na principu minimalizace státního donucení, tedy že zákonná úprava nedopadá na všechny, ale zaměřuje se pouze na ty subjekty, které mají zásadní význam v rámci České republiky, řekl Lukáš Kintr.
Vypíchl, že na základě požadavků evropské směrnice NIS2 počet dotčených subjektů poroste.
„My jsme se ale i při přípravě tohoto návrhu zákona snažili co nejracionálněji zavádět a převádět ta pravidla z NIS2 do českého právního řádu. Celá řada debat ještě i nadále běží, protože ustanovení NIS 2 jsou v některých pasážích velmi obecná a není úplně jasné, kam tím směrnice míří,“ uzavřel ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost Kintr.
Nynější předávání seznamů všech cestujících v letadlech policii je zavádění nepřetržitého a systematického dohledu nad lidmi, shledal Soudní dvůr Evropské unie. Policie proto bude nově sledovat jen vybrané lety. Letecké firmy budou dále předávat seznamy cestujících, ale policie ty nevybrané neprodleně vymaže. U vybraných letů budou data uchována jen tři roky. Návrhem dojde ke snížení schopnosti odhalovat rizika v letecké dopravě, uvádí k tomu vnitro.
Vyplývá to z rozsáhlé novely zákona o Policii ČR. Ministerstvo vnitra v ní reaguje na rozsudek k výkladu evropské směrnice o předávání jmenné evidence cestujících (PNR). Kromě toho podle důvodové zprávy „oznámila Komise záměr přezkoumávat transpoziční předpisy členských států“.
Novela nepřináší žádnou změnu pro letecké dopravce, kteří budou dále poskytovat jmenné seznamy cestujících, jak jim ukládá zákon o civilním letectví. „Omezení zpracování těchto údajů budou implementována na straně Policie ČR,“ uvádí důvodová zpráva s tím, že část seznamů policie „po přijetí neprodleně vymaže“.
„Návrh má částečně negativní dopad na bezpečnost České republiky, protože: omezením zpracování údajů o cestujících dojde ke snížení schopnosti Policie ČR odhalovat rizikové cestující v letecké dopravě,“ uvádí doslova ministerstvo vnitra v důvodové zprávě.
Úplný návrh novely zákona o Policii ČR včetně důvodové zprávy je ZDE.
Seznamy všech cestujících využívají i celníci a tajné služby
V současnosti musí podle evropské směrnice letečtí přepravci předávat Policii ČR seznamy všech cestujících z letů, které vzlétnou nebo přistanou na území ČR. Zákon o civilním letectví ve svém § 69 uvádí, že tak musí činit do nejpozději do 48 hodin před odletem respektive bezprostředně po nástupu cestujících na palubu letadla připraveného k odletu.
Policie všechny tyto seznamy podle stávajícího zákona shromažďuje, uchovává a zpracovává. Tyto údaje dále pro prověřování využívá například Celní správa, Finanční analytický úřad, GIBS, Vojenská policie a zpravodajské služby: Vojenské zpravodajství, Úřad pro zahraniční styky a informace a Bezpečnostní informační služba. Proto se tyto instituce nazývají využívající orgány.
Policie už údaje o cestujících nebude uchovávat neomezeně Foto: Pixabay
Účelem zpracování evidence cestujících je pouze posuzování cestujících, příprava kritérií, plnění konkrétního úkolu souvisejícího s trestnou činností podle evropských směrnic, u níž „horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně tři roky, a předávání využívajícím orgánům České republiky a jiným státům pro plnění takového úkolu“.
Soud: Při neexistenci hrozby teroru nelze sledovat všechny lety
To se nyní na základě rozsudku Soudního dvora EU z června 2022 změní. V rozsudku C-817/19 Soudní dvůr konstatoval, že „směrnice PNR zahrnuje zásahy určité závažnosti do práv zaručených články 7 a 8 Listiny, a to zejména v rozsahu, v němž je jejím cílem zavést systém nepřetržitého, necíleného a systematického dohledu, včetně automatizovaného posuzování osobních údajů všech osob využívajících služeb letecké dopravy“.
Takový zásah musí být odůvodněný a cíl úměrný závažnosti zásahu do práv lidí.
