Evropští zákonodárci chtějí po Trumpově vládě v rámci debaty o uzavření obchodní dohody další záruky, aby evropský blok mohl rychle reagovat na americký nátlak v případě vyhrocení transatlantických vztahů. Nejistota spojená s výší dovozních cel do USA ale poškozuje evropský byznys. Obětí celého sporu se tak stávají zaměstnanci, které kvůli obavám z dalšího vývoje nikdo nepřijal, továrny, které nikdo nepostavil, a investice, které nikdo nerealizoval, varují podnikatelé.
Evropští poslanci pozastavili minulý týden jednání o ratifikaci obchodní dohody mezi EU a USA. Chtějí záruky, které by Bruselu umožnily rychle reagovat na případný další americký ekonomický nátlak. Tvrdší postoj je reakcí na Trumpovy výhrůžky Grónsku, které zničily iluze o tom, že by dohoda mohla fungovat.
Prodlužování jednání o dohodě s největší ekonomikou světa ale poškozuje evropské firmy, které musí čelit dlouhodobé nejistotě. „Pro podniky znamená tento vývoj další období nejistoty ohledně investic a vývozu do Spojených států,“ poznamenal ředitel makroekonomického oddělení banky ING Carsten Brzeski.
Jaký bude přístup na americký trh?
„Pokud jste podnikatel, je velmi obtížné plánovat na základě této dohody jako stabilního a předvídatelného ujednání o přístupu na trh,“ uvedl Anton Spisak z londýnského think-tanku Centrum pro evropskou reformu (CER). Hlavním problémem mezi EU a USA není samotná obchodní dohoda, ale geopolitická situace. Cla americká administrativa používá jako nástroj nátlaku, jak se to ukázalo ve sporu o Grónsko.
„Skutečnou cenou celních sporů – protože celní sazby se někdy mění ze dne na den – jsou továrny. Nepostavily se proto, že společnosti nemají ekonomickou jistotu,“ řekl americký ekonom Steven Durlauf z Chicagské univerzity.
Grónsko změnilo poměry
Spisak tvrdí, že grónská krize zásadně změnila evropské kalkulace. „Grónská epizoda byla skutečným zlomem v transatlantických vztazích. Evropští lídři stále věřili, že jejich strategie appeasementu může fungovat. Když viděli, že je americký prezident ochoten použít cla jako nástroj nátlaku proti nejbližšímu spojenci Ameriky, tak se představa, že se hrozby nevrátí, staly pouhou iluzí,“ vysvětlil.
Mezi americkými finančníky a bankéři se naopak ukázaly limity Trumpova vlivu. „Zeptejte se někoho na Wall Street a řekne vám, že je to jen další příklad ‚TACO‘ (Trump Always Chickens Out). Trump vždycky zbaběle couvne, když burza špatně reaguje,“ řekl Spisak.
Mohlo by vás zajímat
Americký index S&P 500 se totiž po Trumpových výhrůžkách evropským zemím na zvýšení cel, které do Grónska vyslaly své vojáky, propadl 20. ledna o 2,1 procenta a vymazal hodnotu akcií v objemu 1,2 bilionu dolarů (24,7 bilionu korun). O den později, když Trump po jednání se šéfem NATO Markem Ruttem oznámil „rámcovou“ dohodu o Grónsku, americké akcie rostly o 1,16 procenta.
Evropa se poučila: USA reagují jen na sílu
Evropští poslanci po anabázi s Grónskem odmítají další vstřícné kroky vůči Bílému domu. Poslanec Brando Benifei (S&D/Itálie) tvrdí, že jediným způsobem, jak jednat s americkým prezidentem, je zůstat neústupný a dát najevo, že se nenecháme zastrašit. „Nemyslím si, že bychom měli akceptovat formu vydírání založenou na principu ‚dobře, neprovedu invazi, ale teď musíte udělat tohle a tohle a tohle‘,“ varoval Benifei. Jeho pohled představuje zásadní odklon od dosavadního přístupu Komise.
Nedůvěra k Bílému domu nyní prostupuje ratifikačním procesem obchodní dohody mezi EU a USA. „V současné době nemáme v Trumpovu administrativu žádnou důvěru. Potřebujeme tedy záruky,“ uvedl Benifei. Evropský parlament nyní trvá na ochranných mechanismech v jakékoli dohodě. „Jinak nikdy nepřistoupíme na snížení cel na ocel a hliník pocházející z USA,“ dodal.
Záruky mají zahrnovat automatické pozastavovací doložky, které se spustí po nátlaku ze strany USA, 18měsíční ustanovení o ukončení platnosti dohody a ochranu před náhlým růstem dovozu. Parlament také požaduje, aby Washington snížil 50% cla na evropskou ocel a hliník, která se po loňské červencové dohodě zvýšila.
Manažeři tvrdší postoj chápou
Také evropští podnikatelé stále více sdílejí názor, že je třeba dát přednost tvrdosti před ústupky. „Evropa se nesmí nechat vydírat, ani Spojenými státy,“ uvedl Bertram Kawlath, prezident německého průmyslového sdružení VDMA. Evropská kapitulace by pouze povzbudila amerického prezidenta k dalším absurdním požadavkům a hrozbám dalšími cly, varoval.
Základní výzvou zůstává pro Unii obchodní bilance. „EU má s USA obchodní přebytek. Je v zájmu Unie zabránit jakékoli eskalaci, protože by to s sebou neslo ekonomické náklady,“ poznamenal Spisak. Naopak slabým místem pro Spojené státy je sektor služeb, kdy americké technologické firmy potřebují evropský trh.
Akciový stratég společnosti Bloomberg Intelligence Laurent Douillet nicméně varoval, že vyostření obchodní války mezi USA a Evropou by mohlo vymazat většinu růstu evropských zisků v roce 2026. Pro evropské firmy už nyní pozastavení ratifikace obchodní dohody znamená odklad investic, zmrazení přijímání nových zaměstnanců a nejistotu ve strategickém plánování.
