Vedení vojenské policie čekají po únorovém odvolání jejího šéfa Pavla Kříže další velké změny. Ty by se měly odehrát mimo jiné na postu zástupce náčelníka. Od roku 2015 je jím brigádní generál Pavel Chovančík, který by měl u „empíků“ skončit. Spekuluje se už i o jeho náhradníkovi. Ten v minulosti čelil obžalobě z podvodu, od první instance odešel s podmínkou, ale odvolací soud ho zprostil návrhu na potrestání.
Vojenská policie není v poslední době příliš stabilním ozbrojeným sborem. V únoru byl z jejího čela odvolán brigádní generál Pavel Kříž. Skončit musel, protože byl ministr obrany Lubomír Metnar „dlouhodobě nespokojen se situací uvnitř vojenské policie“. Ekonomický deník popsal Křížův konec podrobně 13. února.
Zakrátko má ve vedení vojenské policie dojít k další zásadní personální obměně. Skončit by měl zástupce náčelníka brigádní generál Pavel Chovančík. Podle zdrojů Ekonomického deníku proto, že mu v armádě končí takzvaný závazek, ale to jsou podle všeho pouze zástupné důvody, pro řešení situace, jež vyvrcholila v zimě koncem generála Kříže. Vojenské policii se ani po nástupu nového velitele Miroslava Murčeka nedaří dostat z rozkolísaného stavu, který vychází z personálních rozkolů, ovlivněných aktivitami předchozího šéfa generála Kříže.
Obrana zjištění Ekonomického deníku o dalším personálním zásahu nepopírá. Ale konkrétnější zatím být nechce. „Mohu potvrdit, že v managementu vojenské policie se připravují personální změny. Vzhledem k tomu, že jsou stále v řešení, nelze je v tuto chvíli blíže konkretizovat. Děkuji za pochopení a přeji pěkný den,“ potvrdil zjištění Ekonomického deníku Jiří Caletka odboru komunikace ministerstva obrany.
Odsouzen, osvobozen
V bezpečnostní komunitě je už nějaký čas skloňováno jméno plánované nové posily do pražského hlavního velitelství vojenské policie. Má jí být velitel táborské vojenské policie – Táborských husitů – plukovník generálního štábu Roman Bis. To, že se s ním počítá do vrcholného vedení vojenské policie, nevyloučil ani sám Roman Bis. Ale ani on nechtěl být uvádět podrobnosti. „Do dnešního dne nebyl vydán žádný personální pohovor ani rozkaz. Jestli to tak bude, tak nejdřív k 1. 10., ale nikdo mi žádný personální rozkaz nevydal,“ sdělil Ekonomickému deníku Roman Bis.
Plánované jmenování Bise do vedení vojenské policie se nemusí obejít úplně bez problémů. Bis byl totiž v minulosti obžalován a souzen pro podvod. V roce 2003 měl zneužít armádní příspěvek na bydlení. První instance vojáka z povolání odsoudila k půlroční podmínce. Rozsudek v anonymizované formě, vyžádaný Ekonomickým deníkem podle zákona o poskytování informací, si můžete přečíst zde.
Po vypuknutí problému Bis částku, kterou neoprávněně čerpal z armádních fondů, vrátil. „Obžalovaný ve výpovědi uvedl, že si uvědomuje, že pravděpodobně neměl nárok na příspěvek na bydlení, když se v místě, které označil za své bydliště, zdržoval málo a později vůbec ne. Popřel však, že by se vědomě dopustil podvodu. Dodal, že částku, která mu byla vyplacena jako příspěvek na bydlení počátkem května 2004 vrátil, a doložil to 1 stvrzenkou vystavenou (začerněné jméno – pozn. red.) Dále vypověděl, že měl služební byt do roku 2002, bylo mu oznámeno, že útvar bude rušen a přesunut do (začerněno). Předpokládal, že mu tam bude nabídnuto místo. Tuto skutečnost oznámil své bývalé přítelkyni. která projevila přání v (začerněno) zůstat. Požádal proto o převedení služebního bytu na ní. V současné době v bytě jeho bývalá přítelkyně bydlí. On tam má stále hlášené trvalé bydliště a občas tam 1 přespává, protože jejich vzájemné vztahy jsou nadále velice dobré. Jinak přebývá na pracovišti, u kamarádů, dříve také přespával v Dobšicích, kde měl pronajatý byt,“ stojí v odůvodnění odsuzujícího rozsudku z léta roku 2004.
