Evropský balíček nám dává za cíl recyklovat do roku 2025 milion tun odpadu navíc. Pomoci mohu dotace

Evropská unie schválila balíček, který má bránit vzniku odpadů a posilovat recyklaci. Ministerstvo životního prostředí na něj reaguje dvěma novými zákony a jednou novelou, které je nutno schválit do roku 2020. Jedním z nástrojů, kterými chce úřad omezit skládkování, je zvyšování poplatku za směsný komunální odpad dovezený na skládku. Vedle toho bychom ale do roku 2025 měli recyklovat asi milion tun surovin navíc, což by měly podpořit hlavně evropské dotace.

Senát Parlamentu České republiky hostil minulý týden seminář na téma dopadů nové evropské regulace v oblasti nakládání s odpady. Tato regulace se dotkne všech obcí a měst v celé unii. Podrobně jsme o stěžejních bodech například v březnovém textu Ambiciózním cílům EU v odpadovém hospodářství se budeme muset přizpůsobit nebo v textech europoslanců zasedajících v příslušném výboru pro životní prostředí Polčák: Výbor EP ENVI odhlasoval výsledek trialogu odpadové legislativy. Výsledná podoba by mohla být… či Jednotná definice komunálního odpadu v celé EU je historickým úspěchem, říká k dohodě o odpadech europoslanec Poc

Nová evropská legislativa se projednávala od roku 2015 a teď v květnu ji schválila Rada Evropy, takže by v červnu měla být publikována v evropském věstníku. Balíček k oběhovému hospodářství přináší změnu v několika směrnicích. Jednou z nich je směrnice o odpadech, kde jsou prioritou komunální odpady a systémy tříděného sběru, je posílen primární tříděný sběr a stanovují se definice jednotlivých odpadů. Právě zde se také vytyčují cíle pro recyklaci komunálních odpadů, a to tak, že v roce 2025 by se mělo recyklovat 55 procent odpadu, v roce 2030 60 procent a v roce 2035 65 procent. Od začátku roku 2024 má být také zavedeno povinné třídění bioodpadu, o rok později pak textilu a nebezpečných složek komunálních odpadů. Vedle toho by se mělo zlepšit sledování potravinového odpadu a jeho redukce. Směrnice klade důraz i na prevenci vzniku odpadů a požaduje systémy rozšířené odpovědnosti výrobců, zejména co se týče obalů.

Členské státy by měly za každé kilo nerecyklovaných plastových obalů platit 80 centů, což by pro Českou republiku znamenalo výdaje kolem dvou miliard korun.

Problematice oběhového hospodářství se věnovali odborníci minulý čtvrtek na senátním semináři, který pořádal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Další směrnice se týká skládkování odpadů, přičemž prioritou je jejich výrazné omezení. Cílem je, aby od roku 2030 nebyl na skládku přijímán žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití, a co se týče skládkování komunálních odpadů, chce snížit jejich produkci do roku 2035 na deset procent.

Balíčkem k oběhovému hospodářství ale evropské aktivity nekončí. Letošní novinkou je strategie EU pro plasty v oběhovém hospodářství (psali jsme v textu Všechny plastové obaly musí být znovu použitelné už v roce 2030, žádá Evropská komise), minulý týden byl navíc předložen návrh směrnice o omezení jednorázových plastových výrobků. Tu ovšem ještě čeká celý legislativní proces, takže o její finální podobě zatím těžko spekulovat (podrobně zde). Opatření týkající se odpadů je zahrnuto také v návrhu nového rozpočtu EU pro roky 2021 – 2027, kde je obsaženo zdanění nerecyklovaných plastových obalů. Členské státy by tak měly za každé kilo nerecyklovaných plastových obalů platit 80 centů, což by pro Českou republiku znamenalo výdaje kolem dvou miliard korun.

Zvládneme ze skládek odklonit až dva miliony tun odpadu?

Vzhledem k tomu, že transpoziční doba pro balíček k oběhovému hospodářství je dva roky, musí se nyní evropská opatření promítnout také do české legislativy, a to do nového zákona o odpadech, nového zákona o výrobcích s ukončenou životností (oba již byly projednávány v letech 2015 – 2017) a novely zákona o obalech, kterou je nutno připravit. Prioritou přitom je, aby se na prvním místě vzniku odpadů předcházelo, případně aby je bylo možno opětovně používat, recyklovat a využívat materiálově či energeticky, až na posledním místě skládkovat.

