Období pouhého „zvládání“ vztahů s Ruskem skončilo, tvrdí lídři devíti evropských zemí, které sousedí s Ruskem a Běloruskem. Evropa se už nemůže spoléhat na neomezené garance USA v době, kdy se kontrola jaderného zbrojení rozpadla. Polsko, Pobaltí a severské státy proto stanovují nepřekročitelné linie pro jakákoli budoucí jednání s Kremlem.
Evropské státy, které leží v pomyslné první linii při potenciální ruské agresi, chtějí aktivně utvářet budoucí bezpečnostní uspořádání kontinentu, nikoli pouze bránit jeho okraje. To je hlavní poselství varšavské bezpečnostní zprávy 2026 (Warsaw Security Report 2026), zveřejněné u příležitosti Varšavského bezpečnostního fóra, které se konalo v tomto týdnu.
Jak zajistit bezpečnost na severu kontinentu?
Zpráva s názvem „Zajištění bezpečnosti Evropy: od východního křídla po daleký sever“ představuje strategii pro seversko-baltsko-polskou skupinu, kterou tvoří Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Lotyšsko, Litva, Norsko, Polsko a Švédsko. Dokument vypracovali analytici Nadace Kazimira Pulaského ve spolupráci s pracovní skupinou čítající 27 přispěvatelů.
Předsedkyně Varšavského bezpečnostního fóra Katarzyna Pisarska hovoří o změně nálady. Loňský ročník probíhal pod heslem Rozděleni padneme. Podle jejích slov šlo o „varování“, nikoli o předpověď. Letošním mottem bylo Sjednoceni obstojíme.
Region, který si nárokuje vůdčí roli
„Evropa už jen neslibuje, že zvýší své úsilí. Ona tak skutečně činí,“ napsala Pisarska v úvodu. Uvedla, že Evropa nyní financuje větší část obrany Ukrajiny. Podle ní se podařilo mobilizovat zdroje, průmyslové kapacity i politickou vůli rychleji, než před rokem kdokoli očekával.
Pisarska zdůraznila, že výsledek války na Ukrajině bezpečnost Evropy definitivně nevyřeší. „O budoucím bezpečnostním uspořádání Evropy nerozhodne pouze výsledek války na Ukrajině,“ zdůraznila. Bude také záležet na tom, zda se demokracie v první linii dokážou adaptovat na dlouhodobou strategickou a případně i vojenskou konfrontaci.
Tento region, jak poznamenává, zahrnuje nejdelší souvislý úsek spojeneckého území sousedícího s Ruskem a Běloruskem. Pisarska si přeje, aby byl vnímán jako jeden z hlavních architektů poválečné bezpečnostní agendy.
Ukrajina jako strategická investice
Zpráva vychází ze šesti cílů. Prvním z nich je přehodnocení přístupu k Rusku. Podle autorů se politika po tři desetiletí omezovala na pouhé „zvládání“ vztahů s Moskvou, namísto aby řešila hrozbu, kterou Rusko představuje pro evropskou bezpečnost.
„Evropa již nemůže Rusko ignorovat v naději, že se vztahy zlepší. Musí k němu přistupovat jako ke strukturální hrozbě, kolem níž je třeba vybudovat dlouhodobou bezpečnostní architekturu Evropy,“ píší autoři. Dodávají, že tento pohled se v daném regionu zastává už dlouho.
Kyjev v evropských strukturách
Druhým cílem je ukotvení Ukrajiny v Evropské unii a NATO. Autoři označují obvyklý argument o solidaritě za srozumitelný, avšak neúplný. Integraci vnímají jako prostředek k posílení odstrašování a získání strategické hloubky.
„Region by proto měl podporovat integraci Ukrajiny nejen proto, že je morálně ospravedlnitelná, ale také proto, že přímo slouží jeho vlastním bezpečnostním zájmům,“ uvádí tým. Varují, že trvale nestabilní Ukrajina by lákala k vnějšímu vměšování.
Zpráva přináší další podrobnosti. Plné členství Ukrajiny v NATO a EU by mělo zůstat deklarovaným cílem. Průběžné bezpečnostní záruky mají být koncipovány ve více vrstvách tak, aby tento cíl podporovaly, a nikoli aby jej potichu nahradily. Autoři rovněž navrhují, aby státy v první linii měly stálé místo v každém formátu, v němž se rozhoduje o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Před zahájením jakýchkoli jednání s Ruskem by si tyto státy měly stanovit společné „červené linie“ a minimální podmínky.
Více evropské síly
Dvě kapitoly věnované obraně jsou formulovány nejdůrazněji. Jedna z nich hovoří o posílení evropského pilíře Severoatlantické aliance. Autoři poznamenávají, že v roce 2025 bylo na evropském kontinentu stále rozmístěno přibližně 80 tisíc amerických vojáků. Washington však stále více očekává, že Evropané na sebe převezmou větší část zátěže.