Soudní dvůr dospěl k závěru, že předávání, zpracovávání a uchovávání údajů PNR musí být považováno za omezené na to, co je nezbytně nutné pro účely boje proti teroristickým trestným činům a závažné trestné činnosti, za předpokladu, že pravomoci stanovené touto směrnicí jsou vykládány restriktivně, stojí dále v rozsudku.
„Při neexistenci takové teroristické hrozby nelze použití uvedené směrnice rozšířit na všechny lety uvnitř EU, ale musí být omezeno na lety uvnitř EU týkající se zejména určitých leteckých tras nebo cestovních modelů nebo určitých letišť, u nichž podle posouzení dotyčného členského státu existují náznaky, které mohou odůvodnit takové použití,“ uvádí doslova rozsudek s tím, že výběr musí být přezkoumáván a odůvodněn.
Proč se uchovávají seznamy bez souvislosti s letem?
Soudní dvůr EU mimo jiné poukázal na chybovost „falešně pozitivních výsledků“ při strojovém zpracování.
Dále SDEU zpochybnil uchovávání seznamů všech cestujících po dobu pěti let. Podle Soudu není po šesti měsících archivování jmenných seznamů všech důvodné, pokud za tu dobu, nedošlo k pozitivní shodě nebo odhalení, které by mohlo „prokázat riziko teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti, které by měly alespoň nepřímou objektivní souvislost s letem těchto cestujících“.
Nově jen vybrané lety podle náznaků a geopolitické situace
V reakci na tento rozsudek stanovuje návrh povinnost od ledna 2025 vybírat nikoli všechny, nýbrž jen relevantní lety, trasy, letiště uvnitř Evropské unie, jejichž seznamy cestujících budou dále zpracovávány. „Kontrolním výběrem letů lze mezi vybrané lety na časově omezené období zařadit i lety, ke kterým chybí informace dostačující k vyhodnocení jejich skutečné aktuální rizikovosti,“ uvádí k tomu důvodová zpráva. Podle návrhu budou k odůvodnění stačit i „náznaky“ podezření na trestnou činnost nebo terorismus.
„Vybraným letem může být nejdéle na 9 měsíců také zvláště určený let, u kterého nelze důvodnost výběru posoudit pro nedostatek informací. Na výběru letů se mohou podílet využívající orgány České republiky, k tomuto účelu jim policie může poskytnout přístup k údajům jmenné evidence cestujících,“ uvádí nové ustanovení §84 a zákona o Policii ČR.
Podle důvodové zprávy může být důvodem výběru změna leteckých spojení, stavba nových letišť, reakce kriminálního prostředí na probíhající selekci letů uvnitř Evropské unie, geopolitické změny v sousedství EU ovlivňující cestovní trasy nebo spojení využívaná organizovaným zločinem a podobně.
Policie výběr letů aktualizuje nejméně jednou za dvanáct měsíců.
Údaje o cestujících nevybraným letem se vymažou
Také se zkrátí dosavadní pětiletá doba uchování všech údajů jmenné evidence cestujících na tři roky. Seznamy cestujících z letů, které nebyly vybrány pro další prověřování, policie vymaže. „Policie také neprodleně po přijetí vymaže údaje jmenné evidence cestujících týkající se letu v rámci Evropské unie, který není vybraným letem podle § 84a odst. 6,“ stojí doslova v návrhu novely.
Po uplynutí 6 měsíců od přijetí údajů jmenné evidence cestujících policií nebo jednotkou pro informace o cestujících policie znepřístupní údaje v evidenci znepřístupní. „Po uplynutí 3 let od přijetí policie údaje jmenné evidence cestujících, včetně výsledků posuzování cestujících uchovávaných k vyloučení nesprávného budoucího posouzení cestujícího, a automatizovaně pořízené záznamy o zpracování těchto údajů vymaže,“ uvádí se v novém ustanovení zákona o Policii ČR.
Jak rychle skončí v Česku provoz uhelných elektráren? Podle právě zveřejněné studie, kterou zpracoval expertní tým Fakta o klimatu, bude vše záležet hlavně na ceně emisní povolenky. Pokud se cena udrží okolo současných 60 eur za tunu, lze v nejbližších letech očekávat odstavení 1300 z celkových 3200 megawattů instalovaného výkonu. Naopak zdražení povolenky na 100 eur by vyřadilo z trhu skoro všechny uhelné elektrárny bez dodávky tepla.
