Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2040, označovaná jako KVAČR 2040, určuje hlavní směry rozvoje ozbrojených sil na příští roky. Dokument počítá s modernizací pozemních sil, rozvojem protivzdušné a protidronové obrany, širším využitím bezosádkových systémů a proměnou velení. Stejně důležitou roli ale přisuzuje personálu, logistice, zásobám, infrastruktuře a domácímu obrannému průmyslu.
Právě propojení těchto oblastí rozhodne o tom, zda se armádě podaří své plány uskutečnit. Moderní tanky, bojová vozidla nebo letouny samy o sobě dlouhodobý boj nezajistí. Vojáci potřebují výcvik, munici, náhradní díly, zdravotnické zabezpečení, funkční spojení a jednotky, které jim poskytnou potřebnou podporu.
Text zatím vládou neschválené koncepce najdete na konci tohoto článku.
Armáda se musí připravit na dlouhou válku
Koncepce vychází z hodnocení, že se bezpečnostní prostředí zhoršuje a roste riziko konfliktu vysoké intenzity. Dokument upozorňuje na možnost napadení členských zemí NATO a Evropské unie. Za nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost České republiky označuje Rusko.
Armáda se podle koncepce musí připravit i na situaci s minimální dobou varování. Konflikt může být dlouhodobý a protivník může disponovat jadernými zbraněmi. Na bojišti by navíc současně působily konvenční zbraňové systémy, drony, kybernetické útoky a prostředky elektronického boje.
Takový scénář klade jiné nároky než krátká operace s omezeným počtem nasazených jednotek. Armáda musí dokázat rychle reagovat, koordinovat různé druhy sil, chránit vlastní jednotky a průběžně doplňovat ztráty i spotřebovaný materiál.
Současný stav podle koncepce těmto požadavkům plně neodpovídá. Mezi slabé stránky dokument řadí nedostatečné personální naplnění, dlouhodobý materiální deficit ve výzbroji, zásobách a infrastruktuře. Problém představují také omezený rozsah připravených záloh a nedostatky mobilizačního systému.
Výrazné mezery se týkají i závazků vůči NATO. Podle koncepce Česká republika neplní 70 procent aliančních cílů výstavby schopností. U finančně nejnáročnějších požadavků zaostává o pět až deset let.
Tato čísla vysvětlují, proč armáda nemůže soustředit všechny peníze pouze na nejviditelnější zbraňové projekty. Nová technika musí zapadnout do funkčního celku. Pokud chybějí lidé, podpůrné jednotky nebo logistika, její bojový přínos zůstává omezený.
Těžká a střední brigáda mají posílit pozemní síly
Jedním z hlavních úkolů je dokončení výstavby těžké brigády a postupný rozvoj střední brigády. Obě mají přispívat ke kolektivní obraně NATO a disponovat schopnostmi potřebnými pro dlouhodobé nasazení.
Těžká brigáda má představovat jeden z hlavních pilířů pozemních sil. Koncepce počítá s modernizací jejích hlavních zbraňových systémů, posílením palebné podpory a doplněním dalších schopností. V projektovém harmonogramu se objevují například tanky Leopard 2A8, pásová bojová vozidla pěchoty, dělostřelecké prostředky, logistika a zdravotnické zabezpečení.
Odhadované investiční náklady na výstavbu těžké brigády dosahují 170 až 230 miliard korun. Jde o investiční náklady uváděné v koncepci, nikoli o celkové celoživotní náklady všech systémů. Samotné pořízení techniky totiž představuje jen část výdajů na její provoz a dlouhodobé udržování.
Střední brigáda má projít modernizací v dalších etapách. Dokument pro ni počítá s investicemi ve výši 100 až 140 miliard korun. Mezi plánované projekty patří kolová bojová vozidla pěchoty, dělostřelectvo, bezosádkové systémy, logistické a zdravotnické kapacity i dokončení potřebné organizační struktury.
