Napětí mezi Spojenými státy a Íránem nepolevuje a Hormuzský průliv je pro tankery s ropou a plynem dál těžko průjezdný. Země Blízkého východu proto vytahují ze šuplíků plány na stavbu ropovodů a plynovodů přes poušť směrem do Turecka. Mají tyto finančně a technicky náročné megaprojekty šanci na úspěch?
Jedno je jisté. Na těchto plánech by nejvíc vydělalo Turecko, které by se rázem stalo mezinárodní křižovatkou pro obchod s ropou a plynem. Vedle příjmů z tranzitních poplatků by tím zvýšilo svou prestiž. Příležitosti se chopil agilní ministr energetiky Alparslan Bayraktar, který už spřádá plány na nové trasy ropovodů a plynovodů.
Ropa z Iráku, plyn z Kataru
Jak ve své analýze uvádí web Middle East Eye, zatím je v provozu pouze ropovod spojující ložiska v okolí iráckého Kirkúku s tureckým přístavem Ceyhan. Má sice kapacitu na přepravu více než 1,5 milionu barelů denně, avšak v posledních letech je málo využíván. Proudí tudy jen okolo 200 tisíc barelů denně. Většinu ropy Iráčané těží na jihu, v okolí Basry. První krok Bayraktarova plánu tedy zní: Co takhle ropovod posílit a připojit ložiska na jihu Iráku?
Jenže to je pouze první bod ministra Bayraktara. Oživil také myšlenku postavit plynovod z Kataru do Turecka, který by procházel územím Saúdské Arábie, Jordánska a Sýrie. Těmto plánům dříve stála v cestě občanská válka v Sýrii a také režim exprezidenta Bašára Asada s toxickými vazbami na Rusko a Írán. Změna režimu a konec války v Sýrii otevírá cestu k realizaci tohoto plánu.
K těmto myšlenkám byl Katar před válku v Perském zálivu silně skeptický. Malému, ale bohatému emirátu vyhovovalo, že může zemní plyn zkapalnit a poté námořní cestou vyvážet kamkoli do světa. Přes 80 procent plynu vyvážel Katar do zemí východní a jižní Asie. Plynovod by sice usnadnil přístup na evropské trhy, avšak ty mají pro Katar okrajový význam.
Plynovod přes Kaspické moře
Turecký ministr energetiky vytáhl ze šuplíku také další dříve diskutovaný projekt: Transkaspický plynovod. Ten by umožnil vývoz části plynu z bohatých ložisek v Turkmenistánu přes Kaspické moře do Ázerbájdžánu, Turecka a dále do Evropy. Stavbu plynovodu na dně Kaspického moře dříve blokoval odpor Ruska a Íránu. Vzhledem k oslabení vlivu obou zemí se teď nabízí možnost plynovod pod tureckým dohledem postavit.
Turečtí představitelé větří obchodní příležitost a tvrdí, že jsou připraveni pomoct s výstavbou všech zmíněných projektů. „Bohužel to, co jsme říkali, dosud nenašlo odezvu,“ řekl Bayraktar. „Doufejme, že tato krize povede všechny k procesu, kdy se vážněji zamyslí. A my budeme moci tyto projekty realizovat,“ dodal turecký ministr.
Co na to říkají experti?
Podle expertů oslovených webem Middle East Eye je technicky nejjednodušší Transkaspický plynovod. Ten by šel postavit za zhruba dvě miliardy dolarů. Turecko spolu s Evropou by tak mohlo získat dodatečných 20 až 30 miliard metrů krychlových plynu ročně. Hlavní překážkou je zde nejasný právní status Kaspického moře, který komplikuje stavbu podmořských plynovodů.
Velmi nákladný by naopak byl plynovod z Kataru do Turecka. Justin Dargin, vedoucí pracovník Rady pro globální záležitosti Blízkého východu se sídlem v Dauhá, náklady v současných cenách odhadl na minimálně 15 miliard dolarů. Potrubní cesta by navíc byla snadným terčem pro zlotřilý íránský režim, nebo také teroristické organizace typu samozvaného Islámského státu.
Nezapomínejme na Sýrii
Totéž platí pro hypotetický ropovod vedoucí z oblasti Perského zálivu do Turecka, ale také pro stavbu ropovodu z jihu Iráku na sever. Jak Ekonomický deník upozornil na začátku dubna, Irák je v zoufalé situaci, protože byl dosud závislý na vývozu přes Hormuzský průliv. Ze zoufalství se snaží vyvážet ropu v cisternách do syrského přístavu Báníjas, ale tím nahradí jen malý zlomek exportu po moři.
Pokud se zaměříme na levnější a rychleji dostupné možnosti, stálo by za úvahu třeba obnovení produkce ropy a plynu v Sýrii. Před vypuknutím občanské války v roce 2011 Sýrie produkovala okolo 350 tisíc barelů ropy denně. Tedy v přepočtu 17,5 milionu tun ročně. Zejména ložiska na severovýchodě Sýrie by bylo relativně snadné připojit k ropovodu Kirkúk – Ceyhan. Tady však situaci komplikují křehké vztahy mezi vládou v Damašku a kurdskou menšinou.
