ECB má podle zápisu z červencového zasedání hned několik důvodů ke spokojenosti a teoreticky by tak v září nemusela spěchat s novým uvolňováním měnových kohoutů.
Za prvé, růst v první polovině roku překvapil ECB i trhy pozitivně a prokázal značnou odolnost vůči vnějším rizikům. Je to především díky dobrému výkonu trhu práce – ve velkých ekonomikách eurozóny vidíme nejvyšší přírůstky zaměstnanosti od roku 2008. A podle průzkumů mezi podniky v průmyslu i v sektoru služeb se zdá, že ochota nabírat zůstává i po britském referendu vysoká. Dnešní růst sázející na trh práce a sílící domácí poptávku je odolnější než růst čerpající primárně z vývozů, na kterých eurozóna závisela v letech 2010-2013.
Za druhé, dál zrychlují úvěry a podle průzkumu ECB se zlepšuje i jejich dostupnost a to především pro podniky. Současně se také vylepšuje poptávka firem po úvěrech a to navíc všechna přijatá opatření ECB ještě nezačala na trhu naplno působit.Za třetí, první post-brexitová čísla ukazují, že podniky v eurozóně v první reakci na britské referendum neplánují šlapat na brzdu. Je to přitom jedna z věcí, které podle červencového zápisu ze zasedání ECB centrální bankéři chtějí “bedlivě” sledovat. Na základě nich se rozhodnou, zda je třeba ekonomiku stimulovat novými opatřeními nebo ne.
Existují samozřejmě i dobré důvody, proč se mít na pozoru a ECB je ve svém zápisu zmiňuje. Na prvním místě platí, že inflace přes očekávaný nárůst zůstane ve své jádrové složce v dohledné době slabá. Achillovou patou probíhajícího oživení zůstává v některých regionech bankovní sektor (Itálie, Portugalsko). A volební kalendář v následujících dvanácti měsících v eurozóně připomíná procházku minovým polem. I tak se při pohledu na super-drahé německé bundy a stlačené rizikové rozpětí na španělských a italských dluhopisech nelze ubránit dojmu, že trhy ochotu ECB povzbudit ekonomiku novými stimuly lehce přeceňují.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