Roman Bis se proti prvoinstančnímu rozsudku odvolal. A odvolací soud v říjnu 2004 obžalovaného zprostil návrhu na potrestání, který požadovala dozorující státní zástupkyně. „Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože ho včas podaným odvoláním napadl obžalovaný,“ začal odůvodnění zproštění potrestání předseda odvolacího trestního senátu Jiří Bernát. V něm podle Bernáta Bis v zásadě uvedl, že směřuje proti výroku o vině, jakož i proti výroku o trestu. „Je přesvědčen, že jeho jednání nemělo charakter trestného činu, když nenaplnilo všechny znaky skutkové podstaty takového deliktu. Pokud soud prvního stupně dospěl k jinému závěru, učinil tak na základě chybného hodnocení důkazů a neúplného hodnocení. Učinil tak zřejmě z přesvědčení, že se jako obžalovaný v bytě (začerněno) nezdržoval, neboť podle fotodokumentace lze pokládat byt za neobyvatelný. On však netvrdil, že by v dotčeném bytě pobýval každodenně. Z dřívějšího bytu totiž odešel a musel si najít nové bydlení, což realizoval. Byt byl ve špatném stavu a hodlal ho upravit. Pravidelně každodenně v tu dobu ho nepotřeboval, poněvadž byl dlouhodobě odloučen mimo bydliště ze služebních důvodů… Pokud se občas vracel z (začerněno) nebo z jiného místa odloučení, pak pochopitelně navštívil svoji družku v (začerněno),“ stojí v odůvodnění osvobozujícího rozsudku na Romanem Bisem.
Voják z povolání tak podle senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře – nečinil proto, že by hodlal takový byt užívat, který byl řádně na družku převeden. „Připomíná, že po celou dobu platil z pronajatých prostor nájem, takže nutno k jeho takovému vysvětlení rovněž přihlížet. Neuvedl nikoho v omyl. Vyšel z toho, že mu vznikl nárok na daný příspěvek, což mu také potvrdil i pracovník toho orgánu, který o nároku na příspěvek rozhodoval. K pobírání příspěvku na bydlení došlo v té době i ze strany některých dalších vojáků z povolání, což se pravděpodobně událo na základě nesprávného výkladu právních ustanovení ze strany rozhodujících služebních orgánů. Tehdy sám řešil svoji osobní situaci po rozchodu s družkou, která je též ve služebním poměru v armádě. Převedení bytu na ni bylo v jejím zájmu se zřetelem k místu výkonu služby. Navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování anebo zrušil napadený rozsudek a jeho zprostil obžaloby, resp. návrhu na potrestání,“ odcitoval odůvodnění, které mu předložil prvoinstančně odsouzený Roman Bis.
Odvolací soud nakonec dospěl k tomu, že skutek, jehož se měl voják z povolání Roman Bis dopustit, není trestným činem. „Zcela nepochybně formálně lze nazírat na případ jako do určité míry protiprávní, avšak není možno pominout, že konkrétní nepříznivé dopady byly současně zhlazeny. To samozřejmě odůvodňuje možnost přehodnocení celého případu i z dalších hledisek, jak vyplývá z citovaného zákonného ustanovení (paragrafu 3, odstavce 2 trestního zákona). Podle tohoto ustanovení jednání, které v konkrétní podobě nedosahuje určité minimální výše nebezpečnosti, nepředstavuje vůbec trestný čin. To i ve chvíli, kdy určité znaky toho či onoho trestného činu počínání obžalovaného naznačuje. Stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyjádřen nejenom takovýmto obsahovým pojmem, ale je dán celou řadou faktorů. Mezi ně samozřejmě patří i zhodnocení osobnosti obžalovaného, možností jeho nápravy a přínosu jeho práce pro společnost. Z celkového hodnocení obžalovaného se podává, že představuje osobnost velmi příznivě z hlediska profesního i lidského hodnocenou. Kolektiv jeho spolupracovníků vyjádřil stanovisko, že jsou splněny všechny předpoklady a dány zákonné podmínky i pro podmíněné zastavení trestního stíhání,“ stojí v osvobozujícím rozsudku nad Romanem Bisem.
