Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) plánuje detailně sledovat marže u potravin od zemědělců přes zpracovatele až po obchodníky. „Chceme, aby bylo vidět, jak obchodní přirážky fungují a u čeho,“ uvedl. Cílem jsou podle něj cenově dostupné a kvalitní potraviny.
Uvádíte, že chcete sledovat marže potravin od zemědělců přes zpracovatele až po obchodníky. Jak to bude fungovat?
Do takových rozborů se nyní nechci pouštět. Až mi kolegové systém představí, jak ho dopracovali i z pohledu potravinového ombudsmana, tak ho následně představíme veřejnosti.
Co si slibujete od sledování marží?
Naším cílem jsou cenově dostupné a kvalitní potraviny. Víme a ze všech dat nám vyplývá, že nejkvalitnější jsou české potraviny. Mají i nejmenší procento problematických záchytů. Chceme si znovu pojmenovat rizika, jak kontroly zacílíme, na co budeme poukazovat a k tomu potřebujeme mít data. Chceme, aby bylo vidět, jak obchodní přirážky fungují a u čeho. Nejedná se primárně o žádnou regulaci.
Už má také fungovat pracovní skupina pro transparentnost potravinového řetězce. Co bude dělat?
Upřesnění cílů bude 3. února na poradě ministerstva zemědělství, poté s tím seznámíme veřejnost.
Uvedl jste, že v zájmu všech by mělo být, aby na českém trhu bylo co nejvíce českých potravin, jak se bude hodnotit, co je česká potravina?
V zákoně o potravinách je definice i z pohledu procent jednotlivých složek. Chtěl bych ale zdůraznit, že je to tlak, i osvěta pro spotřebitele. Náš systém je z pohledu kontroly kvality, bezpečnosti potravin a přiměřeně spravedlivé ceny v České republice velice propracovaný a dobrý. Jde nám o to, abychom to ukazovali a podporovali české podnikatele. Dělali z toho jejich konkurenční výhodu.
Neustále říkám, že Česká republika je v současné době vývozce jednoduchých komodit, jako jsou obiloviny, živá zvířata a nejčastěji zástavový skot. Bohužel vyvážíme ve velkých počtech. Jsou to statisíce kusů. Nedokážeme to zde zpracovat a dostat do sítě.
Co je tedy potřeba?
Pro potravinovou suverenitu státu bychom se neměli dostávat k 50procentní hranici potravin na talíři z domácích zdrojů. Myslím si, že je to pro stát nebezpečné, i když se pohybujeme na jednotném evropském trhu. Máme nedávnou zkušenost z toho, co se tady stalo při covidu a potravinářské provozy, které jsou dostupné a mají surovinu, musí zajistit zásobování obyvatelstva v těchto krizových chvílích. Chceme, aby to společnost vnímala, a chceme k tomu mít i data z pohledu obchodních přirážek cen.
Zeštíhlování úřadů
Jednou z věcí, které současná vláda řeší, je zeštíhlování úřadů. Neočekáváte, že budete muset naopak kvůli tomu lidi nabírat?
Neočekávám, že bychom to neměli zvládnout. Počítám s poměrně rozsáhlými úsporami a je to o prioritách. Je řada duplicit, které řešíme v rámci resortních nebo meziresortních agend.
Co si pod tím lze představit?
Například překryv kompetencí u vody mezi resorty životního prostředí a zemědělství, nebo kontrolu lesů z pohledu České inspekce životního prostředí a dalších institucí.
Vodní infrastrukturu chcete zahrnout do obraných výdajů, kdo by ji tedy měl mít na starosti? Vy, nebo ministerstvo životního prostředí?
Jde o to, abychom si pojmenovali, kolik to dělá lidí a v jakém rozsahu, a pak si řekli, jak to vlastně bude vyřešeno.
Předkupní právo
V programovém prohlášení vláda uvádí, že chce připravit zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce. Nebude to mít negativní dopad na trh s půdou? Proč je podle vás předkupní právo potřeba?
Máme 1,7 milionu fyzických osob, které vlastní půdu, a razantně přibývá počet právnických osob, které nám do vlastnictví vstupují. Teď je to už přibližně 200 tisíc subjektů. Pokud se podíváme na USA i na některé státy západní Evropy, tak čím dál tím větší podíl půdy vlastní fondy a různé kapitálové společnosti. Půda je v současné době velmi drahá a pro zemědělce je náročné získávat další novou půdu.
