Březnové uvolnění pravidel EU pro státní podporu jako výraz podpory vládám, které se snaží zachránit svou ekonomiku před hromadnými bankroty a vysokou nezaměstnaností, nabírá nečekaný směr. Evropská komise již schválila kolem stovky národních programů ve výši téměř 2 biliony eur, čtyři z toho z Česka. Ale kolem poloviny notifikovaných prostředků dává do své ekonomiky jeden stát – Německo. Podobná situace je v sektoru zemědělství, kde polovinu prostředků z programů na podporu zemědělců notifikovalo Nizozemí. Objevují se hlasy, že uvolněná pravidla poskytnou v konečném důsledku podnikům z bohatších států nespravedlivou výhodu na jednotném evropském trhu. Pomoci by mohl připravovaný fond na oživení, který chce Evropská komise spustit v lednu.
V polovině března Evropská komise rozhodla o uvolnění přísných pravidel pro poskytování veřejné podpory kvůli hrozbě ekonomické recese, obavám z masových bankrotů a vysoké nezaměstnanosti v důsledku mimořádných opatření, které státy přijímaly ve snaze zabránit šíření onemocnění covid-19. Od té doby schválili její úředníci kolem stovky národních programů v celkové výši dosahující téměř dva biliony eur. Polovinu z této částky vrhá do své ekonomiky Německo, další zhruba dvě pětiny spadají na Francii a Itálii. Tzv. „dočasný rámec“ pro poskytování veřejné podpory by měl platit nejméně do konce tohoto roku.
Pravidla pro poskytování veřejné podpory jsou v Evropské unii obvykle vnímána jako základní součást jejího ekosystému. Jde o to, aby vlády neposkytovaly vybraným firmám umělou podporu a nevytvářely jim tak výhodnější pozici na evropském trhu. Uvolnění těchto pravidel v důsledku koronavirové krize však podle některých kritických hlasů může rovnováhu na jednotném evropském trhu ohrozit, protože bohatší země si jednoduše mohou dovolit dát do svých podniků více peněz.
Obavy vyvolává zejména již zmíněná masivní pomoc ze strany Německa, jehož vláda již například rozhodla o vládní podpoře tří miliardového úvěru pro firmu Adidas, úvěrovém příslibu ve výši 1,8 miliardy eur pro jednu z nejstarších cestovních kancelář na německém trhu TUI a jedná o podpoře ve výši devíti miliard eur s leteckou společností Lufthansa. „Pokud jsou státy jako Německo připraveny utratit na své podniky skutečně mnoho peněz, a jiné státy to udělat nechtějí nebo na to prostě nemají, tak se ze zajištění integrity jednotného evropského trhu a zároveň zachování možnosti pro státy finančně podpořit své podniky stává skutečně těžké dilema,“ komentoval to pro zpravodajský server CNBC Guntram Wolff z bruselského think-tanku Bruegel. „Němci, Dánové, Nizozemci a Rakušané věnují (na programy veřejné podpory) mnoho peněz,“ řekl deníku Financial Times v této souvislosti jeden unijní úředník. „Riziko, že oživení bude asymetrické, je toho součástí,“ dodal.
Jedním z hlasitých stěžovatelů na nefér podmínky veřejné podpory v rámci EU je generální ředitel irské nízkonákladové letecké společnosti Ryanair Michael O´Leary. Ten v rozhovoru pro server politico.eu prohlásil, že bude žalovat všechny vlády, které finančně podpoří aerolinky. Do konce léta tak O´Leary počítá s deseti až patnácti žalobami u Soudního dvora EU. Může se to týkat například již zmíněné Lufthansy, která v současnosti jedná s vládami v Belgii, Rakousku, Švýcarsku a Německu o podpoře ve výši 10 miliard eur, dále Air France, jež je součástí francouzsko-nizozemské skupiny Air France-KLM, která od francouzské vlády obdržela 7 miliard eur a Nizozemsko se zaručilo za další dvě až čtyři miliardy eur, Alitalia, nad níž v červnu převezme plnou kontrolu italská vláda, nebo charterové letecké společnosti Condor, které poskytne Německo garanci za úvěr v objemu 550 milionů eur. Ryanair má podle svého šéfa čtyři miliardy eur na rezervách a počítá s tím, že z krize vyjde bez veřejné podpory. O´Leary se domnívá, že schválená státní podpora nebude využita na udržení základního provozu, ale na financování levných letenek, které pak budou Ryanair konkurovat. „To, co budeme chtít, je, aby Soudní dvůr EU znovu obnovil vládu práva vůči naprosto jasně politickým a korupčním rozhodnutím Evropské komise, která schválila očividně nelegální státní podporu,“ prohlásil O´Leary.