Menší dopad by takové zdražení plateb za emise oxid uhličitého mělo na uhelné teplárny. V obou scénářích by zůstalo v provozu 2400 ze současných 4000 megawattů elektrického výkonu. Zdroje zaměřené na dodávku tepla by totiž mohly svou zhoršenou ekonomickou situaci řešit zdražením tepla, nebo také čerpáním podpory ze strany státu – třeba v podobě vyšších bonusů za kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.
Zájmem všech zúčastněných je udržet provoz uhelných tepláren do doby, než je bude možné nahradit ekologicky přijatelnějšími zdroji tepla; téměř ve všech lokalitách by se tak mělo stát do roku 2030.
Dovoz elektřiny v malých dávkách neškodí
Strach z nedostatku elektřiny v zimním období, který by podle konzervativních energetiků nastal po rychlém odstavení uhelných bloků z provozu, je podle studie týmu Fakta o klimatu přehnaný. Ve scénáři, který počítá s cenou 60 eur za tunu emisí, bude Česká republika dál přebytková – kladné saldo obchodu s elektřinou přesahuje 5 TWh za rok. Scénář s cenou 100 eur by již vedl k deficitu, ale ten nebude nijak velký; dovoz by tvořil jen 2 TWh oproti roční spotřebě elektřiny ve výši 64 TWh.
K jistému optimismu vedlo autory této studie velké množství paroplynových a plynových elektráren v zemích Evropské unie, které jsou dnes provozovány jen v omezeném rozsahu. Platí to i pro dvě velké paroplynové elektrárny na českém území – v Počeradech a Vřesové. Čím je cena povolenky vyšší, tím víc se vyplatí provoz plynových elektráren místo těch uhelných.
Jak k tomu dodal spoluautor zmíněné studie Jan Krčál, uhelné elektrárny netlačí z trhu pouze vysoká cena emisní povolenky. S rostoucím výkonem větrných a solárních elektráren ve střední Evropě klesá počet hodin, kdy se vyplatí uhelné bloky provozovat. Tady platí jednoduché pravidlo, že zdroje s nižšími provozními náklady mají přednost a že cena na spotovém trhu odpovídá nákladům na nejdražší elektrárnu, která v danou chvíli vyrábí.
Rozmístění uhelných elektráren a tepláren na území ČR. Zdroj: Fakta o klimatu
Do cenové výhody se tak dostávají země, které mají více elektřiny z obnovitelných zdrojů. Například v roce 2028 bude dle odhadu týmu Fakta o klimatu průměrná cena elektřiny v Německu 84 eur/MWh, zatímco v Polsku, které je stále závislé na provozu uhelných bloků, to bude 110 eur/MWh. Česká republika bude zhruba uprostřed mezi nimi. Podle studie týmu Fakta o klimatu by se mělo jednat o 94 až 100 eur/MWh v závislosti na množství nově postavených obnovitelných zdrojů a plynových elektráren či tepláren.
Experti z Fakt o klimatu doporučují hlavně usnadnit výstavbu větrných elektráren, které zatím v Česku narážejí na dlouhá povolovací řízení a odpor místních politiků a aktivistů. Naopak budování dalších solárních parků už může přinášet problémy. „Rozvoj fotovoltaiky v konečném důsledku povede k určité kanibalizaci zisků, tedy k poklesu průměrné ceny, za kterou provozovatel fotovoltaické elektrárny vyrobenou elektřinu prodává,“ uvádí zmíněná studie.
K hladkému fungování energetiky v době pouhelné přispěje také rozvoj akumulace energie a flexibility ve spotřebě elektřiny, stejně jako posílení a modernizace elektrické sítě a budování nových zdrojů s řiditelným výkonem.
Dotovat uhelné elektrárny? Vyhozené peníze!
Skeptický postoj má naopak tým Fakta o klimatu k umělému udržování uhelných bloků v provozu s pomocí dotací. Pokud by Česká republika chtěla udržet vyrovnanou bilanci mezi výrobou a spotřebou elektřiny, musela by elektřinu z uhlí v roce 2028 dotovat v rozsahu zhruba 12 eur/MWh. Celkové náklady, dosahující 6 miliard korun za rok, by se negativně promítly do výsledných cen elektrické energie pro podniky a domácnosti.
