Přístupové rozhovory Turecka pro členství v Unii uvázly už před lety na mrtvém bodě. Od roku 2016 se neotevřela žádná další kapitola. Ačkoliv nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo brzy změnit, mladí lidé se na budoucnost v evropském bloku stále upínají. Pominuly u nich i obavy z „kulturního rozpadu“, které pociťovaly starší generace.
Důvody, proč se proces přijetí Turecka nachází v patové situaci, jsou notoricky známé. Porušování zásad právního státu, zhoršující se politické klima a také rostoucí geopolitické napětí se sousedními státy, od Kypru až po Sýrii.
„Prezident Recep Tayyip Erdoğan a turečtí představitelé nadále potvrzují plné členství v EU jako strategický cíl. V praxi to ale vypadá, že jej odsunuli na druhou kolej,“ řekla pro EU Perspectives Özge Gençová, hostující vědecká pracovnice think-tanku Rada pro globální záležitosti Blízkého východu se sídlem v katarském Dauhá.
Mladí jsou pro Evropu
Mezi apatií Bruselu a náladou na Bosporu existuje propastný rozdíl. Nový průzkum Core Research Institute, který zveřejnilo Centrum pro aplikované studie Turecka, zjistil, že 56,6 procenta Turků ve věku 18 až 30 let podporuje členství v Unii, zatímco pouze 15 procent je proti. Mezi širší voličskou základnou klesá podíl evropských nadšenců na 32 procent.
Studie uvádí, že mladí voliči vnímají Evropu jako nástroj, který je schopen dát Turecko do pořádku. A to díky prosazování pravidel právního státu, omezení protekce a rozšiřování příležitostí ke studiu nebo k práci v zahraničí.
Výhody převažují
Tento pragmatismus značí generační rozkol. Turecká politická garnitura vnímá bruselské orgány z hlediska suverenity a moci. Digitální generace hodnotí evropský blok podle ukazatelů kvality života, které denně vidí online na svých obrazovkách – čistý vzduch, předvídatelné a nezávislé soudy, bezproblémový vízový režim. I dřívější obavy z kulturního rozkladu pominuly.
Mnoho Turků má nyní přátele, kteří žili v Evropě. Domnívají se, že se mohou lépe bránit „morálnímu úpadku“, než se obávali jejich rodiče.
Mladí Turci si ale také stěžují na diskriminaci, islamofobii a to, co nazývají „dvojími standardy“ Evropy. Ať v migrační politice nebo přístupu k válce v Gaze. Pro mnoho z nich je Unie místem, které stojí za to navštívit, možná studovat, ale ne zcela tam patřit.
Mohlo by vás zajímat
Výhrady k bezpečnostní politice
„Touhu Evropy po Turecku z hlediska obrany negativně ovlivňují zásadní výhrady. Politický úpadek, riziko používání ruských protileteckých systémů S-400 a potenciální veto pro Kypr nebo Řecko ohledně územních sporů ve východním Středomoří. To vyvolává skepsi a obavy z nespolehlivosti Ankary. Zvláště pokud bude pokračovat ve spojenectví z dalšími zeměmi, jako je Saúdská Arábie nebo Pákistán. Může Brusel zavést ‚hodnotové bariéry‘, aby tyto obavy vyřešil? Pochybuji o tom,“ varovala analytička Gençová.
Pokud Brusel Turky polarizuje, Washington je přímo odpuzuje. Respondenti spojují EU s blahobytem a pravidly, ale Ameriku označují za „extrémní kapitalismus“, symbol nerovnosti a imperiální arogance. Antizápadní postoje jsou nyní hlavně antiamerické; Evropa si zachovává svou měkkou sílu.
Bezpečnostní nárazník Evropy
To má podle Gençové dopady na vojenskou sílu. Turecko, které má druhou největší armádu v Severoatlantické alianci, zajišťuje jižní křídlo a nabízí bezkonkurenční operační zkušenosti v oblasti hybridních hrozeb.
„Geograficky je díky své výhodné poloze u Černého moře a blízkosti nestabilních oblastí (například Íránu) nárazníkem, který kontroluje migrační toky a také energetické koridory nezbytné pro odolnost Evropy,“ zdůraznila. Turecká strategická nepostradatelnost spojuje v sobě vojenskou sílu s geopolitickým vlivem.
A mohou se opět rozběhnout rozhovory o přistoupení k Unii? „Turecko by skutečně mohlo obnovit proces přistoupení. To ale vyžaduje souběh domácích změn a vnějších katalyzátorů. Dlouhodobá patová situace se posouvá k pragmatickému partnerství zaměřenému více na bezpečnost.
Propojení bezpečnostních smluv s milníky reforem by mohlo předefinovat přistoupení jako hybridní model, který spojí aspiraci na členství se strategickým realismem a v konečném důsledku přispěje k odolnější Evropě,“ uzavřela Gençová.
