INZERCE

Stát možná investuje desítky miliard do rozvoje vodíkové dopravy

Podle závěru studie by měl stát na rozvoj vodíkových aut a autobusů vynaložit přibližně 42 miliardy.

Na českých silnicích by se v dalších letech nemusely rozšířit jen elektromobily. Stále častější mohou být vodíková auta, které by z velké části využívala především hromadná doprava.

Dokládá to studie společnosti Grant Thornton, která byla zpracována v součinnosti s Ministerstvem dopravy a týká se využití a možnosti rozšíření vodíkového pohonu v dopravě. Závěry této studie mohou přitom ovlivnit, kam v následujících letech půjde desítky miliard korun. „Tato studie slouží jako podklad pro aktualizaci Národního akčního plánu čisté mobility, který si vytyčil v oblasti vodíkové mobility cíl vybudovat do roku 2025 3-5 vodíkových stanic z důvodu naplnění požadavků směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Tato směrnice navazuje na cíle EU při snižování emisí CO2 v dopravě,“ píše ve studii.

Studie doporučuje podporovat výstavbu infrastruktury (plnících stanic jak pro sektor hromadné, tak i veřejné dopravy) nebo podporovat nákup osobních aut a autobusů pro veřejnou hromadnou dopravu.

Podle studie může dojít ke čtyřem různým scénářům, jak se vodíková mobilita bude rozvíjet. „Nulová (business as usual) varianta je postavena na předpokladu, že vodíková mobilita bude ponechána „svému osudu“ a její rozvoj nebude systémově podporován. Na druhé straně stojí scénář, který je reprezentován silnou pomoci ze strany státu,“ uvádí se. Mezi těmito extrémy je také základní scénář, u kterého byla nalezena shoda napříč skupinou pro vodíkovou mobilitu. Je založen na předpokladu, že vodíková mobilita bude podporována v rozumné míře a dojde k postupnému rozvoji infrastruktury a podpoře trhu vodíkových aut a autobusů. „Zde se můžeme opřít o zkušenosti s obdobným vývojem u CNG a aktuálním vývojem elektromobility,“ píše se ve studii.

Při adekvátní míře podpory by mělo dojít k výstavbě 117 plnících stanic, které umožní provoz 115 tisíc vodíkových aut (celkový počet bude 5,1 milionů), autobusů se bude provozovat přibližně tisíc.

Celkové kumulativní náklady této podpory by měly dosáhnout přibližně 42 miliard korun (35 miliard by šlo na výstavbu pro podporu trhu s vodíkovými automobily, 3 miliardy pro autobusy a 3,9 miliardy na výstavbu vodíkových stanic) v následujících 13 letech.  „Jako dodatečné efekty podpory vodíkové mobility je možné chápat i pozitivními dopady do ekonomiky ČR v dalších letech (podpora výzkumu a vývoje, potřeba nových odborníků, zvýšení zaměstnanosti, konkurenceschopnost průmyslu apod.),“ píše se ve studii.

Studie také doporučuje aktualizovat současný plán rozšíření vodíkového pohonu v dopravě. „Současný cíl se při modelových výpočtech ukázal jako nedostatečný a nepodporující rozvoj vodíkové mobility v ČR. V roce 2025 by tedy na základě této studie mělo být v provozu alespoň 12 plnicích stanic. Z důvodu nárůstu uvažovaného počtu stanic je třeba zvážit navýšení alokace v plánovaném Operačním programu doprava (nyní 100 milionů korun na vodíkové plnicí stanice) alespoň na dvojnásobnou hodnotu, aby byl zajištěn adekvátní rozvoj dle plánu,“ píše se také.

Studie také obsahuje SWOT analýzu, která se snaží přehledně vyhodnotit informace spojené s rozšířením vodíkového pohonu v dopravě. Je rozdělená do čtyř částí. Najdeme zde silné a slabé stránky vodíkového pohonu nebo příležitosti a hrozby, které s rozšířením této dopravy vznikají.

