Ministři Francie, Itálie a Německa se dohodli na užší spolupráci v oblasti těžby, zpracování a recyklace kritických surovin potřebných pro ekologickou a digitální transformaci. Ve společném komuniké ze zasedání v Berlíně vlády politici uvedli, že se země dohodly na koordinaci návrhů předložených na mezinárodních fórech, jako jsou pracovní skupiny G7, a na dohodě o společných postojích k Aktu Evropské unie o kritických surovinách (CRMA) pro další jednání EU.
Ministři tří největších ekonomik Evropské unie po jednání uvedli, že budou prosazovat společné cíle pro získávání a zpracování strategických surovin, jakož i ambiciózní environmentální kritéria, která mají být v tomto procesu uplatňována.
Trojice ministrů vytvořila pracovní skupinu, která bude na tyto iniciativy navazovat, a uvedla, že setkání v Berlíně zahajuje novou sérii třístranných aktivit zaměřených na posílení jejich spolupráce v oblasti strategických témat na evropské úrovni.
Italský ministr pro podnikání Adolfo Urso uvedl, že setkání v Berlíně znamená „zahájení nové fáze a formování evropské průmyslové politiky pro řešení všech výzev dvojího zeleného a digitálního přechodu“.
Francouzský ministr hospodářství Bruno Le Maire prohlásil, že je „obzvláště důležité definovat konkrétní opatření týkající se strategických projektů a společné podpory“. To zahrnuje projednání otázek, jako je společné vytváření zásob a společné nákupy, uvedl Le Maire.
Jak zvrátit závislost EU na dovozu?
Kritické suroviny (či anglicky takzvané, CRM – pozn. red.) jsou materiály klíčové pro strategicky důležité sektory, jejichž dodávka se ale pojí s určitými riziky. Příkladem může být lithium nebo kobalt, které jsou nezbytné k výrobě baterií a elektrických motorů. Jsou proto zásadní pro rozvoj technologií v oblasti obnovitelná energie, elektrických aut a v digitálním sektoru. EU tak tyto suroviny potřebuje k pokroku v otázce digitalizace, energetické účinnosti a klimatické neutrality.
Na konci své životnosti mohou kritické suroviny představovat nebezpečí pro životní prostředí – a často jsou příliš cenné na to, aby se daly zlikvidovat. Proto je třeba výrazně zlepšit získávání a recyklaci vstupních materiálů, aby byl přechod na energetiku skutečně udržitelný.
Již tak přetížené dodavatelské řetězce oslabila především nedávná krize koronaviru a válka na Ukrajině. To vedlo k nedostatku kritických surovin v EU a evropský průmysl stanul tváří v tvář problémům při zajišťování přístupu ke zdrojům.
Kvůli své závislosti na dovozu surovin pocházejících z omezeného množství zdrojů je EU náchylná na nestabilitu dodavatelského řetězce a kvůli tomu zranitelná. Pro představu: Čína je zemí původu 98 % dodávek prvků vzácných zemin, 98 % boritanu v EU pochází z Turecka a 78 % platiny je dováženo z Jihoafrické republiky.
Suroviny lze získávat také recyklací starších produktů, v tom případě hovoříme o takzvaných druhotných surovinách.
Sektor surovin v EU poskytuje přibližně 350 000 pracovních míst a dalších více než 30 milionů pracovních míst v navazujících výrobních odvětvích, která jsou na něm závislá. Přechod na oběhové hospodářství by mohl znamenat nárůst o 700 000 pracovních míst v EU do roku 2030.
(nik)
