VIDEO | Dřív nebo později nebude možné ze stále se zmenšující plochy zemědělské půdy uživit zvyšující se počet hladových krků na Zemi. Jedním z realističtějších řešení se jeví být vertikální farmy.
V současné době se po Zemi prochází 7,2 miliardy lidí. Prognostické modely ukazují, že do roku 2050 mohou přibýt další tři miliardy, přičemž se odhaduje, že do té doby bude takřka 80% z pozemšťanů žít v městských aglomeracích. Očekávaná spotřeba potravin naroste o sedmdesát procent.
Přitom již v současné době je celková využívaná plocha zemědělské půdy srovnatelná s velikostí celého jihoamerického kontinentu. Při takovém předpokládaném růstu populace o již zmíněné tři miliardy bychom potřebovali trojnásobek rozlohy Brazílie navíc pro konvenční obdělávání půdy. Tu ale není kde vzít. Zhruba čtyři pětiny půdy vhodné pro pěstování plodin, totiž už využíváme. Stojíme tak před otázkou, jak stále rostoucí populaci nakrmit. Nejde ale jen o přelidnění, ale i nevypočitatelnost klimatu, i lehké změny podnebí by totiž mohly způsobit výraznou proměnu doposud úrodných oblastí, pravděpodobně k horšímu.
Indoor farmy
Idea vnějším vlivům odolné vertikální farmy není nikterak nová a pochází již z padesátých let dvacátého století. Teprve moderní technologie jí však učinily efektivně možnou.
Představte si běžnou výškovou budovu, ne nepodobnou mnohaposchoďovému věžáku. Jen namísto kanceláří, komerčních prostor či bytů připomíná obří patrový skleník naplněný mnoha rostlinami vyrůstajícími pod umělým osvětlením. Nemusí ale jít jen o věžák. Svůj druhý život v přeměně na farmu mohou nalézt nevyužívané průmyslové a nákupní areály či sklady, výsypky dolů atd., tedy místa běžně zastřešovaná pojmem „brownfield“.
Místo a budovu tedy máme. Co dál? Vnitřní prostor je vyplněn konstrukcemi nesoucími jednotlivá živá patra či vrstvy. Každá z takových vrstev znásobuje využitelnou plochu, přičemž je možné plodiny zásobovat živinami i bez nutnosti sázení rostlin do zeminy.
Nejen stará známá hydroponie, ale i její mladší a modernější sestra, jíž nazýváme ultraponií. Což neznamená nic jiného, než výživu rostliny obzvláště jemnou vodní mlhou, vytvářenou za pomoci ultrazvuku. Důležitým faktem je, že takto distribuovaného výživného vodního roztoku s hnojivy se spotřebuje výrazně menší množství než při klasické hydroponii, při které rostlina vyrůstá v samotném živném roztoku. Takto pěstované plodiny navíc vykazují výrazně vyšší nárůsty organické hmoty.
Celková spotřeba vody se oproti konvenčnímu pěstování na polích sníží o více než devadesát procent. Vhodně umístěná městská farma dokáže zásobovat své okolí čerstvými plodinami bez nutnosti zdlouhavé přepravy. Spolu s celoročním provozem a odolnostem vůči rozmarům počasí se tak může zdát, že se jedná o řešení takřka ideální. Nicméně i zde jsou však různá ale.
V případě farmy nastojato je to především nákladnost celého podniku. Investice do stavby nové, či adaptace staré budovy jsou enormní. Významným provozním nákladem takových vertikálních farem je také klimatizace a světlo, tedy elektrická energie. Uvažuje se o dlouhodobém osvětlení výkonnými LED diodami, které jsou, přes poměrně vysoké pořizovací náklady, vhodné pro minimální údržbu a dlouhodobou životnost. Příkladem může být společnost Phillips, soustředící se na vývoj efektivního osvětlení Green Sense, navrženého přímo pro účely osvětlení rostlin. Kontrolované vnitřní prostředí farmy s optimalizovanou teplotou a vlhkostí umožňuje zkrátit cyklus střídání dne a noci a urychlit tak vývoj rostlin.
Tento inovativní model zemědělství umožní dle druhu plodin sklidit 20 až 25 krát ročně, spolu s dosažením až 85 procentní úspory energií. Proces pěstování bude v ideálním případě automatizován, a to včetně kontroly podmínek a sklizně s nasazením robotů.
Hudba budoucnosti?
Může znamenat to všechno dohromady reálnou možnost zemědělské nezávislosti městských aglomerací? Tím si zatím nemůžeme být jisti. Faktem ale zůstává, že komerčních vertikálních farem na celém světě přibývá. Najdeme je v Číně, Jižní Koreji, Spojených státech i některých zemích Evropy. Existují funkční způsoby, jak pěstovat plodiny v přehuštěných městech, a navíc tyto způsoby se ukazují jako velice účinné z hlediska růstu. Vzhledem k nákladnosti vybudování a provozu vertikální farmy je však prozatím diskutabilní uvažovat o masovém rozšíření takového způsobu pěstování potravin v oblastech s dobře dostupnou lokální zemědělskou výrobou.
Jinde však své uplatnění jistě naleznou. Například v oblastech ohrožovaných dlouhodobým suchem a nedostatkem vody, ve stísněných a na prostor skoupých megapolí či oblastech se zničeným půdním fondem např. v důsledku ekologické havárie.
Petr Nutil
