Píše se rok 2020, za dvanáct měsíců by měla začít platit nová pravidla pro společnou evropskou zemědělskou politiku, ale Evropská unie stále nenašla shodu na tom, jak by měla vypadat a kolik by měla dostat peněz. Není proto divu, že to budou hlavní témata, o nichž se bude v tomto roce v Bruselu jednat. Debatu přitom silně ovlivní nová Zelená dohoda pro Evropu a také rostoucí obchodní ambice EU.
Tohle dobou už mělo být hotovo. Podle původních plánů Evropské komise se teď v lednu – po dvou letech projednávání – mělo již zahájit konečné schvalování nových pravidel společné zemědělské politiky (SZP) do roku 2027 tak, aby mohla začít platit od ledna příštího roku. A zatím nejen že není ještě ani dohodnuto, jak by měla SZP vypadat, ale stále není jisté, kolik vlastně nakonec dostane peněz. Není totiž hotov ani nový víceletý finanční rámec Evropské unie pro období 2021-2027. Původní harmonogram mimo jiné velmi zkomplikovaly nejasnosti kolem brexitu a ztráta příspěvku Velké Británie do unijního rozpočtu, který se pohyboval kolem 10 miliard eur.
Není tedy překvapením, že roku 2020 bude vedle témat jako rozpočet EU na další roky a Zelená dohoda pro Evropu dominovat i diskuse o konečné podobě SZP. Na ní se musí shodnout nejen členské státy, které stále debatují na úrovni pracovních skupin, ale i Evropský parlament. Ten sice původní návrhy předložené Evropskou komisí projednal ve svých výborech již v dubnu tohoto roku, na plenární zasedání však již nedošlo, protože se v květnu konaly evropské volby. Poté zase panovala nejistota, zda se diskuse v europarlamentu nevrátí znovu na začátek, nicméně europoslanci zemědělského výboru se již vyjádřili, že chtějí na práci svých předchůdců navázat.
S ohledem na velké časové zpoždění Evropská komise již předložila návrh přechodných opatření pro rok 2021, která by měla zemědělcům pomoci finančně překlenout období bez nových pravidel a nového rozpočtu. Spekuluje se však, že ani těchto dodatečných dvanáct měsíců nebude stačit. To je názor i českého ministra zemědělství Miroslava Tomana, který stejně jako jeho německý či polský kolega navrhuje, aby se toto přechodné období prodloužilo rovnou na dva roky. Na konečné podobě přechodného období se musí ministři zemědělství členských států shodnout co nejdříve v následujících měsících.
Zastropování a konvergence – ano či ne?
Debatu o konečné podobě SZP silně ovlivní konečná podoba víceletého unijního rozpočtu do roku 2027, která by měla být známa v nadcházejících měsících. Evropská komise původně navrhla celkový rozpočet SZP (opět) snížit – ze stávajících 408 miliard eur na 365 miliard eur (české zemědělství by tak mělo dostat 7,7 miliardy eur oproti stávajícím 8,2 miliardám eur). Proto tomu se však zvedla silná vlna odporu mezi členskými státy i europoslanci – a mají podporu i nového polského komisaře pro zemědělství Janusze Woiciechowského. Zastánci zachování stejného balíku peněz argumentují rostoucími požadavky na opatření souvisejícími s ochranou životního prostředí a bojem proti klimatickým změnám, nyní posílených novou Zelenou dohodou pro Evropu šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Již nyní je zřejmé, že bez silné finanční podpory se zemědělci mohou dostat do problémů. Právě skončivší finské předsednictví v Radě EU proto navrhlo alespoň navýšit platby v druhém pilíři SZP na podporu rozvoje venkova, kterého se snížení rozpočtu dotklo ve větší míře než pilíře prvního, tedy přímých plateb na hektar. Objem financí pro novou SZP tak zůstává velkým tématem i pro nastupující chorvatské předsednictví, které bude usilovat o další navýšení prostředků, respektive zachování stávajícího balíku financí.
Z pohledu českého ministerstva zemědělství zůstává mezi hlavními tématy diskuse o SZP otázka povinného zastropování přímých plateb na hektar, s kterým Česká republika, jež je z hlediska rozlohy farem s průměrnými 133 hektary na jednu farmu v čele žebříčku zemí EU, od začátku nesouhlasí. Řada států chce tuto povinnost zachovat, Finové zatím navrhli ponechat zastropování na úrovni 100 tisíc eur na farmu, což se v principu tolik neliší od postoje Evropské komise a také europoslanců.