Pachuť neoprávněně čerpaného příspěvku na bydlení a jeho vrácení poté, co se na problém přišlo, ovšem zůstala. A u soudu zmiňovaný argument, že tak činili i jiní, stěží obstojí. Ekonomický deník se proto na problém Romana Bise zeptal. Ten byl ale ve vyjádření skoupý. „Já ani nevím, přesně s kým mluvím po telefonu,“ zareagoval z počátku Bis. Když se mu redaktor Ekonomického deníku podruhé představil, Bis odtušil: „Určitě vám stejně nebudu odpovídat po telefonu tady na to. V každém případě, soud mě v plném rozsahu všeho osvobodil, jako nepravdivý, a to je všechno.“
Problémy empíků
Vojenská policie plní v rozsahu vymezeném zákonem úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany České republiky. Ale sama má přitom problémy se svými lidmi.
Před rokem vojenská policie například vyšetřovala explozi granátu ve vojenské akademii ve Vyškově. Exploze zabila jednoho vojenského policistu a druhého těžce poranila. „Třiačtyřicetiletý nadporučík vojenské policie M. H. byl zkušeným a uznávaným vojákem. Před třemi týdny ve sklepě vojenské ubytovny Jugo v areálu vyškovských kasáren preparoval spolu s dalším důstojníkem granát, který vybuchl a zabil ho. V místech, kde munice neměla absolutně co dělat,“ napsal před necelým rokem o incidentu deník Mladá fronta Dnes. Vyšetřování skončilo tak, že za nezákonnou delaboraci armádní munice příslušníky vojenské policie nebude nikdo stíhán.
Ekonomický deník také vloni upozornil na velmi úzké osobní vazby, které bývalý šéf vojenské policie Pavel Kříž budoval se špičkami státního zastupitelství. Před třemi roky v létě a předloni na jaře zavítaly do afghánského Kábulu dvě neobvyklé výpravy. Spolu s vojenskými policisty přiletělo do této exotické destinace několik vedoucích představitelů státního zastupitelství. V čele s Nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, nebo šéfkou pražského Vrchního státního zastupitelství Lenkou Bradáčovou i jejím kolegou z Olomouce Ivo Ištvanem. Informace o výletech do exotické destinace se objevily poté, co ve vojenské policii k personálním třenicím. A začaly se nově objevovat dříve neznámé informace. Například ta o navazování vztahů mezi velitelem vojenské policie Pavlem Křížem a státními zástupci. Dva vysoce postavení žalobci z Prahy se měli například zúčastnit oslav jeho narozenin v armádním středisku na pražské Julisce.
Na povrch také vyplynulo už zmíněné zjištění o dvou cestách žalobců do Afghánistánu, jak napsal Ekonomický deník před rokem. Podle zdrojů Ekonomického deníku se první cesta uskutečnila 27. až 29. srpna 2016. „Do Kábulu odletěli Igor Stříž náměstek Nejvyššího státního zástupce z Brna, Lenka Bradáčová, šéf Městského státního zastupitel v Praze Martin Erazím a Ivo Ištvan z Olomouce. Velice pravděpodobně toho pro praxi moc neviděli, pohyb po Kábulu je kvůli bezpečnostním rizikům velmi omezený,“ prozradil Ekonomickému deníku jeden ze zdrojů ze státního zastupitelství, který si přál zůstat v anonymitě.
Druhá cesta pak měla proběhnout 12. dubna vloni, jak dlouho trvala známo není. „Do armádního speciálu nasedli Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, náměstek pražského Vrchního státního zastupitelství Adam Bašný, náměstek z Olomouce Pavel Komár, o kterém se uvažuje jako o možném budoucím Nejvyšším státním zástupci, jeho kolega Alexandr Dadam z Ostravy a šéf lounských žalobců Radim Dragoun. Nechápu, co tam dělali, tam se nemůžou vyjma základny na letišti a české ambasády skoro nikam dostat,“ uvedl další zdroj Ekonomického deníku.
„V minulých letech se uskutečnily dvě společné cesty velení vojenské policie a představitelů státních zastupitelství do Afghánistánu,“ potvrdil vloni zjištění Ekonomického deníku Petr Sýkora z tiskového odboru ministerstva obrany. Cílem bylo podle něj se na místě seznámit s úkoly, které plní příslušníci Ozbrojených sil ČR (OS ČR – pozn. red.) v Afghánistánu a zároveň se osobně seznámit s konkrétními podmínkami výkonu služby příslušníků OS ČR při plnění úkolů v zahraničních operacích. „Aby byli lépe schopni posoudit případnou trestněprávní odpovědnost. Znalost podmínek výkonu služby je pro státní zástupce obecně, a pro státní zástupce dozorující případná trestní řízení ve věci vojáků v zahraničních operacích, klíčová pro objektivní posouzení a případné meritorní rozhodnutí,“ vysvětlil dále Petr Sýkora. Cesty byly dle Sýkory „vykonány vojenským speciálem, který měl v daných termínech plánované lety do Afghánistánu z důvodu převozu vojenského personálu a materiálu. Nelze tedy hovořit o tom, že by došlo ke zvláštním výdajům v důsledku zabezpečení uvedených návštěv“.
