Texaský Dallas má za sebou nepříliš úspěšný experiment se sdílením jízdních kol. Po nějakém čase se město snaží změnit přístup k cyklistům i chodcům.
Ještě loni v lednu se na v ulicích Dallasu prohánělo kolem dvaceti tisíc sdílených jízdních kol. V té době šlo o největší flotilu těchto dopravních prostředků, ať už je nabízela společnost Ofo nebo Lime, v celých Spojených státech. Najednou jakoby přes noc se bicykly z této bašty automobilismu vytratily. Dnes už jsou skoro úplně pryč.
Dallaská zkušenost je totiž poměrně tristní. Sdílení jízdních kol se totiž prý změnilo v naprostý chaos. Lidé je odstavovali úplně všude a nezřídka docházelo ke kolizím odložených bicyklů s chodci. V červenci se proto do problému vložila městská rada, která začala přijímat regulace a stanovovat poplatky.
Bikesharingová epizoda
Bikesharingové firmy musely za každé své kolo zaplatit paušální poplatek 21 dolarů a zajistit, aby se žádný bicykl nepovaloval na ulici. V opačném případě si město vymínilo pravomoc jízdní kola sesbírat a nechat sešrotovat jako odpad. Výsledkem bylo, že se bikesharingové společnosti z Dallasu prakticky stáhly.
Naprostý výprask bikesharingu jen potvrdil pověst Dallasu coby města poněkud nepřátelského k cyklistům. Automobilismus zde má velkou tradici a podle průzkumů, a něž odkazuje portál CityLab.com, jen 0,3 procenta pracujících Dallasanů jezdí do zaměstnání na kole. To ho spolehlivě řadí na dolní příčky žebříčku velkých amerických měst podle využití jízdních kol při cestách do a z práce. Na vině je také skutečnost, že dallaská radnice v několika posledních letech uvolňovala na budování cyklistické infrastruktury jen 500 tisíc dolarů ročně (něco přes 11 milionů korun).
Jenže zastánci bikesharingových služeb během krátké „sdílecí“ epizody stihli všimnout, že během horkých letních dní místní lidé, ale i turisté sdílená jízdní kola využívali poměrně hojně. A to i přesto, že cyklostezky v Dallasu, aby jeden pohledal. Nová pravidla navíc otevřela místní trh sdíleným elektrickým koloběžkám. A jak se zdá, obyvatelé to kvitují, neboť je využívají dokonce o něco více než jízdní kola. „Možná je čas na to, aby Dallas přehodnotil svůj přístup k infrastruktuře pro tento druh dopravy,“ píše CityLab.com.
Není na výběr
A třetí nejlidnatější město Texasu zřejmě ani nemá moc na vybranou. Dallas se totiž zvětšuje, a tak dříve či později narazí na své limity v oblasti automobilové dopravy, která v minulých dekádách hrála naprostý prim. Dallas se navíc mohl těšit z toho, že dopravní infrastruktura mu umožňovala pyšnit se statutem „drive-thru“ města. Jenže tomu může být brzy konec.
„Jsme ve všem vždy poslední,“ řekl portálu CityLab.com Patrick Kennedy, spoluzakladatel Koalice pro nový Dallas, organizace, která se zasazuje o převedení automobilové dopravy z centra města na jeho okraj a o dopravní propojení centra Dallasu s jeho okrajovými částmi. Podle Kennedyho jde o klíčovou věc, protože v samém centru Dallasu pracuje přes 130 tisíc lidí, kteří se tam každý den potřebují nějak dostat.
Jenže podle Kennedyho a dalších zastánců masivnějšího rozvoje cyklistické a pěší dopravy je poněkud frustrující, že stávající představitelé města se k tomu staví zády. Chybí jakýkoli plán, který by s něčím takovým počítal. Nic na tom nezmění ani ojedinělé příklady úspěšných projektů z minulosti jako například výstavba dvou ze tří plánovaných mostů přes Trinity River, které vznikly v 90. letech minulého století.
Počkáme a uvidíme
Ani ty však na rozvoj cyklistiky příliš nemyslely. Nejde totiž jen o to, aby se obyvatelé mohli dostat na kole do co nejvíce míst ve městě, ale také o to, aby jízda na kole byla bezpečná. „Každý, kdo chce jet v Dallasu někam na kole, není si úplně jistý, kudy,“ uvedla Amanda Popkenová, jedna z místních cyklonadšenkyň, která dokonce kvůli nedostatku prostoru pro cyklistiku uvažovala o přestěhování do hlavního města, Austinu.
Kennedy nicméně vidí jedno pozitivum v tom, že Dallas se zatím do žádné větší akce na poli budování cyklistické infrastruktury nepustil. „Dallas se alespoň může poučit od jiných měst, která už na kontě nějaké zkušenosti tohoto typu mají. Lze si důkladně prohlédnout, kde uspěla a kde naopak selhala,“ vysvětlil. Do té doby ale cyklistům ani jezdcům na elektrických koloběžkách nezbyde nic jiného, než jezdit převážně po silnici, kde se budou potkávat také s automobily.
-zm-