Fakta o klimatu zveřejňují svou studii v citlivé době, kdy experti marně vyhlížejí oficiální materiály popisující budoucí vývoj české elektroenergetiky v souvislosti s rychlejším odklonem od spalování uhlí. ČEPS, který svá Hodnocení zdrojové přiměřenosti zveřejňoval každý rok zpravidla v březnu, letos nezveřejnil nic. Ani ministerstvo průmyslu a obchodu dodnes nepředstavilo slibovanou analýzu zdrojové přiměřenosti, která má doplnit velmi obecný text Státní energetické koncepce ČR.
Ministerstvem vnitra chystané zmírnění přísných zdravotních limitů pro příslušníky bezpečnostních sborů má u dalších resortů a klíčových institucí nebo organizací zelenou. Návrh, který jde v uvolňování požadavků stejným směrem jako už dříve armáda v případě vojáků, prošel meziresortním připomínkovým řízením bez jediného nesouhlasného stanoviska.
Nová podoba příslušné vyhlášky ministerstva vnitra počítá s tím, že překážkou pro službu už nebude například léčená cukrovka. Pro policisty, celníky, členy vězeňské služby nebo příslušníky tajných služeb by do budoucna neměl znamenat automatickou stopku v některých případech ani třeba syfilis nebo některé druhy nádorů.
„Cílem byla úprava vyhlášky tak, aby umožňovala v některých případech zmírnění zdravotních požadavků na uchazeče o vstup k bezpečnostnímu sboru a dále udržení stávajícího personálu v případě změny zdravotního stavu u některých diagnóz,” uvedl k tomu v důvodové zprávě k návrhu resort vedený šéfem STAN Vítem Rakušanem.
Pokroky v medicíně
Jeho úřad v doprovodných materiálech k návrhu zdůvodnil uvolňování zdravotních mantinelů zejména nezadržitelným pokrokem medicíny, a to v oblasti diagnostiky, ale i samotných léčebných metod. Bezpečnostní resort upozorňuje na to, že lékaři se s některými problémy dokáží dnes vypořádat na takové úrovni, že příslušné diagnózy nejsou v jakémkoliv rozporu s výkonem služby, jak tomu bylo doposud.
„Je nepřijatelné, aby jak žadatelé, tak i stávající příslušníci byli zdravotně omezováni při výkonu služby, jestliže riziko, že by s danou diagnózou mohlo dojít při výkonu služby k poškození jejich zdraví, či jakékoliv újmě na straně zaměstnavatele, je zanedbatelně malé nebo téměř žádné,” konstatuje ministerstvo vnitra.
Meziresortní připomínkové řízení skončilo minulé pondělí a z jeho výsledků vyplývá, že vládní kolegové z ostatních ministerstev mu v tom dávají za pravdu. S načrtnutou redefinicí zdravotních požadavků pro bezpečnostní sbory pak souhlasí i Českomoravská konfederace odborových svazů.
S drobnými poznámkami se přihlásily například jen resorty práce, obrany, zemědělství nebo zdravotnictví.
Vesměs jde ale o čistě technické připomínky, které poukazují na formální chyby v návrhu. Zdravotnický resort pak koriguje také některé odborné termíny v popisovaných diagnózách.
„Doporučujeme provést formální revizi textu, zkontrolovat používání interpunkčních znamének, uvozovek a zbarvení textu, sjednotit velikost písma a sloučit tabulku nebo vymazat prázdné řádky na několika místech tabulky,” zmiňuje například ministerstvo zdravotnictví.
Novinka pomůže stabilizovat policii
Po vypořádání připomínek, které by v tomto případě nemělo být nikterak složité, by tak ministerstvo vnitra mělo novinku prosadit do praxe bez větších problémů. K nejdůležitějším změnám přitom sám Rakušanův resort řadí právě jednu z nejrozšířenějších civilizačních chorob, tedy cukrovku.
„Zatímco ve stávající právní úpravě i u formy dlouhodobě kompenzované dietou a inzulínem nebo formy dobře kompenzované režimovými opatřeními nebo léčbou perorálními anti diabetiky, jen s mírným snížením výkonnosti organismu, znamenal pro službu konajícího příslušníka de facto konec služebního poměru, nově navrhovaná právní úprava při těchto formách výkon služby umožní,” stojí v důvodové zprávě.
