Česká republika a celá evropská komunita se ocitly v bodě zlomu, kdy se tradiční představy o bezpečnosti hroutí pod tlakem metod, které nečekají na formální vyhlášení války. Ukrajinští analytici ze Sahaidachnyi Security Center vytvořili unikátní sledovač ruské hybridní agrese. Od začátku plnohodnotné invaze zaznamenal už 37 sabotáží proti evropským zemím. Ve sledovači lze nalézt i stopy v Česku.
Studie má název „Nevyhlášená válka: Jak Rusko útočí na Evropu“. Odhaluje, že jsme se stali terčem systému, pro který je lidský život pouze postradatelným zdrojem. Zatímco Evropa staví svou obranu na etice a kolektivní diplomacii, Rusko těží ze své schopnosti obětovat milion vlastních občanů jako běžnou součást operačního plánu.
Česko a nutnost moderní robotické obrany
Evropa musí podle ředitelky Sahaidachnyi Security Center Lesii Ohryzko okamžitě přehodnotit svou roli v rámci evropské bezpečnosti. Studie, kterou experti představili před nedávnem v Ukraine Crisis Media Center, není jen teoretickým textem, ale praktickým nástrojem pro evropské partnery, aby konečně reflektovali realitu na bojišti.
Analytici naléhavě vyzývají země Evropy, aby se včas zaměřily na ochranu vlastní kritické infrastruktury a především na vývoj moderních algoritmických vojenských schopností. Ty musí založit na robotických a autonomních bojových systémech, které Rusko již aktivně zavádí do své vojenské doktríny.
„Pozorujeme kvalitativní posun v ruské hybridní kampani proti Evropě,“ říká Lesia Ogryzko. „Kreml přešel od rozptýlených manipulací v kyberprostoru a informačním prostoru zaměřených na řešení taktických úkolů k záměrné přípravě budoucího operačního prostoru pro potenciální plnohodnotnou agresi. Rusové ruší GPS signály, najímají sabotéry, poškozují potrubí a energetické kabely a masivně používají drony k testování protivzdušných systémů a k průzkumu vojenských a strategických civilních zařízení. Moskva se snaží připravit na použití vojenské síly a oslabit politickou vůli zemí NATO k odporu,“ podotýká.
Sledovač ruské hybridní agrese je k nalezení ZDE. Vyhledávač zařadil mezi hybridní útok Ruska i nedávný žhářský útok na zbrojovku v Pardubicích.
Ukrajina je dnes v tomto směru takřka jedinou reálně zkušenou zemí západního světa. Disponuje reálnou schopností zajistit připravenost EU na odražení této moderní agrese. „Pro bezpečí kontinentu je proto nezbytná plnohodnotná spolupráce na společném rozvoji kapacit a integrace Ukrajiny do evropského bezpečnostního prostoru,“ míní tamní analytici.
Mohlo by vás zajímat
Hybridní válka není nástroj, ale stav totální války
Západní analytici podle Ukrajinců často chybují, když hybridní válku vnímají jako samostatnou, izolovanou kategorii konfliktů. V ruské vojenské teorii, a zejména v doktríně generála Valerije Gerasimova, představuje hybridní působení nedílnou a neoddělitelnou součást celého spektra totální války. Pro ruský generální štáb nejsou tyto operace pouze diplomatickým nebo politickým nástrojem. Naopak, nasazení těchto taktik je jasným signálem, že cíl už byl identifikován jako vojenský protivník a stav války fakticky existuje.
Tento koncept „války nové generace“ (new generation warfare – pozn. red.) předpokládá široké uplatnění politických, ekonomických a informačních tlaků. Spoléhá se i na vnitřní destabilizační potenciál cílového státu.
Valerij Gerasimov podle ukrajinských analytiků ve své doktríně explicitně stanovil poměr nevojenských a vojenských opatření na 4 : 1. V praxi to znamená, že 80 % úsilí tvoří podprahové aktivity. Slouží jako „shaping operations“ (formující operace – pozn. red.). Předcházejí válečné kinetické fázi a mají za cíl oslabit obranyschopnost nepřítele natolik, aby konvenční síly mohly v rozhodujícím okamžiku dosáhnout cílů pod záminkou „mírových operací“. Tento model si Rusko v praxi otestovalo v Gruzii (2008) i na Ukrajině (2014, 2022).
Od sabotáží k ochromení GPS: Rok 2025 jako bod zlomu
Povaha ruských nepřátelských akcí v Evropě prošla od poloviny roku 2023 zásadní kvalitativní proměnou, připomínají analytici. Dříve se Rusko soustředilo na kybernetickou a kognitivní sféru. (Například kampaň Doppelgänger – ruská dezinformační akce, kterou v roce 2022 založila ruská IT firma Social Design Agency – jejím cílem byla Ukrajina, Německo, Francie a Spojené státy. Měla oslabit podporu Ukrajiny při ruské invazi do země nebo aktivaci špionážních sítí – pozn. red.) „V roce 2025 už sledujeme přímé formování prostředí pro budoucí ozbrojený konflikt,“ varují Ukrajinci.
