Obce budou muset změnit své odpadové hospodářství. Obavy mají z roku 2025

V roce 2018 Češi vyprodukovali 5,8 milionu tun (577 kilo na jednoho obyvatele) komunálního odpadu, z čehož téměř polovina skončila na skládce. Foto: pixabay.com

Obce se musí připravit na nová pravidla, která jim přinese odpadová legislativa aktuálně předložená ke schválení poslancům a senátorům. Mění se systém poplatků, obce čekají třídící a recyklační cíle, které jim mohou přinést nejen úspory ale i pokutu. Při tom není jisté, zda se je podaří splnit. V tomto ohledu je klíčový rok 2025, kdy bude třeba třídit již 60 procent a recyklovat 55 procent komunálního odpadu. Změní se i platba za svoz odpadu, nově bude možné platit za vyhozené množství.

„Nevím, zda cíle oběhového hospodářství v ČR splníme, důležitější podle mě je to, že je to cesta správným směrem a že je možná,“ prohlásil na lednové konferenci k oběhovému hospodářství v Senátu Milan Havel z neziskové organizace Arnika, která se již několik let intenzivně věnuje odpadovému hospodářství obcí. Zmíněné cíle nejen českým obcím přináší obsáhlý balíček zákonů k oběhovému hospodářství, jehož součástí je i návrh nového zákona o odpadech.  Podle něj musí Češi již v roce 2025 recyklovat veškerý svůj komunální odpad z 55 procent, v roce 2030 to má být již 60 procent a za dalších pět let ještě o pět procentních bodů více. Od roku 2030 by obce neměly ke skládkování přijmout žádný odpad, který může být recyklován nebo jinak využit (s výjimkou odpadu, pro nějž skládkování představuje řešení nejvstřícnější vůči životnímu prostředí). Od roku 2035 se má podíl skládkování komunálního odpadu snížit na nejméně 10 procent. Do konce roku 2023 má být vedle papíru, skla, kovů a plastu tříděn (nebo doma kompostován) také biologický odpad, v roce 2025 pak textil a nebezpečný odpad z domácností.

Vytřídit 60 procent může být problém

Na rozdíl od většiny zemí EU se v Česku nerozhoduje o nastavení systému odpadového hospodářství na úrovni určitého území či regionu, ale děje se tak přímo v obci či firmě. A to má své důsledky –  z hlediska organizace systému, sběru spolehlivých údajů i plnění stanovených cílů. „Každý starosta je jiný člověk, má jiné zkušenosti, znalosti i priority, což stav odpadového hospodářství v obci ovlivňuje,“ říká Havel. Podle dostupných dat například v obcích do 3.000 obyvatel, kterých je v ČR naprostá většina, se množství ročně vyprodukovaného směsného odpadu mezi obcemi značně odlišuje, pohybuje se mezi 100 a 400 kily na obyvatele a tříděného odpadu mezi zhruba 15 a 70 kily.

Na úrovni regionu by se data podle Havla sbírala lépe a především by se lépe plnily předepsané cíle. Ty totiž nebude pro řadu obcí jednoduché splnit. Mezi ty nejdůležitější patří povinnost v roce 2025 veškerý komunální odpad vytřídit z 60 procent (cíl stanovený na úrovni obcí) a zrecyklovat z 55 procent (cíl stanovený na úrovni ČR).  V mnoha obcích tak bude muset dojít k výraznému poklesu množství komunálního odpadu, podle současných dat by to mělo v průměru být ročně asi o 100 kilo na osobu. „To je pro obce skutečně velký skok, na rozdíl od cílů pro následující roky,“ podotkl Havel. Přitom při nesplnění třídícího cíle může stát uložit pokutu až 200 000 korun, což pro malé obce není malá částka.

Obr.1. Produkce komunálního odpadu v obcích (bez živností) a ČR (včetně živností) v letech 2018 a předpoklad 2025, kdy má být vytříděno 60% a zrecyklováno 55% komunálního odpadu (kg/ob/rok). Zdroj: Milan Havel, Arnika

K tomu přispívá také skutečnost, že podle zákona jsou původcem komunálního odpadu pouze obce, přitom ale kolem čtvrtiny až třetiny odpadů vzniká jinde. Především jde o živnostenský odpad, kterého se tak stanovené cíle netýkají, ale který, pokud by se zahrnul, by mohl pomoci cíle plnit, protože je lépe tříditelný. „A mohlo by se to rozdělit – mezi obce, kterým by stačilo snížit množství směsného komunálního odpadu „jen“ o přibližně 50 kilo na obyvatele za rok a firem, u nichž by to mohlo být 30 až 40 kilo,“ popisuje Havel. S povinným zahrnutím živnoodpadu do komunálního systému měst a obcí však zásadně nesouhlasí podnikatelé. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý se již dříve vyjádřil, že je nutné ponechat rozhodnutí na podnikatelích, komu budou předávat svůj odpad podle toho, která alternativa je pro ně ekonomicky výhodná, technicky dostupná či s sebou přináší jiné výhody.

Podle Havla tak obce zvládnou splnit třídící cíle jen při výrazném nárůstu evidence bioodpadů. Ale nad tím také visí otazník, jak popisuje Dan Jiránek, předseda komise životního prostředí a energetiky předsednictva Svazu měst a obcí ČR. „Pokud si odpad občan kompostuje sám, tak to podle zákona není odpad, protože se ho nezbavil. Ale pokud jej odveze do komunální kompostárny, tak to je odpad, který je následně materiálově využit. A obec za to bude dostávat víc peněz, protože dobře třídí, ačkoliv je to vlastně v principu horší,“ uvedl Jiránek. To nakonec podle něj platí pro nastavený systém obecně. V konečném důsledku může být ten, kdo předchází vzniku odpadu a z mála odpadu hůře třídí, horší než ten, co vyprodukuje velké množství odpadu, ale třídí řádně.

