Pomalá vojenská logistika při přepravě techniky směrem k východnímu křídlu bude minulostí díky novým pravidlům, které mají platit i pro Ukrajinu s Moldavskem. Návrh ale odhalil zásadní názorové štěpení. Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová (Patrioti pro Evropu/ANO) akcentuje zachování národní suverenity členských států. Socialisté zase varují před omezováním civilní dopravy. Experti navíc upozorňují na masivní podfinancování celého projektu.
Evropský parlament v rámci rozhovorů o vojenské mobilitě chce uzavřít s Radou EU kompromis v několika otázkách. Své karty si však zatím pečlivě střeží. Zpravodaj Výboru pro bezpečnost a obranu Michał Szczerba (EPP/Polsko) sdělil, že Evropský parlament ponechává sporné body otevřené.
Podle Szczerby již Evropský parlament dosáhl většiny svých cílů. Postupy pro povolování vojenské přepravy jsou nyní výrazně jednodušší, posílila se digitalizace a prohloubila se spolupráce s Ukrajinou a Moldavskem.
Jednotná pravidla pro „vojenský Schengen“
V sázce je mnoho. Balíček o vojenské mobilitě by měl nahradit dobrovolné a roztříštěné dohody právně závazným rámcem. Cílem je vytvoření systému, který se v Bruselu označuje jako „vojenský Schengen“. Vojáci, vozidla i vybavení by se tak mohli rychle a bez překážek přesouvat napříč celou Unií.
Průtahy jsou nákladné. Zkušenosti s přepravou pomoci na Ukrajinu ukazují, že Evropa se nemůže bránit, pokud konvoji trvá týdny, než překročí vnitřní hranice. Tento balíček by stanovil právní lhůtu dvou až tří pracovních dnů pro vydání povolení k ad hoc tranzitu.
Sporná příloha
Nejostřejší spor se týká přílohy č. 1. Vymezuje totiž druhy vojenských přepravních operací, na které se vztahují stálá povolení. Rada ji chce z nařízení vyjmout a její obsah přesunout do prováděcího aktu.
Tato změna by podle něj mohla oddálit zavedení celého rámce a zároveň omezit kontrolní pravomoci parlamentu. „Náš postoj je jasný. Chceme, aby příloha č. 1 zůstala součástí nařízení,“ řekl poslanec.
V čem Rada trvá na svém
Některé otázky zůstávají otevřené. Vyjednavači se dohodli na lhůtách v délce „šesti hodin pro předem stanovené trasy a 12 hodin pro trasy, které předem stanoveny nejsou“. Tyto lhůty představují maximální časový rámec, v němž musí vnitrostátní orgány rozhodnout o udělení povolení k překročení hranic a tranzitu vojenských konvojů.
V podstatě se zavádí dvoustupňový systém určující, jak rychle musí daný stát odpovědět „ano“ či „ne“ v případě, že jiný členský stát požádá o přesun vojsk nebo zbraní přes jeho území.
Pokud se vojenský konvoj pohybuje po předem dohodnutém a logisticky zmapovaném tranzitním koridoru (například po hlavních dálničních či železničních tazích optimalizovaných pro vojenské využití), jsou vnitrostátní orgány povinny žádost o tranzit schválit do šesti hodin. Vzhledem k tomu, že trasa již byla prověřena z hlediska hmotnostních limitů a bezpečnosti, bude administrativní proces výrazně rychlejší.
Pokud musí konvoj využít alternativní, nestandardní trasu – nebo pokud přepravuje těžké či nadrozměrné náklady či nebezpečné zboží vyžadující specifické plánování trasy – má daný stát o něco více času na ověření, zda mosty a další infrastruktura takovou zátěž zvládnou. I v tomto případě však musí být rozhodnutí vydáno v přísně stanoveném časovém rámci 12 hodin.
Radikální změna
Jedná se o zásadní urychlení vojenské logistiky. V současné době může získání povolení k přesunu vojsk přes evropské hranice trvat několik dní, či dokonce týdnů. Stanovením závazných lhůt pro odpověď v délce 6 a 12 hodin vyjednavači výrazně omezují byrokracii typickou pro mírové období. Cílem je zajistit, aby v případě nouzové situace nebo nutnosti náhlého nasazení sil nedošlo k průtahům vojenské reakce v důsledku administrativních překážek.
Jednání o nových pravidlech se zatím zastavila. Nedořešené zůstávají také podmínky a odůvodnění pro pozastavení, zrušení či úpravu povolení k vojenské přepravě. Szczerba uvedl, že pro Radu jsou tyto otázky obzvláště citlivé.
Některé otázky jsou ale už vyjednány. Například účast zemí mimo EU. Ukrajina i Moldavsko budou do evropského systému patřit také.
Otázka suverenity rozděluje poslance
„Vojenská doprava nemůže mít přednost před vším ostatním,“ prohlásil nicméně Elio Di Rupo (S&D/Belgie). Dodal, že v době míru by měla doprava dvojího užití přispívat také k hospodářskému rozvoji.
Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová (PfE/Česko) zvolená za vládní ANO zdůraznila význam suverenity. „Jsme přesvědčeni, že rozhodování by mělo zůstat v rukou členských států,“ uvedla. Vyjádřila očekávání, že závěrečný trialog, který se uskuteční 9. prosince, přinese kompromis.
Chybí peníze
Dalším sporným bodem je odpovědnost za škodu. Parlament a Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) prosazují společný rámec EU, který by chránil soukromé dopravce v případě poškození nebo zabavení jejich vlaků, nákladních vozidel či trajektů. Rada naproti tomu upřednostňuje ponechání rozhodovací pravomoci na jednotlivých státech. Dopravci se obávají, že by tak vznikl nefunkční a nesourodý systém místních právních úprav odpovědnosti.
Ještě kritičtější je situace v oblasti financování. Na infrastrukturu dvojího užití je v rámci Nástroje pro propojení Evropy (CEF) vyčleněna částka přibližně 1,69 miliardy eur (41,2 miliardy korun) Podle odhadů organizace European Policy Centre a dalších analytiků by však nezbytné modernizace vyžadovaly investice blížící se 70 miliardám eur (1,7 bilionu korun).
