Evropské země sice postupně navyšují obranné rozpočty, podle předních zbrojních expertů ale narážejí na roztříštěný trh, byrokracii a nebezpečnou závislost na americkém softwaru. Současné konflikty navíc ukazují obří cenový paradox – sestřelování levných dronů raketami za miliony dolarů je ekonomický nesmysl. Západ se teď musí kvůli vlastní bezpečnosti začít učit od agilní Ukrajiny.
Evropa začala za svou obranu utrácet více, ale její roztříštěný trh stále ztěžuje navyšování zbrojní produkce. Uvedli to odborníci na zbrojní zakázky Guntram Wolff z bruselského prestižního think-tanku Bruegel a Sharon Weinbergerová, přední analytička v oblasti zadávání zakázek ve Spojených státech během debaty, kterou pořádal Bruegel.
Evropa je pod tlakem
Wolff poukázal na strukturální slabost Evropy. Tvrdí, že Evropa jen dohání to, co nazývá iluzí mírové dividendy. Výdaje na obranu evropských zemí postupně rostou, ale nevede to k větším změnám v evropském zbrojním průmyslu. Průmyslová základna je podle něj v Evropě velmi roztříštěná a nedaří se výrazněji zvyšovat produkční kapacitu obranného sektoru.
Weinbergerová poukázala na problémy amerických zbrojařů. I přes masivní příliv rizikového kapitálu do obranného průmyslu, loni do zbrojních startupů investoři napumpovali 50 miliard dolarů (1,1 bilionu korun), jsou vládní zbrojní programy neaktuální. „Máme tu Pentagon, který se potýká s nadhodnocenými akvizičními programy, které jsou opožděné a mají zastaralé programy,“ prohlásila.
Wolff zdůraznil, že klíčovým politickým problémem v oblasti obrany Unie není objem financí, ale přílišná závislost na amerických zbrojních systémech. Zejména varoval před americkým softwarem, který používají obranné systémy.
Připomenul také chování amerického ministra obrany Petea Hegsetha, který v dubnu pohrozil Estonsku tím, že zatím novou munici do amerických raketometů HIMARS nedostane, protože jsou nyní potřeba jinde. „To je rána pro malou zemi, jako je Estonsko, která doufala, že tyto americké rakety konečně dostane,“ řekl Wolff.
Levné drony, drahé rakety
Oba experti opakovaně hovořili o cenovém nesouladu mezi staršími zbraňovými systémy a levnějšími drony. „Sestřelení dronu Šáhid, který stojí 20 000 dolarů (420 tisíc korun), dvěma raketami Patriot, každá v hodnotě několika milionů dolarů, není zrovna dobrý nápad,“ upozornil Wolff.
Jeho varování vystihuje zásadní ekonomický aspekt nákupu drahých zbraní a munice. Moderní válka trestá hi-tech produkci a vyžaduje naopak levnější, rychlejší a jednorázovější systémy.
Weinbergerová zase připomenula to, že Spojené státy nedokážou vyrábět malé laciné drony, protože část klíčových komponentů vyrábí v drtivé většině Čína.
Například nosné konstrukce a většinu senzorů. Jde o to, že inovace samy o sobě neřeší zadávání veřejných zakázek, pokud dodavatelské řetězce zůstávají v zahraničí.
Ukrajina ukázala cestu
Evropské ponaučení je ještě drsnější. Wolff tvrdí, že válka na Ukrajině ukázala, že je nezbytné změnit zadávání zbrojních zakázek v evropských zemích. Ukrajinský systém naopak pochválil jako „mnohem více zaměřený na výkon, mnohem agilnější, mnohem digitálnější a mnohem bezprostřednější ve srovnání s dlouhými procesy zadávání veřejných zakázek, které máme jinde.“
Ocenil nicméně, že evropské zbrojovky dokázaly snížit cenu dělostřeleckého granátu ráže 155 mm za poslední tři roky o více než 50 procent. Tento pokles byl způsoben rostoucím počtem výrobců v Evropě. Tento recept by Unie měla opakovat i v případě dalšího vojenského vybavení.
Mohlo by vás zajímat
Starému kontinentu ale chybí lepší strategie pro vojenské inovace. „Ve skutečnosti nemáme dobrou strategii pro výzkum a inovace v obranném sektoru,“ řekl Wolff s tím, že Unie vynakládá na výzkum a vývoj v oblasti obrany asi 10 až 15 procent toho, co investují Spojené státy. Navíc tyto prostředky jsou roztříštěné v rámci 27 členských zemí.
Obava ze selhání
Další slabinou evropského přístupu je v tom, že se evropské vlády a ministři obrany obávají selhání. Ministr, který podporuje neúspěšný projekt, musí jít do parlamentu a vysvětlit, co se pokazilo. Při vyšším riziku je běžné, že některé projekty selžou.
Jeho receptem na evropské veřejné zakázky není více dotací, ale více konkurence a lepší správa věcí veřejných. Výslovně vyzval vlády, aby zajistily, že úředníci pro zadávání veřejných zakázek „nebudou chodit jen ke svým národním šampionům, ale půjdou dál“.
Budoucnost transatlantické obrany
Ohledně spolupráce zbrojních firem na obou stranách Atlantiku, byli opa experti skeptičtí vůči produkce stíhaček páté generace F-35 od americké firmy Lockheed Martin. „Myslím, že projekt F-35 je poslední svého druhu. Je to dinosaurus,“ uvedla Weinbergerová. Současná politika podle ní znemožňuje rozvoj integrovaného americko-evropského programu.
Wolff s tímto názorem souhlasí. „Z pohledu průběhu války, které pozoruji v Íránu a na Ukrajině, mám pocit, že se odkloníme od velmi drahých a na speciálních platformách založených vojenských systémů k mnohem menším, decentralizovanějším a datově orientovaným zbraním,“ uvedl. Unijní sedmadvacítka musí podle Wolffa zásadně změnit rozhodovací mechanismy v oblasti obranné politiky, aby byla efektivnější a rychlejší.
