V úterý 15. září uplyne přesně patnáct let od chvíle, kdy se funkcí generálního ředitele a předsedy představenstva společnosti ČEZ ujal Daniel Beneš. Vytvořil si kolem sebe auru pana Nenahraditelného a politici napříč politickým spektrem mu to věří. Ve funkci tedy nejspíš ještě několik dalších let zůstane.
Během uvedených patnácti let zažil ČEZ pod vedením Daniela Beneše řadu úspěchů i neúspěchů. Stát v roli vlastníka 70 procent akcií může být v podstatě spokojený. Inkasuje desítky miliard korun na dividendách, k tomu lze přičíst další desítky miliard korun vybrané na dani z příjmů právnických osob. Vláda má navíc pod kontrolou společnost, která plní zadané úkoly – připravuje stavbu nových jaderných bloků a plynových elektráren či kupuje podíly v terminálech pro dovoz zkapalněného plynu.
Riziko personální strnulosti
Příliš dlouhé ředitelování stejných osob ve státem vlastněných podnicích kritizovala ve své výroční zprávě Bezpečnostní informační služba, konkrétní jména ovšem neuvedla. Je vlastně rozumné a zdravé, aby jednu společnost vedl tak dlouho ten samý manažer? „Patnáct let by podle mě měl šéfovat podniku stejný člověk jen pokud jde o rodinný podnik. Nebo velká korporace, pokud má skvělé výsledky a podporu akcionářů i zevnitř společnosti. Spíše je zdravější, aby se ředitel střídal a měl ve firmě či mimo ní vyzyvatele,“ komentoval situaci v ČEZ ekonom Radim Dohnal.
„Není výjimkou, aby generální ředitel velké firmy vládl takto dlouho. Příliš dlouhá doba vládnutí může vést ke stavu, kdy se generální ředitel stará více o politiku a vztahy s politiky. Připomněl bych nejznámější aférku – kabelky pro paní Nagyovou. K firmě se občas choval jako k vlastní, minoritní akcionáře moc nebral vážně,“ glosuje Benešovu pozici burzovní investor Jaroslav Šura. Naráží na kauzu, kdy Daniel Beneš spolu s řadou dalších lidí nosil dárky všemocné šéfce kabinetu expremiéra Petra Nečase (ODS).
Při pohledu na vedení Skupiny ČEZ lze hovořit o jisté personální strnulosti. Mnozí z manažerů, včetně Martina Nováka, Pavla Cyraniho či Tomáše Pleskače, zasedají v představenstvu více než deset let. Nemění se ani obsah jejich práce – Novák má na starosti finance, Cyrani obchod a strategii a Pleskač výrobu elektřiny. Délku jejich působení v představenstvu shrnuje následující tabulka.
| člen představenstva | v představenstvu ode dne: | poznámka |
| Daniel Beneš | 11.1.2006 | předseda od 15.9.2011 |
| Tomáš Pleskač | 26.1.2006 | místopředseda v letech 2008-19 |
| Martin Novák | 21.5.2008 | místopředseda v letech 2011-19 |
| Pavel Cyrani | 20.10.2011 | místopředseda od 1.1.2020 |
| Michaela Chaloupková | 20.10.2011 | ředitelka divize správa |
| Bohdan Zronek | 18.5.2017 | ředitel jaderných elektráren |
| Ondřej Landa | 1.4.2026 | „Babišův muž ve vedení ČEZ“ |
Konec napětí mezi Babišem a Benešem
Co je silnou stránkou Daniela Beneše? Především je skvělý vyjednavač. Dokáže si vyjednat podporu napříč politickým spektrem a dohodnout se prakticky s každým. Jeho pozice byla v ohrožení snad jen v letech 2014 a 2015, kdy výměnu v čele společnosti ČEZ chystal tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO). Beneš však tento tlak ustál. Hlavně díky podpoře, kterou si dokázal vyjednat u tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) a prezidenta Miloše Zemana.
Dva dávní rivalové k sobě nakonec našli cestu a uzavřeli jakýsi „mocenský pakt.“ Jedním z důkazů může být manažerská rošáda, která se odehrála letos na jaře. Novým členem představenstva ČEZ se stal Ondřej Landa, který dříve pracoval pod Babišem na ministerstvu financí. Nahradil zde Jana Kalinu, který povýšil na generálního ředitel společnosti ČEPS. Na Babišovo přání totiž musel ve funkci skončit předchozí šéf ČEPS Martin Durčák. Pro Beneše to bylo vítězství, s Durčákem měl dlouhodobě špatné vztahy. Projevilo se to třeba při hledání viníka masivního výpadku v dodávkách elektřiny loni v červenci.
„Myslím si, že Daniel Beneš je skvělý kandidát v situaci, kdy společnost má vlastníka ze 70 procent stát a z 30 procent velmi různorodé soukromé vlastníky. Umí vyhovět státu, odmítat některé nebezpečné podněty z vládních koalic a současně držet silnou ziskovost společnosti. Kurs akcií je dnes nejvýše od roku 2007,“ doplnil Radim Dohnal.
