Tříměsíční snížení platu o 10 procent dnes potvrdil Nejvyšší správní soud státnímu zástupci MSZ v Praze Jaroslavu Šarochovi za výrazné průtahy ve dvou běžných kauzách. Šaroch, známý především jako žalobce v kauze Čapí hnízdo, už před časem svoje pochybení přiznal a na postihu se dohodl se svým nadřízeným. Kárný senát tak při dnešním jednání dohodu o vině i trestu jen posoudil a nakonec schválil, byť v odůvodnění zaznělo, že sám by asi vynesl verdikt o něco přísnější.
Výrazné procesní průtahy ve dvou dozorovaných trestních případech odhalila u Šarocha v září loňského roku interní prověrka na Městském státním zastupitelství v Praze. V první kauze řadu měsíců vůbec nereagoval na žádosti šesti obviněných o přezkoumání postupu policejního orgánu (u první stížnosti tak uplynulo více než tři čtvrtě roku) a téměř půl roku neprovedl žádnou prověrku či adekvátní úkon, přestože podle zákona po uplynutí půlroční lhůty od zahájení trestního stíhání je tak dozorující státní zástupce povinen učinit minimálně jedenkrát měsíčně a musí ji řádně protokolovat. Ve druhém případě nereagoval více než rok na žádost policie o vydání evropského vyšetřovacího příkazu.
Městský státní zástupce tak jako kárný navrhovatel poslal vloni v listopadu Nejvyššímu správnímu soudu kárnou žalobu, v níž žádal jako sankci desetiprocentní srážku z platu na půl roku. Za týden však soud obdržel návrh dohody o vině a trestu, který byl oproti původnímu znění výrazně mírnější – desetiprocentní redukce měla trvat jen tři měsíce.
Složitost Čapího hnízda
Sám Šaroch totiž jak při uzavírání dohody, tak při dnešním výslechu před kárným senátem (on i kárný navrhovatel – náměstek městského státního zástupce v Praze Vladimír Hackl se účastnili distančně prostřednictvím audiovizuálního přenosu pozn. red.) vlastní skutek i jeho zavinění potvrdil a vzdal se tak práva na řádné kárné řízení.
Své pochybení omlouval právě extrémní složitostí přiděleného případu „Čapí hnízdo“ (v tom jej podpořil i kárný navrhovatel s dovětkem, že policie i obžaloba zde čelí velmi sofistikované obhajobě a objevuje se neuvěřitelné množství poznatků, které je třeba analyzovat a z nich vyvozovat další kroky a úkony), byť uznal, že zbylý čas rozděloval mezi ostatní přidělené spisy ne zcela optimálně. Přednost dával věcem, které považoval za důležitější, například vazebním.
V kárně řešených případech nebyl podle vlastních slov úplně nečinný, ale zvolil špatnou taktiku – například velmi obsáhlé stížnosti šestice obviněných se snažil vyřešit najednou (už proto, že se částečně prolínaly, a také aby spis nemusel neustále „putovat“). Kvůli jejich obsáhlosti a složitosti se mu to však nepodařilo, přestože na tom začal pracovat už krátce po zahájení trestního stíhání.
Ve druhé cause prý zase bylo nutné podnět policejního orgánu na vydání vyšetřovacích příkazů pro několik států kompletně přepracovat, opět chtěl poslat všechny najednou, i když to šlo postupně.
Žádný podobný problém
Na dotaz kárného senátu Šaroch i jeho nadřízený potvrdili, že kromě těchto dvou pochybení nemá v současnosti žádný podobný problém, naopak většinu věcí vyřizuje ještě rychleji, než je zákonem stanovená lhůta. Hackl připomněl, že právě dozorující činnost je pro státního zástupce obecně velmi zatěžující a náročná. Právě proto, že šlo skutečně jen o ojedinělý exces, neměl nakonec kárný senát proti znění dohody žádné zásadní námitky a schválil ji v navrhovaném znění.
Předseda Petr Mikeš ovšem zdůraznil, že konkrétní průtahy byly skutečně poměrně závažné. Už proto, že většina se týkala klíčových momentů trestního procesu – zejména otázky samotného zahájení trestního stíhání. V případě, že by později byl tento krok shledán nezákonným, mohlo by to zpětně ohrozit mnoho úkonů provedených v mezidobí. „O podobných věcech musí být rozhodováno během několika dnů, maximálně dvou týdnů ve výjimečných případech. Rozhodně ne tedy ve lhůtách, které zde byly uvedeny – tedy o jedné ze stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání bylo rozhodnuto až po době 9 měsíců. Mezi tyto stěžejní úkony, které mají být vyřizovány rychle, patří nepochybně také žádosti o odstranění průtahů v řízení apod., kde zákon výslovně uvádí, že o nich má být rozhodnuto neprodleně,“ zdůraznil Mikeš. Podle něj jde ovšem o nikterak neobvyklou chybu státních zástupců, kteří svoje úsilí upnou na některé klíčové případy. To však nesmí znamenat, že ostatní věci nebudou vyřizovat a nebudou reagovat na podněty obviněných.
Také téměř půlroční absence prověrek stanovených přímo trestním řádem patří k závažným pochybením. Předseda senátu zdůraznil, že pokud by senát vše posuzoval v řádném kárném řízení, zřejmě by uložil kárné opatření přísnější. V případě uzavřené dohody však může postih změnit jen tehdy, pokud by byl zjevně nepřiměřený závažnosti kárného provinění, což soudci neshledali. Naopak dohoda vždy v principu znamená, že kárně obviněný své pochybení uznává. A to je větší zárukou, že si do budoucna svůj pracovní čas dokáže lépe zorganizovat, aby se přiměřeně věnoval skutečně všem přiděleným věcem.
Ivan Holas
Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
