Jak dokázal Řím během jediného roku skokově navýšit své výdaje na obranu o celou třetinu a poprvé od roku 2014 pokořit bájnou 2procentní hranici hrubého domácího produktu (HDP), aniž by do armády reálně napumpoval masivní balíky hotovosti navíc?
Tento problém se přitom úzce týká také České republiky. Severoatlantická aliance v dubnu zkonstatovala, že Česko po extrémně dlouhé době svůj závazek splnilo, jenže krátce nato premiér Andrej Babiš oznámil, že NATO některé české výdaje neuznalo.
Pohled pod pokličku oficiálních statistik u obou zemí – Česka a Itálie – odhaluje úpravy metodiky a započítávání položek, které dříve stály zcela mimo zájem aliančních plánovačů. Jaké účetní triky tedy státy používají, aby vyhověly přísným požadavkům spojenců?
Italský recept na splnění limitu: Vojenské penze na prvním místě
Itálie v roce 2025 poprvé dosáhla aliančního cíle výdajů na obranu ve výši 2,01 procenta HDP. To oproti 1,5 procenta z roku 2024 představuje masivní nárůst o zhruba třetinu.
Italský ministr obrany Guido Crosetto však v parlamentu otevřeně přiznal, že stát této úrovně dosáhl prostřednictvím úpravy metodiky zápočtů. Hlavním motorem tohoto růstu se staly důchody, které stát vyplácí bývalým vojákům a civilním zaměstnancům vojenských úřadů. Podle analýzy stanice Sky TG24 a pořadu Numeri tvořily tyto vojenské penze v roce 2025 téměř pětinu všech italských obranných výdajů. To představuje vůbec nejvyšší podíl v celé Severoatlantické alianci.
Ačkoliv americký ministr zahraničí Marco Rubio namítá, že důchody vojáků by neměly patřit do výdajů na obranu, oficiální pravidla NATO takový postup výslovně umožňují. Společná alianční definice zavedená již v raných 50. letech jasně říká, že platby důchodů vyplácené vojákům ve výsluze, aktivnímu personálu nebo civilním pracovníkům vojenských úřadů se do celkových výdajů započítávají.
Pro Itálii je vysoký podíl penzí typický pro celou státní správu, navíc jsou tyto důchody silně zdaněné, takže část peněz teče zpět do státní kasy.
Když se policie a kosmonautika změní na obranné výdaje
Analýza expertů na italské veřejné finance z Katolické univerzity svatého Srdce v Miláně ukázala, že skutečný čistý nárůst finančních prostředků na obranu činil v Itálii pouhou 1 desetinu procenta. Zbylé 4 desetiny procentního bodu, které zemi pomohly k dosažení cíle, připadají výhradně na metodické změny a nové zápočty.
Řím totiž do obranného rozpočtu nově zahrnul například náklady na Finanční stráž, Pobřežní stráž, kybernetickou bezpečnost či kosmické aktivity, což podle ministra Crosetta dělají i další země. Zahrnout lze také výdaje na hromadění válečných rezerv hotového vojenského materiálu nebo dodávek pro přímé použití ozbrojenými silami.
Mohlo by vás zajímat
Právě u karabiniérů, tedy četnictva, šlo o zásadní obrat, protože se jedná o policejní sbor podřízený ministerstvu obrany. Italské úřady v uplynulých letech započítávaly pouze výlučně vojenské aktivity, jako byla účast v zahraničních misích. Nově však Itálie plně využila alianční pravidla, která dovolují vykázat i výdaje na složky ministerstva vnitra, národní policejní síly či pobřežní stráže financované z jiných než vojenských rozpočtů.
Výdaje se ale započítávají pouze v poměru odpovídajícím silám, které ministerstva vycvičila ve vojenské taktice, vybavila jako vojenské jednotky a které mohou reálně operovat pod přímým vojenským velením při nasazení i mimo vlastní státní území.