Českou republiku bude dále velmi zajímat, jak dopadne diskuse kolem tzv. externí konvergence, tedy srovnání úrovně přímých plateb na hektar napříč členskými státy, což je koncept, který se poprvé objevil v SZP v roce 2013 po vstupu nových deseti členských států do EU. Je to téma, které hodně rezonovalo při říjnovém europoslaneckém slyšení budoucího komisaře pro zemědělství, kdy Janusz Woiciechowski jasně prohlásil, že nerovnost ve výši plateb mezi různými státy je problém, který chce řešit. Podle posledního finského návrhu by členské státy měly skutečně mít do roku 2027 garantovánu minimální úroveň finanční podpory na hektar. Konkrétní částka ovšem nebyla vyčíslena, ale již začlenění této podmínky představuje pro státy z postkomunistické části EU určitou výhru. Na posledním setkání ministrů zemědělství v prosinci se však ukázalo, že některé státy ze západní části Evropy s tímto přístupem nesouhlasí. Woiciechowski však věří, že se podaří dosáhnout kompromisu. „Nikdo neříká, že finanční podpora na hektar bude ve všech členských státech stejná, ale měli bychom zvýšit platby v těch zemích, kde jsou nízké,“ řekl komisař pro zemědělství na tiskové konferenci po jednání ministrů zemědělství v prosinci. „Míra konvergence však bude také záviset na konečné výši finanční částky dané víceletým finančním rámcem. To je začátek všeho,“ dodal Woiciechowski.
Z pole na talíř co nejrychleji
Vedle diskuse o tom, jak nastavit finanční podporu a tedy rozhodnout, jaké zemědělství chce Evropa podporovat, je více než zřejmě, že evropské zemědělství musí tak jako tak projít jakousi „ekologizací“. Janusz Woiciechowski chce pak výrazně podpořit organické zemědělství, které v současné době zaujímá asi 7% celkové zemědělské plochy EU. V této souvislosti avizoval dokonce předložení akčního plánu.
Dalším významným letošním opatřením z oblasti zemědělství bude všezahrnující strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (nebo také „Z pole na talíř“, jak se někdy překládá anglický termín „From Farm to Fork“). Tu letos na jaře předloží komisařka pro zdraví a bezpečnost potravin Stella Kyriakidesová. Stručně lze říci, že strategie by měla zajistit Evropanům na talíři potraviny, které jsou bezpečné, výživné, kvalitní a udržitelně vypěstované a zpracované. V praxi to znamená soubor opatření omezujících používání chemických pesticidů, hnojiv a antibiotik a chránících před škodlivým působením endokrinních disruptorů. Zpracování a spotřeba potravin by se měly řídit principy oběhové ekonomiky, a zároveň sami spotřebitelé by se měli chovat udržitelně, jíst zdravě a minimalizovat potravinový odpad. Podle představ komisařky by cesta potraviny z pole na talíř měla být zároveň co nejkratší.
To se ovšem na druhou stranu příliš neslučuje s poměrně ambiciózní obchodní politikou Evropské unie se třetími zeměmi. Evropské zemědělství je široce integrované do světového trhu, hodnota obchodu (dovoz a vývoz) zemědělského zboží mezi EU a zbytkem světa se v roce 2018 pohybovala kolem 260 miliard EUR (velkou část vývozu tvoří zpracované výrobky) a EU obecně patří mezi největší světové vývozce a dovozce agropotravinářských komodit. A zemědělci dlouhodobě upozorňují na dopady takové obchodní politiky. Obavy mají především z aktuálně dojednané obchodní dohody se zeměmi jižní Ameriky, která je těsně před schválením Evropský parlamentem a ratifikací členskými státy. Podle zemědělců dohoda povede k záplavě evropského trhu levnými a nekvalitními produkty, protože Evropská komise nedokáže ohlídat dodržování přísných výrobních a environmentálních standardů, které jinak požaduje po svých zemědělcích. Tuto dohodu však letos ještě musí schválit jednotlivé členské státy i Evropský parlament a není vůbec jisté, zda se to podaří.
Každopádně je jisté, že v tomto roce se výrazným způsobem rozhodne o tom, jak bude zemědělství v Evropské unii v nejbližší budoucnosti vypadat.
Helena Sedláčková
