Až 2,4 bilionu korun na „pozemní zeď“ a radary má do roku 2036 uzavřít hranici s Ruskem a Běloruskem. Cílem je komplexně zajistit 3 200 kilometrů dlouhou východní hranici pod vedením Polska a Finska. Obří investice už nyní vyvolává spory o přesuny z kohezních fondů i obavy z roztříštěnosti unijního zbrojního průmyslu.
Evropský plán počítá se zajištěním ostrahy hranice Evropské unie s Ruskem a Běloruskem do roku 2036. Realizace však může váznout kvůli roztříštěnosti evropského bloku. Ať jde o vzájemně nekompatibilní systémy, nebo o spory ohledně financování. K letošnímu říjnu je projekt teprve v plenkách, rozpočet je provizorní a překážek je celá řada.
Velké ambice za biliony
Projekt „Eastern Flank Watch“ je také nejdražším z pěti dosud oznámených evropských obranných projektů společného zájmu. Jeho cílem je posílit a zajistit obranu východních pozemních i námořních hranic EU. Zahrnuje pozemní síly, protivzdušnou a protiraketovou obranu, velitelské sítě, překážky bránící pohybu nepřítele a zásobovací trasy.
Odhadované náklady se pohybují v rozmezí 60 až 100 miliard eur (až 2,4 bilionu korun) do roku 2036. Plán, který zatím nebyl zveřejněn v podobě podrobného rozpočtu, vychází z prezentací předložených Výboru Evropského parlamentu pro bezpečnost a obranu (SEDE). Uvedené částky zůstávají předběžné.
Financování je samozřejmě závislé na jednáních o dlouhodobém rozpočtu EU. Členské státy, které se projektu neúčastní, by mohly obdržet méně prostředků z fondů soudržnosti, jelikož větší podíl rozpočtu připadne na bezpečnost. Některé země mohou mít pocit, že se upřednostňuje východní křídlo evropského bloku. Toto napětí provází celý projekt.
Jak to začalo
Projekt dostal konkrétní obrysy na summitu o východním křídle v Helsinkách. Podporu mu vyjádřilo osm členských států: Finsko, Švédsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Bulharsko a Rumunsko.
Společné vedení zajišťují Finsko a Polsko. Díky tomu mají seversko-baltské státy, Visegrádská skupina i země černomořského regionu stejnou váhu. Finský premiér Petteri Orpo na summitu představil postoj své země: „Finsko je připraveno převzít vedení společně s Polskem. Ale iniciativa pro východní křídlo musí být podpořena penězi z EU.“
Na financování myslel i polský premiér Donald Tusk. Jeho cílem je „efektivně využít fondy EU a uplatnit jednotnou argumentaci“ k zajištění prostředků. Oba lídři si uvědomují, že vlajkový projekt bez finančního krytí zůstane pouhým heslem.
Kdo se účastní
Okruh účastníků se rozšířil. Pozdější brífinky Komise uvádějí jako plnohodnotné účastníky „13 členských států a k tomu Norsko a Ukrajinu“. Nebylo zatím zveřejněno, o kterých pět dalších členských států jde. Dveře však zůstávají otevřené. V informačním materiálu Komise se uvádí, že tento vlajkový projekt zůstává otevřený dalším partnerům z EU i přidruženým partnerům.
Průmyslový sektor ale už začíná jednat. Německá společnost Rheinmetall plánuje rozsáhlou expanzi v Rumunsku. Hodlá zde vyrábět obrněná vozidla včetně bojových vozidel pěchoty Lynx, ale také systémy protivzdušné obrany, munici střední ráže i vybavení pro námořnictvo a letectvo.
Společnost Rheinmetall uvedla, že její kontrakt s Rumunskem v hodnotě 5,7 miliardy eur (139 miliard korun) na dodávku protivzdušných systémů Skyranger a vozidel Lynx „posílí východní křídlo NATO“ a vytvoří 2 500 pracovních míst v zemi. Rumunsko kromě toho realizuje program nákupu bojových vozidel pěchoty v hodnotě přibližně 3 miliard eur (73,2 miliardy korun).
Kam peníze mají směřovat
Nejvýznamnější částí je technika pro pozemní a protivzdušnou obranu, na kterou připadá 35 až 40 procent finančních prostředků. Zahrnuje bojová vozidla pěchoty, systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu, systémy pro boj proti dronům a raketové baterie. Plán počítá s vytvořením 26 kombinovaných „pohraničních modulů“. Každý z nich spojuje vrstvené senzorové systémy s protivzdušnou obranou krátkého dosahu.
Druhý pilíř, na který připadá 20 až 25 procent prostředků, tvoří oblast C4ISTAR. Tato zkratka zahrnuje velení, řízení, komunikaci, výpočetní techniku, zpravodajskou činnost, sledování, vyhledávání cílů a průzkum.
Jednoduše řečeno jde o síť, která umožňuje senzorům, velitelům a zbraňovým systémům sdílet jednotný přehled o situaci na východní hranici Unie. Teoreticky by to mělo zmírnit dopady roztříštěnosti, která je dlouhodobou slabinou evropské obrany.