České dálnice a železnice v hledáčku NATO
Spory o to, jaké konkrétní výdaje lze do limitu dvou procent HDP zahrnout, se velmi ostře týkají také České republiky. Tuzemští úředníci totiž při snaze splnit alianční závazky začali do obranných nákladů započítávat takové infrastrukturní projekty, jako je dostavba dálnice D11 nebo modernizace železničních tratí kvůli přesunu vojsk a těžké techniky.
Zatímco oficiální dubnový dokument NATO zařadil český stát mezi premianty s tím, že české výdaje dosáhly v roce 2025 přesně rovných dvou procent HDP, realita aliančního schvalování přinesla tvrdý náraz. Český premiér Andrej Babiš několik týdnů po vydání alianční zprávy prohlásil, že NATO nakonec uznalo české výdaje pouze ve výši 1,85 procenta HDP.
Za tímto citelným škrtem stojí fakt, že vykazování civilních staveb jako obranných výdajů je při hodnocení ze strany NATO mimořádně problematické. Severoatlantická aliance totiž u všech smíšených civilně-vojenských aktivit, kam spadají například letiště, meteorologické služby, navigační pomůcky, společné zadávací služby nebo výzkum a vývoj, striktně vyžaduje, aby vojenská složka byla specificky vyčíslitelná nebo přesně odhadnutelná.
Náklady na výzkum a vývoj se přitom započítávají i u projektů, které nevedly k úspěšné výrobě vybavení. Do výdajů patří i mírové a humanitární operace, ničení zbraní či náklady na inspekci ničení munice. Pokud ale stát nedokáže aliančním kontrolorům jasně prokázat přímý vojenský užitek civilních staveb, NATO tyto miliardy z finálního obranného účtu nekompromisně vyhazuje. Zcela vyloučeny jsou pak platby za válečné škody a výdaje na civilní obranu.
Nová pravidla hry: Aliance míří k pěti procentům HDP
Hranice 2 procent HDP, na které se alianční státy dohodly na summitu ve Walesu v roce 2014 v reakci na ilegální anexi Krymu Ruskem a nestabilitu na Blízkém východě, už brzy nebude stačit. Toto rozhodnutí tehdy stavělo na dřívějším nezávazném doporučení z roku 2006. V roce 2025 sice podle sdělení NATO tento limit splnili nebo překročili již všichni spojenci, zatímco v roce 2014 to byli jen tři, přičemž evropské státy a Kanada zvýšily své obranné výdaje meziročně o 20 procent na celkových více než 574 miliard dolarů v upravených cenách.
Součástí závazku z Walesu bylo také pravidlo, že alespoň pětina obranných výdajů musí směřovat do nákupu hlavní techniky včetně souvisejícího výzkumu, jinak státům hrozí zastarávání techniky a oslabení průmyslové základny.
Vojenská i finanční pomoc poskytnutá jedním spojencem druhému na podporu jeho obranného úsilí se přitom musí započítat do výdajů dárcovské země, nikoliv příjemce, přičemž příspěvky partnerským zemím mohou státy hlásit prostřednictvím fondů spravovaných NATO. Výdaje na společnou infrastrukturu NATO se pak do celkových nákladů každého spojence promítají pouze do výše jeho čistého příspěvku.
Nový závazek z Haagu
Na summitu v Haagu v roce 2025 však spojenci podepsali nový, radikální závazek investovat od roku 2035 ročně 5 procent HDP do obrany a bezpečnosti. Podle této nové dohody musí státy alokovat minimálně 3,5 procenta HDP ročně na jádrové vojenské požadavky a plnění aliančních cílů schopností na základě dohodnuté definice obranných výdajů.
Zbývající část do výše až 1,5 procenta HDP ročně pak mohou státy využít na přidružené výdaje určené mimo jiné na ochranu kritické infrastruktury-Dále na obranu sítí, zajištění civilní připravenosti, odolnosti, inovace a posílení obranného průmyslového základu.
Spojenci mají pevnou povinnost odevzdávat každoroční plány, které ukážou věrohodnou a postupnou cestu k dosažení tohoto ambiciózního cíle. Bitva o to, co všechno se do vojenských tabulek nakonec započítá, tak bude v příštích letech ještě ostřejší.
