Války, geopolitické napětí a ekonomická nejistota způsobily, že se svět v posledních letech jeví jako méně předvídatelný než kdykoli předtím. Dalo by se očekávat, že tyto otřesy vyvolají novou vlnu euroskepticismu. Nový průzkum veřejného mínění místo toho ukazuje opačný trend. Čím nestabilnější je svět, tím více Evropané vnímají evropský blok jako zdroj bezpečí.
Válka na Ukrajině pokračuje pátým rokem. Na Blízkém východě vznikají stále nové konflikty. Napětí mezi světovými mocnostmi roste, ceny energií jsou nestabilní a řadu domácností trápí ekonomická nejistota. Přesto nejnovější celoevropský průzkum přináší nečekané zjištění. Obyvatelé EU vnímají sedmadvacítku jako jednu z mála stabilních kotev ve stále chaotičtějším světě.
Místo stability
Eurobarometr ukazuje na posun ve veřejném mínění. Tři čtvrtiny občanů EU souhlasí s tím, že Unie představuje „místo stability v problémovém světě“. To představuje druhé nejvyšší číslo za poslední desetiletí a nárůst o osm procentních bodů za pouhých šest měsíců. Portugalsko vyniká jako nejoptimističtější země. S tvrzením o evropském bloku jako místu stability souhlasí 94 procent respondentů z jihu Evropy. Následuje Švédsko s 89 procenty a Dánsko s 88 procenty.
Na druhém konci žebříčku se Estonsko jeví jako nejeuroskeptičtější země bloku. I tam však jasná většina respondentů – 60 procent – stále vnímá EU jako zdroj stability. Následuje Česko s 65 procenty a pak Lotyšsko a Kypr, shodně s 69 procenty. Čím méně předvídatelný je svět za hranicemi Evropy, tím více si lidé cení toho, co evropská spolupráce nabízí.
Znepokojivý svět za hranicemi Evropy
Pouze 38 procent Evropanů věří, že se svět ubírá správným směrem. 58 procent naopak očekává, že se věci zhorší. Veřejný pesimismus ohledně globálního vývoje se v posledních měsících také prohloubil.
Zeptejte se však lidí na jejich vlastní životy a výsledek vypadá úplně jinak. Tři čtvrtiny respondentů jsou optimističtí ohledně budoucnosti své rodiny. Více než polovina vyjadřuje důvěru v budoucnost své země i EU.
Nejistota smíchaná s nadějí
Emoce, které Evropané popsali v průzkumu, vyprávějí podobný příběh. Nejistota se umístila na prvním místě seznamu, kdy ji zvolilo 44 procent respondentů k popisu svých pocitů. Naděje byla jen o jeden procentní bod níž. Následovala důvěra a pocit klidu.
Celkově zjištění naznačují, že si Evropané uvědomují rostoucí rizika kolem sebe, aniž by ztráceli víru ve svou schopnost se s nimi vyrovnat. Mladší Evropané uvádějí nejvyšší míru optimismu, naděje a sebevědomí. Starší generace naopak spíše hovoří o nejistotě nebo frustraci.
Priority Evropanů se mění
Ještě před několika lety dominovaly politické debatě v celé Evropě dopady klimatické změny, pandemie a migrace. Dnes vypadají veřejné priority úplně jinak. Na otázku, co by posílilo postavení EU ve světě, respondenti nejčastěji připomínali obranu a bezpečnost. Následovala energetická nezávislost. Její význam od loňského podzimu prudce vzrostl. Evropané také zařadili konkurenceschopnost evropského průmyslu a potravinovou bezpečnost mezi hlavní priority.
Více než dvě třetiny dotázaných chtějí, aby EU hrála silnější roli v ochraně občanů před globálními krizemi a bezpečnostními hrozbami. Navíc se devět z deseti respondentů domnívá, že by měly členské státy při řešení současných krizí jednat společně.
Finance jsou stále na prvním místě
Geopolitika sice může dominovat titulkům v novinách, ale ekonomika stále formuje každodenní život lidí. Podle nejnovějšího odhadu Eurostatu se inflace v eurozóně v červnu snížila na 2,8 procenta z květnových 3,2 procenta. Pomalejší růst cen energií pomohl snížit inflační tlaky.
To ale neznamená, že by Evropané přestali pociťovat tlak. Téměř polovina respondentů (47 procent) označila inflaci, rostoucí ceny a životní náklady za hlavní prioritu pro poslance Evropského parlamentu. Následovala podpora ekonomiky a vytváření pracovních míst, obrana a bezpečnost se umístily až za nimi.
Tato čísla pomáhají vysvětlit, proč ekonomické otázky zůstávají jako priorita v politické agendě. Nejnovější průzkum veřejného mínění nevykresluje obraz kontinentu překypujícího optimismem. Místo toho odhaluje Evropu, která si uvědomuje, že svět je méně stabilní než kdykoli v posledních letech. Přesto většina obyvatel bloku věří, že i přes všechny své nedostatky sedmadvacítka stále nabízí něco, co jinde těžko nacházejí: bezpečnost, předvídatelnost a spolupráci.
