Spojené státy radikálně mění svou zahraniční i bezpečnostní politiku vůči Evropě. Bílý dům obranu Evropy nevnímá jako pevnou konstantu, ale jako páku při vyjednávání s unijními lídry. Militarizace států a tlak na pětiprocentní výdaje HDP do roku 2035 také zásadně změní tvář Evropské unie, která vznikla po druhé světové válce jako mírový projekt, který zajistí kontinentu prosperitu.
Pentagon bez velkého vysvětlení zrušil plánované nasazení přibližně čtyř tisíc amerických vojáků v Polsku. Tento krok, který zaskočil i členy Kongresu, je nejnovějším znakem měnícího se vztahu mezi Spojenými státy a Evropou. Americká vojenská přítomnost na kontinentu se už nebere jako pevná strategická konstanta, ale stále více jako nástroj pro vyjednávání v každodenní politice Bílého domu.
Změna amerického kurzu
Rozhodnutí navíc přichází jen dva týdny poté, co Washington oznámil stažení pěti tisíc amerických vojáků z Německa. Oficiálně jsou oba kroky součástí širšího přezkumu americké vojenské přítomnosti v Evropě.
Načasování je ale důležité. Odráží zhoršující se vztahy mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a evropskými spojenci, především německým kancléřem Friedrichem Merzem. Napětí se dále vystupňovalo po kritice americké operace proti Íránu. Minulý měsíc Merz poznamenal, že Íránci dokázali během jednání Spojené státy ponížit.
Nepředvídatelný spojenec
Trumpova administrativa přitom nadále tlačí na spojence v Severoatlantické alianci, aby vynakládali více na obranu. Opakovaně naznačuje, že americká vojenská přítomnost v Evropě nemusí zůstat na současné úrovni.
Zdá se, že Washington zvažuje návrat k počtu vojáků z doby před ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022, kdy tehdejší prezident Joe Biden posílil americké síly po celé Evropě. V březnu 2022 bylo na kontinentu nasazeno přes 100 000 amerických vojáků. Před invazí se toto číslo pohybovalo kolem 65 000 až 70 000.
Evropa se proto potýká nejen s obavami vyvolanými ruskou invazí a pokračující agresivní rétorikou Kremlu, ale také s rostoucí nepředvídatelností svého dlouholetého spojence. Trump v uplynulém roce opakovaně naznačoval, že by mohl z NATO dokonce úplně odejít.
Skokový růst výdajů na obranu
Pro Evropu je toto poselství nemožné ignorovat. Musí si vybudovat větší vlastní bezpečnostní a obrannou autonomii. To však vyvolává zcela jinou otázku. Jak hluboce tato transformace promění samotný politický model Evropy?
Podle odhadů Aliance utratily evropské členské státy a Kanada v minulém roce za obranu 574 miliard dolarů (12 bilionů korun). Meziročně to je o dvacet procent víc. Zároveň to je nevětší meziroční změna ve vojenských výdajích za sedm desítek let. Navíc evropské členské země NATO se zavázaly, že do roku 2035 budou utrácet za svou bezpečnost a obranu pět procent HDP.
Mohlo by vás zajímat
Celková změna priorit
Rychlé vyzbrojování Evropy ale začíná měnit samotné státní aparáty jednotlivých států. Od fiskálních priorit a budoucnosti systémů sociálního zabezpečení až po politiku v oblasti klimatu a životního prostředí.
„Bezpečnostní debata by se nyní měla přesunout do nové fáze, v níž evropské vlády pochopí složité politické důsledky opětovného zbrojení,“ varoval profesor mezinárodní a evropské politiky na britské Univerzitě ve Warwicku Richard Youngs.
Riziko silných armád v době populismu
Navíc se kontinent vyzbrojuje v době, kdy některé členské země ztrácejí víru v samotnou myšlenku sdílené Evropy. Youngs varuje, že posílené armády by se jednoho dne mohly dostat pod kontrolu populistických krajně pravicových stran. Taková hnutí již vedou v průzkumech veřejného mínění v zemích, jako je Francie, Německo, případně i Spojené království.
Rozsáhlá vojenská expanze v jednom regionu může také vyvolat širší bezpečnostní dominový efekt a přiživit další globální napětí. Roste také riziko, že by militarizace Evropy mohla oslabit tradiční evropský důraz na sociální rozvoj, diplomacii a předcházení konfliktům.
„EU riskuje ztrátu své hodnoty jako mírového projektu, pokud se promění v bezpečnostní unii bez vyváženější a komplexnější politické dohody,“ upozornil Youngs.
