Pokud se Spojené státy dostanou do konfliktu s Čínou, dodávky zbraní do Evropy se okamžitě přesunou na pomyslný konec seznamu amerických priorit. Před závislostí na Pentagonu v debatě EU Perspectives varoval Burkard Schmitt z vlivné asociace evropského obranného průmyslu.
„Pokud mám alternativu k Tomahawku, mohu panu Trumpovi říct: ‚Nespoléhám se na změny v politice ani na priority jiných.‘ V takové situaci bych chtěl, aby se Evropa nacházela,“ prohlásil Burkard Schmitt, ředitel pro bezpečnost a obranu z Asociace evropského leteckého, bezpečnostního a obranného průmyslu během debaty EU Perspectives s europoslancem Tomášem Zdechovským (EPP/Česko) zvoleným za KDU-ČSL a Melchiorem Szczepanikem, jenž je vedoucí bruselské kanceláře Polského institutu pro mezinárodní vztahy.
Všichni musí dodržovat závazky
Schmitt tvrdí, že evropský obranný průmysl ví, co ho trápí. Změny ale podle něj narážejí na „toxickou“ politickou realitu. Nabídl neobvykle přímočaré zhodnocení situace Evropy. „Nebral bych to jako samozřejmost, že máme konsenzus, který bude trvat navždy. Musíme tvrdě prosazovat, aby všichni dodržovali přijaté závazky,“ řekl Schmitt k nárůstu výdajů evropských zemí na zbrojení.
Jeho opatrnost má matematický základ. Vnímání hrozby potenciálního útoku Ruska je v Unii nerovnoměrné. Estonsko a Polsko pociťují ruskou hrozbu mnohem vážněji než Portugalsko a Španělsko.
Od slibů k programům
Závazek zemí Severoatlantické aliance utrácet do roku 2035 čistě na obranné výdaje 3,5 procenta HDP bude narážet na fiskální disciplínu.
Splátky dluhů začnou spotřebovávat stále větší podíl národních rozpočtů. „Jedna věc je oznámit utrácet 3,5 procenta HDP. Druhá věc je držet se svých slibů,“ poznamenal Schmitt.
Hlubší problém je strukturální povahy. Evropa se snaží připravit na válku a zároveň žít v míru. Evropské instituce, ekonomika, finanční trhy i společnost jsou jako celek nastaveny na dobu míru.
Obranné firmy, které reagují na prudce rostoucí poptávku, musí přesvědčovat bankéře i akcionáře, než podepíší nové zbrojní zakázky. „Banka a investoři vám ty peníze dají, pouze pokud dokážete, že existují smlouvy,“ varoval Schmitt.
Myslí to vážně?
Nový unijní rozpočet by podle něj měl přinést během sedmi let až sto miliard eur (2,4 bilionu korun) na evropské programy společných zbrojních zakázek. „Pokud to s vlastními závazky myslí unijní země vážně, mělo by to automaticky vést k významnému finančnímu balíčku pro obranu,“ upozornil zástupce Asociace evropského leteckého, bezpečnostního a obranného průmyslu.
Pokud jde o strukturu příštího unijního rozpočtu, Schmitt vyzval ke kompromisu mezi flexibilitou a transparentností. Evropský fond pro konkurenceschopnost má rozdělit 132 miliard eur (3,2 bilionu korun) do čtyř oblastí – odolnosti, vesmíru, bezpečnosti a obrany.
Mohlo by vás zajímat
Složité zadávání veřejných zakázek
Nejpalčivějším problémem je podle Schmitta zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany. Každý týden Polsko, Česká republika, Řecko nebo Německo objednává u evropských zbrojních firem jiné množství a varianty munice, zbraní a dalšího vojenského vybavení. „Není to systematické. Brání to obrannému průmyslu v navyšování výroby. A vede to také k vyšším nákladům a zpožděním,“ varoval.
Navrhuje komplexní přepracování způsobu organizace poptávky. Členské státy EU by měly přesně vědět, kolik tanků, dronů nebo raket budou potřebovat. A ideálně potřebné množství objednávat ve stejných variantách společně v rámci jedné smlouvy.
Podle něj musí evropský zbrojní průmysl fungovat nejen jako běžný výrobce zbraní, ale jako vojenská strategická kapacita v době války. Zásadní bude, jak rychle dokáže průmysl nahradit případné ztráty techniky v době konfliktu. Názorně to ukazuje současná situace na Ukrajině.
Nebezpečná závislost na USA
Další slabinou evropské zbrojní produkce je závislost na Spojených státech. Nyní se evropské země spoléhají na americké zbraně, jako jsou protiraketové systémy Patriot, stíhačky 5. generace F-35, případně střely s plochou dráhou letu Tomahawk. „Posledních čtyřicet let jsme se slepě spoléhali na Spojené státy, protože to bylo samozřejmostí,“ upozornil Schmitt.
Americký průmysl ale podle něj čelí vlastním kapacitním omezením. Navíc pro Pentagon je strategickou prioritou reakce na chování Číny, nikoliv Ruska. „Pokud například v Asii vznikne vojenský problém, dodávky do Evropy se mohou v seznamu priorit amerických výrobců posunout níže,“ upozornil.
Schmittovo poselství je jednoznačné. Finanční prostředky pro evropské zbrojení jsou z velké části k dispozici, technologie existují a legislativní rámec se postupně formuje. Chybí ale politická disciplína, která by umožnila kolektivní zadávání zbrojních zakázek.