Právě u střední brigády se ukazuje, jak výrazně bude záležet na dostupných penězích. Koncepce upozorňuje, že rozpočtová omezení zpomalí její výstavbu. Ani v dlouhodobém výhledu přitom nemusí být všechny její hlavní zbraňové systémy přezbrojené a čtvrtý manévrový prapor dokončený.
Armáda vedle toho počítá s rozvojem výsadkového pluku jako dalšího manévrového prvku pozemních sil. Ten má posílit schopnost rychlého nasazení a působení proti důležitým cílům. Výsadkové jednotky mají těžit také z propojení s drony, průzkumnými prostředky a dalšími moderními technologiemi.
Koncepce nepopisuje brigády jen jako soubor bojových vozidel. Počítá také s ženijními jednotkami, průzkumem, dělostřelectvem, logistikou a zdravotnickým zabezpečením. Bez těchto součástí by armáda jen obtížně udržela bojovou činnost po delší dobu.
Drony mají být běžnou součástí boje. Armáda počítá s modelem 20–30–50
Jedním z výrazných směrů rozvoje je spolupráce vojáků s bezosádkovými a autonomními systémy. Koncepce předpokládá, že drony a další bezosádkové prostředky budou zajišťovat průzkum, vyhledávání cílů, palebnou podporu i ochranu vlastních jednotek.
Armáda chce jejich využití postupně rozšiřovat napříč pozemními silami. Ve střednědobé etapě počítá s masovým zaváděním těchto prostředků. V dlouhodobém výhledu mají autonomní systémy tvořit součást širšího celku, v němž budou spolupracovat s osádkovou technikou a vojáky.
Dokument popisuje také model 20–30–50 pro pozemní síly. Podle něj má 20 procent tvořit sofistikovaná osádková technika, 30 procent opakovaně použitelné bezosádkové systémy a 50 procent masově vyráběné jednorázové prostředky.
Tento model vyjadřuje snahu nespoléhat pouze na malé množství drahých a technologicky složitých platforem. Armáda chce kombinovat vyspělé zbraňové systémy s prostředky, které lze vyrábět a nasazovat ve větším počtu. Taková skladba má zvýšit flexibilitu a usnadnit přizpůsobení změnám na bojišti.
Technologická změna ale vyžaduje více než samotné pořízení dronů. Vojáci se s nimi musí naučit pracovat, velitelé musí umět začlenit jejich výstupy do rozhodování a armáda musí zajistit komunikaci, zpracování dat i ochranu proti rušení. Koncepce proto propojuje rozvoj bezosádkových systémů s digitální transformací, výcvikem a modernizací velení.
Důležitá bude také schopnost rychle zavádět nové technologie. Technologická převaha není trvalá a protivník se rovněž přizpůsobuje. Armáda proto chce zkrátit dobu mezi vznikem nového řešení, jeho ověřením a zavedením do výzbroje.
Protivzdušná obrana má chránit i důležité objekty
Další velkou prioritou je vícevrstvá protivzdušná a protidronová obrana. Koncepce počítá s propojením senzorů, systémů velení a řízení a prostředků, které dokážou vzdušné hrozby ničit nebo rušit.
Systém má reagovat na širokou škálu cílů. Patří mezi ně drony, pomalu letící prostředky, střely s plochou dráhou letu a letouny. Dlouhodobý výhled zahrnuje také rozvoj schopností obrany proti balistickým střelám a další náročné vzdušné hrozby.
Současné nedostatky jsou výrazné. Koncepce uvádí omezenou schopnost protivzdušné obrany středního dosahu a absenci obrany delšího dosahu i schopnosti obrany proti balistickým střelám. Armáda rovněž nemá plně vybudovanou protidronovou obranu.
Do roku 2030 chce posílit především ochranu bojových uskupení a zavést první fázi rozvoje protidronové obrany. Ve střednědobém období má pokračovat modernizace a rozšiřování systému. Dlouhodobý cíl zahrnuje vícevrstvou ochranu proti širšímu spektru vzdušných hrozeb, včetně rozvoje obrany proti balistickým střelám.
