Modernizace české armády se musí opírat o tvrdá data a strategickou rozvahu, nikoliv o byznysové zájmy jednotlivých firem nebo politický tlak z kuloárů. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka v rozhovoru s Ekonomickým deníkem vysvětluje, proč je modernizace starých Pandurů ekonomický nesmysl a proč armáda potřebuje stabilní miliardy na dobudování ochrany – například před drony či raketami. „Nejsme uklízecí četa pro povodně, naší nezastupitelnou rolí je obrana země před agresorem a k tomu potřebujeme techniku, která vojákům v boji zachrání život,“ vzkazuje generál jasně.

Pandury pod lupou: Proč armáda odmítá staré železo za cenu nového?

Pane generále, kritici často armádě vyčítají, že málo podporuje český průmysl a raději posílá peníze do zahraničí. Jak je to s obrněnými transportéry Pandura jejich možnou modernizací?

To, že armáda nepodporuje český průmysl, je naprostá iluze a často i účelová dezinformace, která se cyklicky vrací. Naše logistika například stojí na českých podvozcích Tatra, což je světová špička, a my jich kupujeme stovky pro všechny typy nástaveb. Téměř všechny ruční zbraně jsou od českých výrobců, balistická ochrana i sofistikované systémy elektronického boje jsou dílem našich firem. Ale musíme být k veřejnosti i politikům upřímní – v České republice dnes nikdo nevyrobí bojové vozidlo pěchoty nové generace nebo digitální dělostřelecký systém plně kompatibilní s nejmodernějšími systémy NATO. Bereme od českých firem vše, co dává vojenský smysl a splňuje přísné standardy, ale nemůžeme si dovolit technologickou zaostalost jen kvůli politickým bodům.

Armáda léta neměla peníze, a tak se to látalo po kusech bez širší koncepce. Teď musíme tu schopnost dobudovat jako jeden funkční celek, říká náčelník generálního štábu Karel Řehka. Ilustrační snímek. Foto: Armáda ČR

Proč se tedy tak ostře bráníte pouhé modernizaci stávajících strojů Pandur, kterou někteří prosazují?

Armáda tu není od toho, aby dělala charitu průmyslu; my musíme dát vojákům techniku, která jim v reálném boji zachrání život. Pokud jde o Pandury, takzvanou studii proveditelnosti, na jejíž přesnost jsem osobně velmi tlačil, tak ta mluví naprosto neúprosně: celková modernizace starých strojů první generace by stála tři čtvrtiny ceny úplně nového stroje. To je z vojenského i ekonomického hlediska naprostý nesmysl a hazard s penězi daňových poplatníků. Nemůžu se rozhodnout špatně jen proto, že to někdo z byznysu prosazuje. Vojáci by mě za to proklínali desítky let, protože by dostali zastaralý koncept s omezenou životností a nižší ochranou za cenu téměř nového stroje.

Co přesně ta studie o Pandurech odhalila z hlediska bojové hodnoty?

Ukázala, že i po nákladné modernizaci by úroveň balistické ochrany a digitální architektura starých strojů stále zaostávala za tím, co potřebujeme pro přežití v boji s moderním a technologicky vyspělým nepřítelem. My řešíme schopnost přežít na bojišti 21. století, ne jen aby to auto jezdilo na přehlídkách. Ta schopnost totiž zahrnuje i servisní zázemí a dostupnost náhradních dílů v době krize, což u starých platforem začíná být kritický problém. Modernizovat dnes už nevyhovující transportér za takové peníze je prostě neobhajitelné a já za takovým rozhodnutím nikdy nebudu stát.

V čem spočívá největší slabina naší těžké brigády, pokud pomineme jen ty samotné stroje?

Těžká brigáda nejsou jen kolové obrněné transportéry, BVPčka nebo tanky, to je častý omyl laické veřejnosti. Je to celá komplexní schopnost, která musí fungovat jako jeden bezchybný organismus. My sice koupíme skvělá nová BVP, ale pokud k nim nebudeme mít odpovídající logistiku, ženijní podporu, nové mostní automobily, samohybné minomety nebo plně zdigitalizované velení a řízení, tak ta brigáda v reálném střetu prostě selže dřív, než dojede na frontu.

Armáda léta neměla peníze, a tak se to látalo po kusech bez širší koncepce. Teď musíme tu schopnost dobudovat jako jeden funkční celek. Pokud budeme mít špičkové tanky, ale nebudeme mít jak je opravit v poli nebo jak jim vteřinu po vteřině dodávat munici pod palbou, jsou to jen nehybné drahé terče. Musíme investovat do celého řetězce, od skladu po první linii.

Bitva o nebe: Bez stovek miliard budeme jen snadným terčem

Dokážeme se bránit raketám a dronům, jako to vidíme v Izraeli nebo na Ukrajině? Máme na to vůbec v rozpočtu reálné prostředky?

Máme zpracované varianty konceptu protivzdušné obrany (PVO), které jsme předložili jako vojenské doporučení politikům. Ale musíme si nalít čistého vína – mluvíme o investicích v řádu nižších stovek miliard korun, pokud chceme mít skutečně bezpečné nebe nad celou republikou. Zavádíme 3D radiolokátory MADR, které nám konečně pokryly výšky, kde jsme dříve byli slepí a nepřítel by nás mohl překvapit. Modernizujeme systémy protiletadlové raketové systémy RBS a testujeme protidronovou ochranu strategických objektů. Ale to je jen začátek dlouhé cesty.

armáda náčelník
Armáda se nesmí budovat a cvičit primárně pro pomoc při katastrofách – to musí být vždy až sekundární produkt naší síly a vybavení. Foto: Jan Hrbáček

Co se stane, pokud se tyto obrovské investice do ochrany nebe neschválí nebo odloží?

Pokud rozpočet neudrží trend, o kterém se mluví, plnohodnotná ochrana proti balistickým střelám se prostě nestane realitou. Bez peněz zůstaneme zranitelní a nesplníme naše závazky vůči spojencům v NATO. Je to otázka národní bezpečnosti, ne jen nákupu techniky. Nebe nad Českem musí být chráněné, jinak je vše ostatní v případě moderního konfliktu zbytečné. Bez funkční PVO neexistuje bezpečná logistika, bezpečné zázemí pro občany ani funkční armáda schopná manévru. Je to naprostý základ, přes který nejede vlak.

Proč jste na velitelském shromáždění odmítl roli armády jako univerzálního záchranáře při katastrofách a povodních?

Ono je to trošku jinak. To neznamená, že nemáme pomáhat při katastrofách – povodních, to bych byl blázen a armáda by ztratila podporu veřejnosti. Ale naše hlavní a naprosto nezastupitelná priorita musí být bojeschopnost a připravenost na válku. Bahno po povodních může uklízet kdokoli jiný, Integrovaný záchranný systém (IZS) má své skvělé a specializované složky a my jsme ze zákona až ta další v řadě jako podpora.

Ale válčit za nás nikdo jiný nebude. Armáda se nesmí budovat a cvičit primárně pro pomoc při katastrofách – to musí být vždy až sekundární produkt naší síly a vybavení. Pokud budeme mít bojeschopnou armádu s moderní technikou, vždycky budeme schopni pomoci státu i v civilních krizích. Ale obráceně to nefunguje – s lopatou moderní tank ani rakety nezastavíte. Armáda musí být armádou, když to zlehka přeženu – ne druhou uklízecí četou se samopaly.

Mohlo by vás zajímat