Umělá inteligence, autonomní systémy a stále větší množství dat mění způsob, jakým armády připravují své operace. Budoucí bojiště ale podle Markéty Vršecké z Univerzity obrany nebude jednoduše světem, v němž stroje převezmou práci vojáků. Rozhodování člověka podle ní zůstane jeho důležitou součástí.
Jak bude vypadat válka budoucnosti? Budou vojáci řídit bojiště podobně jako hráči počítačových her a většinu práce za ně odvedou stroje? Nebo zůstane člověk i v době rychlého rozvoje umělé inteligence klíčovou součástí rozhodovacího procesu?
Právě na tuto otázku na konferenci Ekonomického deníku „Nová éra inteligence, člověk, stroje a kvantum“ na České zemědělské univerzitě v Praze odpovídala Markéta Vršecká z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Debata se přitom dotkla nejen samotné umělé inteligence, ale také autonomních systémů, robotiky, práce s daty a způsobu, jakým se může proměnit velení moderních operací.
Bojiště jako kombinace člověka, umělé inteligence a strojů
Moderátor se Vršecké zeptal přímo, jak podle ní umělá inteligence změní způsob velení moderních operací a co může přinést válka budoucnosti. Zda se podle ní bojiště začne podobat počítačovým hrám.
Vršecká takovou představu označila za science fiction. Budoucnost podle ní nebude stát na jednoduchém nahrazení člověka strojem. Naopak půjde o kombinaci několika schopností.
Právě zde podle ní vzniká prostor pro umělou inteligenci. Ta může pomáhat například s vyhodnocováním údajů nebo rozpoznáváním cílů a vstupovat tak do rozhodovacích procesů. Neznamená to ale, že by rozhodování jako celek jednoduše převzala.
Budoucí způsob vedení operací tak bude podle Vršecké spíše kombinací lidských schopností a technologických nástrojů. Stroje mohou zpracovávat velké množství informací, pomáhat s jejich vyhodnocením a podporovat člověka v situacích, v nichž by jejich zpracování bylo pro člověka příliš náročné.
Téma přitom na konferenci navazovalo na předchozí diskusi o tom, jak rychle se autonomní technologie dostávají do vojenské praxe.
Armáda už umělou inteligenci zavádí
Na konferenci zaznělo, že nejde pouze o technologii vzdálené budoucnosti. Petr Šnajdárek, ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany, popsal, že armáda už pracuje na zavádění nástrojů umělé inteligence.
Zmínil například využití AI v administrativních a byrokratických procesech, kde může pomoci jejich zjednodušení a urychlení. Druhou oblastí je pak přímé využití v armádních technologiích. Sem patří například rozpoznávání obrazu nebo zpracování velkého objemu dat.
Šnajdárek zároveň zdůraznil, že armáda se při zavádění nových technologií pohybuje v českém legislativním rámci a v prostředí NATO. Proto podle něj nelze jednoduše kopírovat rychlost, s jakou se technologie mohou dostávat do bojového použití například na Ukrajině.
Právě tento rozdíl je pro budoucí vojenské technologie zásadní. Technologie mohou vznikat a měnit se rychleji než pravidla, podle nichž je státní instituce může zavádět.
Šnajdárek zároveň upozornil na potřebu spolupráce armády s akademickou sférou. Podle něj nové technologie nelze zavádět pouze uvnitř armády a je potřeba také kritický pohled zvenčí.
Od dronů k autonomním systémům
Právě propojení umělé inteligence s autonomními systémy představuje další část proměny budoucího bojiště.
Jiří Veselý z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany v debatě otevřel otázku, kdo bude v budoucnosti za rozhodnutí systému odpovídat a zda bude možné umělou inteligenci skutečně udržet pod kontrolou. Debata se přitom dotkla také otázky, zda AI může nahradit část lidské práce.
Do diskuse vstoupil také Jiří Mašek, emeritní děkan Technické fakulty České zemědělské univerzity. Ten upozornil na praktickou stránku robotizace. Na konferenci představil zkušenost s robotickou platformou Hektor, která vznikla ve fakultním startupu Prolab Engineering. Platforma může fungovat jako ovládané i autonomní vozidlo a byla vyzkoušena také na testovacím polygonu.
Podle Maška přitom nejde pouze o vojenské využití. Hektor může najít uplatnění například u integrovaného záchranného systému, v logistice a podle konfigurace také v dalších oblastech.
Tím se debata vrací k otázce, kterou otevřela Vršecká. Budoucí bojiště nebude tvořit pouze člověk ani pouze autonomní technika. Půjde o jejich vzájemné propojení a o schopnost využít technologii tam, kde může člověku pomoci s rozhodováním.
Člověk z bojiště nezmizí
Právě otázka role člověka se konferencí prolínala od začátku do konce. Šnajdárek varoval před tím, aby se při zavádění nových technologií nepřecházelo z jednoho extrému do druhého. Jako příklad uvedl zkušenost s bezpilotními systémy, jejichž význam byl v minulosti podceňován, aby se k jejich budování armáda později znovu vracela.
V závěru debaty pak zazněla ještě zásadnější otázka: co se stane s lidskými schopnostmi, pokud bude stále více rozhodování a práce přebírat umělá inteligence?
Na konferenci se objevila obava, aby se člověk nestal pouhým uživatelem technologií, které už nedokáže kontrolovat. Šnajdárek v této souvislosti zdůraznil, že ani stále pokročilejší technologie nemohou znamenat automatické nahrazení všech lidí a jejich schopností.
A právě v tom je význam odpovědi Markéty Vršecké. Válka budoucnosti podle ní nebude jednoduchým soubojem člověka proti stroji. Bude kombinací lidí, umělé inteligence, autonomních systémů a dat, které mohou měnit způsob rozhodování i samotné velení.
Budoucí armáda tak nebude stát pouze před otázkou, jak výkonné technologie dokáže vytvořit nebo nakoupit. Stejně důležité bude, jak je dokáže propojit s člověkem a jak nastaví rozhodovací procesy, v nichž bude umělá inteligence pomáhat, ale člověk nadále zůstane součástí rozhodování.