„Americká záruka zůstává nezbytná, ale nelze ji již považovat za neomezenou náhradu za evropské kapacity,“ píší autoři. Podle nich tento posun odráží skutečnost, že se pozornost USA přesouvá k tichomořskému regionu.
Závěr pro severní a východní část Evropy je zcela přímočarý. „Státy na severním a východním křídle NATO musí být připraveny nést větší díl odpovědnosti za vlastní bezpečnost,“ uvádí zpráva.
Kontrola zbrojení se rozpadla
Čtvrtý cíl se zaměřuje na jaderné zbraně. Autoři tvrdí, že se studenoválečný rámec pro řízení jaderných rizik v Evropě se rozpadl. „Téměř celá architektura kontroly zbrojení v transatlantické oblasti se z velké části rozpadla,“ píší.
Rusko opustilo nebo pozastavilo Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, Smlouvu o otevřeném nebi a Smlouvu o raketách středního a středního doletu. Nová dohoda START vypršela v roce 2026. Rusko mezitím modernizuje své strategické raketové síly a zavádí nové nosiče zbraní.
Postavení samotné Evropy je podle autorů slabé. Po skončení studené války Francie a Spojené království omezily své ozbrojené síly. USA výrazně zredukovaly taktické zbraně v Evropě. Rusko má nyní zřetelnou převahu v oblasti taktických jaderných zbraní.
Řešení, které navrhuje Pisarská, má dvě části. Jednou je schopnost vést konvenční údery na dlouhé vzdálenosti. Druhou je společné úsilí o spravedlivější regionální rozložení v rámci jaderných opatření NATO. To lze chápat jako doporučení, aby konvenční kapacity vyplnily současné nedostatky, zatímco jaderná otázka zůstává nevyřešena.
Infrastruktura a průmysl
Poslední dva cíle se přesouvají z bojiště do oblasti ekonomiky. Pokud jde o energetiku, autoři uvádějí, že Evropa své systémy budovala s důrazem na tržní principy a efektivitu. „Odolnost energetických systémů byla přinejlepším až druhořadou prioritou,“ konstatuje zpráva.
Od roku 2022 se hybridní útoky Ruska stále častěji zaměřují na energetickou infrastrukturu, zejména v oblasti Baltského moře. Pisarská navrhuje sdílený přehled o situaci v této námořní oblasti. Ochrana by se soustředila na klíčové uzly na moři, jejichž ztráta by byla nejbolestivější.
Šestý cíl propojuje energetiku a obranu prostřednictvím surovin. Autoři upozorňují, že energetická transformace a opětovné zbrojení závisejí na stejných průmyslových kapacitách. Vlády podle nich nyní po letech nízkých investic obnovují obranný průmysl. „Hlavním úzkým hrdlem není těžba, nýbrž zpracování surovin,“ píší autoři. Skutečnou otázkou je, zda má Evropa kapacity přeměnit zdroje na využitelné produkty.
Kdo za zprávou stojí
Seznam přispěvatelů má politický a diplomatický charakter. Mezi autory patří norský ministr zahraničí Espen Barth Eide, estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna a litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys. Svůj příspěvek připojil také bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves a rovněž Gabrielius Landsbergis, který v letech 2020–2024 zastával post litevského ministra zahraničí.
Zapojili se i představitelé z oblasti obrany. Patří mezi ně generálporučík Piotr Błazeusz, polský vojenský zástupce ve vojenských výborech NATO a EU, a Heikki Autto, předseda výboru pro obranu finského parlamentu. Svůj podíl má i Dovilė Šakalienėová, která v letech 2024–2025 působila jako litevská ministryně obrany.
Mezinárodní přesah
Váhu dokumentu dodávají také analytici mimo tento region. Jsou jimi například Anna Wieslanderová z think-tanku Atlantic Council, Minna Ålanderová ze Stockholmského centra pro evropská studia a Pierre Thévenin ze Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI).
Z Polska přispěli mimo jiné Krzysztof Bosak, místopředseda Sejmu, a Władysław Teofil Bartoszewski, státní tajemník na ministerstvu zahraničí. Stanovené cíle, uznat Rusko za strukturální hrozbu a pevně ukotvit Ukrajinu v mezinárodních a evropských strukturách, jsou na sobě vzájemně závislé.
Zpráva je zároveň pokusem o získání vlivu, neboť v ní zaznívá požadavek na místo u stolu všude tam, kde se bude rozhodovat o budoucnosti Ukrajiny. Zda s tím budou souhlasit hlavní evropské mocnosti, zůstává otázkou. Na to zpráva odpovědi nenabízí.
