Pod tlakem konkurence ze strany Číny a USA EU postupně slevuje ze svých ekologických a bezpečnostních standardů. Evropa odložila pravidla pro odlesňování. Zmírnila také povinnosti pro reporting udržitelnosti. A čelí kritice za dvojí metr při těžbě kritických surovin ve třetích zemích.
Evropa si vybudovala reputaci světového tvůrce pravidel v oblasti ochrany klimatu a životního prostředí. Přesto se v době, kdy má vstoupit v platnost mnoho jejích stěžejních zákonů, hromadí zpoždění, výjimky a různé druhy ústupků.
Analytici varují, že opakované ohýbání pravidel ještě před tím, než začnou platit, ničí důvěryhodnost a prestiž kontinentu ve zbytku světa. Největší hrozbou pro zelenou agendu tak nemusí být odpor vůči samotným pravidlům, ale rostoucí přesvědčení, že unijní instituce nechtějí pravidla dodržovat.
Dodržovat evropské standardy
V posledních dvou dekádách byla jednou ze silných stránek Evropské unie schopnost psát pravidla. Zbytek světa se jimi často řídil, nebo alespoň inspiroval. Ať už se jedná o ochranu osobních údajů, bezpečnost výrobků nebo klimatickou politiku, přístup na jednotný evropský trh znamenal hrát podle evropských standardů.
Zahraniční společnosti se, ať už dobrovolně či ne, přizpůsobily. Přístup na lukrativní evropský trh byl pro ně výhodný. Na takzvaný bruselský efekt se kontinent dlouho spoléhal. Evropský blok zavedl pravidla k řešení odlesňování, zpřísnil pravidla pro dodavatelské řetězce a přijal nařízení o kritických surovinách.
Od obchodních partnerů a subdodavatelů očekává splnění podobných standardů. Tento model ale funguje jen tehdy, pokud se EU bude držet svých vlastních pravidel a prokáže, že je dokáže vymáhat.
Úskalí diplomacie slibů
Otázkou již není, zda EU dokáže vytvářet ambiciózní legislativu. Jde o to, zda si dokáže udržet pozici světové regulační velmoci, když ji ekonomický tlak nutí přehodnocovat pravidla, na kterých se již dohodla.
„EU se musí posunout od diplomacie slibů, ambicí, které předbíhají implementaci pravidel, která se ohýbají pod tlakem lobbistů, k multilateralismu založeném na plnění. A k plnému vymáhání závazků, které již učinila,“ napsal poradce pro udržitelnost Michele Galli v komentáři pro think-tank Evropské centrum pro politiku. Podle jeho názoru nebudou mezinárodní partneři Evropu posuzovat podle toho, co slibuje, ale hlavně podle toho, zda tyto sliby plní.
Mercosur: Obchod a zelené ambice
Obchodní dohoda Unie s jihoamerickým blokem Mercosur se stala posledním příkladem tohoto napětí. Evropská komise prezentovala dohodu jako strategický krok k posílení hospodářských vazeb s Jižní Amerikou. Která povede k diverzifikaci dodavatelských řetězců a snížení závislosti na dalších globálních mocnostech. Dohoda obsahuje také kapitoly o udržitelnosti a ochraně životního prostředí.
Kritici však tvrdí, že právě zde začíná zelené poselství Unie ztrácet soudržnost. Nařízení EU o odlesňování (EUDR), jehož cílem je zabránit vstupu produktů spojených s nově vykácenými lesy na evropský trh, se odložilo.
Firmy potřebují více času
Komise uznala, že podniky a partnerské země potřebují více času na přípravu nového systému sledovatelnosti dodavatelských řetězců. A navrhla také vyjmout z nařízení některé výrobky, například z hovězího masa. „EU otevírá svůj jednotný trh a zároveň oslabuje environmentální záruky pro všechny strany najednou,“ kritizuje Galli.
Zastánci přísnějších environmentálních pravidel se obávají, že závazky v oblasti udržitelnosti v obchodní dohodě by mohly zůstat jen na papíře. Komise trvá na tom, že cílem změn je usnadnit implementaci, nikoli oslabit environmentální ambice nových pravidel.
Ústupky jsou stále častější
Debata sahá daleko za hranice odlesňování. Letos Komise představila svůj balíček zjednodušení pravidel, v němž slibuje snížení byrokracie pro občany a podniky. Návrh odkládá a omezuje části směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD). A také směrnice o náležité péči o udržitelnost podniků (CSDDD).
Brusel argumentuje tím, že evropské firmy čelí rostoucímu konkurenčnímu tlaku ze strany Spojených států a Číny. Komise odhadla, že balíček ušetří společnostem miliardy eur na administrativních nákladech. Zároveň výrazně sníží počet podniků, na které se vztahují některé požadavky na podávání těchto zpráv.
Kritici namítají, že opakované odklady zavádění nových pravidel a přidávání výjimek znamenají narušení důvěryhodnosti celé evropské zelené agendy. Podle jejich názoru přepisování pravidel ještě předtím, než vstoupí v platnost, vysílá špatný signál nejen evropským podnikům, ale i obchodním partnerům po celém světě.
Kobalt z Konga, měď z Kazachstánu
Podobná debata probíhá v rámci evropské strategie pro kritické suroviny. Prostřednictvím nařízení o kritických surovinách a nových partnerství se třetími zeměmi evropský blok doufá, že si zajistí dodávky lithia, kobaltu, mědi a prvků vzácných zemin potřebných pro baterie, elektromobily a větrné turbíny.
Někteří odborníci si však kladou otázku, zda environmentální a sociální normy, které EU požaduje pro projekty v rámci svých vlastních hranic, se budou se stejnou důsledností uplatňovat i na těžební projekty v zahraničí.
Galli poukazuje na jednoduchý test evropských ambicí. Podléhal by kobaltový důl v Demokratické republice Kongo nebo těžba mědi v Kazachstánu stejným environmentálním a pracovním normám jako podobný projekt v Evropě? „V současné podobě nepodléhá,“ argumentuje.