Ekonomický deník proto oslovil Nejvyšší i obě Vrchní státní zastupitelství. Z Prahy a Olomouce nedorazila vůbec žádná odpověď, z Brna pak až po dvou urgencích překlopená reakce ministerstva obrany. „Nejvyšší státní zastupitelství v reakci na Vaše dotazy plně odkazuje na dřívější odpověď ministerstva obrany, respektive vojenské policie. Nad rámec tohoto vyjádření nebudeme poskytovat žádné další informace. Děkuji za pochopení,“ zareagoval tiskový mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý. Zvláštní přitom je, že ministerstvo obrany ve své reakci přitom vůbec nezmínilo, že šlo o stanovisko vojenské policie pro Ekonomický deník. Žalobci tudíž museli odpovědi na toto téma s vedením vojenské policie velmi pravděpodobně probírat. Konkrétní odpovědi na konkrétní otázky ale ani na jedné straně nepadly.
„Můžete se zeptat, dneska už to můžu říct. Tam šlo o to, že se tam studovaly podmínky za jakých tam působí vojenská policie, což je orgán činný v trestním řízení, který tam provádí úkony. To bylo tím hlavním důvodem, pro který tam byli ti vybraní justiční pracovníci. Já tu mám například posádku, která tam působí, a jestli si vzpomínáte tak tu bylo vedeno trestní řízení proti jejím příslušníkům, kteří měli na přilbách symboly SS,“ řekl vloni Ekonomickému deníku Okresní státní zástupce v Lounech a účastník jedné z afghánských misí žalobců Radim Dragoun. „Tady to se stalo přímo v Afghánistánu, pro mě to bylo velmi zajímavé a velmi přínosné. Návštěvu tam by asi měl odůvodnit každý ten pracovník a náčelník vojenské policie, který je tam pozval. Ale i pro ně to bylo určitě zajímavé a oni pak hodnotí práci vojenské policie. Dovedu si představit, že i u nich to mělo určitý profesní přínos, ale nechci mluvit za ně ani za pana generála Kříže,“ uzavřel odpovědi k návštěvám Kábulu po otázce, z jakých důvodů letěli i vedoucí státního zastupitelství, stávající ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů, kam vloni přestoupil ze státního zastupitelství, Radim Dragoun.
Vojenská policie také připravuje novelu zákona, který upravuje její působnost. Předloha zákona je zatím v plenkách, ale z ministerstva obrany prosáklo pár zásadních podrobností. Jde o pokus o zásadní rozšíření pravomocí, vojenská policie by chtěla uzákonit institut tajného agenta „v prostředí“. Ekonomický deník získal informace o tom, že v textu návrhu zákona bylo nově zakotveno oprávnění vojenského policisty aktivně vyhledávat, dokumentovat a vyhodnocovat poznatky o zájmovém prostředí a osobách v něm se pohybujících. Přičemž by vojenský detektiv mohl zastírat skutečný účel své činnosti. Obdobným oprávněním dnes disponuje policie nebo příslušníci Generální inspekce bezpečnostních sborů. V případě Vojenské policie by se jednalo de iure i de facto o zakotvení institutu policejního agenta. Šlo by o úkony, které předcházejí zahájení úkonů v trestním řízení – tedy takzvanému prověřování, které se v případě úspěchu při získávání důkazů překlápí v oficiální vyšetřování.
Vojenská policie se pokusila rozšířit svoje pravomoci už v roce 2016, kdy předložila novelu, v níž žádala, aby bylo do zákona ukotveno například, že „vojenský policista je při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o trestné činnosti, v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti se zajišťováním ochrany osoby oprávněn používat podpůrné operativně pátrací prostředky, kterými jsou a) informátor, b) krycí prostředky, c) zabezpečovací technika a d) zvláštní finanční prostředky“. Krycím prostředkem se pro účely tohoto zákona rozuměly: krycí doklad, prostor nebo činnost sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby (tzn. například krycí firma a její nastrčený jednatel – pozn. red.). To vše mělo dle návrhu z roku 2016 vést k zabránění vyzrazení činnosti Vojenské policie nebo k jejímu zastírání.
Jan Hrbáček
