Evropští politici stojí před nelehkým rozhodováním. Na jedné straně se drží ambiciózních cílů na snižování emisí oxidu uhličitého, na druhé s obavami sledují dopad drahých emisních povolenek na kondici průmyslových podniků. Aktuální dění okolo emisních povolenek okomentoval v rozhovoru pro Ekonomický deník vedoucí partner právní kanceláře White & Case Vít Stehlík.
Průmyslové podniky trápí drahé povolenky, jenže ani příliš levné nejsou vždy výhodné. „Relativně nízká cena elektřiny a povolenek v minulosti fakticky přispěla k odkladu klíčových investic do nových jaderných a plynových zdrojů v Evropě včetně České republiky. Domnívám se, že otázka snížit, nebo nesnížit cenu povolenek je tedy v zásadě volbou mezi krátkodobou úlevou spotřebitelům a dlouhodobou motivací k investicím do bezemisních zdrojů,“ upozorňuje Vít Stehlík.
Evropský průmysl volá po úlevách z plateb za emise. Jaké dáváte průmyslníkům šance na úspěch?
Bezplatné přidělování povolenek zůstává i po posledních reformách EU ETS významným nástrojem ochrany evropského průmyslu před rizikem úniku uhlíku. Je však jen jednou z částí širší revize systému zahájené v letošním roce. Oba legislativní návrhy předložené Evropskou komisí v červenci ukazují snahu EU lépe zohlednit dopady rostoucích nákladů ETS na energeticky náročná odvětví. Současně chtějí bezplatnou alokaci těsněji propojit s dekarbonizací průmyslu.
Můžete tyto návrhy čtenářům Ekonomického deníku popsat?
V prvním a obsáhlejším z těchto návrhů Komise navrhuje prodloužit platnost ochranných opatření včetně bezplatných alokací povolenek pro energeticky náročná odvětví až do roku 2040, místo dosavadní hranice 2030. Nově by ale měla být bezplatná alokace podmíněna předložením a plněním nezávisle ověřeného investičního plánu do dekarbonizace v EU. V něm firma popíše konkrétní investice vedoucí ke klimatické neutralitě do roku 2050 na úrovni daného zařízení – v hodnotě odpovídající 100 procentům hodnoty přidělených bezplatných povolenek. Mechanismus funguje ve dvou krocích. Firma dostane 80 procent povolenek po schválení plánu a zbývajících 20 procent až po ověřeném dosažení emisních úspor.
A co ten druhý návrh?
Druhý, užší návrh pak reaguje na konkrétní problém z mezidobí. Po zveřejnění aktualizovaných hodnot benchmarků pro období 2026 až 2030 v červnu průmysl a členské státy upozornily, že nově stanovené tepelné a palivové benchmarky nedostatečně chrání energeticky náročná odvětví před rizikem úniku uhlíku. Vedle přibližně 88 milionů povolenek dostupných v rámci systému bezplatné alokace má být využito dalších zhruba 33 milionů povolenek, které nebyly přiděleny v důsledku nesplnění stávajících podmínek ze strany některých provozovatelů. Zatím ještě nemají Evropský parlament ani Rada u žádného z návrhů přijatou konečnou společnou pozici. Konečná podoba pravidel pro období proto zůstává otevřená.
Pomohou tyto návrhy udržet průmyslovou výrobu v Evropě?
Komise návrhy prezentuje jako části širšího balíčku, jehož cílem je zajistit hospodářskou odolnost a konkurenceschopnost Evropy při současném dosažení klimatického cíle pro rok 2040. Domníváme se, že tato logika vysvětluje, proč Komise na jedné straně prodlužuje ochranu bezplatnou alokací. Aby firmy nepřestěhovaly výrobu mimo EU. Na druhé straně ji nově podmiňuje investičními plány, aby bezplatné povolenky skutečně vedly k reálné dekarbonizaci. Otázkou zůstává, zda se tento kompromis mezi ochranou konkurenceschopnosti a tlakem na snižování emisí podaří v praxi vyvážit. To ukáže až konečná podoba textu po jednáních mezi Radou a Parlamentem a samozřejmě následná reakce průmyslu.
Jaké další změny návrh Evropské komise obsahuje?
Kromě úpravy bezplatné alokace Komise těmito návrhy zpomaluje tempo snižování celkového stropu povolenek po roce 2030. Zřizuje novou Industrial Decarbonisation Bank financovanou prodejem stovek milionů povolenek na podporu dekarbonizace průmyslu. A ukládá členským státům povinnost směřovat podstatnou část výnosů z aukcí zpět na dekarbonizaci odvětví v rámci ETS. Také postupně zahrnuje do systému spalovny odpadu a reformuje Rezervu tržní stability, aby lépe tlumila výkyvy ceny povolenky.
Lze říct, zda jsou emisní povolenky příliš drahé? A že přispívají k útlumu průmyslu a prodražují cenu elektřiny lidem i firmám?
Pokud se na problém díváme z pohledu legislativy a směřování EU, pak je nutné uvést, že systém EU ETS byl od počátku koncipován jako nástroj k plnění klimatických cílů Unie. Udržení nízkých cen energií je s těmito cíli do značné míry v rozporu. S přihlédnutím k tomuto účelu je také nutné posuzovat otázku, zda je současná cena povolenky příliš vysoká. Otázkou z pohledu politiky EU tedy je, zda současná cena vede k dosažení stanovených emisních cílů. Pokud ano, pak cena příliš vysoká není, ale jde o cenu odpovídající nastaveným cílům. Evropská unie přijala právně závazný cíl snížit čisté emise skleníkových plynů do roku 2040 o 90 procent oproti úrovni z roku 1990. Takto vysoké klimatické ambice nelze reálně naplnit při nízké ceně emisní povolenky.
Platby za emise už začínají být pro řadu firem neúnosné…
Jinou otázkou pochopitelně je, zda výše ceny emisní povolenky má vliv na konkurenceschopnost evropských podniků. Zde je negativní vliv ceny emisní povolenky dobře patrný. Pak je ovšem na místě se bavit o zmírnění ambiciózních klimatických cílů tak, aby jich bylo možno dosáhnout, aniž by zároveň neklesala konkurenceschopnost evropských podniků pod únosnou míru.
Více o evropském systému emisních povolenek EU ETS a tlaku na jejich reformu se dočtete ve zprávách:
Emisní povolenky stojí trojnásobek. Komise to neřeší, stěžuje si Babiš
Politici by je nejraději zrušili. Nechte povolenky být, reagují experti
Pohled expertů: Nové emisní povolenky jsou potřebné, ale ne spravedlivé