Europoslanec Stanislav Polčák (STAN), který zasedá ve zmiňovaném evropském výboru pro životní prostředí, míní, že by se mělo začít od znovu. „Veškeré národní legislativní iniciativy pozbývají smyslu a Ministerstvo životního prostředí by mělo začít připravovat zákony pro splnění těchto nových směrnic EU,“ řekl Ekonomickému deníku Polčák. Jeho kolega z výboru Pavel Poc (ČSSD) je také pro, aby se v české národní legislativě začalo od začátku. Vyjednaný kompromis je podle něj velice dobrým výsledkem, protože jde o velice složitou a provázanou problematiku. „Většina zásadních bodů, především rozumné a závazné cíle, zůstala zachována. Jsem velmi rád, že ČR dlouhodobě usilovala v Radě o přijetí dostatečně efektivního balíčku. Zpravodajka sociálně demokratické frakce Simona Bonafè odvedla skvělou práci,“ řekl Poc.

„Je nutné urychleně prosadit nový zákon o odpadech, který bude reálně posilovat principy oběhového hospodářství a udržitelného nakládání s komunálním odpadem,“ zdůraznil na senátním semináři Vojtěch Pilnáček z odboru odpadů ministerstva životního prostředí s tím, že úprava by spolu se zákonem o výrobcích s ukončenou životností měla být účinná nejpozději od roku 2020.

„Ministerstvo životního prostředí také v tuto chvíli připravuje strategii nazvanou Cirkulární Česko, která navazuje na evropské dokumenty,“ doplňuje senátorka Renata Chmelová.

Některé kroky k naplnění cílů daných evropským balíčkem jsme již učinili. Dosud jsme posílili primární tříděný sběr, od roku 2015 zavedli povinně tříděný sběr biologicky rozložitelných komunálních odpadů (zatím od dubna do října, celoroční povinnost bude asi od příštího roku), kovů a zřejmě od roku 2020 také olejů a tuků. Zákaz skládkování vybraných odpadů přitom máme v legislativě od roku 2014, pro směsné komunální recyklovatelné a využitelné odpady pak bude platit od roku 2024.

Abychom ale tento krok skutečně naplnili, budeme muset ze skládek odklonit navíc až dva miliony tun směsných komunálních odpadů oproti roku 2016, kdy jsme naskládkovali 2,5 milionu tun odpadu. Tehdy jsme přitom vyprodukovali celkem 5,6 milionu tun komunálního odpadu, což znamená 531 kilo na obyvatele. Pokud se tedy podíváme na to, jak s odpadem nakládáme, není to žádná sláva – materiálové využití se pohybovalo na úrovni 38 procent a energetické 12 procent, což jsou hodnoty pod průměrem EU. Naopak skládkování komunálních odpadů tvořilo 45 procent, tedy více než průměr EU, který je 26 procent. A vzhledem k tomu, že do prvního cíle, tedy recyklace 55 procent komunálních odpadů v roce 2025, nám zbývá 17 procent, máme co dělat – čeká nás totiž materiálově využít asi milion tun surovin navíc oproti roku 2016.

Právě přepočet procent na konkrétní čísla je velmi důležitý podle experta na odpady spolku Arnika Milana Havla. „Když řeknete zastupiteli města, že se má recyklovat 50 procent papíru, plastu, skla a kovů, tak to odhlasuje, ale ve skutečnosti neví, co to vlastně znamená – jaká práce se za tím skrývá a jaké množství odpadu je to v kilogramech,“ poukazuje Havel. Recyklování 50 procent papíru, skla, plastů a kovů z komunálního odpadu je cíl, který jsme si zvolili v návaznosti na rámcovou směrnici o odpadech (z možných variant je nepříliš překvapivě nejsnáze dosažitelný).

Snížit produkci směsného komunálního odpadu lze přebudováním systému a osvětou

Pomoci s naplňováním cílů přitom může změna pohledu na celou věc. „Mluví se o tom, že v České republice hodně skládkujeme – více než v Evropské unii. Myslím ale, že základní příčina je v něčem jiném. Hlavní problém nakládání s komunálními odpady je vysoká produkce směsného odpadu. Když si problém definujete tímto způsobem, řešíte, jak směsný komunální odpad snižovat, jak ho rozdělit a jaké subjekty se na tom budou podílet. Neřešíte, jak odklánět odpady ze skládky,“ navrhuje Havel.

