Evropské vlády hledají cesty, jak urychlit návraty neúspěšných migrantů mimo území Unie. Obracejí se k Rwandě, jejíž vláda sama sebe prezentuje jako přívětivou destinaci s možností integrace. Zastánci v čele s Německem nebo Dánskem mluví o otevřených centrech umožňujících nový start, právní experti z Nadace Heinricha Bölla označili projekt za politický podvod odsouzený k soudním sporům po vzoru Velké Británie.

Žadatelé o azyl, jejichž žádosti byly zamítnuty, by mohli být už brzy letecky přepraveni do Rwandy. Plánuje to pět unijních zemí. Rakousko, Dánsko, Německo, Řecko a Nizozemsko ve Vídni představily plán, podle něhož by se tato africká země měla stát prvním střediskem pro navracení migrantů mimo území evropského bloku. V příštím roce má vzniknout pilotní centrum pro zhruba stovku osob, ačkoli žádná konkrétní dohoda zatím není na stole.

Dohody s mnoha státy

Rwanda už v minulosti uzavřela podobné dohody se Spojenými státy. Pokusila se o ně také s Británií a Izraelem, avšak do věci zasáhly soudy. Britský nejvyšší soud poukázal na riziko porušení Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků.

Také Dánsko v roce 2021 zahájilo proces, jehož cílem bylo přesunout azylová řízení do zmíněné africké země. Vláda v Kodani vedená sociálními demokraty zastává v otázce migrace tvrdý postoj. Africká unie tehdy reagovala ostře. „Takové pokusy o zastavení migrace z Afriky do Evropy jsou xenofobní a zcela nepřijatelné,“ uvedla.

Rwanda se stane předmětem sporů

Nadace Heinricha Bölla, která má blízko k německým Zeleným, označila plány některých evropských zemí za „symbolický politický bluf“. Argumentuje tím, že deportace do Rwandy stojí „na vratkých právních základech a nepochybně budou předmětem soudních sporů“. Poukazuje přitom na právní zkušenosti Spojeného království a dalších zemí, které se pokusily tento model pro řízení migrace využít.

Mohlo by vás zajímat

Zatím jediným fungujícím příkladem tohoto „inovativního řešení“ je dohoda mezi Itálií a Albánií, jejíž budoucnost zůstává po uplynutí úvodního pětiletého období nejistá. Poslankyně Evropského parlamentu Mélissa Camarová (Zelení/Francie) označila centrum v albánském Gjadëru za příklad „extrémní dehumanizace“.

Podle jejího názoru představuje nové unijní nařízení o návratech, platné od října, zásadní změnu, protože svěřuje správu těchto center zemím, jako je Rwanda, kde se stále porušují lidská práva.

Mélissa Camarová
Poslankyně Evropského parlamentu Mélissa Camarová (Zelení/Francie) kritizuje záměr deportovat migranty mimo země EU. Ilustrační foto: Evropský parlament

Švýcarsko Afriky?

Kritici vlády v Kigali to pocítili na vlastní kůži. V roce 2021 vydala italsko-britská autorka Michela Wrongová knihu Do Not Disturb (Nerušit), která mapuje historii Rwandské vlastenecké fronty (RPF). Paul Kagame stál v čele RPF ještě předtím, než se stal rwandským prezidentem. Tuto funkci nyní zastává už od roku 2000.

Kagame autorku v celostátní televizi ostře napadl a označil ji za zahraniční agentku. Kniha rovněž vyvolala silné reakce na sociálních sítích, které jsou pod kontrolou vlády. „Vypadá to tam jako ve ‚Švýcarsku Afriky‘. Ale ve skutečnosti jde o extrémně represivní a děsivou zemi,“ varovala Wrongová.

Integrace do společnosti

Pětice evropských vlád ale prezentuje plánované zařízení jako „uvítací centrum“. Migranti by v něm měli pobývat několik měsíců a poté se rozhodnout, zda se ve Rwandě usadí, nebo se vrátí do své původní vlasti. Nizozemská vláda uvedla, že „dotyčné osoby budou přemístěny do Rwandy, kde budou ubytovány v otevřeném, dočasném zařízení“. Dodala, že se budou moci integrovat do společnosti.

„To znamená, že tam získají právo pobytu, stejně jako přístup ke vzdělání, na trh práce, ke zdravotní péči a do právního systému. Samozřejmě jim i nadále zůstane možnost vrátit se do země původu,“ vysvětluje nizozemské prohlášení.

Přívětivá země

Rwandský ministr vnitra Vincent Biruta s tím souhlasí. Jeho země je podle něj pro uprchlíky a migranty přívětivá.

Realita na místě ale může být mnohem drsnější. Zvláštní zpravodaj OSN pro extrémní chudobu Olivier De Schutter zveřejnil v dubnu zprávu o Rwandě. Navzdory slibům o vytváření pracovních míst v ní poukázal na strukturální problémy, které podkopávají ochranu zaměstnanců. Ve Rwandě stále neexistuje zákonem stanovená minimální mzda a pracovní právo je nevymahatelné.

Krátká paměť v Bruselu

Brusel se s Kigali střetl již v minulosti. Loni v březnu uvalila Unie sankce v reakci na to, že Rwanda podporuje povstalce z hnutí M23 ve východní části Demokratické republiky Kongo (DRK). Sankce se vztahovaly mimo jiné na tři velitele rwandské armády, šéfa tamního úřadu pro těžbu a rafinerii zlata v Kigali. Evropský parlament tehdy rovněž požadoval, aby bylo mistrovství světa v silniční cyklistice přesunuto z Kigali jinam.

V září zveřejnila organizace Amnesty International zprávu o dolech ve východní části DRK. „Hnutí M23, podporované Rwandou, se vůči drobným těžařům ve východním Kongu dopouští otřesného porušování lidských práv, což může naplňovat skutkovou podstatu válečných zločinů,“ uvedla generální tajemnice Agnès Callamardová.

Evropský poslanec Marco Tarquinio (S&D/Itálie) pro EU Perspectives uvedl, že zvolení Rwandy jakožto prvního centra pro neúspěšné žadatele o azyl je „obzvláště znepokojivé“. Připomněl také, že Evropský parlament vyzval k pozastavení dohody o kritických surovinách, a to vzhledem k roli této země ve válce v Kongu.