Klíčové trendy podprahové agrese:
- Systematické rušení GPS: V roce 2025 Rusko systematicky ruší signály GPS v severní Evropě a Pobaltí, což představuje přímé ohrožení pro civilní letectví i námořní dopravu. Znemožňuje i včasnou reakci obranných systémů.
- Útoky na podmořskou infrastrukturu: Analytici poukazují na sabotáže s rysy státního terorismu. Jako příklad dávají poškození plynovodu Balticconnector (říjen 2023) nebo přetnutí kabelu Estlink-2 ruským tankerem stínové flotily v prosinci 2024.
- Vzdušné invaze a drony: Rok 2025 přinesl útok roje dronů na Polsko a koordinované vniknutí stíhaček MiG-31 do estonského prostoru. Právě drony představují bod zlomu. Startují z civilních trawlerů stínové flotily a ochromují reakci NATO, aniž by okamžitě vytvořily casus belli pro článek 5.
Taxonomie eskalace: Proč jsme už na 4. stupni?
Ruská vojenská věda používá přísnou hierarchii eskalace. Zatímco západní analytici používají termín „hybridní válka“ pro jakoukoli podvratnou činnost, ruská doktrína ji definuje jako specifický, pokročilý stupeň (stupeň 4) nepřátelských akcí.
V této fázi už nejde o pouhou propagandu, ale o synchronizované nasazení omezené konvenční síly – zejména jednotek speciálních sil (SOF) a soukromých vojenských společností (PMC) – v úzké koordinaci s masivním nevojenským tlakem.
Incidenty z roku 2025 podle Sahaidachnyi Security Center naznačují, že Rusko tento práh již překročilo. Navíc aktualizovaná ruská koncepce zahraniční politiky z roku 2023 „zrcadlí“ vlastní akce a obviňuje Západ z rozpoutání hybridní války. Kreml tím legitimuje své útočné kroky.
Pět scénářů invaze: Hledání nejslabšího místa
Strategickým cílem Kremlu není zpočátku dobýt území pro území samotné, ale způsobit NATO politickou a psychologickou porážku. Rusko aktivně hledá nejslabší místo Aliance, kde by úder způsobil maximální politický rozkol mezi spojenci.
- Gambit v koridoru Suwalki: Bleskový pokus o ovládnutí 80 km dlouhého úseku mezi Kaliningradem a Běloruskem k izolaci Pobaltí od pozemních posil. Tento scénář je pro Rusko klíčový, protože eliminuje riziko blokády Kaliningradu.
- Totální regionální válka v Pobaltí: Komplexní útok na zemi, moři, ve vzduchu i v kyberprostoru. Moderní ofenzíva by pravděpodobně vynechala masivní mechanizované kolony. Vsadila by na infiltraci rozptýlených útočných skupin se senzorovými sítěmi, které v reálném čase vytvářejí zóny ničení.
- Obsazení ostrovů Gotland, Saaremaa a Hiiumaa: Snaha o ovládnutí centrální zóny Baltu a rozmístění systémů A2/AD. Analytici však varují, že bez spolehlivého logistického mostu by tyto posádky čelily postupnému zničení, podobně jako Hadí ostrov. „Kontrola nad těmito ostrovy by teoreticky poskytla Rusku významnou operační a strategickou páku, což by mu umožnilo rozmístit zóny proti přístupu a omezení oblasti (A2/AD) zahrnující protilodní rakety a systémy protivzdušné obrany,“ píší analytici.
- Eskalace v Arktidě (Špicberky): Jako samostatný scénář nepravděpodobný. V rámci širšího konfliktu ale zřejmě nevyhnutelný k zajištění dominance v Barentsově moři a ochraně ponorkových základen na poloostrově Kola.
- Ofenzíva proti Finsku a Norsku: Nejméně pravděpodobný scénář, sloužící spíše jako vytvoření nárazníkové zóny na ochranu klíčových jaderných ponorkových pevností. Ruské síly u finských hranic jsou aktuálně hodnoceny jako nedostatečné pro dobytí náročného terénu.
Geopolitické vítězství bez trvalé okupace
Rusko nepotřebuje trvalou okupaci k vítězství, míní analytici ze Sahaidachnyi Security Center. Hlavním cílem je podkopat důvěru v akceschopnost Aliance v případě nejednotné reakce na agresi. Pokud by NATO nedokázalo odpovědět na bleskový útok nebo na systematické sabotáže, znamenalo by to definitivní geopolitické vítězství Putinova režimu.
„Rusko by mohlo vnutit evropským zemím válečný formát, který by byl krvavý, vleklý a politicky extrémně nepohodlný pro evropské společnosti a politické elity,“ varují experti. Role Spojených států také vyžaduje kritické zhodnocení.
Navzdory prohlášením prezidenta Donalda Trumpa o obraně Pobaltí není americká intervence – zejména po válce s Íránem – zaručena, míní experti. A podotýkají, že současně Rusko nemusí okamžitě okupovat žádnou zemi. Hlavním cílem může být učinit evropské země extrémně zranitelnými vůči novým invazím skrze podkopání důvěry v Alianci.