Jde však o plánovaný směr rozvoje, nikoli o schopnost, kterou by armáda už nyní v plném rozsahu disponovala. Její vybudování bude záviset na harmonogramu projektů a dostupných finančních prostředcích.
Koncepce počítá také s integrací českých schopností do aliančního systému protivzdušné a protiraketové obrany. To má význam pro ochranu českého území i pro společné operace NATO.
Zvláštní výzvou budou levné bezpilotní prostředky, které může protivník nasazovat ve velkém počtu. Armáda proto nechce spoléhat pouze na klasické prostředky ničení. Plánuje kombinovat kinetické prostředky s rušením, klamáním a dalšími nekinetickými způsoby obrany. Cílem je reagovat účinně a zároveň hospodárně.
Kolik vojáků chce armáda mít? Uvádí dva termíny
Žádná modernizace se neobejde bez lidí. Koncepce proto stanovuje personální cíle, jejichž naplnění má armádě umožnit doplnit jednotky, rozšířit zálohy a vytvořit podmínky pro dlouhodobé nasazení.
V otázce počtu profesionálních vojáků však dokument obsahuje důležitý rozpor. Na některých místech uvádí dosažení hranice 32 tisíc vojáků z povolání do roku 2030, jinde pracuje s rokem 2040.
Personální plán zároveň počítá s tím, že do roku 2030 má aktivní záloha dosáhnout 10 tisíc příslušníků. Následně chce armáda její počet rozšířit na 15 tisíc. Dlouhodobý cíl tak zahrnuje nejméně 32 tisíc profesionálních vojáků a 15 tisíc příslušníků aktivní zálohy.
Rozsah úkolu ukazují také současná čísla. Na začátku června měla armáda podle přes 25 700 vojáků z povolání a více než 5000 příslušníků aktivní zálohy.
Dokument počítá s každoročním přijetím nejméně 3000 profesionálních vojáků a 1000 záložníků. Náborový proces chce armáda digitalizovat, zjednodušit a zkrátit na 30 dní. Prostřednictvím různých forem vojenského vzdělávání má také připravovat 350 až 450 důstojníků ročně.
Samotný nábor však nestačí. Armáda musí nové lidi také udržet. Koncepce proto zmiňuje odměňování, benefity, podporu bydlení, podmínky služby a péči o rodiny vojáků. Ve spolupráci s městy chce rozšiřovat bytový fond ve vybraných posádkách a síť služebních bytů. Počítá rovněž s podporou služeb, jako jsou dětské skupiny.
Další změnou má být přechod na model celkových sil, který propojí profesionální vojáky, aktivní zálohu, všeobecnou zálohu a mobilizační rozvinutí. Cílem je vytvořit širší personální základnu, která armádě umožní doplňovat ztráty, obnovovat bojeschopnost a rozšiřovat síly v případě války.
Právě personál patří mezi oblasti, v nichž se ambice koncepce střetává s dlouhodobými problémy. Dokument upozorňuje na demografický vývoj, konkurenci na trhu práce a rostoucí poptávku po odbornících v technických oborech. Armáda potřebuje nejen dostatek vojáků, ale také specialisty na kybernetickou obranu, vesmírné schopnosti, bezosádkové systémy, logistiku a zdravotnictví.
Zásoby jen na dny až týdny. Válka vyžaduje víc
Koncepce upozorňuje na omezenou schopnost armády dlouhodobě udržovat bojovou činnost. Nízké skladové zásoby, nedostatečné skladovací kapacity a poddimenzované logistické jednotky představují zásadní problém.
Dokument uvádí, že současné zásoby omezují schopnost armády pokračovat v operacích a průběžně doplňovat materiál. V některých oblastech vystačí na jednotky dnů, jinde na nižší jednotky týdnů. Ani krátkodobá etapa do roku 2030 nemá tento problém plně vyřešit. Koncepce počítá s tím, že zásoby budou udržitelnost sil omezovat i nadále.
