Rusové našli efektivní způsob, jak obcházet zákaz dovozu ropných produktů do zemí Evropské unie. Naftu či benzin dodají do tureckého přístavu a odtud míří jako „nezávadný“ turecký produkt na evropské trhy. Jen za prvních dvanáct měsíců od vyhlášení embarga v únoru 2023 se takto na trh EU dovedlo 5,16 milionu tun ropných produktů v hodnotě 3,1 miliardy eur (77 miliard korun). Taková jsou zjištění analytiků finského Centra pro výzkum energetiky a ovzduší (CREA) a bulharského Centra pro studium demokracie (CSD).
Na první pohled to vypadá, že embargo na dovoz rafinerských produktů z Ruska, které vstoupilo v platnost v únoru 2023, funguje dobře. Import z Ruska zmizel, aniž by to negativně ovlivnilo cenu či dostupnost nafty a benzinu v zemích Evropské unie včetně České republiky. Jenže pod povrchem se skrývá nepříjemná pravda. Ropné produkty z Putinovy říše zla dál proudí na evropské trhy – s formálně nalepeným štítkem „vyrobeno v Turecku.“
Podle zjištění analytiků CREA se ropné produkty do EU dovážejí z tureckých přístavů Ceyhan, Marmara Ereğlisi a Mersin, které přitom nemají ve své blízkosti ropnou rafinerii. Paliva se do nich dovážejí z jiných zemí a 86 procent importu loni pocházelo z Ruska. Odtud pak ropné produkty a polotovary míří ve velkých objemech do Řecka, které je dále distribuuje. Menší množství směřuje také do Nizozemska, Španělska, Itálie a dalších států EU.
Důkazem mohou být i svérázné statistiky o spotřebě paliv v Turecku. Tamní spotřeba ropných produktů loni vzrostla o 8 procent na 31,8 milionu tun, avšak dovoz z Ruska se zvýšil dvojnásobně na 24,4 milionu tun. Na druhé straně vzrostl turecký export ropných produktů o 75 procent na 7,6 milionu tun. Nejvíc se vyvezlo z přístavu Aliaga, který se nachází u ropné rafinerie STAR a pravděpodobně exportuje část její produkce. Problém vzniká u třech výše jmenovaných přístavů, které slouží jen jako překladiště pro ruská paliva.
Z tureckého pohledu se jedná o lukrativní byznys. Průměrná dovozní cena ropných produktů z Ruska v loňském roce byla 661 eur za tunu, avšak dodávky z Turecka do zemí EU již byly po 870 eurech za tunu. Prodejní marže tak dosahuje bezmála 25 procent.
Reexport ruských ropných produktů přes turecké přístavy přitom dál vesele pokračuje. Jak CREA a CSD uvádějí, ke zmíněnému množství 5,16 milionu tun za únor 2023 až únor 2024 přibylo v březnu a dubnu letošního roku dalších 525 tisíc tun pochybného reexportu, a to jen z přístavu Ceyhan.
Triků, jak obcházet protiruské sankce, se za poslední dva roky objevila celá řada. Řada analytiků a expertů upozornila třeba na svérázný přístup Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Tyto země začaly nakupovat levnější ruskou ropu, kterou zpracovávají ve svých rafineriích. O to více jim pak zůstane vlastní ropy pro export do evropských zemí.
(dtr)
