Českým byznysem hýbe spor o cenu elektřiny a její případnou regulaci. Na jedné straně je část průmyslníků, která volá po zásahu státu s cílem ceny srazit. Na druhé stojí výrobci elektrické energie, kteří se logicky nechtějí svých zisků vzdát. Přední expert na energetiku Michal Macenauer před regulací ceny elektřiny varuje.
Výše zmíněný spor nabral na intenzitě po vyjádření prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého, který vyzval vládu, aby zařídila odpojení českých výrobců elektřiny a obchodníků s elektřinou a plynem od vysokých burzovních cen. „Odchod od burzovních cen by umožnil zásadní snížení cen energií, a to až do té míry, že by stát nemusel volit cestu komplikovaných kompenzací ze státního rozpočtu,“ uvedl Dlouhý.
Takové vyjádření jemně řečeno nepotěšilo generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše, kterému vadily hlavně narážky na rostoucí ziskové marže výrobců elektřiny. Beneš pohrozil ukončením partnerstvím s Hospodářskou komorou, která prý ignoruje zájmy části své členské základny – energetických firem. Na ostrý Benešův dopis Dlouhému jako první upozornil Deník N, zdroje Ekonomického deníku tyto informace potvrzují.
Dostáváme se k otázce: měl by stát zasáhnout, aby srazil tíživě vysoké ceny elektřiny a plynu? Nebo co má udělat, aby účty za energie nezruinovaly podniky i domácnosti? Na tyto i další otázky Ekonomickému deníku odpovídá jeden z nejuznávanějších odborníků na energetiku v Česku – ředitel strategie konzultační firmy EGÚ Brno Michal Macenauer.
ED: Přibývají názory, že by se Česko mělo odstřihnout od cenotvorby na německé energetické burze. Říká to už i šéf Hospodářské komory. Je podle vašeho názoru něco takového možné a reálné?
Možné to nepochybně je, ale bylo by to špatné, zbytečné a nesmyslné. Nynější ceny pro Německo jsou nižší než pro Česko. Cena elektřiny není dána burzou, burza je pouze nástroj k efektivnímu provedení obchodu. Cena je dána poptávkou, nabídkou a náklady výroby. Neexistuje přitom žádná lepší alternativa, než princip marginální ceny, po nímž obchod s elektřinou probíhá. Elektřina nyní není drahá z důvodu obchodu či využití burzy, ale především z důvodu čtyřnásobného zdražení zemního plynu a povolenek. To vedlo k navýšení výrobních nákladů. Dalším zdrojem zdražování v pozadí, který je nyní překryt zemním plynem, je příliš rychlá snaha EU o dekarbonizaci.
ED: Co by cenu elektřiny snížilo? Víc elektráren? Víc regulace?
Zdrojová základna elektřiny je podinvestovaná z důvodu vysoké nejistoty. Odklon od volného obchodu má jen jednu alternativu, špatnou alternativu, a tím je státní elektroenergetika, nebo přinejmenším státem mohutně regulovaná. Upozorňuji, že ta bude mít stejnou nabídku, stejnou poptávku a stejné ceny vstupů, a tak snížení ceny nedosáhne. V dlouhodobém horizontu by tomu bylo obráceně, protože by nefungovalo konkurenční tržní prostředí. My Češi jsme zažili, jak funguje státní byznys v letech 1948 až 1989.
ED: Vraťme se k úvodní otázce. Je pro nás výhodné propojení s německým trhem?
Hrubě to zjednoduším. Kdybychom nyní vydělili český trh s elektřinou, pravděpodobně by se částečně omezila závěrnost plynových zdrojů a po část roku by se mohla mírně snížit cena. Když se ale podíváme na aktuální cenu na trzích, vidíme, že cena na pražské burze PXE je dokonce vyšší (květen za 212 EUR/MWh) než v Německu (205 EUR/MWh). Propojení s Německem dlouhé roky sráželo cenu elektřiny pro české zákazníky. Kdyby nějaký efekt byl, pak by byl stejně jen krátkodobý. V následujících letech, po odstavení uhelného výkonu, bychom tímto cenu navýšili. Je to hra s ohněm.
ED: Takže oddělení se od německého trhu, ke kterému různí „experti ze sociálních sítí“ vyzývají už od loňského podzimu, není reálné?
K odpojení od německého trhu by se musely omezit obchodní přenosové kapacity, což by mohlo mít neblahý dopad na i na další země, které by chtěly s Německem obchodovat; Česko je důležitá tranzitní země. Pouhé vystoupení ze společného trhu s Německem by obchody sice zkomplikovalo, ale nezastavilo. Nicméně odpojení pouze od německého trhu by nic nepřineslo, protože dokud budou exportní kapacity všech vedení z České republiky větší než přebytek výrobních kapacit, tak české ceny budou kopírovat ostatní trhy s výjimkou Polska. Elektřinu totiž můžeme vyvážet prakticky kamkoliv.
ED: Zmínil jste Polsko. Jak je to možné, že má v posledních měsících oproti Česku či Německu levnější elektřinu?
Polsko má omezené možnosti exportu vzhledem ke své velikosti. Pokud máme dostatek zdrojů s nižšími náklady – v Polsku hlavně uhelné – na uspokojení poptávky, pak je v daném regionu tlak na nízkou cenu. Pokud je tento region navíc slabě propojený se zbytkem Evropské unie, pak tu cenu může udržet. Opakuji ale, že je to krátkozraké, protože nedestruovaný trh konverguje k rozumné alokaci kapitálu a tam, kde je vyšší cena, má tendenci budovat kapacity.
ED: Výsledek našeho rozhovoru je poněkud pesimistický. Vytoužené zlevnění cen elektřiny, po kterém volá průmysl a jiní odběratelé, je tedy v blízké době těžko dosažitelné…
Krátkodobě by měl stát dotovat z vyššího výběru daní ty nejvíce zasažené. Dlouhodobě by stát rozhodně neměl destruovat trh ani jeho mezinárodní rozměr. To je krátkozraká strategie. Stát by měl především razantně působit na náhradu ruského plynu, působit politicky a diplomaticky na to, aby byla Evropská unie co nejrychleji zásobována zkapalněným zemním plynem (LNG). Dále by měl působit na modifikaci či náhradu systému povolenek, který je špatný a podílí se na nynějších vysokých cenách. Obecně by se měl stát snažit vrátit dekarbonizaci snesitelnou rychlost, pokusit se přimět EU přiznat, že do roku 2030 ani 2040 nelze učinit EU uhlíkově neutrální. Obecně by měl stát působit na prostředí tak, aby pobízel k investicím do zdrojů.
První část rozhovoru s Michalem Macenaurem jsme uvedli v polovině dubna v textu Rusko uměle vyhnalo ceny plynu nahoru. I proto hledejme jiné dodavatele.
David Tramba
