Slabší kontrola v jediném členském státě dokáže podkopat úsilí celé sedmadvacítky, varují evropští auditoři téměř pět let od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Kompromisy ve znění unijní legislativy a chybějící propojení celních databází vytvářejí prostor pro obcházení zákazů.
Evropský blok sice může přijmout společná pravidla pro všech 27 členských států, avšak při jejich vymáhání se každá země řídí odlišnými postupy. Firmy, které se snaží sankce obejít, mohou těchto rozdílů využít.
Téměř pět let poté, co Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, zůstává důsledné vymáhání evropských obchodních sankcí problematické. Některé země provádějí celní kontroly přísněji než jiné. Odlišně vykládají výjimky a ne vždy sdílejí klíčové informace. V důsledku toho může slabší vymáhání v jednom členském státě podkopat sankční úsilí celé Unie.
Auditoři varují
Na tento problém upozornila zpráva Evropského účetního dvora (EÚD). Auditoři varovali, že rozdíly mezi postupy jednotlivých států vytvářejí příležitosti k obcházení obchodních sankcí. Sankce jsou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky, avšak značná část odpovědnosti za jejich uplatňování leží na jednotlivých členských státech a jejich celních orgánech.
Právě v tom auditoři spatřují zásadní slabinu. „Rozdíly v postupech členských států vytvářejí prostor pro takzvaný ‚forum shopping‘ (vyhledávání nejvýhodnější jurisdikce), což může usnadnit obcházení sankcí,“ uvedli auditoři.
Termín „forum shopping“ pochází z právní praxe. Označuje situaci, kdy si žalobce vybírá takovou jurisdikci, která je s největší pravděpodobností nakloněna jeho zájmům. V širším smyslu to znamená, že si firmy vybírají místo pro své podnikání podle toho, kde panují nejpříznivější podmínky. Například kde jsou méně přísné kontroly nebo kde se pravidla sankcí vykládají benevolentněji.
Jedna sada pravidel, 27 různých přístupů
Problém nespočívá pouze v tom, že některé země nejsou ochotny pravidla důsledně vymáhat. Některým úřadům také chybí personál, technické vybavení či administrativní kapacity. To ovlivňuje, jak důkladně mohou monitorovat obchodní toky.
Mohlo by vás zajímat
Další komplikaci představuje samotné znění unijní legislativy. Pravidla týkající se sankcí někdy používají jinou terminologii než celní předpisy. Některá ustanovení jsou navíc nejednoznačná, což ponechává prostor pro různé výklady.
Flexibilní formulace mohou členským státům usnadnit dosažení politické shody. Jinými slovy, právě kompromisy, které umožňují existenci společných pravidel, mohou zároveň podkopat jejich důsledné uplatňování.
Sankce fungují
Kritika ze strany auditorů neznamená, že jsou evropské sankce neúčinné. Jejich dopad na obchodní výměnu mezi Unií a Ruskem je značný. V roce 2025 dosáhl celkový objem obchodu se zbožím mezi oběma stranami 58,1 miliardy eur (1,4 bilionu korun), což znamená zásadní pokles oproti 257,5 miliardy eur (6,3 bilionu korun) v roce 2021.
Podle odhadů Evropské komise měly zákazy vývozu a omezení týkající se zboží a technologií do července 2026 ekonomický dopad ve výši 49 miliard eur (1,2 bilionu korun). Omezení dovozu se týkala objemu přibližně 110 miliard eur (2,7 bilionu korun).
Dopady sankcí jsou obzvláště citelné u zboží, které Rusko potřebuje pro své vojenské kapacity. Přímý obchod s kritickými a prioritními položkami, včetně zboží dvojího užití, se od roku 2023 téměř zastavil. Moskva nicméně část dodávek přesměrovala přes třetí země, zejména přes Čínu. Sankce tento obchod zcela nezastavily. Změnily ale jeho trasy a dovoz prodražily.
EU se také snaží proti těmto praktikám bojovat opatřeními zaměřenými na předcházení obcházení sankcí. Jejich účinnost je sporná. Auditoři upozorňují, že Unie nemá vždy k dispozici dostatečně spolehlivé údaje o obchodních tocích mezi Ruskem a třetími zeměmi. To ztěžuje posouzení toho, do jaké míry se daří omezovat obcházení sankcí.
Brusel si spolupráci vynutit nemůže
Od zahájení ruské invaze vybudovala Komise rozsáhlý rámec pro spolupráci unijních zemí. Vydává pokyny, odpovídá na dotazy vnitrostátních orgánů a provozuje systémy pro sdílení informací o podezřelých obchodních transakcích. Podle auditorů ale toto úsilí nestačí. Pokyny Komise nejsou právně závazné. Nemohou proto zaručit jednotný přístup ve všech členských státech.
Země také nerovnoměrně využívají systémy pro sdílení informací. Některé celní orgány dokonce nemají přístup ke všem centrálním databázím. To ztěžuje sdílení poznatků o rizikových zásilkách a koordinaci kontrol přes hranice.
