Evropský obranný trh prochází proměnou, která v praxi postupuje rychleji než reakce tradičních zbrojních výrobců. Zatímco evropské a americké firmy narážejí na výrobní limity a dlouhé dodací lhůty, jihokorejský obranný průmysl si v Evropě systematicky buduje pozici hráče, který kombinuje export s průmyslovou spoluprací a lokalizací výroby.
Robustní obranný průmysl produkující špičkové technologie udělal z Jižní Koreje silného hráče na světové úrovni. Ten se v období mezi lety 2020–2024 podílel na globálním exportu zbraní ve výši 2,2 procenta, což jej řadí na desáté místo na světě. Podle odhadů Korejské asociace obranného průmyslu dosahovala v roce 2023 velikost tamního trhu s obrannou technikou v přepočtu 14,54 miliardy dolarů. Oproti předchozímu roku to představovalo nárůst o 20 procent.
Česko jako partner?
Jihokorejské zbrojovky se postupně etablovaly i v Evropě. Podle zdrojů z diplomacie, které Ekonomický deník oslovil v souvislosti s evropským trhem obranného průmyslu, Soul vnímá Českou republiku jako potenciálního partnera v širším rámci evropské spolupráce.
Zatím nelze hovořit o konkrétní rozpracované zakázce ani potvrzeném kontraktu. Existuje však obecný zájem o oblasti, ve kterých korejský průmysl v Evropě dlouhodobě expanduje.
Významnou roli v celé linii česko-korejských obranných vztahů podle zdroje z korejské diplomacie sehrává také institucionální dialog mezi oběma zeměmi. Minulý rok se v Soulu uskutečnilo druhé zasedání Smíšeného výboru pro spolupráci v obranném průmyslu a logistice. Účastníci diskutovali o širších rámcích možné spolupráce v oblastech pozemních systémů, dělostřelectva, raketové techniky i protivzdušné obrany.
Podle stejného zdroje jde o standardní formát strategického dialogu. Nemá charakter konkrétní zakázky, ale vytváří rámec pro zapojení českého průmyslu do případných budoucích projektů.
Význam této spolupráce potvrzují také institucionální kontakty mezi Českou republikou a Jižní Koreou na úrovni obranného průmyslu. Podle Ministerstva zahraničních věcí ČR se loni v polovině července v Soulu uskutečnilo zasedání Společné komise pro spolupráci ve vojenském průmyslu a logistice mezi zástupci českého ministerstva obrany a korejské Správy programu obranných akvizic (Defense Acquisition Program Administration – DAPA).
Jednání navázalo na předchozí kontakty a potvrdilo pokračování strukturovaného dialogu mezi oběma stranami. Pět českých subjektů následně v rámci projektu ekonomické diplomacie představilo svá řešení, která mohou nabídnout nejen na korejském trhu, ale také ve spolupráci s korejskými partnery na trzích třetích zemí.
Součástí programu byla prezentace českého obranného průmyslu a série jednání s korejskými partnery. Podle ministerstva šlo o projekty s potenciálem uplatnění nejen v Korejské republice, ale i v rámci společných aktivit na dalších trzích, kde korejské firmy dlouhodobě rozšiřují své působení prostřednictvím exportu a průmyslové spolupráce.
Mohlo by vás zajímat
Za klíčové oblasti budoucí spolupráce označilo ministerstvo mobilitu, proudové motory, elektronický boj, protivzdušnou obranu, munici a ruční zbraně. Program v Soulu zahrnoval také B2B jednání a návštěvy testovacích a výrobních zařízení korejského obranného průmyslu. Diskuse se tak posunula od diplomatické roviny k přímému kontaktu s průmyslovými kapacitami.
Tanky, raketomety, houfnice i špičkové technologie
Jihokorejský obranný průmysl vznikl především jako reakce na dlouhodobou bezpečnostní situaci na Korejském poloostrově. Výsledkem je výrobní model postavený na vysoké kapacitě, rychlých dodávkách a schopnosti zapojovat zákazníky do výroby i servisu.
Tamní obranný průmysl se dlouhodobě zaměřuje na posilování vlastních obranných schopností a spolupráci s mezinárodními partnery. Rozvíjí pozemní síly prostřednictvím pořizování a modernizace systémů zvyšujících mobilitu a palebnou sílu. Patří mezi ně hlavní bojové tanky K2, samohybné houfnice K9 nebo raketomety Chunmoo.
V námořní oblasti Korea rozšiřuje možnosti mezinárodní spolupráce modernizací námořních kapacit pomocí torpédoborců a ponorek nové generace. Současně posiluje své schopnosti v oblasti stavby lodí, modernizací a servisu.
Korejský průmysl vyvinul a vyrábí také řadu leteckých platforem včetně stíhacích letounů, vrtulníků a bezpilotních prostředků. Opírá se přitom o vlastní průmyslové kapacity.