Mikromanažer, ale ne vizionář
Oslovené zdroje z prostředí energetiky popisují Daniela Beneše jako zdatného administrátora se sklony k mikromanagementu. Naopak mu schází schopnost odhadnout budoucí vývoj v energetice. Tedy přesně to, v čem vyniká spoluvlastník a šéf skupiny EPH Daniel Křetínský. Ten poznal už v době okolo roku 2015, že cena elektřiny se drží nepřirozeně nízko a že půjde nahoru. V minulém desetiletí EPH levně skoupilo v západní Evropě plynové a uhelné elektrárny, aby na nich po roce 2020 vydělalo miliardy eur.
Manažerům ČEZ prognózování vývoje trhu s elektřinou moc nejde. Například na jaře roku 2018 na základě mylných prognóz tvrdili, že cena elektřiny zůstane nízká, v rozpětí 35 až 40 eur za megawatthodinu. Jenže už v roce 2018 cena vylétla k 60 eurům a s menšími i většími výkyvy roste dodnes. Teď se elektřina na příští rok v Česku obchoduje za více než 130 eur za MWh. Tyto chybné odhady se negativně promítají investičních a akvizičních záměrů Skupiny ČEZ, jak v minulosti upozornil třeba analytik a investor Michal Šnobr.
Utrpení na Balkáně
ČEZ se vydal na cestu zahraniční expanze dříve než EPH. Konkrétně v letech 2004 až 2011, kdy polostátní energetickou skupinu vedl Benešův předchůdce Martin Roman. ČEZ tehdy nakupoval elektrárny a rozvodné sítě na Balkáně, v Polsku a Turecku. Místo vytoužených zisků to však akcionářům ČEZ přineslo často ztrátu. Většinu z elektráren a distributorů elektřiny v zahraničí ČEZ mezitím prodal.
Třeba z Rumunska se ČEZ stáhl v roce 2020 s vysokou ztrátou. Celý balík firem – zahrnující rozvodnou síť v regionu Oltenia a rozsáhlý větrný park Fantanele-Cogealac – prodal za 24,6 miliardy korun australské skupině Macquarie. ČEZ pak ve výroční zprávě za rok 2020 nepřímo přiznal, že na svém působení na Balkáně prodělal skoro 11 miliard korun.
Nevyšla ani sázka na mezinárodní arbitráž. ČEZ se domáhal odškodnění za příkoří, která utrpěl během svého podnikání v Bulharsku. Dlouho očekávané rozhodnutí tribunálu Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ICSID) však vedení ČEZ zrovna nepotěšilo. Tribunál letos v lednu uznal, že ČEZ byl skutečně poškozen. Zásahy bulharské vlády a regulátora však nedosáhly takové intenzity, aby Bulharsko muselo české společnosti vyplatit finanční odškodnění.
Po omezení aktivit v zahraničí se ČEZ soustředí hlavně na domácí trh. Tady lze šéfy energetické skupiny pochválit třeba za spuštění investičního programu, který povede k odstavení starých uhelných tepláren a vybudování moderních energetických zdrojů. Velmi profesionálně zvládl ČEZ zorganizovat soutěž na výběr dodavatele dvou nových bloků Jaderné elektrárny Dukovany. Nadějně se jeví strategické partnerství s britským podnikem Rolls-Royce SMR zaměřené na oblast modulárních jaderných reaktorů.
Ředitelem do roku 2029, nebo déle?
Navzdory všem výhradám Daniel Beneš zůstává v čele ČEZ a žádná relevantní politická strana s tím nemá problém. V listopadu 2024 si Beneš nechal prodloužit mandát do konce roku 2029. Společnost tehdy publikovala pouze strohé oznámení, ve kterém uvedla, že dozorčí rada potvrdila Beneše na nejvyšších manažerských postech i v dalším funkčním období. Členy dozorčí rady dosazuje ze dvou třetin vláda a z poslední třetiny zaměstnanci.
Daniel Beneš tak bude téměř jistě řídit i jednu ze zásadních proměn Skupiny ČEZ, která se odehraje v nejbližších měsících. Dceřiné firmy se zaměřením na distribuci a obchod s elektřinou včetně zákaznických služeb přejdou pod křídla nové podskupiny ČEZ Energy. Až 49 procent akcií této nové společnosti chce ČEZ nabídnout investorům. Ať už přímo, nebo prostřednictvím burzy.
Výnos z prodeje akcií následně ČEZ použije na odkup vlastních akcií, které mají z pražské burzy naopak zmizet. Výsledkem této transakce tak bude to, že se stoprocentním vlastníkem společnosti ČEZ stane stát reprezentovaný ministerstvem financí. Vláda chce tímto krokem posílit svůj vliv na výrobu elektřiny a investice do stavby nových elektráren. Zdá se to téměř jisté, že ředitelem této stoprocentně státní společnosti nebude nikdo jiný než „pan Nenahraditelný“.
