ANKETA EKONOMICKÉHO DENÍKU
Ekonomický deník přináší profily odborných mluvčích politických subjektů, kteří mají šanci se po podzimních volbách dostat do Poslanecké sněmovny. Věnujeme se klíčovým resortům. Dnes přinášíme anketní rozhovor s odborným mluvčím KDU-ČSL pro ministerstvo obrany, šéfem poslaneckého klubu, Janem Bartoškem.
Můžete nastínit svoje hlavní vize pro následující volební období?
Má vize pro nadcházející období je celkem jasná. Věřím, že někomu se bude zdát jednoduchá, jelikož lidé často chtějí slyšet, že se musí něco zásadního změnit nebo nastolit nový směr a podobně. V oblasti obrany a bezpečnosti směr máme, a ten je uvedený v základních strategických dokumentech. Jestli chceme být úspěšní v budování naší obranyschopnosti a také v budování akceschopné armády, nesmíme zapomínat, že tyto strategické dokumenty existují. Dnešní svět se neustále vyvíjí, a proto i náš strategický plán je nutné přizpůsobit okolnostem, ale základní myšlenka by měla zůstat stejná.
Má vize je zajistit to, aby Česká republika byla silným a respektovaným spojencem pro své alianční partnery. Aby resort obrany plnil základní úkol, tedy zajišťoval bezpečnost naší země. Aby vstup do armády byl pro lidi příležitost, jak se posunout po stránce profesní i osobnostní. Aby lidé měli větší možnost podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky. V neposlední řadě, aby lidé, kteří jsou ochotni nosit uniformu s českou vlajkou, dostávali pro svou práci odpovídající výstroj a výzbroj. Jestliže je někdo ochotný riskovat život ve službě, stát mu na oplátku musí zajistit ty nejlepší podmínky, nadobro musí skončit pochybné nákupy nekvalitních bot, neprůstřelných vest, přileb a mnoho dalšího. Je to stejně absurdní, jako kupovat rodinné auto bez zadních bezpečnostních pásů.
Má hlavní vize tedy je, dál vést resort obrany k technickému i personálnímu naplnění, klást důraz na dodržování spojeneckých závazků, hájit resort obrany před představou toho, že do armádního rozpočtu se může sáhnout pro peníze pokaždé, když je to potřeba. Především chci svou práci dělat tak, abych se následně vojákům mohl podívat do očí, a aby každý z nich věděl, že ministerstvo obrany je místo, kde se pro ně dělá maximum.
Můžete popsat, jaké problémy podle vás resort nejvíce tíží? A jaké řešení pro tyto problémy přinášíte vy?
Jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, velký problém u resortu obrany vidím v armádních nákupech. Jedná se o miliardy vyhozené za nekvalitní výbavu pro vojáky. Vláda s tímto má dlouhodobě problém, a jde to na vrub všech ministrů, které si hnutí ANO od roku 2014 na resort obrany dosadilo.
Je velmi smutný pohled na to, že posíláme vojáky na zahraniční mise, a zároveň vláda udělá výhodný „kšeft“ na výbavu, která není schopna naše vojáka chránit, nebo jim poskytnout adekvátní podporu. Zde bych podporoval nákupy formou G2G (Government to Goverment – pozn. red.), tedy nákup přímo veřejnými správami.
Vím, že sestavování armádních zakázek není jednoduchá záležitost, a jestliže armáda nemá důvěru v to, že ministr, a potažmo premiér, zajistí prostředky na nákupy, tak nelze očekávat, že se v této problematice někam posuneme.
Kdo je Jan Bartošek?
Šéf poslaneckého klubu KDU-ČSL Ing. Jan Bartošek se narodil 10. listopadu 1971 v Jihlavě.
Vystudoval Střední průmyslovou školu technologie masa v Praze, zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Pedagogickou fakulta Univerzity Palackého v Olomouci – specializační studium Dramaterapie. Působil jako terapeut v Terapeutické komunitě Podcestný mlýn u Dačic, externí pedagog na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, externí pedagog na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě.
Do KDU-ČSL vstoupil v roce 2006, v roce 2010 se stal zastupitelem a místostarostou města Dačice. V roce 2011 byl zvolen místopředsedou KDU-ČSL. Od roku 2013 je poslancem, od roku 2016 je zastupitelem Jihočeského kraje. Od roku 2017 pak předsedá poslaneckému klubu KDU-ČSL.
Jan Bartošek je ženatý a s manželkou mají dva syny. Mezi jeho oblíbené volnočasové aktivity patří rodina, rybaření a ochotnické divadlo.