Podle ministerstva se taková úprava pozitivně propíše do stabilizace bezpečnostních sborů, které se dlouhodobě potýkají s nedostatkem lidí.
„Ročně musí právě kvůli onemocnění cukrovkou řada příslušníků svoji službu ukončit. Bylo tak na místě zohlednit moderní lékařské metody a moderní způsoby léčení cukrovky,” poznamenávají úředníci resortu vnitřních věcí.
Méně závažné nádory nebudou překážkou
Vyhláška přesně stanovuje, jaké diagnózy jsou slučitelné s jakými pozicemi ve sborech a také s jakou úrovní a náplní práce. Zatímco u některých je služba možná například s určitými omezeními, u jiných je pak vyloučená úplně. Právě v tomto duchu se katalog v několika oblastech posouvá, ať od absolutní stopky k pouhým omezením v práci, nebo i od “osekané” služby k činnosti bez jakýchkoliv omezení.
Zmírnění se podle zveřejněného dokumentu bude týkat například některých druhů nebo stádií virových onemocnění nervové soustavy, epilepsií nebo tuberkulózy.
Měnit se mají ale také limity pro případy následků zranění nebo dalších vnějších příčin. Nově tak nebude práci u bezpečnostních sborů bránit zohavení těla, což stávající znění vyhlášky zapovídá.
Nově také vyhláška upravuje možnosti služby v případě nádorových onemocnění. Obtížně léčitelné formy nebo ty spojené s rozsáhlými metastázemi službu u sborů vylučují, nicméně méně závažné a léčitelné nádory v některých konkrétně definovaných případech naopak práci u ozbrojených sborů umožňují.
Generální ředitel Deutsche Bahn Richard Lutz chce v příštích třech letech zvýšit dochvilnost dálkových vlaků ze současných přibližně 60 procent na 75 až 80 procent v příštích třech letech, a to prostřednictvím komplexního renovačního programu.
„Zlepšení uvidíme již v příštím roce,“ oznámil generální ředitel Deutsche Bahn Richard Lutz listu Frankfurter Allgemeine Zeitung. Odůvodnil to mimo jiné současnou obnovou Riedbahn mezi Frankfurtem a Mannheimem.
„Generální rekonstrukce probíhá plně podle plánu,“ tvrdí Lutz.
Podle Lutze má program renovace S3 snížit zpoždění související s infrastrukturou o pětinu a výrazně snížit personální požadavky správy. Ve srovnání s neúspěšnými pokusy o zlepšení v minulosti se nyní problémy řeší „mnohem dříve, mnohem radikálněji, zásadněji a rušivě,“ řekl Lutz.
Podrobnosti plánu mají být předloženy dozorčí radě Deutsche Bahn v prosinci a poté bude rozhodnuto o střednědobém plánování.
Aby se zlepšila dochvilnost, Lutz požaduje, aby byl jízdní řád ořezán na zvláště vytížených úsecích sítě.
„V uzlech a na přetížených trasách by dávalo smysl odlehčit celému systému,“ podotkl Lutz.
Umožnit provoz menšího počtu vlaků však není pouze v moci železnice. Pokud zruší tahy, sloty, které se uvolní, budou přiděleny konkurentům. Regulace sítě je primárně zaměřena na umožnění co největšího cestování vlakem, řekl dále Lutz.
Dceřiná společnost DB InfraGo proto nyní jedná s Federální agenturou pro sítě o tlumících prvcích v systému jízdních řádů.
Šéf německých státních železnic listu Frankfurter Allgemeine Zeitung nepřímo potvrdil, že cestující se v tuto chvíli na jízdní řád často nemohou spolehnout.
V reakci na otázku novinářů dodal: „S novým, synchronizovaným stavebním systémem, který budeme postupně zavádět do roku 2027, to budou moci udělat znovu, protože staveniště pak budou již z velké části integrována do časového harmonogramu.“
Velký fanoušek Green Dealu, který v dánské vládě prosadil ambiciózní cíl snížení emisí skleníkových plynů o 70 procent do roku 2030 ve srovnání s úrovní roku 1990 nebo také redukci těžby ropy a zemního plynu v dánském sektoru Severního moře. To je ve stručnosti Dan Jørgensen, politik vybraný Ursulou von der Leyenovou na pozici evropského komisaře pro energetiku a bydlení.