Zatímco u nás byla roce 2016 produkce směsného komunálního odpadu na úrovni 270 kilo na osobu (200 kilo připadalo na obce, 70 na firmy), v Německu a Rakousku šlo o zhruba sto kilo na osobu méně. Podle Havla jde čísla u nás snížit osvětou a přebudováním systému, protože ve směsném odpadu nezřídka skončí kamení či tráva, tedy odpady, které by tam nemusely být. Jen díky tomu bychom se mohli dostat na 150, potažmo 130 kilogramů na osobu za rok.

„Je také třeba, aby se řešil živnostenský odpad, který neregulujeme a nemáme jasně stanovená pravidla. Tady by mohlo být vytříděno daleko více odpadu. Znám firmy, jejichž odpad by se z 90 procent mohl hned dál využívat,“ navrhuje Milan Havel.

Nesnadný úkol nás pak čeká u biologicky rozložitelného komunálního odpadu, kde je skládkovou směrnicí požadováno skládkovat do roku 2020 maximálně 35 procent toho, co bylo evidováno v roce 1995. Jenže tehdy jsme podle Eurostatu vykazovali produkci velmi nízkou, kolem 150 kilogramů na obyvatele, zatímco v Německu to bylo 350 kilo.

„Když pak počítáte snížení na 35 procent, vzniknou z toho zcela jiná čísla a nároky. Německo vůbec nemuselo kvůli skládkové směrnici zakazovat skládkování, přesto skládkovou směrnici bez problémů plnilo. V Česku je ale kvůli tomu, že jsme v evidenci neměli většinu odpadu ze zeleně ze zahrad, úkol podstatně větší. Myslím si, že se splněním skládkové směrnice budeme mít velké problémy a asi ji nesplníme,“ konstatuje Havel s tím, že v roce 2016 bylo skládkováno skoro 61 procent biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Ve finále bychom pro dodržení skládkové směrnice museli do roku 2020 ze skládek odklonit 800 tisíc tun směsného komunálního odpadu.

Poplatky za skládkování směsného odpadu porostou

Jaké konkrétní kroky k omezování skládkování tedy Česko plánuje? Jedním je zvýšení poplatku za ukládání odpadu na skládky, který je v tuto chvíli nastaven na úrovni 500 korun za tunu u komunálních a ostatních odpadů (6200 korun za tunu u nebezpečného odpadu). Zatímco do roku 2009 tento poplatek rostl o 50 korun ročně, od té doby se jeho výše nepohnula.

„Protože se poplatek tak dlouho nenavyšuje, jeho hodnota fakticky pořád klesá a dochází k dalšímu zvýhodňování skládkování. Bylo by tedy vhodné poplatek zvýšit,“ uvádí Vojtěch Pilnáček s tím, že tento krok nám už dlouho doporučuje také Evropská komise. Ministerstvo životního prostředí proto navrhuje postupně poplatek zvyšovat tak, aby v roce 2024 dosáhl u využitelného odpadu 2000 korun za tunu. Zbytkový odpad by měl do roku 2025 stát 500 korun za tunu, načež se má zvyšovat na úroveň 800 korun za tunu v roce 2030. Nebezpečný odpad by naopak měl nyní zlevnit na 2000 korun za tunu, vybraný technologický odpad má stát 45 korun za tunu.

Navýšení poplatku za skládkování by měl obce motivovat k tomu, aby se na problematiku komunálního odpadu zaměřily. Obec, která dnes produkuje 400 kilo odpadu na obyvatele, totiž při současných cenách zaplatí 200 korun za člověka, zatímco při navýšení na 2000 korun by to bylo 800 korun. V současnosti přitom řada obcí s vyšší produkcí směsného komunitního odpadu nepřenáší náklady na domácnosti, nýbrž problematiku dotuje.

Na odpadové hospodářství jde v tomto období z EU až osm miliard

Pomoci ke změně mají také evropské peníze. „V současné době není žádný jiný způsob, jak financovat odpadové hospodářství. Samozřejmě ale postupem času, až už nebudeme tak nerozvinutý region, jako jsme bývali, budeme muset hledat jiné způsoby, jak do odpadového hospodářství investovat,“ přiznává Tomáš Prokop, ředitel odboru odpadového hospodářství Státního fondu životního prostředí.

