INZERCE

Nejvyšší správní soud. Foto: NSS

Nejvyšší správní soud upřednostnil zdravý rozum

Zadavatelé si často stěžují, že je legislativa veřejných zakázek nutí postupovat příliš formálně až formalisticky a pokud se takovému postupu vymknou, zpacifikuje je káravá ruka Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a následných soudních instancí. Jak ukazuje náš dnešní příklad, rozhodně to neplatí vždy a absolutně.

CEJIZA (tedy Centrální Jihomoravský Zadavatel) realizoval zadávací řízení, v jehož rámci předložil uchazeč nabídkovou (přečtenou v rámci otevírání obálek). Ovšem o tři měsíce později zadavatel zjistil, že celková nabídková cena je o 231,- Kč nižší než součet nabídkových cen jednotlivých položek uvedených v nabídce. Na základě výzvy hodnotící komise k vysvětlení, uvedl uchazeč, že zapomněl do celkové nabídkové ceny započítat všechny položky dílčích cen. I po tomto kosmetickém navýšení ceny se jednalo o nejnižší nabídkovou cenu, proto hodnotící komise tohoto uchazeče vybrala, ale k uzavření smlouvy již z důvodu napadení postupu zadavatele jiným uchazečem nedošlo. S návrhem požadujícím vyřazení nabídky vybraného uchazeče se ztotožnil ÚOHS, který zrušil všechny následné úkony v zadávacím řízení a uložil zadavateli povinnost uhrazení nákladů řízení ve výši 30 tis. Kč. Postup ÚOHS následně potvrdil i Krajský soud v Brně.

Nejvyšší správní soud (NSS) potvrdil v obecné rovině správnost postupu ÚOHS i krajského soudu, kdy není možné upravovat dodatečně celkovou nabídkovou cenu už z toho důvodu, že by se tento postup mohl stát taktickou variantou a v případě rozporu by se uchazeč přiklonil k tomu výkladu, který by pro něj v danou chvíli výhodnější. Stejnou filozofií je koneckonců vedena i současná právní úprava v podobě zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Ta sice umožňuje opravu položkového rozpočtu, ovšem pouze za předpokladu, že tím není dotčena celková nabídková cena. V obecné rovině tedy NSS jakékoli dodatečné úpravy celkové nabídkové ceny po otevření obálek odmítl.

NSS však na druhou stranu připouští, že ne vždy je nutné dogmaticky a formalisticky trvat na absolutní nepřípustnosti jakékoliv úpravy nabídkové ceny. Taková oprava může být akceptovatelná v případě, že nic nenasvědčuje, že by došlo k manipulaci s nabídkou nebo k jinému ohrožení transparentnosti či férovosti zadávacího řízení. Posuzovaný případ podle NSS nenese žádné známky ohrožení férovosti a transparentnosti. Vypovídá o tom již částka, o kterou se jedná, tedy pouhých 231,- Kč. Tato částka nehraje významnou roli v celkové nabídkové ceně ani při porovnání s ostatními nabídkami. Důvod opravy je rovněž zřejmý – opomenutí započítat jednu z položek do celkové ceny. Navíc nešlo o předložení nových podkladů, nýbrž o nápravu přehlédnutí, které je možné i zpětně zkontrolovat. Svou argumentaci shrnul NSS v následujícím resumé: Nejvyšší správní soud závěrem zdůrazňuje, že zohlednil následující výjimečné okolnosti nyní posuzovaného případu: a) oprava nabídkové ceny oproti ceně zveřejněné se týkala drobné částky, b) šlo o banální početní chybu, jež byla lehce vysvětlitelná a nevyžádala si doplnění žádných údajů, jež by v nabídce nebyly již dříve obsaženy, c) oprava neměla ani hypotetický vliv na pořadí uchazečů, d) žalovaný nenabídl soudu žádné další důvody, jež by mohly vést k pochybnostem o férovém a řádném průběhu zadávacího řízení. V takové situaci nemohlo dojít k porušení zásady transparentnosti a zásah žalovaného byl tudíž v rozporu s účelem a smyslem zákona o veřejných zakázkách, ačkoliv z formálního pohledu byl jistě obhajitelný.“

NSS tedy své rozhodnutí zdůvodnil účelem a smyslem právní úpravy. Jeho argumentace je nadto velmi opatrná a zdůrazňující výjimečnost posuzovaného případu jistě i s ohledem na možné kreativní vykladače zákona, kterých se najde vždy požehnaně.

Jiří Reichl