 

Silné stránky Slabé stránky
Inovativní technologie (využití vodíkové technologie) Nová technologie spojená s nedůvěrou
Při provozu prokazatelně nulové emise NOx, SO2, CO, celkové uhlovodíky (THC) Legislativa nepodporuje vznik trhu
Snížení emisí skleníkových plynů (well-to-wheel) Vysoká cena sériového automobilu
Svět disponuje nevyčerpatelnými zdroji pro výrobu vodíku Neexistence trhu s automobily na vodíkový pohon
Doba plnění srovnatelná s konvenčními palivy Neexistence trhu s plnicími stanicemi
Komplement ke standardním čerpacím stanicím Neexistence služeb spojených s nákupem a provozem vodíkových automobilů (pojištění, leasing)
Vodík jako běžná komodita (technický plyn) Chybějící síť plnicích stanic v ČR
Reálné zkušenosti s provozem neveřejné plnicí stanice (Neratovice) Nedostatečné pokrytí servisu
Akceptovatelný dojezd (vazba na průzkum) Nižší informovanost veřejnosti vůči strategii ČR v oblasti rozvoje vodíku
Dobrá jízdní dynamika vodíkových automobilů (elektromotor) Dlouhá obměna vozového parku v ČR (potenciální výměna za vodíkový automobil)
Tichý zvuk motoru Plnění na plnicí stanici proškolenou osobu
Více typů zdrojů výroby (ropa, zemní plyn, elektřina – elektrolýza, čištění chemických odpadů) Povědomí veřejnosti o nedostatečném dojezdu
Existence mezinárodních standardů pro jednotlivé prvky vodíkové mobility
Příležitosti Hrozby
Výroba vodíku jako vedlejšího produktu (při nízkých nákladech) Předsudky veřejnosti vůči bezpečnosti provozu, negativní povědomí
Možnost vytvořit silné kladné PR pro ČR a místní samosprávy Neznalost veřejnosti v kontextu bezpečnosti
Zapojení vzdělávacího systému (VŠ) do vývoje Nejistota zájemců (neznalost možností na trhu)
Nástroj pro splnění emisních závazků ČR vůči EU Business case výstavby infrastruktury bude dlouhodobě záporný
Úspora provozních nákladů v MHD a pro další vozidla operující v jedné lokalitě Nedostačená podpora pro rozvoj vodíkové mobility (finanční)
Obdobná situace jako v elektromobilitě a CNG před několika lety Tržní cena vodíku
Využití best practices ze světa Nepredikovatelnost ceny vodíku v následujících letech
Zájem o vodíkovou technologii na straně nabídky, poptávky a investorů Lobby stávajícího trhu (ropa, elektřina, výrobci vozidel na konvenční pohon, provozovatelé čerpacích stanic)
Nadbytek vodíku v chemickém průmyslu Špatná strategická rozhodnutí (investice do jednotlivých stanic vs. komplexní investice do trhu)
Existence mezinárodních standardů pro jednotlivé prvky vodíkové mobility Nedostatečná infrastruktura
Nový trh pracovních míst Technologický skok u konkurenčních technologií
Automobilky v ČR zaměřené na standardní automobily mají ve svých vizích rozvoj vodíkové mobility Konkurenční nízko-emisní způsob dopravy – elektromobilita – má náskok 10 let oproti vodíkové mobilitě
Napojení na německo-rakouskou infrastrukturu (propojení v rámci TEN-T sítích) Ohrožení pracovních míst na existujících čerpacích stanicích a úbytek čerpacích stanic v ČR
Rozšíření vodíkové mobility do dalších oblastí dopravy a průmyslu Nejasné nebo prohibitivní legislativní prostředí pro praktické použití vodíkového pohonu (např. omezení parkování v uzavřených prostorech (garážích))
Konkurenční výhoda pro průmysl ČR Nedostatečná rychlost při zavádění této technologie
Výroba vodíku není vázána na existující surovinové zdroje Nedostatek kvalifikovaných lidí/odborníků pro start odvětví
Stabilizační prvek energetické soustavy (do budoucna)
Vodík jako bezemisní zdroj při zlepšení stavu životního prostředí

Arsen Lazarevič