Vedle tradičních platforem se Korea intenzivně věnuje také budoucím technologiím. Zaměřuje se na bezpilotní systémy, umělou inteligenci, spolupráci pilotovaných a bezpilotních prostředků (MUM-T), průzkumné technologie ISR a vesmírné systémy včetně vojenských satelitů.
Obranná řešení dodávaná předními korejskými výrobci, mezi které patří Hyundai Rotem (tank K2 MBT), Hanwha Aerospace (samohybné houfnice K9 a raketomety Chunmoo) a Korea Aerospace Industries (lehké bojové letouny FA-50), významně přispívají k bezpečnosti evropských států.
Očekává se, že proběhnou rozsáhlé diskuse o možné spolupráci v oblasti systémů protivzdušné obrany, jako je MSAM-II od společnosti LIG NEX1, s cílem podpořit rostoucí poptávku po kapacitách protivzdušné obrany.
V námořním sektoru poskytují lodní stavitelé HD Hyundai Heavy Industries a Hanwha Ocean komplexní řešení pro povrchové lodě i ponorky v celém jejich životním cyklu. Nabízejí výstavbu, modernizace, údržbu, opravy i generální revize.
Evropa jako hlavní prostor korejské expanze
V evropském prostředí se tento model prosazuje zejména v posledních letech. Podle údajů Stockholm International Peace Research Institute tvořily jihokorejské zbraňové systémy v období 2020 až 2024 přibližně 16 procent dovozu vojenské techniky do evropských států NATO a Evropské unie.
Nejviditelnějším příkladem zůstává Polsko. Stalo se hlavním evropským partnerem korejského obranného průmyslu. Do jeho výzbroje vstupují tanky K2 Black Panther, houfnice K9 Thunder i raketomety Chunmoo. Součástí spolupráce je také postupné zapojování polského průmyslu do výroby a servisu.
Polsko jako centrum průmyslového modelu
Polsko už v korejské strategii nevystupuje pouze jako zákazník. Stalo se součástí výrobního a servisního řetězce. Programy Homar-K nebo příprava výroby tanků K2PL ukazují posun od čistého exportu k průmyslové integraci.
Tento model mění charakter obranných kontraktů v Evropě. Nejde pouze o dodávky techniky, ale o dlouhodobé propojení výroby, servisu a modernizací přímo v partnerských zemích.
Korejská expanze mimo Polsko
Podobný přístup se objevuje také v dalších státech NATO. Norsko pořídilo raketomety Chunmoo po soutěži, kde rozhodovala kombinace výkonu, ceny a dodací lhůty. Estonsko uzavřelo nákup stejného systému a připravuje jeho zavedení do výzbroje.
Rumunsko nakoupilo houfnice K9 Thunder a současně rozvíjí plán na vytvoření průmyslového zázemí pro jejich servis a podporu. Slovensko testuje korejské systémy a zvažuje jejich širší využití, včetně tanků K2 Black Panther.
Ve všech případech se opakuje stejný model: rychlé dodávky, průmyslová spolupráce a dlouhodobý servisní rámec.
Co Korejci signalizují směrem k Česku?
Z dostupných informací a diplomatických zdrojů z korejského prostředí vyplývá, že Česká republika představuje součást širšího evropského prostoru, kde se otevírají možnosti budoucí spolupráce.
Korejský obranný průmysl sleduje evropský trh a deklaruje připravenost jednat o spolupráci v oblastech pozemních systémů, dělostřelectva, raketových systémů a protivzdušné obrany. Současně platí, že konkrétní nabídky ani stav jednotlivých projektů nelze veřejně komentovat.
„V rychle se měnícím globálním bezpečnostním prostředí korejský obranný průmysl nadále zkoumá možnosti vzájemně výhodného partnerství se zeměmi po celém světě. Pokud jde o spolupráci s Českem, výrobci projevili silnou ochotu spolupracovat v celé řadě oblastí a jsou připraveni vést rozsáhlá jednání o průmyslové spolupráci s českými společnostmi,“ sdělil Ekonomickému deníku zdroj z diplomacie, který si přál zůstat v anonymitě.
Česká republika modernizuje své ozbrojené síly v několika klíčových oblastech, od těžké brigády po protivzdušnou obranu. V evropském kontextu proto sleduje nabídky více dodavatelů, včetně jihokorejských výrobců, kteří se v posledních letech stali výraznými konkurenty tradičních evropských firem.
Zatím však neexistuje žádný veřejně potvrzený kontrakt mezi českým ministerstvem obrany a korejskými společnostmi.
Úspěch jihokorejského obranného průmyslu v Evropě nestojí na jedné platformě. Vychází z kombinace výrobních kapacit, rychlosti dodávek a schopnosti lokalizovat výrobu. Tento přístup vytváří paralelní průmyslový model v rámci prostoru NATO, který propojuje export, výrobu i servis do jednoho celku.
Evropa se tak dostává do situace, kdy vedle tradičních zbrojních výrobců roste další silný průmyslový blok s vlastním dodavatelským řetězcem.
To, zda se tento zájem promění v konkrétní zakázky, bude záviset na dalších jednáních i prioritách české modernizace armády.