Proto se bavíme o tom, zda je dobré, aby byl opravdu trh s půdou totálně bez regulace. Začalo to ohlašovací povinností. Pak jsme se začali bavit o tom, jestli by mělo existovat předkupní právo hospodařícího zemědělce, a náš právní řád to umožňuje, na to, aby to bez omezení práv vlastníka, mohl za tržní cenu získat.
Přidali jsme další typy zemědělců a roli státu, zda by měl mít nějaký předepsaný objem zemědělské půdy pro liniové stavby na výměnu. V současné době má zhruba 2 procenta, jsou ale státy, které si drží 5 procent. Díváme se po Evropě a chceme vědět, co je nejlepší praxe.
A už máte představu co je nejlepší?
Máme nějaký návrh, o kterém jednáme. Má ještě další parametr, to je zastropování objemu vlastnictví půdy, zda to chceme řešit z pohledu celkové plochy státu a zemědělské půdy, nebo to chceme řešit po okresech a katastrech.
Jaké procento půdy by bylo ideální podle vás?
V návrhu máme pět procent, ale nedokáži říct, jestli třeba to nebude míň.
Zpráva o životním prostředí České republiky 2024 uvádí, že dlouhodobým trendem je pokles výměry zemědělské půdy a nárůst zastavěných ploch.
Od vstupu do Evropské unie se výměra pohybuje okolo 3,6 milionu hektarů zemědělské půdy, podle Statistického úřadu jsou zemědělské půdy 4 miliony hektarů. Nám jde o to, aby kvalitní půda, která primárně slouží k produkci potravin, neubývala a nebyla zastavována. Druhá věc je, aby nedocházelo k znehodnocování půdy.
Z povahy věci je půda vzácný statek a nástroj, který slouží k výrobě potravin. Je to důležitá složka i z pohledu toho, jak nám funguje krajina, voda v krajině, čistota vody a podzemní voda.
Mohlo by vás zajímat
Je už jasné, zda a jak se bude měnit v zemědělství dotační systém?
Chceme ho mít nastavený tak, aby motivoval zemědělce k podnikatelské činnosti a přidané hodnotě. Pokud zemědělci prodávají živá zvířata v takzvaném zástavu (například telata, která jsou určena k odchovu jinde – pozn.red.), budeme chtít, ať si část zvířat necháte a budete je vykrmovat. Zvýší se příjmy a budete méně závislí na dotační politice. Jde nám o to, aby podnikatelé a zemědělci byli motivovaní k tomu, aby se pouštěli do vykrmování, případně zpracování a vytvořili si vztah s někým, kdo je v produkční oblasti. Vývoz se musí omezit.
Principiálně se to týká všeho. Jsme největší vývozci dřeva na hektar porostu, který je v Evropě. Vyvážíme 50 procent produkce našich ryb v nezpracovaném stavu. To je to, co chceme změnit.
Potravinová soběstačnost
Programové prohlášení vlády zmiňuje potravinovou soběstačnost České republiky, v čem bychom měli být soběstační?
Je to opravdu o tom, jaké máme podmínky a co můžeme dělat. Vždy někdo začne říkat, že v současnosti máme vysokou soběstačnost mezi 75 a 78 procenty, ale ta je komoditní. Musíme vědět, o čem se bavíme. Potravinová soběstačnost na talíři se u nás blíží 50 procentům. To znamená, že vyvezeme mléko a dovezeme si mlékárenské výrobky. Vyvezeme živá zvířata, dovezeme si masné produkty.
Každé procento, které se nám v této bilanci podaří zlepšit, nám bude upravovat saldo agrárního obchodu, které teď máme už vysoce negativní, je to minus 60 miliard korun po odečtení tabáku. Pokud se nám bude dařit, budeme snižovat saldo, zvyšovat domácí přidanou hodnotu a samozřejmě i příjem státu.
Data Českého statistického úřadu a Eurostatu ukazují, že Česká republika je z pohledu produkce na hektar na 64 procentech evropského průměru. Kdybychom se chtěli dostat jen na průměr Evropy, tak nám na polích leží zhruba 100 miliard v tržbách.
Na jaká procenta chcete ideálně dosáhnout u potravinové soběstačnosti?
Měla by se blížit komoditní soběstačnosti.
