Čtvrtek, 23. září, 2021

Druhý solární boom jen tak nevypukne. Chybějí lidé, povolení i připravené projekty

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Někteří pozorovatelé se děsí solárního boomu číslo 2, další jej naopak netrpělivě vyhlížejí. Spustit novou vlnu investic do fotovoltaiky měly investiční dotace z Modernizačního fondu, avšak slovo měly je zcela namístě. Lze totiž najít přinejmenším pět důvodů, proč v nejbližších letech není masivní vlna investic do solárních panelů reálná.

Výsledky nezávazných předregistrací do Modernizačního fondu byly ohromující. Energetické, průmyslové i jiné společnosti zaregistrovaly zhruba osm tisíc projektů na stavbu nových solárních elektráren o celkovém instalovaném výkonu 27 tisíc megawattů. To je víc, než dnes mají všechny elektrárny v Česku dohromady. Zdroje z prostředí fotovoltaiky oslovené Ekonomickým deníkem se shodují, že místo solárního boomu hrozí spíš solární debakl.

Důvod první: není co stavět. Fotovoltaické elektrárny sice většinou – na rozdíl od větrných či vodních elektráren – nepotřebují posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), ale musejí projít územním a stavebním řízením. Jen málokterý investor či developer má v šuplíku schválené projekty určené k brzké výstavbě. Existují nepočetné výjimky, podle zdrojů z trhu má co stavět například skupina Solar Global podnikatele Vítězslava Skopala.

Důvod druhý: nejsou lidi. Obecně rozšířený nedostatek kvalifikovaných pracovníků v průmyslu a stavebnictví tíží i podniky v oboru zelené energetiky. Poté, co stát po roce 2010 rozvoj oboru zablokoval, musely firmy většinu odborníků propustit. Případně je převedly na své zahraniční projekty. V nejbližších měsících budou firmy jen těžko shánět projektanty a další odborníky na přípravu a stavbu solárních elektráren.

Důvod třetí: omezené kapacity sítě. V některých regionech jsou jen omezené možnosti připojit další nestabilní zdroje energie, jejichž výroba kolísá v závislosti na počasí. Zdroje z trhu navíc tvrdí, že v Ústeckém kraji si dostupnou kapacitu vyblokoval ČEZ, který má v oblasti fotovoltaiky velké plány v řádu tisíců megawattů. Investor navíc potřebuje – v případě projektů nad 1 megawatt výkonu – autorizaci od ministerstva průmyslu a obchodu, jejíž získání nelze brát jako samozřejmost.

Důvod čtvrtý: nejisté uplatnění elektřiny. Podle zdrojů z prostředí solárního byznysu nastavené podmínky Modernizačního fondu zvýhodňují velké energetické skupiny (ČEZ, E.ON, innogy a další), které mají široké portfolio odběratelů elektřiny. Naopak nezávislí výrobci mohou mít problém elektřinu někomu prodat. Situaci by mohly změnit takzvané PPA kontrakty, kdy vyrobenou elektřinu nakoupí výrobní či jiný podnik snižující svou „uhlíkovou stopu“. Problém je, že PPA kontrakty se zatím v českém prostředí příliš neujaly.

Důvod pátý: omezení pro bateriová úložiště. Tady zřejmě zapracovala vlivná teplárenská lobby, která prosadila následující podmínku. Dotační podpora na akumulaci elektrické energie může být poskytnuta pouze v případě, že akumulace je součástí investice do nové elektrárny a slouží výhradně pro potřeby investora. Bateriové úložiště tak nebude možné využít třeba pro poskytování stabilizačních služeb pro společnost ČEPS.

Jak Ekonomický deník uvedl na konci května, stát v první vlně nabídne 3,5 miliardy korun na velké fotovoltaické parky nad jeden megawatt výkonu a dále jednu miliardu na ty menší do zmíněného limitu. Podle odhadu Státního fondu životního prostředí (SFŽP) by podporu z prvního balíku mohlo čerpat okolo 230 menších a 40 větších fotovoltaik. Příjem prvních žádostí zahájil SFŽP v pondělí 12. července.

Modernizační fond má přispět k rychlejšímu odklonu od spalování uhlí a ke snížení emisí skleníkových plynů v České republice i dalších zemích Evropské unie. Financován je z výnosu z prodeje emisních povolenek. Podle původních odhadů měla Česká republika do programu získat v tomto desetiletí okolo 150 miliard korun, vzhledem k letošnímu růstu cen povolenek to může být nakonec dvojnásobek.

David Tramba

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter