Podle dnešních dat Eurostatu setrvala sezóně očištěná míra nezaměstnanosti v květnu za celou EU na úrovni 7,8 % a v eurozóně na 9,3 %. Navzdory solidnímu ekonomickému růstu se tak prozatím zastavil trend pozvolného zlepšování situace na unijním trhu práce. Ve srovnání s loňským květnem je ovšem i tak situace přece jen výrazně lepší, neboť je nezaměstnanost alespoň o necelý jeden procentní bod nižší než tehdy.
Česká republika zůstala i tentokrát zemí s nejnižší nezaměstnaností a dokonce její míra poklesla z 3,1 % na rovná tři procenta. Pozitivní trend na českém trhu práce se na rozdíl od dalších evropských zemí nemění, nicméně firmy se dostávají pod stále větší tlak nedostatku zaměstnanců, který se postupně stává významnější překážkou pro jejich další expanzi. Zajímavé ovšem je, že zatímco celková nezaměstnanost atakuje historická minima, lidí bez práce ve věku do 25 let je více než 9 %. Takže se zdá, že podniky poněkud opomíjejí tuto nejmladší generaci, která sice má stále vyšší úroveň vzdělání, nicméně zůstává bez zkušeností a často i bez pracovních návyků.
Na druhé straně spektra zůstává i nadále Řecko, i když kolik tam bylo nezaměstnaných v květnu nebo v dubnu se zatím neví. Prozatím tato země dokázala podle evropské metodiky spočítat svoji nezaměstnanost za březen, kdy dosáhla 22,5 %, v případě mladých lidí 46,6 %. Prozatím tedy žádný výraznější posun k lepšímu, i když je otázkou, kolik z těchto nezaměstnaných je či není aktivní s šedé sféře ekonomiky.
Zajímavé výsledky tentokrát přišly i z Francie a Itálie, kde se nezaměstnanost v květnu dokonce o jednu desetinu procentního bodu zvýšila na 9,6 %, respektive 11,3 %. V obou případech je míra nezaměstnanosti meziročně o něco nižší, avšak stále tyto země patří z pohledu čísel z trhu práce mezi třetinu nejhorších zemí EU. Dlouhodobý problém nezaměstnanosti v těchto zemích tak nadále přetrvává a jak se zdá podle jejich aktuálního výkonu a výhledu vývoje ekonomiky nezmizí ani v příštím roce. Největší – a vlastně i dlouhodobou – výzvou pro novou francouzskou a budoucí italskou vládu tedy zůstává konkurenceschopnost tamních ekonomik a flexibilita trhu práce.
Petr Dufek, analytik ČSOB