Dlouhodobým cílem je vytvořit zásoby pro operační nasazení hlavních bojových uskupení na nejméně 90 dní, přednostně munice a kritických náhradních dílů. Příloha dokumentu zároveň pracuje s výhledem, podle něhož by armáda měla do roku 2040 zvládnout zajistit bojovou činnost uskupení na 30 až 90 dní.
Tyto údaje je třeba rozlišovat. Devadesát dní představuje plánovaný cíl pro zásoby, zatímco rozmezí 30 až 90 dní popisuje výhled udržitelnosti bojové činnosti. Neznamená to automaticky, že armáda bude mít ve všech kategoriích materiálu zásoby na 90 dní nebo že tuto úroveň dosáhne ve všech scénářích.
Vedle munice potřebuje armáda také palivo, náhradní díly, přepravní prostředky, zdravotnický materiál a personál, který dokáže vše potřebné dopravit na správné místo. Zásoby musí být dostupné i v situaci, kdy protivník naruší dopravu, komunikaci nebo logistickou infrastrukturu.
Dokument proto zdůrazňuje propojení armádní logistiky s průmyslovými kapacitami. V případě dlouhodobého konfliktu by Česká republika potřebovala zajistit nejen počáteční zásobu materiálu, ale také jeho průběžnou výrobu, opravy a doplňování.
Nové zbraně potřebují základny, sklady i servis
Koncepce věnuje značnou pozornost infrastruktuře. Armáda potřebuje modernizovat stávající areály, rozšířit skladovací a výcvikové kapacity a vybudovat zázemí pro novou techniku i rostoucí počet vojáků.
Dokument počítá s modernizací současných posádek a výstavbou nejméně pěti nových. Rozvoj infrastruktury má zahrnovat také místa velení, ochranu zaváděných systémů, zázemí pro podporu spojeneckých sil a podmínky pro přesuny vojsk.
Investice do infrastruktury včetně odkupu pozemků mají do roku 2029 dosáhnout přibližně 60 miliard korun. Jde o další významnou položku vedle samotných vyzbrojovacích projektů.
Zásadní je také provozní stránka modernizace. Koncepce upozorňuje, že životní cyklus pořízených systémů může ročně vyžadovat náklady až ve výši deseti procent jejich pořizovací ceny. Armáda proto musí počítat nejen s nákupem, ale i s údržbou, opravami, náhradními díly a dlouhodobým provozem.
Právě zde se ukazuje, proč může být pouhé srovnávání cen jednotlivých zbraňových systémů zavádějící. Pořídit moderní techniku a skutečně ji udržet bojeschopnou jsou dvě rozdílné věci. Bez odpovídající infrastruktury a financování životního cyklu by armáda riskovala, že část investic nedokáže využít v potřebném rozsahu.
Klíčová otázka: Kde se vezmou peníze?
Největší otazník nad KVAČR 2040 představuje financování. Dokument předpokládá, že rozpočet ministerstva obrany dosáhne do roku 2029 nejméně dvou procent HDP. Od roku 2030 má postupně růst až na 3,5 procenta HDP v roce 2035 a následně se na této úrovni stabilizovat.
Tento vývoj představuje předpoklad finančního modelu koncepce, nikoli záruku, že stát příslušné prostředky skutečně poskytne. Právě růst po roce 2029 má umožnit rozsáhlejší modernizaci a dokončení hlavních schopností.
Koncepce otevřeně uvádí, že omezený rozpočet do roku 2030 umožní pouze rozvoj vybraných schopností. V krátkodobé etapě chce proto soustředit prostředky především na již zasmluvněné projekty, zejména v oblasti nadzvukového letectva, protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu a těžké brigády.
