Přestože náš trestní zákoník počítá s ukládáním peněžitých trestů, je celkový počet jejich uložení mizivý. Podle vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové je třeba jednak změnit legislativu, aby soudy nebyly příliš zahlceny dohledem nad plněním takového trestu a také změnit ustálený způsob myšlení státních zástupců, kteří nemají ve zvyku tento způsob alternativního trestu navrhovat. Bradáčová to řekla v rámci své přednášky na Karlovarských právnických dnech.

Věznice jsou plné, ale alternativní tresty se u nás udílejí zoufale málo. Našim sousedům se v počtu jejich ukládání ani nepřibližujeme. Podle statistik peněžité tresty tvoří jen zhruba 4 % všech trestů ukládaných českými soudy (údaje za roky 2014 a 2015). Většina z nich je uložena za trestné činy v dopravě.

Například v Německu tvoří peněžité tresty 84 % všech udělovaných trestů (údaj za rok 2014), v regionu s centrem v Brémách je to dokonce až 88%. V Rakousku je peněžitých trestů dlouhodobě zhruba třetina. V Nizozemsku zákon o peněžitých trestech z roku 1983 stanovuje, že peněžitý trest má být upřednostněn před trestem odnětí svobody, a to u všech trestných činů, dokonce i v případě, kdy lze uložit doživotní trest odnětí svobody.

Výše denní sazby je u peněžitého trestu stanovena podle majetkových poměrů obviněného. Podle Bradáčové je důležité, aby policie poskytla v této oblasti státnímu zástupci potažno soudu maximum informací. Pro soudce je pak komfortnější o uložení takového trestu rozhodnout.

Podle vrchní státní zástupkyně je třeba, aby se peněžité tresty udílely i u bagatelních trestných činů a také i u jiných trestů než za majetkovou trestnou činnost, kde se jejich použití logicky nabízí.

Mohlo by vás zajímat

[mn_protected]

Nízký počet finančních trestů dává mimo jiné za vinu ustálenému myšlení státních zástupců, kdy dochází k předávání zkušeností na mladší kolegy. Když přijde nový státní zástupce, tak peněžitý trest nemusí navrhnout kvůli tomu, aby nevybočil z praxe svých kolegů. „Zvýšená aktivita státních zástupců může být jedním z řešení tohoto problému, na druhou stranu to nemůže být završeno tím, že státní zástupci budou ukládat peněžitý trest v každé situaci,“ uvedla Lenka Bradáčová s tím, že každou trestní věc je třeba hodnotit samostatně.

Bradáčová ve své přednášce citovala ze statistik Nejvyššího soudu o ukládání peněžitých trestů českými soudy. S argumentací, že by v ČR byly většinou osoby, které nejsou způsobilé zaplatit peněžitý trest a že by je jeho zaplacení necitelně nezákonně postihlo, nesouhlasí. A to i vzhledem k tomu, že v ČR je vysoká zaměstnanost a velmi nízká úroveň chudoby.
Připomněla, že u některých soudů se finanční tresty prakticky neukládají. Nejvíce je využívá Krajský soud v Brně (plnou třetinu všech peněžitých trestů udělených soudy v ČR pozn. red.) a nejméně Městský soud v Praze. I to podle žalobkyně ukazuje na to, že nemajetnost trestaných není důvodem, proč se tyto alternativní tresty v ČR ukládají tak výjimečně.

Komplikací pro soudce může být kontrola způsobu vykonávání peněžitého trestu. Zároveň s jeho uložením soud totiž uloží i náhradní trest odnětí svobody až na čtyři roky. Tento trest je ukládán pro případ, že pachatel peněžitý trest ve stanovené lhůtě nezaplatí. Pokud odsouzený peněžitý trest nezaplatí, rozhodne soud o přeměně trestu na trest obecně prospěšných prací nebo na trest domácího vězení. „A ta dlouhá cesta soudce mnohdy odrazuje od toho, aby peněžitý trest vůbec uložili. Překonat tuto výhradu budeme moci pouze legislativní změnou nebo přenosem této agendy na náhradní subjekt,“ dodala státní zástupkyně.

Státní zástupkyně připomněla také judikaturu, kdy Nejvyšší soud rozhodoval o stížnosti prio porušení zákona ve prospěch odsouzených osob. Vrchní soud v Praze v kýženém případě neuložil majetkovou sankci u hospodářské trestné činnosti, kdy došlo k obohacení osob, NS pak judikoval, že bez uložení peněžitého trestu nemůže být v takovém případě vystižena společenská škodlivost.

NS také v roce 2016 konstatoval, že k uložení peněžitého trestu není potřeba úplné znalosti majetkových poměrů obviněného. Může se uložit i v pochybnostech a v případě nedobytnosti se může od něj upustit. Podle Lenky Bradáčové je tedy na místě vycházet z presumpce dobytnosti než nedobytnosti peněžitého trestu.

[/mn_protected]

(epa)