Jak připomněl ve svém článku zpravodajský web Politico.eu, sociální demokrat Jørgensen působil v letech 2019 až 2022 jako ministr pro klima a energetiku. Poté přešel na pozici ministra pro rozvojovou pomoc a globální opatření v oblasti klimatu. V této roli se Jørgensen stal prominentním vyjednavačem dohod na každoročních klimatických summitech, pořádaných Organizací spojených národů (OSN).
Co od Jørgensena očekává šéfka Evropské komise? „Jeho práce pomůže snížit ceny energií, investovat do čisté energie a zajistí, že snížíme naši závislost. Bude vůbec prvním komisařem pro bydlení, který se zaměří na všechny aspekty od energetické účinnosti po investice a výstavbu,“ dodala von der Leyenová.
Jørgensen dostal za úkol vypracovat akční plán pro dostupné ceny energie, strategii elektrifikace ekonomiky a čistý investiční pakt. Od dánského politika se také očekává, že pomůže zefektivnit pravidla státní podpory pro oblast ekologických a bezemisních technologií. Lehce pikantní je to, že von der Leyenová zaúkolovala exministra z nejaderného a protijaderného Dánska, aby pomohl rozjet vývoj a stavbu menších modulárních jaderných reaktorů v zemích EU.
Konec těžby v Severním moři
Dánská vláda nevěří jádru, skeptická je i k fosilním palivům. Během Jørgensenova působení ve funkci ministra pro klima a energetiku schválilo Dánsko v prosinci 2020 zákaz dalšího průzkumu ložisek ropy a plynu v příslušné části Severního moře a také ukončení těžby uhlovodíků do roku 2050. Jørgensen navíc prosadil založení organizace Beyond Oil and Gas Alliance, což je jakýsi OPEC naruby; jedná se o sdružení zemí, které se zavázaly ukončit těžbu fosilních paliv.
Pro vysvětlení: Dánsko začalo těžit v Severním moři v roce 1972. Objem těžby ropy dosáhl podle statistické ročenky koncernu BP vrcholu v roce 2004 (19 milionů tun) a těžba plynu o rok později (10,9 miliardy m3). Od té doby už je produkce na sestupu kvůli vyčerpanosti ložisek a dnes už má omezený význam. Například loni Dánsko vyprodukovalo 2,9 milionu tun ropy a 1,4 miliardy m3 zemního plynu, což nestačilo ani na pokrytí domácí spotřeby. Ukončení této „zbytkové“ těžby, navíc v dlouhém horizontu do roku 2050, tedy nevypadá jako velká rána pro dánskou ekonomiku či energetickou bezpečnost Evropy.
Ale teď zpátky k osobě Dana Jørgensena. Web The Brussels Times připomíná, že funkce komisaře pro energetiku není ani zdaleka tak vlivná, jak se obecně předpokládá. Značný vliv na to, kam se bude energetika dál vyvíjet, totiž drží komisař pro klima a čistou ekonomiku, a tím se má stát nizozemský politik Wopke Hoekstra. Další osobou, která bude nejspíš do oboru energetiky zasahovat, je navržená první viceprezidentka Evropské komise Tereza Riberová, která má mít na starosti oblast energetické a ekonomické tranzice.
Proč dostal Jørgensen přednost před Síkelou?
The Brussels Times připomíná, že končící eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová byla během pěti let ve funkci málo viditelná. Hlavní rozhodnutí a strategie přijímal bývalý místopředseda Komise Frans Timmermans, který se „proslavil“ razantním prosazováním agendy Green Dealu – k nelibosti řady (nejen) českých politiků a energetiků.
Zmíněné médium k tomu dodává, že nominace českého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely do pozice komisaře pro oblast energetiky narazila na zájmové skupiny, pro které byl Síkela moc projaderný. Spuštění renesance atomové energie v Evropě je to poslední, co si tyto zájmové skupiny přejí. Přednost tak dostal Jørgensen, který v Dánsku vzorně prosazoval obnovitelné zdroje a greedealovou agendu. To jasně ukazuje, jaký je poměr sil v zákulisí unijní politiky.
Všechny kandidáty na eurokomisaře nyní čeká slyšení v Evropském parlamentu, kterému se pro jeho často vypjatý průběh říká „grilování“. Odehrát se má během listopadu.
