Nenápadná obec Hodruša-Hámre na středním Slovensku, schovaná mezi kopci a hustými lesy, drží jeden unikát. Je to jediné místo v bývalém Československu, kde se dodnes udržela těžba zlata. Z finančních výsledků těžební společnosti Slovenská banská je zřejmé, že se jedná o velmi výdělečný byznys.
Slovenská banská podle výsledků, zveřejněných ve slovenském Registru účetních závěrek, loni navýšila čistý zisk o 53 procent na 9,2 milionu eur. Tedy v přepočtu na 223 milionů korun. Loňské tržby vzrostly o desetinu na 26,6 milionu eur (646 milionů korun). V čistém zisku tak zůstane více než třetina tržeb; takovým poměrem se může pochlubit jen velmi málo společností.
Přes 300 kilo zlata za rok
Podle účetní závěrky měla těžařská společnost ke konci minulého roku 135 zaměstnanců. Loni vytěžila a zpracovala 48 582 tun rudy, ze které získala 735 tun koncentrátu s obsahem mědi, olova, zinku, stříbra a zlata. Ten vyváží k dalšímu zpracování do belgické huti Umicore. Obsah zlata v rudě je velmi nízký, jen okolo sedmi gramů na tunu. Nízký objem produkce zlata (mezi 300 a 400 kilogramy za rok) však více než vyvažuje jeho vysoká tržní hodnota.
Dobývání zlata v okolí Banské Štiavnice má dlouhou tradici, odstartovali jej Keltové před zhruba 2200 lety. Z desítek dolů v oblasti zbyl dodnes pouze jeden – Baňa Rozália poblíž obce Hodruša-Hámre. Tam se běžný návštěvník nedostane. Společnost Slovenská banská provozuje také hornické muzeum v areálu bývalého dolu Starovšechsvätých, kde vám průvodci z řad vysloužilých horníků historii a současnost dobývání zlata rádi objasní.
Dozvíte se zde třeba to, že důl Rozália byl málem zavřen jako neperspektivní v roce 1993. Tedy v době, kdy kvůli špatné ekonomice docházelo k likvidaci rudných dolů v obou částech právě rozděleného Československa. Jenže skupina vedoucích pracovníků se rozhodla důl po zkostnatělém státním podniku převzít. Pět fyzických osob v čele s jednatelem a ředitelem Ivanem Bačou vlastní Slovenskou banskou i v současnosti.
Jde to i bez kyanidů
Firma se chlubí tím, že zvolený způsob těžby nevede k devastaci životního prostředí. Do přírody neunikají žádné nebezpečné chemikálie, jako jsou kyanidy. V podstatě stačí rudu rozemlít na prach a separovat z ní kovy s pomocí tlaku vody. Viditelným dopadem těžby na povrchu je odkaliště, kde končí hlušina z dolu a odpadní voda. „Voda na odkališti poskytuje vhodné podmínky pro rostliny a živočichy. Útočiště tu pravidelně nacházejí divoké kachny, pulci a rozmanitý vodní hmyz,“ informuje firma na svém webu.
Dlouhodobě zisková těžba zlata a dalších kovů, která vynáší 4 až 10 milionů eur za rok, logicky vyvolává nevítanou pozornost. Prozatím hlavně v řadách pravicové strany Svoboda a solidarita (SaS). Bývalý předseda této strany Richard Sulík opakovaně protestoval proti údajně nízkým poplatkům za vydobyté nerosty, které Slovenská banská odvádí do státní kasy.