Česká vláda zatím v rámci tzv. dočasného rámce pro veřejnou podporu notifikovala u Evropské komise čtyři své programy podpory: program COVID III na podporu poskytování půjček podnikům s nejvýše 500 zaměstnanci ve výši 18,5 miliardy eur (zhruba 500 miliard korun), program Czech Rise Up v hodnotě 7,3 milionu eur (200 milionu korun), režim záruk za úvěry pro české exportní podniky ve výši přibližně 5,2 miliardy eur (142 miliard korun) a program COVID-19 Technologie ve výši 37 milionu eur (1 miliarda korun). Podle šéfa končícího ekonomického poradního koronavirového týmu profesora Kolumbijské univerzity Jana Švejnara česká vláda naplánovala poměrně velkou pomoc, která patří i v rámci Evropy v plánovaných objemech ke špičce, ale zatím se jí toho podařilo realizovat jen málo. „Když se podíváme, kolik prostředků se už reálně povedlo do ekonomiky dostat, tak to jde velmi pomalu,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Respekt.
Ochranářské tendence zasahují zemědělský sektor
Obavy z pokřivení jednotného evropského trhu nedávno vyjádřil na jednání ministrů zemědělství zemí EU i komisař pro zemědělství Janusz Woiciechovski, který upozornil na to, že osm států notifikovalo v rámci dočasného rámce speciální programy v oblasti zemědělství, jež dohromady dosahují částky 1,23 miliardy eur. „Musíme sledovat situaci, protože tu je riziko, že to nebude dobré pro férovou soutěž a pro společný trh,“ prohlásil po jednání ministrů Wojciechowski.
O některých změnách v zemědělství jsme nedávno psali:
Komise se snaží pomoct zemědělcům. Uvolňuje pravidla pro tržní soutěž vybraným odvětvím
Celá polovina z uvedené částky – 650 milionů eur – spadá na Nizozemí, které podpoří své pěstitele brambor, zeleniny a také květin, jež patří mezi významné exportní artikly. Balíček ve výši 30 milionů eur připravilo pro své farmáře Finsko, 35,5 milionu eur Lotyšsko a 100 milionů eur na program záruk připravila pro své malé a střední zemědělce i Itálie. Zpravodajský server politico.eu cituje v této souvislosti z dopisu polského premiéra Mateusze Morawieckého svému krajanu Woiciechovskému, v němž Morawiecki vyjadřuje v souvislosti s veřejnou podporou obavy z drastického prohloubení rozdílů mezi zeměmi a podmínek v zemědělské soutěži na jednotném evropském trhu. Podobně se vyjádřil například i zástupce španělské zemědělsko-potravinářské lobbistické organizace Cooperativas Agro-alimentarias Juan Corbalán García, podle něhož hrozí v souvislosti s masivní nizozemskou pomocí evropskému trhu nerovná soutěž.
Nemalé prostředky věnuje českým zemědělcům i česká vláda. Ta již schválila mimořádnou pomoc přes čtyři miliardy korun, což je, pro srovnání, zhruba 148 milionu eur. Většinu této částky, přes tři miliardy korun, však alokovala poněkud diskutabilně na investiční projekty na podporu soběstačnosti v rámci dotačního Programu rozvoje venkova (proto ji nemusela jako veřejnou podporu Evropská komise schválit), takže nelze příliš hovořit o přímé a rychlé podpoře zemědělcům zasaženým koronavirovou krizí; navíc s ohledem na nastavení pravidel existuje podezření, že z této podpory budou čerpat především velké zemědělské podniky, jak nedávno upozornil například server seznam.cz. Ministerstvo dále ještě připravuje program „Agricovid“. „Jeho případné spuštění však bude záviset na vývoji v agro-potravinářském komplexu a na finančních prostředcích v resortu zemědělství,“ sdělil Ekonomickému deníku tiskový mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.
