INZERCE

Soud: Při žádostech o odškodnění za nucenou sterilizaci nesmí stát lpět na formalistickém dokazování

Stát, konkrétně Ministerstvo zdravotnictví (MZd), musí aktivně pomáhat žadatelkám o odškodnění za nucenou sterilizaci při prokazování jejich nároku a nesmí při tom lpět na formalistickém dokazování. K takovému závěru dospěl senát Městského soudu v Praze (MS), když vyhověl žalobě ženy, které odmítlo MZd odškodnění vyplatit, protože nemocnice mezitím skartovala zdravotnickou dokumentaci.

Žena ze severní Moravy požádala o odškodnění MZd v lednu letošního roku, v podstatě hned poté, co začal platit zákon, který umožňuje ženám za nucenou sterilizaci vyplatit 300 tis. Kč. Zákrok měla podstoupit v roce 1994, a to bezprostředně po porodu syna císařským řezem ve frýdeckomístecké nemocnici. Problém ovšem byl, že nemocnice skartovala v roce 2005 k jejímu případu zdravotnickou dokumentaci. V letech 1988 – 2006 totiž žádný zákon nemocnicím neukládal povinnost po konkrétní dobu tuto dokumentaci uchovávat.

Žadatelka tedy navrhovala, aby si ministerstvo vyžádalo zdravotní záznamy od jejího gynekologa. Podle úředníků by však tyto záznamy prokázaly jen samotný zákrok, nikoliv jeho okolnosti, tedy zda k němu dala žena zákonný souhlas, a žádost zamítli.

V podané žalobě žena poukázala na to, že zákon nestanovuje povinnost prokázat nárok na základě zdravotnické dokumentace k zákroku. Navíc platí, že souhlas k takovému zákroku musí být učiněn svobodně, tedy nikoliv v tísni, bezprostředně po porodu. Už to samo o sobě by podle ní mělo postačovat jako důkaz. Co se týče procesní stránky, pak namítala, že nebyla dostatečně úředníky poučena o zásadách správního řízení.

A podle senátu MS v Praze v čele se soudcem Štěpánem Výborným se opravdu MZd dopustilo pochybení, když její žádost o odškodnění zamítlo.

Podle soudců je totiž klíčové vnímat základní východiska zákona, který zavedl možnost odškodnit ženy, které podstoupily nucené sterilizace v letech 1966 – 2012. Tímto zákonem se totiž stát aktivně přihlásil k odpovědnosti za své selhání. „Zákon o odškodnění nezákonných sterilizací tedy představuje normotvorné vyrovnání se státu s jeho předchozími pochybeními, které vedly k razantnímu zásahu do základních práv žen, u kterých byla provedena sterilizace bez patřičného souhlasu. Stát prostřednictvím přijatého zákona uznal své pochybení a deklaroval, že je připraven za tuto chybu vyplatit poškozeným osobám odškodnění, které by alespoň zčásti zmírnilo útrapy jim způsobené. Uvedená východiska přitom musí nalézt odraz při interpretaci…

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Petr Dimun