Už v období 2007 až 2013 šlo přes OP Životní prostředí na problematiku odpadového hospodářství v rámci čtyř tisíc projektů téměř 13 miliard korun (nejvíce byly podpořeny systémy odděleného sběru – 4,8 miliardy, dále pak kompostárny a bioplynové stanice – 2,8 miliardy či sběrné dvory – 2,8 miliardy). „V minulém operačním období nebylo podpořeno příliš projektů zaměřených na materiálové, případně energetické využívání odpadů,“ konstatuje Prokop.

Čerpání ovšem bylo regionálně velmi nerovnoměrné – zatímco Středočeský kraj měl přes šest stovek projektů, na které šly více než dvě miliardy korun, třeba Liberecký kraj měl projektů jen stovku a nečerpal ani půl miliardy. „Je to hodně o lidech na krajských úřadech, neziskovkách či poradenských společnostech,“ říká k tomu Tomáš Prokop.

V současném čerpacím období jsou v rámci třetí prioritní osy stanoveny v souvislosti s odpady dva specifické cíle – předcházení vzniku odpadů a snižování vlivu jejich nebezpečných vlastností plus zvýšení podílu materiálového a energetického využití odpadů. Celkem by na ně mělo jít kolem sedmi až osmi miliard korun.

U prevence vzniku odpadů existují dvě aktivity – předcházení vzniku komunálních a průmyslových odpadů. „O tu druhou není příliš velký zájem, navíc ji komplikují pravidla veřejné podpory, která znemožňují průmyslovým podnikům získat příliš velkou míru dotací. Kde jsme ale docela úspěšní, je předcházení vzniku komunálních odpadů. Tam už jsme vyhlásili dvě výzvy,“ přibližuje Prokop. V rámci 40. výzvy přitom bylo výběrovou komisí doporučeno 110 projektů s podporou 208 milionů, při 68. výzvě pak bylo doporučeno 244 projektů s příspěvkem 340 milionů. Naprostá většina projektů jsou kompostéry, o které mají obce velký zájem (až 40 procent obsahu černých popelnic je dnes bioodpad).

V rámci druhého specifického cíle jsou čtyři aktivity. První je výstavba a modernizace zařízení pro sběr, třídění a úpravu odpadů (sběrné dvory, sběrná místa – barevné kontejnery, popelnice do domácností…), dále výstavba a modernizace zařízení pro materiálové využití odpadů (v minulosti šlo zejména o investice do oblasti biologicky rozložitelných odpadů, takže dnešní kapacita kompostáren převyšuje produkci, ale některé oblasti jsou pokryty hůře), výstavba a modernizace zařízení pro energetické využití odpadů (např. bioplynové stanice) a zpracování nebezpečných odpadů.

Zatím v tomto směru proběhly čtyři výzvy (5., 24., 41. a 69. výzva). V rámci prvních tří výběrovou komisí prošlo 1262 projektů s podporou 4,25 miliardy, při 69. výzvě pak bylo podáno 530 projektů s žádostmi o podporu v celkové výši 2,7 miliardy (vyhlášená alokace byla 800 milionů).

Vedle toho se chystá výzva 103. zaměřená na předcházení vzniku odpadů s alokací ve výši 500 milionů. Ta by měla podpořit domácí kompostéry, dále kontejnery na oděvní a textilní odpad či centra opětovného použití. „Nově se chceme zaměřit na potravinové odpady. Od 1. 1. totiž mají velké řetězce povinnost nabízet potravinovým bankám vše, co by normálně vyhodily. Problém je, že potravinové banky mají v současnosti pouze desetiprocentní kapacity přijímat. Ve výsledku většina odpadu z řetězců končí ve statistice odpadů,“ vysvětluje Prokop. Příjem žádostí v rámci této výzvy končí 31. července.

Na druhý specifický cíl je zaměřena 104. výzva, jejíž vyhlášení je plánováno na září a měla by trvat do příštího února (původně měla být do listopadu, kvůli obecním volbám se ale jedná o prodloužení). V jejím rámci by měla být podpořena například sběrná místa či sběrné dvory. „Tady už ale do značné míry utahujeme kohoutky,“ dodává Prokop. Potřeba jsou naopak zařízení na dotřiďování méně kvalitního plastu a také podpora energetického využívání odpadů (bioplynky, tepelné zpracování kalů z čistíren, výroba paliv a energetické využití ostatních odpadů nevhodných k materiálovému užití).

V současnosti už se jedná o dalším operačním období, kdy ale budou finance pro Česko nižší zhruba o čtvrtinu. Lze tedy předpokládat, že i do odpadového hospodářství půjde méně peněz.

Michaela Koubová