„Koronavirový“ zemědělský patriotismus v Evropě však nekončí pouze u státní podpory. V řadě zemí rostou v souvislosti s krizí hlasy volající po vládní podpoře domácí produkce a tlaku na obchodníky, aby prodávali potraviny domácího původu. Francouzský ministr zemědělství Didier Guillaume vyzval nedávno k podpoře francouzských farmářů nakupováním francouzských brambor a rajčat a jedná s obchody, aby prodávali domácí produkty, polská vláda ukázala prstem na domácí zpracovatele mléka, kteří dováželi mléko z jiných zemí EU, rakouská ministryně Elisabeth Köstingerová na svém twitteru oznámila, že pracuje na „regionálním bonusu“, kterým by podpořila produkcí domácích potravin. Česká republika není výjimkou – i ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) nebo Zemědělský svaz vyzvali Čechy, aby své nákupní košíky plnili českými potravinami. A v poslanecké sněmovně leží návrh na zavedení závazného podílu potravin původem z České republiky na tuzemském trhu. Od roku 2021 by to mělo být 55 procent, přičemž podíl by se měl postupně zvyšovat až na 85 procent v roce 2027.
Tento rostoucí tlak se na druhou stranu příliš nelíbí evropským obchodníkům. V dopise evropskému komisaři pro vnitřní trh Thierry Bretonovi, který má Ekonomický deník k dispozici, žádá evropské sdružení obchodníků Eurocommerce komisaře o to, aby bránil vzniku diskriminační a ochranářské legislativy, která by nutila obchodníky prodávat místní produkty. „Členské státy nemohou vyžadovat evropskou solidaritu a zároveň uzavírat své trhy společnostem a výrobkům z jiných evropských zemí,“ píše se v dopise.
Pomoci by měl Fond na oživení
Evropská solidarita každopádně prochází v současnosti zatěžkávací zkouškou. „Začínáme pozorovat rozrůzňování podmínek na jednotném trhu. V reakci na to musíme podpořit ty, kteří to potřebují nejvíce,“ uznala minulý týden i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová na plenárním zasedání Evropského parlament. Podle ní je použití veřejné podpory jednotlivými státy skutečně velmi rozdílné, protože každý z nich má „odlišný fiskální prostor“.
Proto v současné době vzniká tzv. fond na oživení evropských ekonomik, který by měl pomoci právě zemím s menší schopností podpořit své ekonomiky. Členské země by měly pomoc dostávat ve formě půjček, přímých grantů a finančních záruk, a to tak, aby byla celkově vyvážená. Po co nejrychlejší pomoci ze společné unijní kasy volají, poněkud nepřekvapivě, zvláště státy koronavirem nejvíce zasažené jako Itálie či Španělsko, které se však s vysokou zadlužeností či nezaměstnaností potýkaly již před pandemií. Ty by uvítaly zejména podporu formou nevratných přímých grantů. S tím příliš nesouhlasí, opět poněkud nepřekvapivě, „spořivější“ země jako Nizozemsko či severské státy, které naopak v obavě z rostoucího společného zadlužení preferují pomoc spíše formou úvěrů. Ursula von der Leyenová zatím bez podrobností slibuje půjčky i přímé platby.
Fond by měl začít fungovat v lednu, to je však podmíněno spuštěním nového víceletého rozpočtu, kde se zatím prezidenti a premiéři členských zemí nedokázali shodnout ani na základních parametrech, zejména co se týče příjmové stránky. Spor se mimo jiné vede o možnost vydávání společných dluhopisů, což podporuje Itálie, Španělsko či Francie, odmítá je však opět Nizozemsko či severské státy. Negativně se k půjčování jménem EU dlouho stavělo i Německo, německá kancléřka Angela Merkelová však změnila názor a tento týden spolu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem připustila, že mimořádná situace žádá mimořádná opatření včetně společného evropského dluhu.
Helena Sedláčková