Další projekty se budou realizovat podle dostupných peněz. Dokument výslovně upozorňuje, že rozpočtová omezení zpomalí výstavbu střední brigády, zavádění bezosádkových systémů a rozvoj protidronové obrany. Omezení se dotkne také infrastruktury pro nové vojáky, zbraňové systémy a místa velení.
V krátkodobé etapě má armáda podle finančního modelu hospodařit přibližně s 0,79 bilionu korun. Tento rámec však podle dokumentu umožní pouze omezený rozvoj vybraných schopností, protože armáda potřebuje zároveň řešit dlouhodobě nahromaděný modernizační deficit.
Koncepce upozorňuje také na rozpor mezi plánovaným růstem obranných výdajů a fiskálními cíli státu. Odklad navýšení výdajů za rok 2029 se podle dokumentu dostává do konfliktu s plánovanou rozpočtovou konsolidací. Naplnění koncepce si proto pravděpodobně vyžádá systémovou revizi fiskálních opatření.
To je zásadní politická podmínka celého plánu. Vláda může schválit cílový stav armády, ale skutečný výsledek bude záviset na tom, zda budoucí rozpočty poskytnou dostatek peněz. Pokud se růst výdajů neuskuteční, armáda bude muset projekty odkládat, omezovat nebo rozložit do delšího období.
Dokument varuje, že v takovém případě se hlavní modernizace protáhne za rok 2040 a vnitřní dluh armády se dále prohloubí. Zároveň by hrozilo, že nebude dost peněz na životní cyklus již pořízených systémů ani na vytvoření potřebných zásob.
Tři etapy do roku 2040
Koncepce rozděluje výstavbu armády do tří časových etap. Každá má jiný hlavní úkol. Do roku 2030 chce armáda zvýšit připravenost a udržitelnost sil. Zaměří se na doplnění personálu a výbavy jednotlivce, první fázi protivzdušné a protidronové obrany, modernizaci těžké brigády a zahájení modernizace střední brigády. Součástí má být také rozvoj logistiky, zdravotnického zabezpečení, velení a digitálních schopností.
V letech 2031 až 2035 má následovat dokončení modernizace těžké brigády a hlavní část výstavby střední brigády. Armáda chce integrovat letouny páté generace, rozšířit protidronovou obranu, masově zavádět bezosádkové systémy a posílit podporu spojeneckých sil na českém území.
Po roce 2035 má armáda směřovat k nové generaci schopností. Plán počítá s dokončením výstavby střední brigády, rozvojem protivzdušné obrany včetně obrany proti balistickým střelám, plnějším využitím autonomních systémů a rozvojem technologií, například v oblasti umělé inteligence a kvantových technologií.
Poslední etapa ale nepředstavuje neměnný seznam projektů. Koncepce ji popisuje jako dlouhodobý směr, který budou další aktualizace dokumentu zpřesňovat.
Rozdělení do etap má praktický význam. Armáda nemůže vybudovat všechny schopnosti současně. Nejdříve musí odstranit nejurgentnější nedostatky a zajistit, aby dokázala efektivně používat již pořizovanou techniku. Teprve potom může rozšiřovat složitější schopnosti a zavádět nové technologie v širším měřítku.
Zrychlit nákupy a zapojit český průmysl
Autoři koncepce upozorňují, že tempo výstavby schopností omezuje délka akvizičních a inovačních procesů. Armáda proto chce rychleji ověřovat nové technologie, zkrátit dobu jejich zavádění a více spolupracovat s průmyslem, výzkumnými institucemi a akademickou sférou.
Dokument klade důraz na domácí servisní a opravárenské kapacity i výrobu munice a spotřebních prostředků. Český a evropský obranný průmysl má být schopen reagovat na zvýšenou poptávku a v krizové situaci rychle rozšířit výrobu. Zvláštní význam přisuzuje koncepce munici, bezosádkovým systémům, protivzdušné obraně a prostředkům elektronického boje.
Armáda chce také zkracovat a diverzifikovat dodavatelské řetězce, omezovat závislost na nespolehlivých státech a posilovat fyzickou i kybernetickou ochranu důležitých výrobních kapacit.