Obcím by mohla pomoci větší meziobecní spolupráce. „Dlouhodobě se snažíme, aby se v rámci svazku obcí, zvláště těch malých, vybudoval společný systém, na nějž by bylo možné přenést administrativní povinnosti,“ podotkl Jiránek. Ministerstvo životního prostředí již mělo v této souvislosti přislíbit spolupráci na přípravě odpovídajícího legislativního ukotvení úpravy společenství obcí, za které odpovídá ministerstvo vnitra.

Nesmí skončit ve spalovnách

V roce 2018 Češi vyprodukovali 5,8 milionu tun (577 kilo na jednoho obyvatele) komunálního odpadu, z čehož téměř polovina skončila na skládce. Od roku 2030 (původně ministerstvo navrhovalo již rok 2024) by obce však již neměly ke skládkování přijmout žádný odpad, který může být recyklován nebo jinak využit, s výjimkou odpadu, pro nějž skládkování představuje řešení nejvstřícnější vůči životnímu prostředí. Od roku 2035 se má podíl skládkování komunálního odpadu snížit na nejméně 10 procent.

V příštích letech by se proto měl postupně navyšovat poplatek obcí za ukládání recyklovatelných a využitelných odpadů na jejich skládky, který poroste ze současných 500 korun až na 1850 korun za tunu odpadu v roce 2029 (viz Tab.1). Současný poplatek ve výši 500 korun za tunu komunálního odpadu (6.200 korun za tunu nebezpečného odpadu) se totiž od roku 2009 nezměnil, což v důsledku znamená, že skládkování v Čechách vlastně postupně zlevnilo.

Tab. 1 Sazba pro jednotlivé dílčí základy poplatku za ukládání odpadů na skládku (v Kč/t). Zdroj: Vládní návrh zákona o odpadech

Podle ministerstva životního prostředí je takové zvýšení poplatku sociálně únosné, za tímto účelem zpracovalo i dopadovou studií. Výnos z poplatků se bude nově více rozdělovat mezi obec a Státní fond životního prostředí ČR na financování projektů v odpadovém hospodářství.

Úprava poplatků za skládkování je podle výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství Petr Havelky pro splnění cílů daných na úrovni Evropské unie skutečně nezbytná. Neměly by však být tak vysoké, aby více motivovaly k finální recyklaci a méně ke spalování. „Odpady odkláněné ze skládek nesmí končit v nových spalovnách na neupravený směsný odpad. To by nedávalo logiku. Proto také EU zastavila dotace roštových spaloven,“ řekl Havelka, který dále upozorňuje, že musí vzniknout recyklační kapacity a nové kapacity pro energetické využití odpadů. V současnosti totiž obce nemají odbyt pro své vytříděné druhotné suroviny, jejichž cena je nízká a jsou těžko uplatnitelné. „A obcím se tak zvyšují náklady na odpadové hospodářství, protože si s tím pak musí nějak poradit,“ dodává Havelka. Dobře si podle něj nastavilo poplatky Slovensko, které motivuje k třídění a odklánění odpadu ze skládek, ale nevede k výstavbě velkokapacitních zařízení na zpracování odpadu.

Stát chce obce, které budou dobře třídit, motivovat finančně. Za skládkování zbylých nevytříditelných odpadů budou moci platit jako za zbytkový odpad (do roku 2025 za současných 500 korun, později až 800 korun). V roce 2021 bude využití slevy podmíněno vytříděním minimálně 55 % skla, plastu, papíru, kovů a bioodpadu z celkové produkce komunálních odpadů na území obce, tento minimální podíl se bude následně každý rok zvedat o pět procentních bodů až do 70 procent v letech 2024 -2026 a 75 procent v roce 2027.

Svaz měst a obcí nebo i třeba ekologické organizace však tuto třídící slevu nepovažují za dobrý nápad. Pro řadu obcí bude těžké na ni dosáhnout, a tak může působit spíše demotivačně.

Zaplať, co vyhodíš

Nový zákon o odpadech také navrhuje, aby si obec sama vybrala, jak účtovat svým obyvatelům poplatek za svoz odpadu. Může zvolit paušální poplatek za obecní systém odpadového hospodářství ve výši nepřevyšující 1.200 korun, který je založen na obdobném principu jako dnes (nebude již možnost výběru úhrady od občana na základě smlouvy). Nebo se přikloní k uložení „poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci“, což v praxi znamená platbu za skutečné množství vyhozeného směsného odpadu (systém PAYT – zaplať, kolik vyhodíš). V tomto případě se obec může rozhodnout, jestli bude zpoplatňovat hmotnost nebo objem odpadu, kdy nejvyšší možná sazba, kterou lze uložit, je 6 korun za kilo, resp. 1 koruna za litr odpadu. A aby se nikdo nemohl vyvázat z povinnosti platit za odpad, může obec určit také minimální základ poplatku na občana, kterým je 10 kilo, resp. 60 litrů odpadu.

Nová úprava zároveň zajišťuje, aby člověk, který má trvalé bydliště v jiném místě, než kde skutečně bydlí, neplatil dvakrát, ale jen jednou.  Podle Dana Jiránka však toto kolizní ustanovení nereflektuje skutečnost, že i když v obci někdo bydlí jen část roku, obec musí i tak svůj odpadový systém konstruovat na to, že tam daný občan, i když jen občas, žije. „Pak považuji za oprávněné, aby každá obec za tento systém vybírala,“ dodal Jiránek na závěr.

Helena Sedláčková