Zákony můžeme mít jak dobré chceme, ale nikam to nepovede, jestliže správní úřady nedokáží podle nich postupovat, nebo jestliže nejsou na pozicích dostatečně kvalitní a kompetentní lidé. Podívejme se na bezradnost některých ministerstev při řešení covidové situace nebo na personální situaci u policie. Takzvaná „vláda odborníků“ nefunguje, jelikož o odborníky a zkušené lidi přicházíme. Zde leží hlavní problém, který musíme řešit.
Věci, o kterých se bavíme, jistě své řešení mají. Především bych rád byl součástí vlády, pro kterou je obrana a bezpečnost jedna z hlavních priorit, zde to začíná a v dnešní době bohužel i končí. Ministr obrany musí vědět, že jeho resort bude mít z čeho žít, a na druhou stranu, ministr musí na vládě obhájit, proč peníze vynaložené pro jeho resort, jsou investice, a nikoli nepříjemná položka v rozpočtu. Zde chci začít a posunout naši společnou bezpečnost v žebříčku priorit vzhůru. Dále bych se omluvil všem vojákům za to, že dnes vládnoucí garnitura dala prostředky na jejich platy a vybavení do zástavy komunistům ve snaze vyhandlovat další podporu. Udělal bych vše pro to, aby se nic podobného již neopakovalo, a aby lidé nejen v armádě, ale i hasiči, policisté a další ze složek IZS, věděli, že stát je nehodí přes palubu, ale naopak, že jsou stavební kámen fungování naší země.
Můžete nastínit, jaké legislativní úkoly primárně resort podle vás čekají?
Jedna věc jsou procesní úkoly, které jsem nastínil výše, ale čekají nás i ty legislativní. Zde bych se chtěl zaměřit na aktualizaci krizového řízení a zákonu o bezpečnosti. Otevřít problematiku kritické infrastruktury a za zmínku také stojí téma soběstačnosti v oblasti domácího průmyslu ve vztahu k naší armádě a obecně k posílení bezpečnosti a obranyschopnosti. Jsou to témata, která nebude řešit jen resort obrany ale bude zde nutná spolupráce především s ministerstvem vnitra. Boj s covidem nám naplno odhalil naše slabá místa, a jestliže se jednou budeme chtít prohlásit za vítěze zmiňovaného boje, musíme se z něj poučit. Nejde pouze o pandemie, ale obecně o přiznání si, že krize velkého rozsahu může přijít jako blesk z čistého nebe.
V tento okamžik je patrné, jak důležité pro stát je, že na bezpečnosti kromě profesionálů participují i samotní občané. Musíme zajistit, aby každý, kdo je ochotný se podílet, měl své místo v systému. Rád bych tedy využil velkého zájmu o aktivní zálohy, ke kterým přibydou i branné spolky podle nové legislativy, a pevně je zakotvil v celkové struktuře bezpečnostní politiky státu.
Společnou armádu si neumím představit
Jak vnímáte budoucí fungování ČR v rámci euroatlantických struktur? Máme tím na mysli např. společnou armádu NATO, zahraniční mise, vyzbrojení, obranu státu.
NATO vnímám jako záruku naší svobody. Jako silného spojence, zaručujícího stabilitu sil v celé Evropě. Možná je načase, abychom se přestali pouze chlubit tím, že jsme členy, a začít pořádně plnit všechny závazky, a chovat se jako právoplatný člen. I když nerad, ale opět si budu muset do úst vzít stávající vládu a poukázat na přístup k obraně a bezpečnosti nejen doma, ale také na mezinárodní úrovni. Bohužel se nedostatečně řeší problematika plnění závazků vůči spojencům a taktika ukazování na státy, které také závazky neplní, je nelogická, a akorát tímto způsobem devalvujeme skutečnou sílu aliance. Jednou z podpor alianční spolupráce je i účast na zahraničních misích v Evropě i mimo ni. Právě tímto krokem dokazujeme našim spojencům, že jsme schopni být silným spojencem.
V rámci NATO je potřeba se bavit o tématech, která je potřeba posouvat neustále vpřed, a zároveň o tématech, která mohou být spíše slepou uličkou. Jednou z věcí je společný vyzbrojovací proces. Jedná se o běh na strašně dlouhou trať, ale někde se začít musí, a postupem času se sjednocování techniky a munice začne dařit ve větší míře. Jestliže se tak nestane, tak roztříštěnost zbraňových systémů a vojenského materiálu bude vždy dávat výhodu potenciálním oponentům.
Za sebe se odvážím říct, že právě projekt společné evropské nebo alianční armády si momentálně nedokáži představit z několika důvodů. Především jakému velení by tato vojenská síla podléhala a mnoho dalších základních problémů, které jistě narážejí na ústavní rámec jednotlivých států. Jestli se chceme bavit o společné armádě, tak ve smyslu předchozího bodu, a tedy sjednocování vojenské techniky a rozvoj evropských projektů na vývoj například tanků, letounů nebo jednotlivých zbraní.
Jan Hrbáček
