Vláda žádné argumenty pro zjednodušení a zpřehlednění daňových zákonů neslyší nebo slyšet nechce. Z nižšího výběru DPH jsou systematicky obviňování malí a střední podnikatelé.
Jak efektivně vybírat daně je otázka, která trápí snad každou vládu bez ohledu na její politickou orientaci. Zefektivnění výběru daní s tím, že daňový výnos stoupne, je jeden ze základních pilířů hospodářské politiky současné vlády a koneckonců to byl také jeden z hlavních volebních taháků hnutí, které chtělo stát řídit jako firmu.
Objem vybraných daní závisí na mnoha faktorech. Za dva nejvýznamnější lze považovat složitost daňového systému a daňových zákonů, a fázi hospodářského cyklu.
Zatímco u nepřímých daní bude patrně silnější vliv hospodářského cyklu (v ekonomické recesi lidé omezují spotřebu, tudíž je vybráno i méně na daních, závisejících na spotřebě), daně přímé budou zřejmě více citlivé na přehlednost daňových norem.
Zastavme se u daní přímých, u nichž dominují daně z příjmů a to jak fyzických, tak právnických osob. V případě těchto daní se má za to, že s rostoucí složitostí daňových zákonů se daně dají lépe optimalizovat, rozuměj legálně snižovat daňovou povinnost.
Nejasně definované zákony a přítomnost všelijakých výjimek pak vedou často k tomu, že lze do daňově uznatelných nákladů, či položek, snižujících základ daně zahrnout téměř vše, co alespoň trochu souvisí s podnikáním.
Ve finále pak záleží na tom, jak kvalitního účetního nebo daňového poradce daňový poplatník má a podle toho mu to či ono projde nebo neprojde. Samozřejmě, že ke snahám daně z příjmů optimalizovat motivuje i výše zaplacené daně. Totéž se týká i ochoty riskovat při vyhýbání se daňové povinnosti. Čím větší je odměna za nepřiznání daní, tím více se vyplatí daně nepřiznávat.
Složitost daňových norem zdaňujících příjmy však může přinést nemalé problémy i úředníkům, kteří mají daně vybírat. Jeden z posledních příkladů je nová sleva na dani z příjmů fyzických osob, tzv. sleva za umístění dítěte, známá jako školkovné. Zákon hovoří o možnosti uplatnit tuto slevu na každé dítě, umístěné v předškolním zařízení podle školského zákona, a to do výše minimální mzdy, což za rok 2014 činilo 8500,- korun. Na jednom nejmenovaném finančním úřadu v Ústeckém kraji si však ustanovení vyložili tak, že školkovné lze uplatnit do této výše za všechny umístěné děti dohromady. Na omyl přišli až poté, co se jeden z daňových poplatníků nenechal odbýt, když byl vyzván k dodatečné úpravě svého daňového přiznání.
V zájmu státu by tedy mělo být, aby přiznávání daní z příjmů bylo co nejjednodušší. Možná ještě vzpomenete na rok 2006, kdy jedním z volebních hitů Občanské demokratické strany bylo daňové přiznání na jednu stránku spolu s jedinou sazbou daně z příjmů. Podobnou aktivitu vyvinuli na přelomu letošního a loňského roku studenti Masarykovy univerzity. Ti zjistili, že poplatníkům, kteří nemají žádné zvláštní požadavky, by stačil formulář pro přiznání k dani z příjmů fyzických osob na jednu stránku. Ostatním by pak stačily stránky tři.
Je-li systém daní z příjmů složitý, pak u daně z přidané hodnoty došlo počátkem tohoto roku ke zcela nepochopitelné věci, která sice přímo daňový systém neznepřehledňuje, ale nahrává větším možnostem, jak se placení DPH vyhnout. Tímto krokem bylo zavedení třetí sazby DPH ve výši 10 %. Tato sazba se týká léků, knih, nenahraditelné dětské výživy a potravin pro lidi, trpící celiakií a fenylketonurií. Vláda si od toho slibovala zlvenění uvedených typů zboží. Pouze však ukázala, že ekonomické zákonitosti tržní ekonomiky jsou jí zcela cizí. Konečnou cenu neurčuje výše DPH, ale vždy střet nabídky s poptávkou. Pokud jsou lidé ochotni zboží koupit za cenu, která obsahuje DPH ve výši 21 %, pak není důvod si myslet, že nebudou ochotni koupit za stejnou cenu, i když se DPH sníží na 10 %. To však není ten hlavní problém uvedeného opatření. Problémem je existence tří sazeb DPH. U DPH platí, že čím víc sazeb máme, tím více možností, jak uplatňovat vrácení nadměrného odpočtu.
Učebnicovým příkladem je snížená sazba DPH u stavebních prací při výstavbě pro účely bydlení. Dodavatel stavebních prací nakoupí materiál s 21% sazbou DPH, ale dodá jej odběrateli, včetně práce se sazbou 15 %. Rozdíl pak inkasuje zpět. Není proto divu, že inkaso DPH za první tři měsíce letošního roku je o 12 miliard korun nižší než za první tři měsíce roku 2014 a o 1 miliardu nižší než ve stejném období roku 2013, jak lze vyčíst z vládní finanční statistiky, zveřejněné na stránkách ČNB. Připomeňme, že v roce 2013 klesal hrubý domácí produkt o 0,7 %, zatímco pro rok 2015 se počítá s více než 2% hospodářským růstem.
Vláda však žádné argumenty pro zjednodušení a zpřehlednění daňových zákonů neslyší nebo slyšet nechce. Z nižšího výběru DPH jsou systematicky obviňování malí a střední podnikatelé, a proto je třeba, aby byla zavedena elektronická evidence tržeb. Nic naplat, že zkušenosti z jiných zemí hovoří o tom, že on-line sledování pokladen podnikatelů vyšší daňové výnosy nepřineslo.
Petr Musil
