Mít při pořizování fotografie na občanské průkazy neutrální výraz a zavřená ústa je v zájmu veřejné bezpečnosti, boje proti terorismu a ochrany vnějších hranic Evropské unie (EU). K takovému závěru dospěl Městský soud v Praze (MS), který zamítl žalobu žadatele, který se na občance chtěl smát. „Občanský průkaz je také v jistém smyslu vnější podobou práva (ale i povinností) dané osoby požívat výhod, které dotyčný stát poskytuje výhradně svým občanům. Proto se již z tohoto důvodu soudu jeví jako žádoucí, aby osoba na fotografii zaujala neutrální výraz a neužívala různých grimas,“ konstatuje se v odůvodnění soudu.
Chcete mít na občanském průkazu úsměv? Máte smůlu, vyhláška totiž stanovuje povinnost mít na průkazové fotografii „zavřená ústa a neutrální výraz“.
Pokus o prolomení této povinnosti nevyšel (prozatím) ani žadateli, který se hlásí k tzv. Církvi smíchu (Ecclesia Risorum). A při pořizování fotografie na občanku argumentoval mj. i svým náboženským přesvědčením „o transcendentní povaze smíchu zprostředkující žalobci a ostatním osobám sdílejícím jeho víru kontakt s Absurdnem“. Každý následovník Ecclesia Risorum se podle něj musí snažit šířit smích jakýmkoliv vhodným způsobem, a právě v úředních příležitostech, při kterých podle žadatelova názoru dochází k nepřirozenému potlačování smíchu, spatřuje vhodnou příležitost projevu svého náboženského přesvědčení.
Proto požádal při podání žádosti o nový občanský průkaz o výjimku, aby se mohl na fotografii smát. Vyhláška ovšem umožňuje z náboženských důvodů mít na fotografii toliko pokrývku hlavy, úřady tedy jeho požadavek odmítly a nový průkaz nevydaly.
A žadatel neuspěl ani s žalobou u MS v Praze, který ji minulý týden zamítl.
Zásah do ústavních práv
V žalobě muž mj. argumentoval tím, že rozhodnutím neumožnit mu se na průkazové fotografii smát, bylo zasaženo do jeho ústavních práv na svobodu náboženského vyznání. Vyhlášku, která požaduje, aby měly občané na svých průkazech neutrální výraz a zavřená ústa, proto považuje za protiústavní.
Podle soudu však církev, k níž se žadatel hlásí, nepatří mezi státem oficiálně uznané církve – MS v Praze v květnu potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury, které zamítlo tzv. Církev smíchu registrovat – a žalobce tak nemůže požadovat ústavní ochrany projevu svého náboženství navenek. Soud v této souvislosti připomněl nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), který posuzoval požadavek lidí, hlásících se k tzv. Pastafariánství, mít na úředních fotografiích na hlavě cedník.
Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze přiznat požadavku na rozesmátou úřední fotografii ani ochranu výhrady svědomí, když aplikoval Ústavním soudem pro tyto účely sestavený „test oprávněnosti“ (I. ÚS 1253/14).
Podle názoru soudu se v případě občanského průkazu jedná o veřejnou listinu, s níž se pojí i „jistá vážnost“. „Občanský průkaz je také v jistém smyslu vnější podobou práva (ale i povinností) dané osoby požívat výhod, které dotyčný stát poskytuje výhradně svým občanům. Proto se již z tohoto důvodu soudu jeví jako žádoucí, aby osoba na fotografii zaujala neutrální výraz a neužívala různých „grimas“,“ konstatuje se v odůvodnění soudu.
Odlehčení by prospělo
A podle soudu se navíc jedná o průkaz totožnosti, který platí v rámci celé EU a řídí se stejnými pravidly. V tomto případě je zde zájem na zajištění veřejné bezpečnosti, boje s terorismem a ochrany vnějších hranic EU, které převažují nad individuálním zájmem jedince.
„Nelze proto přisvědčit názoru žalobce, že jeho základní právo na (náboženské) přesvědčení, respektive svobodu svědomí by bylo omezováno v rozporu s ústavním pořádkem. V prvé řadě je zřejmé, že povinnost neutrálního výrazu je vyhláškou stanovena na základě řádného zákonného podkladu – vyhláška zcela v souladu se zmocňovacím ustanovením v ZOP zakotvuje podrobnější požadavky (do jisté míry technické) na pořízení podoby osoby. Ty přitom sledují legitimní cíl, a to zajistit, že osobu na fotografii bude možno identifikovat. Soud rovněž nedospěl k závěru, že by povinnost mít neutrální výraz a zavřená ústa při pořizování podoby výrazně zasahovala do žalobcových základních práv a svobod a že by tak bylo nezbytné žalobci přiznat výjimku z důvodu výhrady svědomí (podobnou jakou vyhláška přiznává pokrývkám hlavy). Pokud žalobce namítá, že je mu rozhodnutím správních orgánů znemožněno projevovat své přesvědčení i ve veřejném prostoru, je k tomu třeba dodat, že takový projev mu tímto není odepřen, ba naopak, zcela nepochybně existují i jiné způsoby, jak své přesvědčení veřejně projevovat. Rozhodnutí správních orgánů soud v tomto ohledu vnímá jako dostatečně srozumitelná a přesvědčivá. Soud neshledává důvod pro to, aby přistoupil k neaplikování vyhlášky ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy, a je jí tak vázán,“ uvádí se v odůvodnění soudu.
Soudci však na závěr připojili i „obiter dictum“. V něm vyjádřili přesvědčení, že veřejnému prostoru by „jisté odlehčení“ prospělo a připustili, že výrazně zamračené výrazy na fotografiích na osobních dokladech působí značně pesimisticky. Pokud by ale žalobě vyhověli, pravidlo upravující podobu na fotografiích by ztratilo smysl. „Žalobci a dalším osobám, které s ním sdílejí předmětné přesvědčení, přitom nic nebrání, aby je ve veřejném prostoru a při kontaktu s úřady projevovali, rozvíjeli a podporovali tak pozitivní atmosféru ve společnosti,“ uzavřeli soudci.
Petr Dimun
