Paříž po brexitu zažila masivní rozmach finančního sektoru. Po osmi letech ale vyprší štědrý režim daňových úlev, které prezident Emmanuel Macron zavedl na podporu atraktivity Francie. Mnozí finančníci plánují přesun do Dubaje, Milána či zpět do Londýna. Obavy navíc umocňuje politická nejistota. Kandidatura krajně pravicové Marine Le Penové v prezidentských volbách v příštím roce.
Hospoda Sira Winstona Churchilla, kousek od Champs-Élysées (a pařížské kanceláře americké banky Goldman Sachs), se plní většinu večerů francouzskými i mezinárodními bankéři. Obsluha baru téměř mimochodem zmiňuje, že je k dispozici i soukromá místnost pro různé akce, například rozlučkové večírky. Tento vtip dnes vyznívá jinak.
Rozhodnutí odvolacího soudu ze 7. července, že by Marine Le Penová – krajně pravicová politička a dlouholetá kritička globálních financí – mohla kandidovat ve francouzských prezidentských volbách v příštím roce, vyostřilo už tak narůstající obavy. Štědré francouzské daňové úlevy, které po hlasování o brexitu přilákaly stovky bankéřů z Londýna, brzy vyprší. A francouzská politika, jak nyní mnozí říkají, situaci dále zkomplikovala.
Paříž těžila z brexitu
„Potenciální nástup politické osobnosti z extremistické strany k moci riskuje výrazné zvýšení převládajícího napětí v zemi. To by mohlo ovlivnit jejich rozhodnutí, zda zůstat v Paříži, či nikoli, zejména pokud by jejich daňové výhody stejně vypršely,“ řekl agentuře Bloomberg Robert Zarader, prezident komunikační agentury Bona Fide pro firmy a manažery.
Podle francouzského Národního institutu pro statistiku a ekonomické studie přibylo mezi rokem 2017 a koncem letošního března ve finančním a pojišťovacím sektoru v pařížském regionu přibližně 35 tisíc pracovních míst.
Bank of America zvýšila v Paříži počet zaměstnanců ze 70 na více než 750. JPMorgan Chase nyní zaměstnává přibližně 1 000 lidí, oproti 250 těsně před brexitem. Další americké finanční domy Morgan Stanley, Goldman Sachs a Citigroup zhruba ztrojnásobily svůj počet zaměstnanců.
Daňové úlevy na osm let
Motorem velké části tohoto růstu byl francouzský režim „impatriace“, v jehož rámci pracovníci stěhující se do Francie dostávali po dobu osmi let úlevy, které snižovaly jejich zdanitelný příjem až o 50 procent. Prezident Emmanuel Macron, bývalý investiční bankéř Rothschildů, tento program v roce 2017 rozšířil. Fungovalo to. Paříž se etablovala jako srdce evropských financí.
Nyní program vyprší a snahy o jeho prodloužení tiše selhaly. Finanční komunita vedla měsíce diskuse s francouzskou vládou, ale bez úspěchu. Existovaly obavy, že by upozornění na tento problém mohlo v současném politickém klimatu vést k jeho úplnému zrušení.
Za hranicemi čísel
„Některé banky nás žádají, abychom provedli výpočty, které by posoudily ztrátu čistého příjmu zaměstnanců po vypršení jejich režimu „impatriace“ a určily, zda by to mohly kompenzovat,“ řekla Stephanie Chartierová, partnerka v KPMG Lawyers. Většina bank dospěla k závěru, že náklady na kompenzace by byly příliš vysoké.
Vypršení platnosti by také mohlo vyvolat přesun pracovních míst ze strukturálního důvodu. Daňové výhody nejsou převoditelné mezi zaměstnavateli. Jakmile vyprší, bankéři již nejsou vázáni obchody, které jsou s nimi spojeny. Jeden obchodník z velké americké banky uvedl, že vede se svým manažerem probíhající jednání o tom, zda se přestěhovat do Dubaje nebo do Milána. Řada dalších zvažuje po roce 2028 přesun opět do Londýna.
Mohlo by vás zajímat
Antikapitalistické názory
Do hry navíc vstupuje i politika. „Daňový režim pro cizince byl součástí opatření spojených s Macronovým úsilím o zvýšení atraktivity Francie. Le Penová má silné antikapitalistické názory,“ řekl Gilles Ivaldi, který se zabývá výzkumem krajně pravicové socioekonomie a vyučuje na Sciences Po v Paříži.
Národní sdružení Marine Le Penové dosud nezveřejnilo svůj volební program pro volby v roce 2027. V minulosti Le Penová prosazovala vyšší daně pro bohaté a útočila na globální finanční systém.
Její ekonomický program zahrnoval snížení věku odchodu do důchodu na 62 let, snížení DPH a daní z energií, zrušení daně z příjmu pro osoby mladší 30 let a zavedení „preference národnosti“ ve výdajích na sociální zabezpečení. Navrhuje také okamžité snížení příspěvku Francie do rozpočtu EU.
V sázce je mnohem víc než jen Paříž. Pokud Le Penová v prezidentských volbách v příštím roce zvítězí, EU bude čelit kritice zakládajícího člena, který otevřeně zpochybňuje právní a fiskální architekturu evropského bloku. Její manifest vyzývá k tomu, aby vnitrostátní právo mělo přednost před unijním právem. Pro bankéře, kteří po brexitu vsadili na Paříž, by to uzavřelo kapitolu, která kdysi vypadala, jako by teprve začala.
Dopady zpronevěry veřejných fondů
Marine Le Penová v polovině července potvrdila, že chce v příštím roce kandidovat v prezidentské volbě. Neobává se, že by jí kandidaturu mohl ztížit kasační soud. Ten nyní posoudí kauzu, ve které byla odsouzena dvěma soudy za zpronevěru veřejných fondů. Nejvyšší francouzská soudní instance už dala najevo, že by rozhodnutí o věci mělo padnout před dubnovým prvním kolem voleb.
Odvolací soud uznal Le Penovou vinnou ze zpronevěry veřejných fondů a odsoudil ji ke třem letům trestu, z nichž jeden rok by musela strávit v domácím vězení pod kontrolou elektronického náramku. Odvolací soud naopak neuložil trest zákazu výkonu funkce, který by Le Penové znemožnil kandidaturu na prezidenta. Le Penová pak oznámila, že bude znovu kandidovat. „Jsem volitelná, jsem kandidátka. Jsem nevinná do pravomocného rozsudku,“ řekla listu Le Journal du Dimanche Le Penová.