Zdi a komunikace
Třetí pilíř, zahrnující pohraniční opevnění přezdívané „pozemní zeď“ (Ground Wall), představuje 10 až 15 procent celkového objemu finančních prostředků. Jeho cílem je omezení mobility nepřítele, tedy zpomalení jeho postupu. Zahrnuje protitankové zátarasy, minová pole propojená se senzory a rozsáhlé pozemní práce podél 3 200 kilometrů dlouhé východní hranice EU.
Validace modelů pro jednotlivé úseky je naplánována na příští rok. Následná výstavba má probíhat v letech 2028 až 2033. Zeď má být budována postupně, nikoli v rámci jediné fáze.
Čtvrtý pilíř, zaměřený na vojenskou mobilitu, tvoří 15 až 20 procent ceny projektu. Má financovat modernizaci železničních tratí a silnic, úpravy přístavů na Dunaji a v oblasti Baltského moře a výstavbu modulárních skladů. První koridor v ose sever–jih by měl splňovat standardy NATO do roku 2030.
Pátý pilíř zahrnuje výcvik, výzkum, tvorbu zásob a kybernetickou obranu, přičemž představuje 10 až 15 procent prostředků. Zahrnuje společné rezervy munice, testovací zázemí pro systémy působící ve vesmíru a kybernetické cvičné polygony.
Časový harmonogram
Oficiální dokument Komise s otázkami a odpověďmi stanovuje ambiciózní termíny. Do roku 2028 má být hotové vybudování propojené sítě modulů na všech klíčových přechodech. V podkladech pro výbor SEDE je projekt označován za „klíčový pro odstrašení hybridních, kybernetických, námořních i konvenčních hrozeb“. Zdůrazňuje se v nich rovněž úzká koordinace s NATO. Brusel tak projekt prezentuje jako doplněk Aliance, nikoli jako jejího konkurenta.
Okruh účastníků je široký. V čele stojí Helsinky a Varšava. Brusel zajišťuje koordinaci a – jak doufá – i financování. Společnost Saab očekává na východním křídle Unie zvýšenou poptávku po senzorech pro protivzdušnou obranu a systémech pro boj proti dronům. Společnosti General Dynamics European Land Systems a Lockheed Martin figurují v neformálních pracovních dokumentech Komise jako potenciální přispěvatelé. Na začátku letošního října ale nebyly oznámeny žádné oficiální smlouvy.
Analytici z bruselského think-tanku Eastern Flank Institute uvádějí, že rozšíření produkce společnosti Rheinmetall v Rumunsku představuje ekonomickou příležitost, ale zároveň i riziko překročení nákladů na národní úrovni v případě, že selže koordinace.
Varovný příklad
Bilance společnosti Rheinmetall v Rumunsku je zatím smíšená. Zakázka na bojová vozidla pěchoty vyvolala kontroverze kvůli překročení nákladů. Rumunský ministr obrany veřejně vyjádřil nespokojenost. Společnost od té doby zintenzivnila komunikaci.
Plán expanze je přesto rozsáhlý. Rheinmetall uvádí, že do svého dodavatelského řetězce zapojí více než 100 rumunských firem. Tato expanze je součástí regionálního trendu směřujícího k obranné autonomii a kratším dodavatelským řetězcům.
Kdo prohraje
Každý velký program má také své poražené. První skupinu tvoří firmy z oblasti obrany, jejichž produkty se překrývají s produkty vítězů. Jedním spekulativním příkladem je MBDA, evropský výrobce raket. Pokud by projekt selhal, MBDA by mohla nabídnout svůj raketový systém Aster jako alternativu.
Druhou skupinou poražených jsou nezúčastnění členové. Francie byla historicky opatrná ohledně obranných iniciativ EU, které by mohly oslabit její národní průmysl. Mohla by vznést námitky, pokud by se peníze z kohezního programu přesunuly na východ.
Třetí skupinou je občanská společnost. Některé neziskové organizace znepokojené militarizací a dopadem opevnění na životní prostředí, by mohly klást odpor. Například Evropská síť proti obchodu se zbraněmi (ENAAT) by mohla vést kampaň prostřednictvím petic a demonstrací.
Odpor Ruska
Čtvrtou skupinou je Rusko a Bělorusko. Jejich svoboda jednání podél evropské hranice se zmenšuje. Logističtí operátoři napojení na Moskvu by mohli trpět v důsledku nových pravidel pro bezpečnost infrastruktury. Je nepravděpodobné, že by to Kreml tiše akceptoval.
Vyšetřování Der Spiegelu a The Insideru popisuje „Centrum 795“, dříve vojenskou jednotku č. 75127, jako sabotážní strukturu s přibližně 500 zaměstnanci pod kontrolou Kremlu. Jednotka může kombinovat vojenské, kybernetické a vlivové operace.
Co se může pokazit
Třináct nebo více členských států musí sladit národní průmyslové zájmy. Podobné francouzsko-německé projekty pro letecký boj se zastavily. Eastern Flank Watch má více partnerů a méně sdílených zvyků.
Dalším rizikovým faktorem je politika. Středoevropské státy požadují prioritní financování. Jižní a západní členové Unie tento požadavek mohou zpochybnit. Peníze na soudržnost jsou opět středem sporu.
O výsledku celého programu rozhodují dvě věci. Jednou je, zda sedmadvacítka zajistí financování. Druhou je, zda vojenští inženýři dokážou zajistit, aby nesourodé systémy fungovaly společně. Projekt nicméně slibuje zásadní změnu v odstrašování a mobilitě podél hranice EU a NATO.