Vedle průmyslové spolupráce dokument počítá s využíváním evropských a aliančních finančních nástrojů, například programu SAFE a programu bezpečnostních investic NATO. Tyto zdroje mají pomoci doplnit omezený národní finanční rámec. Samy však nezbavují stát odpovědnosti za dlouhodobé financování armády.
Koncepce počítá také s úpravami legislativy. Ty mají usnadnit rychlejší reakci na krize, zjednodušit mobilizační procesy a vytvořit pružnější podmínky pro pořizování potřebných schopností. Dokument zmiňuje rovněž potřebu jasně vymezit pravomoci a pravidla pro kybernetické a informační působení armády.
Obrana nebude jen úkolem profesionálních vojáků
Jedním z důležitých poselství dokumentu je, že obranu Česka nelze postavit pouze na profesionálních vojácích. Koncepce počítá s propojením armády, státní správy, bezpečnostních a záchranných složek, průmyslu, výzkumu a společnosti.
Armáda má posílit také teritoriální síly. Ty mají pomáhat při obraně území, ochraně důležitých objektů a podpoře spojeneckých jednotek, které by přes české území procházely nebo zde působily. Rozvoj těchto schopností zahrnuje budování infrastruktury, odpovídající výzbroj a výstroj i ochranu vlastních sil.
Zásadní úlohu má rovněž podpora spojenců. Česká republika potřebuje být schopná přijímat a přesouvat alianční jednotky, zajistit jim logistiku a vytvořit podmínky pro jejich další působení. Kolektivní obrana tak podle koncepce neznamená jen vyslat české vojáky do zahraničí, ale také umožnit spojeneckým silám účinně působit na našem území.
Dokument proto propojuje vojenské cíle s odolností státu, mobilizační připraveností a schopností průmyslu reagovat na krizové potřeby. Příprava na dlouhý konflikt vyžaduje nejen zbraně, ale také fungující zásobování, zdravotnictví, infrastrukturu a dostupné odborníky.
Rozhodující nebude datum 2040, ale to, co armáda zvládne do té doby
KVAČR 2040 kreslí obraz armády, která má být technologicky vyspělejší, početnější a schopná dlouhodobého boje. Počítá s nejméně 32 tisíci profesionálními vojáky a dlouhodobým cílem 15 tisíc příslušníků aktivní zálohy, modernizovanými brigádami, vícevrstvou protivzdušnou obranou a širším využitím dronů a autonomních systémů.
Současně však přiznává, že cesta k tomuto cíli vede přes řadu zásadních nedostatků. Armáda potřebuje doplnit personál, rozšířit zálohy, posílit velení a řízení, vybudovat logistické kapacity a navýšit zásoby. Musí také zvládnout náročnou modernizaci, aniž by jí chyběly prostředky na provoz již pořízené techniky.
Největší slabinou koncepce proto není nedostatek ambicí, ale závislost jejího naplnění na dlouhodobém růstu rozpočtu. Do roku 2030 počítá dokument s omezeným rozvojem a přednostním financováním vybraných projektů. Největší změny mají přijít až v dalších etapách, které předpokládají růst rozpočtu ministerstva obrany na 3,5 procenta HDP.
Vláda tak nebude rozhodovat pouze o tom, jakou armádu chce mít Česká republika v roce 2040. Rozhodne také o strategickém směru, podle kterého se mají v následujících letech plánovat investice, personální rozvoj a modernizace. Samotné schválení dokumentu ale ještě nezaručí, že se všechny cíle podaří splnit.
Koncepce totiž sama upozorňuje, že výsledek závisí na stabilním financování a dlouhodobé politické shodě. O skutečné síle české armády tak nerozhodne jen to, co bude napsáno v plánu do roku 2040, ale především to, kolik z něj se podaří proměnit ve skutečné schopnosti už v nejbližších letech.
Celá KVAČR 2040 je k dispozici ZDE.
